Lokace: Hollow Hill

Ned příteli úsměv oplatil. Uvědomil si, jak jeho poznámka mohla hloupě znít. Měl raději držet jazyk za zuby. Edric občas měl tolik odvahy, že by po plných hrstí mohl rozdávat, ale k odvaze mu chyběla tolik potřebná rozvaha. Kolikrát nerozvážně či ukvapeně jednal, promluvil a následně litoval. Pevně tiskl kopí v ruce a přemýšlel. Nechtěl se předvádět, ale mávl s ním a protočil v ruce. Potřeboval si uvědomit jeho lehkost. Těžiště i střed, pro jednoduchou manipulaci. Uvědomit si, jak je dřevo ohebné, ale zároveň odolné. Říkalo se, že meč je prodloužená paže válečníka. Co poté je kopí? Vodní tanec se daleko lépe tančil právě s takovou zbraní než-li s mečem, alespoň pro Neda. Pozoroval svého učitele, a zatímco on mířil napravo, Edric ustupoval vlevo. Chodili v kruhu a otázka byla, kdo bude útočit první.

Beric před ním uskočil a Edric okamžitě stáhl kopí k tělu a narovnal se z výpadu. Pohodil hlavou do strany, aby si z čela dostal vlasy a potěšeně se usmál. „Chtěl jsem to zkusit ukončit rychle,“ prozradil svůj záměr. Ovšem utichl a pozorně sledoval přítele dál. Věděl, že teď může očekávat jeho výpad a ten přišel velmi rychle. Nebylo skutečně těžké ho vyblokovat, ovšem jak se ukázalo, to byl i Bericův úmysl. Musel reagovat rychle. S mečem se daleko rychleji otáčet, i tak Edric uspěl. Protočil kopí v ruce a Bericův meč zastavil dřevěnou částí svého kopí. Postavil se k Bericovi opětovně čelem. Na mladíkovi bylo znát, že v něm roste sebedůvěra. Byl to jen začátek boje a spíše šolíchání, přesvědčení se, že chlapec neprovede žádnou chybu. I tak měl Edric radost, že jej učitel nedokázal, alespoň prozatím na ničem nachytat. Dostat ránu do zad, to by bylo rychlé zklamání. Ke všemu tak brzy? Beric by ho za doprovodu vrtění hlavy poslal zpátky do jeskyně, že na boj není ani trochu připravený.

Edric udělal několik kroků dozadu. Pohyboval se skutečně jako tanečník. Způsob jakým pokládal nohy, nejprve špička a až poté došlápnutí na patu, aby noha dostala potřebnou stabilitu. Plynulost a elegance jeho pohybů. Obočí se nepatrně nakrčilo, jak přemýšlel o dalším útoku. Natáhl ruce s kopím, aby hrot zasáhl Berica, pokud stačil úder vykrýt, což bylo primitivní, rychle Edric změnil stranu zbraně, která útočila. Zatímco hrot se zastavil o mladíkovo rameno, konec kopí se od země zvedlo rychle k Bericově obličeji. Nenastalo by více než tupá rána, ale i to může protivníka dezorientovat.

Kopí opět stáhl k tělu, tentokrát jej dvakrát protočil nad hlavou, než opětovně zaútočil. Pro spoustu Dornů byl souboj něco jako divadlo. Pobavení, kde mohli ukázat to nejlepší, co se naučili. Pro Edrica ne. Bral souboj vážně, i když to na první pohled nemuselo vypadat. Snažil se jen upustit od původního záměru, ukončit souboj co nejrychleji. „Věříš, že bych obstál?“