Lokace: Rudá bašta

"Tak že říkáš že tvůj princ je lhář ?" Na první pohled se může zdát že to myslí vážně ale spíše si svého strýce jen přátelsky dobíral ale i tak chvilku čekal na jeho odpověď než se znovu rozhodne dát na důraz že je všechno v pořádku a vlastně se skoro nic neděje že jejich cvičení přihlíží čumilové v podobě několika rytířů z Královské gardy. "Ano, děda mi zařídil učitele ..." Tiše povzdechne jelikož se mu vybaví myšlenka toho jak jej děda proháněl a jak byl Cedrik unavený,propocený,hladový jako nikdy v životě a přitom měl jít hned cvičit s mečem, jelikož mu zařídil soukromé lekce se serem Edrickem Daynem který jej šetřil asi tak moc jako děda. Nic mu neodpustil, každou chybu co udělal tak jej za to trestal a nikdo nebral ohledy na to že je princ nebo snad na to že je vyčerpaný. "Jak si přeješ strýčku ale buď opatrný nerad bych tě zranil ..."
Nakonec mu tento menší vtípek zvedne skleslou náladu a uchopí pevně do ruky meč a poté na strýce zaútočí ...

Jeho údery jsou překvapivě tvrdé a celkem se mladému princi dostává i obratnosti.
Přeci jen se trošku synáček potatil.
V jeho pohybech i úderech co mladý princ udělá je znát tvrdá škola sera Edricka.

"Nie. Tvrdím, že môj synovec je mi podobný," odvetil mu prosto, Cedrikovho výrazu si moc nevšímajúc. Nad vlastnými slovami si v hlave musel odfrknúť. Ešte aby sa bodaj podobal na to prasa s kráľovským pozadím. Nahlas by tie slová nevyslovil, rozhodne nie pred Cedrikom. A rozhodnie nie v tejto dobe. Viac mu síce bývalý kráľ ukradnutý byť nemohol, no bol to predsa len jeho kráľ. Jaime ho nikdy v láske nemal, no nebolo pravdy, že by mu snáď želal smrť. Nevidel ho rád po boku svojej sestry, no vedel, že ich manželstvo nič pre jeho sestru neznamená. Až na chvíle kedy na ňu Robert vztiahol ruku. Vtedy mu dokázala krv zovrieť v žilách. Nebyť toho, aká silná Cersei bola, skolil by ďalšieho kráľa. Nie čin, na ktorý by bol hrdý, nie znova.
"Som rád, že si zdedil zmysel pre humor po otcovi," zazubil sa rytier po Cedrikových a viac už neriekol. Irónia tej vety mu zostala nemo na jazyku a za zubami.
Ako sľúbil, Cedrikove výpady len odrážal. Odrážal, občas i dokonca ustúpil. Bolo preňho príjemným prekvapením, že mladý princ s mečom až tak zlý nebol. V jeho úderoch bolo poznať štýl jeho učiteľa a i keď mu Jaime mal čo vytknúť, musel uznať, že z veľkej časti to chlapec zvládol. Rytier odrazu uchopil meč pevnejšie a nečakane sám urobil výpad pohnaný zvedavosťou ako by si Cedrik poradil kebyže sa ho niekto pokúsi odzbrojiť. Udrží meč či mu odletí k zemi?

"Myslíš že jsi tak úžasný aby ses mohl podobat svému princi ?" Trochu se povýšenecký usměje ale k Jaimemu to není směrováno tak že by se na něj chtěl nějak povyšovat, je to zase opět bráno jako přátelské popichování.
"Smysl pro humor po svém otci ? Doufám že ne a doufám že mám s ním co nejméně společného ... dost na tom že jsem po něm Baratheon." Nedovolí si menší neuctivá slova ve svých myšlenkách směrem ke svému mrtvému otci, kterého vyjma jediný den ve svém životě tak vždy nenáviděl. Své myšlenky by řekl Jaimemu, ale měl na paměti to jak mu už jednou Jaime vyčinil když si hlasitě postěžoval na svého otce, co se vrátili ze Zimohradu.
Navíc dědeček ... Lord Tywin měl pravdu. Myšlenky mají zůstat jen v hlavě, protože jedině tam jsou v bezpečí.
Okolo nich byli rytíři kteří by možná chtěli bránit čest mrtvého krále a Cedrik nechtěl riskovat jakýkoliv konflikt či potíže ... to tak aby otec škodil a dělal zle ještě po své smrti.
Jako by nestačilo že se vždy objevil když se mu to nejméně hodilo, třeba jako na Zimohradě, všechno nemuselo dopadnout tak jak dopadlo kdy se ta malá čubka Arya nesnažila Cedrika neustále provokovat a kdyby ten hromotluk který byl tehdá ještě králem nepochodoval po síních Zimohradu a poté nechtěl mermomocí dopídit se k tomu jak se věci mají.
Nevědomost hříchu nečiní.

To co Cedrik učinil na Zimohradu jej nijak významně netěšilo, tedy to že musel lhát svému příteli Branovi ... pokud šlo o Aryu a otce taak byl Cedrik v jistým slova smyslu spokojený.
Navíc si byl jistý že by jej matka za to co učinil pochválila.
"Lev své drápy má ..." Mírně se usměje když se mu znovu v myšlenkách vybaví celá ta situace které se na tom prokletém Zimohradu odehrála.
"A mé jsou ostré a dlouhé tak jako tvé můj Pane ... a tak hovořil a tak řečnil ten Lord z Kastameru ...

Poté ale musel myšlení mimo dění okolo sebe zapomenout, jelikož teď se musel soustředit na boj ... i když jen cvičný.
I když šlo o cvičný boj tak Cedrik jej bral vážně, jako by šlo o skutečný boj, jelikož se mladý princ velice rychle nadchnul pro nějakou věc.
Ovšem častokrát jej jeho nadšení omrzelo stejně tak rychle jako přišlo.
I když se snaží, je jasné že Jaime se spíše jeho výpadům může vyhýbat levou rukou, zatím co by měl tu pravou přivázanou za zády. Výpad od Jaimeho nečekal a byl pro mladého prince nepříjemným překvapením.
Meč v rukou udrží, ale to jak se snaží udělat krok vzad tak spadne zády na zem ... jediné na co se ještě zmůže když je na zemi tak dát před sebe meč který svíral v pravé ruce aby odrazil případné Jaimeho seknutí mečem.

Tyriona přítomnost a přítomnost i toho žoldáka kterého pravděpodobně už někde viděl, jen si tak vzpomenout kde ... se mu líbila čím dál tím méně.
Tedy čím víc Tyrion plácal jednu větu za druhou, líbila se mladému Lordu z Burrow jeho přítomnost ještě víc. Proto se zvedl ze židle a považoval celou věc za uzavřenou. Omyl !
Jak jej chytl a znovu jej usadil žoldák který až do teď byl duchem nepřítomný, posadil se Dorien zpět na svou židli jako nějaký chlapec který se musel zodpovídat otci za nějakou špatnost kterou udělal.
Doriena už nebavilo být vpasovaný do role že si všechno nechá jen líbit a že jej ten malej skřet který by bez pochyby nežil pokud by nebyl synem bohatého Lorda Tywina. Nezkoušel se mu nijak vzepřít ... tedy pokud šlo o žoldáka.
Jediný důvod proč tomu žoldáku neuseknul ruku která si dovolila na něj sáhnout, byl ten že byl v nevýhodné pozici a nechtěl tuto věc podcenit. Pro tentokrát mu to projde, však Dorien mu tohle jeho gesto ani náhodou neodpustí ... jen si dá trochu načas až bude lepší chvilka na potrestání tohoto činu.

Seděl a poslouchal slova toho prcka který se musel hrozně rád poslouchat, protože jinak si neumí představit proč pořád zvrací ty svoje moudra.
Prcek co nikdy nedržel v ruce meč, jej bude poučovat o válečnictví ? Neposlouchal to jak Tyrion zvrací ... tedy mluví. Jeho slova šly jednou stranou hlavy tam a druhou stranou ven.
Když konečně doblije svá slova, radost ani dojem to na Doriena neudělá, neměl v plánu si brát něco takového jako je Lady Lysa Arryn z Údolí, se kterou ještě neměl tu čest se setkat ale slyšel už o ní mnohé aby si udělal obrázek. Ona a její syn Robin, musel by je po sňatku oba dva zabít a proč si takto špinit ruce ? Na podobné intriky a diplomatické čachry zde byli jiní než Dorien, mladý Lord z Burrow měl jiné předurčení a to spíše úlohu řezníka dalo by se říci.

Jeho úkol byl ničit,plenit, vraždit, mučit a šířit strach kdykoliv to bylo třeba ... tedy kdykoliv Lord Tywin řekl že je to třeba.
Často si Dorien říkal co by mu na to řekla matka kdyby jej viděla matka co právě dělá a on si vždy odpovídal hrdě Jsem jaký jsem, někdo musí být zlý. Krutost kterou dával pociťovat všem okolo když bylo třeba, jej dostala tam kde je .. tedy Lordem z Burrow. To že Tyrion chtěl aby si vzal Lysu byla jedna věc, druhá věc byla ta když mu řekl aby zde nechal část svých mužů. Těžko říci co jej štvalo víc, ale ani na okamžik nemyslel na to že by zde nechal několik stovek svých svých mužů protože skřet co sežral moudrost světa nařídil.
Svým mužům byl věrný stejně tak jako své rodině, proto nepřipadalo v úvahu to že by vyplnil jeho žádost. Na místo toho se zvedne ze židle a podívá se na Tyriona.
"Naser si trpaslíku ! Mojí muži, jsou moji muži a do tvé zasrané městské hlídky nevstoupí jediný muž. Jestli mě o něco takového ještě jednou požádáš nebo jen cekneš skřete ... přísahám ti u všech Sedmi že ty a tvůj kamarád dopadnete špatně." Podívá se na žoldáka.
"Může být dobrý jak chce, ale Nás je zde pořád více jak Vás a jednoho ufňukaného skřeta a žoldáka opravdu nikdo hledat nebude ... ne dlouho. Vsadím že i tvůj otec by byl rád kdyby jsi už zde nebyl." Rozladěný se rozejde ke dveřím, je opět na koni a je v takové náladě, že kdyby se mu žoldák pokusil vstoupit do cesty patrně by mu zarazil do krku svůj nůž a pak by si pohrál s tím užvaněným skřetem.
Otevře dveře ale nezavře je, prostě naštvaně odejde pryč. Chtěl si promluvit s Lordem Tywinem ale možná přeci jen ten skrček přesvědčil že není zrovna momentálně dvakrát moudré se sním sházet. Jestli že má být válka proti Severu, bude potřebovat jeho služby, ať si ten skřet říká co chce.
Konec konců, někdo musí všechny masakrovat a šířit strach u Seveřanů. Pokud by se mu povedlo dostat se ideálně pozorovaně za záda Severské armády ... mohl by decimovat jejich hrady, vraždit jejich lidi, znásilňovat jejich ženy a shazovat z hradeb jejich děti.
Jen ať zjistí co se stane když se Sever vydá na Jih a nebude mít Sever kdo hlídat. Ve vojsku toho mladého vlka to udělá rozkol a nakonec celá válka skončí vlastně dřív než vůbec mohla začít.

Pozrel na svojho synovca s pobaveným úsmevom a zasmial sa popod fúzy, ktoré nikdy nemal a nikdy ho nikto ani neprinúti si ich nechať narásť.
"Skromnosťou sa teda môjmu princovi nevyrovnám," riekol a pokrútil nad tým hlavou.
Viac už z jeho úst nevyšlo. Miesto slov sa sústredil na svoj meč a viac než na meč, na Cedrika. Pozorne skúmal všetky jeho pohyby, občas dokonca sa ho i snažil k niektorým výpadom vyprudiť, aby ich chlapec zopakoval. Pritom si v hlave opakoval, že toto ešte tréning nebol, ešte nie. Niekoľkrát sa musel sám zastaviť, aby reflexívne nepodnikol nejaký výpad. Ešte nemohol. Najprv musel dôkladne zanalyzovať chlapcove zručnosti. Až potom sa môžu pustiť do riadneho tréningu, takého pri ktorom je potenie krvi ekvivalent dýchania. Ale dobre, tak tvrdý tréning to snáď nebude. Predsalen, Cedrik mal i iné povinnosti a Jaime takisto. Rytier ho nemohol prinútiť celé dni drieť ako kôň s mečom, nie tak ako trénoval on sám. Ale zľahka naňho teda nepôjde, to nech si mladý princ vyhodí z hlavy. Nesúhlasil s tým aby ho trénoval len preto aby ho naučil si špárať mečom kúsky mäsa spomedzi zubov! Naučí ho pekne ako robiť riadne špízy! (//ešte som nevečerala o.O //)
Kráľokat bol spokojný s tým, že sa Cedrikovi podarilo udržať meč. Menej nadšený bol z jeho pádu. Jeho čelo sa zvraštilo od mračenia a jeho ramená sa uvoľnili. Prehodil si meč do druhej ruky a jeho špičkou jemne cinkol o zem. Potom pristúpil k Cedrikovi a ponúkol mu ruku, aby sa chlapec mohol postaviť.
"Nebol si pripravený na útok," riekol pokojne, no jeho tón znel vyčítavo.

Leží na zemi a meč má před sebou pro případné seknutí ze strany strýce, aby tak Cedrik ochránil sebe před jeho úderem.
Měl zavřené oči a když se neozval a ani nepocítil žádný úder mečem první věc kterou udělal bylo to že se podíval okolo sebe aby viděl případnou reakci rytířů, z jejichž přítomnosti byl tak trochu nesvůj. Cedrik nebyl zrovna ten který si potrpěl na nějakém obecenstvu, ne tedy pokud si nebyl jistý že všechno zvládne tak jak má.
Když se podívá na rytíře z Královské gardy, nemůže si nevšimnout několika posměšných pohledů směrem k mladému princi, i když nikdo neřekne jediné slovo, ty pohledy se do něj zarývaly jako nože. Proto od nich odtrhne pohled a podívá se na ruku kterou mu Jaime nabízí aby mu pomohl vstát.
"A ty jsi říkal že nebudeš útočit ..."
Řekne sice poklidným hlasem ale je na něm přeci jen vidět že jej to svým způsobem štve, přesto ale přijme Jaimeho ruku a díky němu se postaví zpět na své nohy. "Víckrát už se to nestane ..." Znovu se po očku podívá na rytíře okolo, na mladém princi je vidět jistá dávka nervozity.
Nechtěl se ztrapňovat a pokud to bude nutné, nechá je poslat pryč aby měl on a strýc Jaime čas na trénink bez ostatních čumilů a jejich pohledů. Polkne na sucho a podívá se na Jaimeho. "Tak do střechu strýčku ..." Upozorní jej na to že bude útočit, ale jinak na nic víc nečeká a po svých slovech na něj zaútočí i když přeci jen mu dá pár vteřin čas na to aby se připravil na útok.

Jeho útoky jsou opět vedeny spíše tvrdší údery ve snaze odzbrojit strýčka a však do boje už začal přidávat i svojí naštvanou náladu. Tohle kolo chce vyhrát on za každou cenu.

Starší dívce neunikla skutečnost, že mladičká princezna nebude hloupá, proto zavřela dveře veškeré bolesti, jež jí spalovala tělo i duši a oprostila se od ní. Musela se přeci vzchopit, byla ta, jíž přezdívali Bílá smrt, byla Celaena Sardothien a ne ustrašená dívenka, co se ztratila v Rudé baště... nenechá se zaskočit dítětem.... Ani nikým jiným.
"Děkuji vám princezno, zachránila jste mě." Pousměje se na ni a v jejím úsměvu bylo cosi urozeného. Další princezninou otázkou se nenechala zaskočit, tu pohádku už uměla nazpaměť, ačkoli to chtělo trochu fantazie. "Ano Vaše veličenstvo, služebná Můj otec si přál, abych zde pracovala, ale zatím mě nikomu nepřidělili. Chtěli si nejdříve prověřit mé schopnosti, proto zatím jen vypomáhám v kuchyni."  Vysvětlila Celaena princezně, aniž by se jedinkrát zadrhla, vžívajíc se do své role. Vždy byla dobrou herečkou. Oběma rukama si vyhublá dívka upraví šaty a pak znovu pohlédne k Myrcelle. "Nechci vás zdržovat, princezno. Proto postačí, když mne tedy nasměrujete... Pokoj mám v přízemí, v prostorech pro služebnictvo." Učiní malé pukrle na znamení díků a upře na ni vyrovnaný, nesmírně milý pohled.

"Neplatíš mě za mlácení slámy. Jen lidí, který tě otravují. Měl bych si umejt ruce než se na mě ten jeho nedostatek taktického uvažování nalepí," dramaticky si povzdechne a otře si ruku o ruku. Tím si zcela jistě pomůže. Zcela ignoruje ty sračky, které vylétli z toho rádoby lorda a majeticky si zabere jeho židli, jakmile zmizí. Že by zavřel dveře? Aspoň si užívá parádního průvanku.
"Stačí jedno slovo a ten čůrák je do minuty mrtvej. Nebo do dvou. Běhat se mi za ním nechce," sebere Renardův či jak se jmenoval, pohár a napije se z něj. Položí ho zpět a pohodlněji se rozvalí na židli.
"Hmm, velitel městské hlídky. Nemyslím si, že by mě to nějak shodilo ze společenského žebříčku," podívá se kolem sebe, poklepe prsty po dřevěné desce stolu a znovu se obrátí na Tyriona. ..."A co teď?"
Lelkování nebylo zrovna jeho hobby. A když už se zbavil sestry, tak může volně dýchat a mnout si kulky, kdykoliv se mu zachce. Frkat, smrkat si do rukávu, šťourat se kudlou v zubech, škrábat se na zadku, prskat si do ruky a potom si s ní projet vlasy. Prostě svoboda!

Zaútočiť na niekoho kto padol k zemi? To by Jaime Lannister neurobil. Jeho štýl bolo skôr útočiť na ľudí, čo sa mu obrátia chrbtom. Vlastne... Jaime by na niekoho rozčapeného na zemi zaútočil. V boji, tak tomu bolo. Nie príliš čestné, no lepšie než byť hlupákom a čakať kedy sa protivník pozviecha a dostane šancu mu sám upraviť tú pohľadnú krasoňskú fasádu. Ale pri tréningu? Čo by to pomohlo, kebyže do Cedrika búši kým chlapec nevypustí dušu?
Rytier sa na svojho synovca trochu sarkasticky pousmial a vytiahol ho na nohy.
"Áno. Klamal som," vyhlásil jednoducho, pustil Cedrikovu ruku, prehodil si do nej meč a odstúpil od neho o pár krokov.
"Lekcia dôležitejšia než sto hodín šermu. Never protivníkovi ani bradavky na brnení. Pekne sa ti to môže vypomstiť," poradil mu s akýmsi úškľabkom.
Sám sa v takýchto lekciách nevyžíval a sám ich aj neznášal. No lepšie ak mu to narovinu povie teraz on. Videl Cedrikovi až do duše. Česť, povinnosť a kopec iných kecov, ktoré každý rytier prehlasoval a každému chlapcovi boli cpané ako materské mlieko. Jaime však dobre vedel, že nič také nie je. Bolo azda čestné, keď zabodol kráľovi meč do chrbta? Ani za mak. Ale bolo snáď spravodlivé, čo ten magor vyvádzal? Nech už si ľudia hundrú a budú hundrať popod nos čokoľvek, bolo to správne rozhodnutie. Z Jaimeho hľadiska áno. Urobil to aby zachránil otca. Mohol povedať, že jeho činy boli k prospechu ríše, na záchranu mesta, no tak to nebolo. Čo je predsa kráľovstvo v porovnaní s rodinou? Čo je kráľ v porovnaní s vlastným otcom? Ľutoval Jaime svoj čin? Niekedy, obzvlášť keď mu niekto napľul tú hlúpu prezývku do ksichtu. Urobil to znova? Rozhodne!
"Nie. Stane sa to znova," poopravil svojho synovca predpovedajúc mu jeho ďalšie zlyhanie.
Nie, nepodceňoval ho, nechcel ho zosmiešniť ani sa nechcel vyťahovať.
"Útoč, zatiaľ budem opäť len odrážať," pripravil sa tiež a princove prvé útoky hravo odrazil.
Nútil Cedrika okolo neho tancovať niekoľko minút, občas ho snažiac sa prinútiť zopakovať isté pohyby, ktoré ho zaujali či mal pocit, že na nich chlapec ešte musí zapracovať. Nepreriekol však pri boji ani slova. Nechcel aby Cedrik pochytil pri šerme zbytočné kecanie, ktoré viedlo len k rozptýleniu a strate života. Nerád však videl chlapcov hnev a nedočkavosť za jeho útoky.
"Priprav sa na útok sprava," varoval ho, že taktiež prejde do ofenzívy, no na miesto výpadu sprava, zaútočil zľava.

Sledovala tu dívku, byla milá a vypadala celkem neškodně i přátelsky. Přesto ale stále se na ní dívala dosti nedůvěřivě a podezírala ji z toho že něco není tak jak má, nebo tak jak se ta dívka snaží tvářit.
Přesto ale to pro zatím nechá být. "To je maličkost, příště už třeba mojí radu nebudeš potřebovat." Poté se rozešla ke schodišti aby ji mohla nasměrovat do jejich komnat které údajně se snažila najít.
"Dostala si se daleko bez toho aby jsi uměla pukrle." Znovu se na ní podezřívavě podívá, tedy spíše nedůvěřivě a zastaví se na konci schodiště.
"Jdi po schodech pořád dolů a pak odbočíš nalevo a měla bys najít své komnaty. Přeji ti ať se příště neztratíš." Mírně se pousměje na dívku.
"Jsem si jistá že se ještě uvidíme." Nakonec se na ní pousměje a s mírným pokynutím hlavy se od dívky odloučí a jde dál svou cestou.

"A já doufal že členové Královské gardy jsou si vědomi svého postavení a že by si nedovolili lhát členu královského rodu." Podívá se na něj s jistým úsměvem když mu pomůže zdát. Gesto kdy mi Jaime podal ruku malého prince příjemně potěšilo. "Jak říkáš strýčku , nebudu svému protivníkovi nic a nikdy věřit."  
Protivník je vlastně nepřítel, a kdokoliv mimo nás je nepřítel jak už tolikrát mu říkala matka. Neměl by tedy věřit nikomu ? Možná na tom opravdu něco bylo a měl by se trošku snažit držet si mimo svou rodinu ostatní lidi trochu dál od těla.
Přeci jen jak tenkrát dotáhl tu bastardku ke stolu přímo do Rudé bašty jako odměnu za to že mu pomohla dostat se z labyrintu uliček ... Bohové ... jenom ta představa kdyby se o tom dověděla matka.  

"Ne ... nestane !" Tiše, přesto ale odhodlaně zašeptá sám pro sebe.
Poprvé jej možná nachytal ve chvilce nepozornosti ale už mu to nedovolí aby jej takto nachytal. Nehodlá tuto školáckou chybu jenom tak znovu zopakovat.

Konec slov a Cedrik na svého strýce začal útočit, ostatně tak jak si jeho strýc přál a jak jej mladý princ vyzval aby se připravil k boji.
Snaží se aby při nejmenším udělal dojem a neztrapnil se ještě víc. "Útok zprava." Řekne sám sobě v myšlenkách ale na úder zleva reaguje ihned a strýče jej nenachytá ... přesně tak jak mu princ slíbil.
Mohlo se zdát že to byla jistota to jak reagoval na tento útok, faktem ale jej že jej přeci jen zaskočil a počítal spíše s útokem právě zprava.  
Ovšem přeci jen podvědomě tušil nějakou tu zradu a jeho reflexy mu pomohly tento úder odrazit. "Nic víc neumíš strýčku ?!" Spokojeně a sebevědomě si dovolí zarýt alespoň slovy do svého strýce, tento odražený úder stačil k tomu aby se opil svým vlastním vnitřním vítězstvím.  Nečeká na to až mu strýc odpoví, na místo toho se opět pokusí převzít iniciativu na tomto soukromém bitevním poli a svými útoky mečem se pokusí strýce odzbrojit, stejně tak jako se o to pokusil právě on před chvilkou.

Jaime sa na Cedrika usmial, to ako ho klamanie princovi trápi úplne evidentné na jeho tvári.
"Nie pri tréningu," riekol prosto a pozdvihol obočie akoby ho vyzýval či chce ďalej pokračovať.
Už svojho synovca varoval, že na ich príbuzenský vzťah i jeho kráľovskú nekráľovskú krv nebude brať ohľady. Bol ale zvedavý nakoľko si výnam jeho slov chlapec uvedomoval. Kdesi v úzadí jeho mysli ho hlodala neistota, strach, že by sa ten krásny obraz dokonalého strýka v Cedrikovej mysli mohol nenapraviteľne roztrieštiť. Aby bol úprimný, Jaimeho tešilo, že ho jeho synovci a neter obdivujú. No zároveň si uvedomoval, že nič na ňom k obdivovaniu nie je. Že jedného dňa chlapci s dievčaťom dospejú a za jeho chrbtom si budú šuškať to, čo mu už do tváre napľula značná časť kráľovstva. A týmto tréningom to mohol len urýchliť.
Nechal chlapca, nech okolo neho tancuje, sám sa sotva hýbuc z miesta. Len nech ho k tomu princiatko donúti! Ak sa mu to podarí, bude len hrdý. Nevyzeralo to však, že by sa to mala niekedy v blízkosti stať. Horká hlava, pomyslel si pre seba o Cedrikovi, no bol rád, že tepletou sa hlave jeho staršieho brata nevyrovná. Úprimne povedané, požiadať ho o tréning Joffrey, Jaime asi odmietne. Bol si dobre vedomý jeho povahy a rozhodne si nemyslel, že by ho dokázal zvládnuť. Nie, ak by pred ním stál teraz Joff, istotne by mi už dávno rupli nervy.
Jaimeho celkom príjemne potešilo, keď tentokrát sa chlapec nachytať nedal. Nebol si ale úplne istý, či jeho úskok očakával alebo to bolo len šťastie a dobrý reflex. Na jeho popichnutie neriekol nič. Nebolo ľahké Kráľokata vyviesť z miery. U chlapca ale videl, že mu jeho malý úspech mohol udrieť do hlavy. Jeho pokus o to ho odzbrojiť ľahko odrazil a zaútočil opäť a opäť raz s komentárom.
"Pravá," vyhŕkol zase zaútočiac z ľava, no nie s príliš veľkým úmyslom chlapca zasiahnuť. Teraz vlastne opäť len len pokúšal jeho reflexy a keď sa s mečom dostal blízko k nemu, svoj útok spomalil, či úplne zastavil a od princa odskočil.
"Ľavá," ohlásil mu tentoraz útok zprava postupujúc rovnako ako predtým, hýbuc sa tak ako keby len čakal, kedy sa Cedrikovi podarí stočiť svoj meč a skrížiť ho s tým jeho.
"Ľavá," zakričal do tretice, čím mienil sériu týchto útokov zakončiť a celkom prekvapivo tentoraz skutočne zaútočil z tej strany, ktorú mu ohlásil.

"Ne při tréninku." Zopakuje jeho slova bez jakékoliv další odpovědi. Na místo toho se věnoval šermu a snaze odzbrojit svého strýce.
Cedrik si byl dobře vědom toho že strýc je lepší jak on, vlastně že bojuje s nejlepším šermířem který v celém království je ... to mu zase až tolik nedocházelo a nevěnoval tomu tolik pozornosti. Každý se dá porazit !
Alespoň v tohle mladý princ doufal ale plané naděje si moc nedělal. I když se snažil jej odzbrojit a chvilku si i myslel že by se mu to mohlo podařit tak strýc opět přešel do protiútoku a i když neochotně tak Cedrik musí udělat několik kroků vzad.
Na jeho pokyny tedy pravá,levá nebral už ohled. Věděl že mu bude lhát a pokusit se jej tak na něčem nachytat. A jak by jej nachytal znovu by viděl jeho naštvaný výraz ve tváři a stejně tak by mu věnoval nějaké to moudro. Místo toho se soustředil jen na jeho údery než na jeho slova.
Jeho úder "pravá" odrazí bez větších problémů a úder "levá" dopadne tak že oba dva kříží meče a Cedrik se do meče opře celou svou váhou aby přetlačil Jaimeho alespoň se o to snaží ale nakonec je znovu nucený ustoupit a odrazit opět útok "levá".
Nakonec znovu ustoupí a podívá se na Jaimeho, sám je spokojen že se mu povedlo odrazit jeho útoky, ser Edrick je výborný učitel. Cedrik se na chvilku zamyslí, chce na strýce udělat dojem a donutit je ustoupit, zvláště když cítí jistou šanci vyhrát.
Podíval se na Jaimeho ruce a viděl že nemá rukavice, mohl jej seknout cvičným mečem po rukách a pak by mu snad meč vypadl ... nebylo by to čestné a děda mu o cti řekl své.
Mohl toho využít, ale prozatím nechtěl takto vyhrát nad strýcem. "Už máš dost strýčku ?" Zeptá se jej s úsměvem ale i lehkým zadýcháním.

"Možná snad, děkuji" Odvětila Celaena s úsměvem a následovala malou princeznu. Věděla, že se svým zuboženým stavem nebude příliš nenápadná, ale tak... bylo to jen dítě.
Malá princezna ji dovedla až ke schodišti, kde se zastavila a opět na ni vrhla nedůvěřivý pohled. Příčilo se jí, že jí malé dítě tyká, jako by byla něco méně a to Cel nebyla. Hrdě pozvedla bradu, ale pohled před dívenkou sklopila, aby na sebe zbytečně nepoutala její pozornost. Ta její poznámka byla chytrá, ale Cel to nezaskočilo. Přeci jen, to pukrle před chvílí udělala, opomněla jej jen při setkání, nežli si uvědomila s kým má tu čest.  "Neřekla bych a pukrle umím, pokud vím Veličenstvo... jen jsem trochu roztěkaná z nového prostředí a zvyků. Prosím nezlobte se, opravdu se snažím..." Pronesla světlovláska schválně nejistým hlasem a poslední dvě slova řekla s jakousi žalostnou prosbou, aby se na ní princezna nezlobila... Ta nevinnost v jejích očích byla dojímavá. Ježe Celaena věděla moc dobře co dělá a herečkou byla vynikající, byl to její obor přeci... přetvářka, lži a další věci. Po té si vyslechne dívčiny instrukce k nalezení svého pokoje.  "Děkuji Vám Veličenstvo... jsem Vám zavázaná a omluvte mou nevědomost" Učiní perfektní elegantní pukrle a úsměv dívce oplatí. Nakonec na ni princezna elegantně pokyne hlavou a rozloučí se s ní s příslibem dalšího setkání a odejde. Vražedkyně opět osaměla a lehkými krůčky se po schodech vydala ke svým komnatám. Tentokrát opět dostala to, co chtěla... možná se štěstí opět přitočilo na její stranu.

Reflexy Jaimeho nútili ísť čím ďalej rýchlejšie a udierať tvrdšie. A proti týmto reflexom musel rytier bojovať. Nechcel predsa Cedrikovi ublížiť. Bol to len tréning, ba čo viac, mal chlapca učiť. To by ale išlo ťažko ak by už pri pár prvých výpadoch vrazil chlapcovi meč do pŕs. Nie žeby tie cvičné bodali tak účinne ako tie skutočné. No i tupý meč by dokázal spôsobiť závažné zranenie keď človek vie kam ho má nasmerovať a ako ním švihať. A to Jaime vedel. Bolo to pre neho prirodzenejšie ako jedenie. Jeho sebakontrole nenapomáhalo slabé popichnutie od Cedrika. Čo by ale bol za rytiera kebyže sa nechá niekým vyprovokovať. Nie teda, že by sa to niekomu niekedy nepodarilo. Len si ho zastihnite pri zlej nálade. Tento lev vedel byť vtedy dosť výbušný. Takmer ako jeho drahá sestrička.
S Cedrikovými reakciami bol vskutku spokojný no sám si pre seba poznamenal, že tú jeho horkú hlavu a menšiu začiatočnícku namyslenosť spoločnú pre všetkých začiatočníkov z neho musí vytĺcť. K tomu už však nedošlo.
"Ser Jaime," prerušil ich z tréningu hlas rytiera z kráľovskej stráže.
Zastavil sa kúsok od nich len čo mu zrak padol na mladého princa a nervózne sa mu uklonil v rozpakoch, že si ho predtým nevšimol a následne pribehol bližšie k rytierovi v bielom plášti. Zašepkal pár vybraných slov do Jaimeho ucha a potom ukláňajúc sa svojmu princovi opäť zmizol.
"Bohužiaľ, dosť máme asi už obaja," prehovoril Kráľokat k Cedrikovi.
"Povinnosti voľajú. A som si istý, že ty máš tiež ešte kopec vecí na programe," riekol ako odkladal cvičný meč a bral svoj.
"Budeme pokračovať neskôr. Zatiaľ pracuj na svojich výpadoch z ľava a blokovaní. Dopadnúť na tvoj meč ťažšie údery od chlapa ako je Hora alebo i od Sandora, nedopadlo by to dobre," pousmial sa na Cedrika.
"Tvoja tvrdá práca je ale vidno. Pokračuj v nej," riekol predtým než sa zvrtol a odkráčal preč.

Mladý princ si doslova užíval přítomnosti svého strýce, rád jej vždy viděl a rád sním trávil svůj čas. A svůj čas mu věnoval s radostí o to více když se rozhodl věnovat mu menší cvičnou lekci s mečem, málo kdo si může dovolit říci že jej trénoval opravdu ten nejlepší z nejlepších.
Ale všechno musí jednou skončit a přestat se má v tom nejlepším, což bylo právě teď když přišel rytíř z Královské gardy a uklonil se směrem k mladému princi.
Cedrik se nikdy neklaněl, tedy až ke svému dědovi a i tam to bylo taková úklona-neúklona ... vždy když se mu někdo uklonil nebo dívka věnovala pukrle tak na to vždy Cedrik reagoval mírnou poklonou hlavy. On nebyl ten co se musí někomu klanět, tedy krom svého staršího bratra .. krále .. ale i tak mu bylo hloupé nijak nereagovat na poklonění či pukrle.
Nechá strýce i toho rytíře aby si řekli své a pak se podívá na strýce když k němu mluví.
Pochopí že jejich trénink je pro dnešní den u konce ještě dříve než Jaime k němu promluví. Trochu jej to zamrzí ale na druhou stranu je i trochu rád že si bude alespoň moc trochu odpočnout. Dnes by stejně strýce asi neporazil, ne že by nebyl dost silný ale nějak se mu zrovna nechtělo srazit Jaimeho do prachu. Pozorně si vyslechne co mu strýc říká a když zmíní sera Gregora se kterým měl tu čest dokonce i mluvit, zda se tomu tedy dalo říkat mluvení i když se jednalo spíše kuňkání ze strany Cedrika a bručení ze strany Hory tak stejně tato zkušenost kterou v životě nebude moci vymazat z paměti ... donutí aby mladým princem projel mráz i strach. Nechtě a neuměl si představit že by musel někdy mu čelit s mečem v ruce nebo jeho bratrovi který chránil princova bratra. Je tak zabrán do minulosti že postřehne a vnímá až když strýc odchází.
"Děkuji ti ... strýčku." Mírně se za ním usměje a odloží cvičný meč na který se ještě dlouze zadívá a pak teprve poté odejde do svých komnat dát si koupel a převléci se do čistého oblečení.

Tyrion znuděně hleděl do dokonalého čarlatu, čili moku v jeho pohárku. Lord z Burrow ho nudil, být na otcově místě, tak ho pošle pást svině už jen proto, že u stolu je jako společník naprosto na hovno. Děkoval všem sedmi, že Bronn není podobná kyselá prdel, jinak by měl skutečně do kapsy hluboko, mít ve svých službách truhlíka jako Renard... Člověka, který s chladnou lhostejností máchal mečem a náhodou trefil člověka... A nebo osmiletou holčičku. Když mu na mysl příjde mladá lady Shireen, cosi v jeho tváři se změní, rysy ztvrdnou, kdyby nebyl Renard zabedněný tupec, věřil by aspoň tomu minimu, co se o skřetovi z rodu Lannisterů povídá. Že je prohnaný, pomstychtivý a mazaný stejně jako... Rampelník. "Pravda, slyšel jsem, jak udatně jste se postavil lady Shireen Baratheon. Té děsivé osmileté holčičce, výškově jsme na tom možná podobně a... ohledně šedé kůry zřejmě taky. To se o vás tvrdit nedá a teď poslouchejte vy... drahý lorde..." pozvedne se v loktech, takže teď... teď může s klidem plivnout Renardovi do ksichtu a spolehlivě se trefí, "očividně musím doladit jisté nedokonalosti, které zanedbal váš mistr, narozdíl od vás, já nejsem syn řezníka, ale lorda Tywina, to se o tobě, můj milovaný bastarde říct nedá, pokud se ještě někdy setkáme, požádám Bronna, aby zjistil, jestli máš v kalhotech neexistující mužství a aspoň miniaturní koule, věřím, že očesat tě dokáže i pouhý žoldák... A jedna trampota hrdého lva bude mít z tvé maličkosti konečně radost. A ty se naučíš lepším mravům... nebo snad zjistíš, jaké jsou rozmary lepších lordů." Trpaslíkova tvář se zkřivý úsměvem, stejně spokojeným jako falešným.

Jakmile hnida zmizí za vraty, může spolehlivě debatovat s Bronnem... I když, ne, na práci toho bylo příliš mnoho a času málo, až moc málo než, aby zahálel. "Srážka s blbcem je něco příšerného a pak, že po vínu se hloupne." Prohodí do éteru a jen nechápavě zakroutí hlavou. Joff na tom přeci jen nebude tak špatně a to jeho smýšlení obsahovalo povětšinou jenom návod ke stahování štěňat, koťat a nemluvňat... všeho druhu.

"Mrtvej... Bronne, v Rudé baště jde smrad tlejících mrtvol cítit až příliš dobře a zabíjet takovýho hňupa... věčná škoda, těm je nejlíp s náhubkem v hubě. Dožeň ho, trošku ho přiškrť a když mu zlámeš pár žeber nebudu se zlobit, bude to pro něj pozdrav od osmi leté dcerušky jednoho nejmenovaného lorda. Pokud cestou potkáš Anyu, ať se za mnou okamžitě zastaví. Jsem zvědaví, jak se jí daří chočit ptáčátko." Nacvičeným pohybem vhodí do pusy kuličku hroznového vína než se jeho různobarevné oči stočí zpět k žoldákovi. "A kdyby ti snad nabízel peníze nezapomínej, že ho potažmo platím já. Pokud jeho rodina zkrachuje, šel bys ke dnu s nimi."Snad chtěl dát váhu svým slovům seskočil z vyřezávané židle a přešel k jedné z menších truhel, otevřel víko a to, co vytáhl na světlo světlé byl nepříliš velký váček, ale do dlaně... ne, nevysypal zlato, ale drahokami nejrůznějších barev. "Myrským diamantům se nic nevyrovná, mají větší cenu než zlato." Poznamená směrem k němu. Diamanty jsou vráceny zpět do váčku, "pokud cestou k Malíčkovu podniku potkáš nějakýho z Renardových vrchních čubčích synů, prezentuj mě jako to nejlepší, co tě potkalo." Měšec je hozen Bronnovi a tento rozhovor... ukončen.