Příběh - Sansa Stark

Septa jí za její schopnosti vždycky chválila. Mohla totiž vyšívat hodiny a stejně to na jejích jemných rukou nebylo ani trochu poznat. Jehla znovu pronikla platýnkem a vytvořila tak další steh. Obraz už znatelně připomínal růži, Sansa si uměla hrát s odstíny nití a vytvořit něco, co téměř dýchalo. Už před hodinou opustila Pobočníkou věž, aby mohla navštívit Boží háj. Pravda, tenhle byl trochu jiný, nebyl tu žádný čarostrom, jen řady stromů, jejichž názvy neznala. Ale už od první návštěvy to bylo jedno z jejích nejoblíbenějších míst. Pod jedním ze vzrostlých stromů stála malá lavička, na které Sansa ráda trávila někdy i hodiny. A ani dnes tomu nebylo jinak.
Bylo tu ticho, jižané netrávili mnoho času modlením a tak na ni po většinu času nikdo nemluvil. Dnes měla náladu na to být sama. Přemýšlela nad každým stehem dopředu, soustředila se na každý tah rukou, jako by vytvářela umělecké dílo. Ve skutečnosti tvořila něco, co až podezřele připomínalo znak ... Na chvíli se zarazila. Na jejím čele se objevila vráska, když svojí práci zkoumala. Nakonec plátnénko v ruce otočila a raději se pustila do přešívání okvětních lístků. Očividně v ní ten obraz nevyvolával pozitivní myšlenky. Za chvíli si práci položila na klín a unaveně vydechla. Když zvedla pohled, na její tváři se zase objevil úsměv.
Výhled, který se odsud naskýtal byl úžasný, vzal jí dech pokaždé, když ho pozorovala. Nebyl tu sníh, ani zima. Přesto si tohle místo vybrala za svůj druhý domov a nelitovala. Sansin vzhled ani chování snad už severským poměrům  neodpovídali. Vlasy měla účesané tak, jako většina jižanských dam, šaty mnohem lehčí a barevnější než kdy na Zimohradě. Život tady byl jako sen, jediné co jí ze severu doopravdy scházelo byla matka a bratři.

Myrcella:

Myrcella vždy byla nádherné děvče, byla tolik podobná své matce. Vždy pečovala o svůj vzhled a chodila v pastelově oblékaných šatech a především vždy měla úsměv na tváři kterým dělala radost nejenom své rodině ale především svému okolí. Nádherné a usměvavé děvče s milou povahou ...

Možná to byla náhoda možná ne ale právě i ona se nacházela v onom Božím háji a užívala si klidu i prostoru který tento háj nabízel a ona byla za toto útočiště nesmírně ráda. "Lady Sanso."
Řekne milým a přátelským hlasem k Lady a udělá se svými tyrkysově modrými šaty pukrle převážně se slušnosti ... přeci jen je to její budoucí královna. "Velice ráda Vás vidím ..." Sleduje její oči a stále má ve tváři svůj typický úsměv. "Snad Vás neobtěžuji ale byla jsem nedaleko. Víte že mojí bratři o Vás často mluví ?"
Byla za její přítomnost ráda a byla ráda o to více když věděla že jsou momentálně o samotě a nerušené.

Ještě chvíli modravé zasněné oči pozorovaly horizont, než ji ze snění vyrušil dívčí hlas. Úsměv jí z tváře nezmizel, ani když se otočila, aby své společnici viděla do tváře. " Princezna Myrcella... "
Rychle se zvedla, svůj výtvor pevně uchopila do rukou a i ona opětovala blondýnce pukrle. Ještě s ní neměla tu čest, o samotě spolu nikdy nemluvily.
" I já Vás moc ráda vidím, neposadíte se? "   Kývla k lavičce a teprve když Myrcella souhlasila, sedla si na kousek, čímž nezabrala ani třetinu. Vyšívání nechala znovu klesnout na klín a při pohledu do dívčiných očí se úsměv na její tváři ještě o něco rozšířil. Byla o hlavu menší než Sansa, taky o minimálně tři roky mladší, přesto jí to tolik slušelo. Vypadala tak čistě, nevinně. "Vůbec neobtěžujete, naopak. Jsem ráda za společnost."
Popravdě si zrovna dnes tu samotu užívala, ale možnost poznat princeznu blíž si nechtěla nechat ujít.
" Netušila jsem, ze o mne Vaši bratři mluví... " Vlastně ji to jako fakt ani tolik nepřekvapilo. Všechny je znala. Od Joffreyho dostala nejednou milý dárek, možná se mu skutečně líbila... s Tommenem se bavila hned po svém příjezdu. A s Cedricem také měla tu čest už několikrát. Ale že by o ní mluvili?
" Moc Vám to dnes sluší. " Dodala nakonec mezi řečí a znovu se usmála, aniž by pohledem uhýbala od jejích očí.

Myrcella:

Když udělá Lady Sansa pukrle mírně pokyne hlavou. "Posadit se k Vám ?" Zeptá se s úsměvem na tváři. "Velice ráda. Jsem poctěná."
Více než ochotně se posadí vedle Sansy. Upraví si své šaty když se posadí. "Přeci jen ... pozvání od budoucí královny se neodmítá." Podívá se na ní a znovu se přátelsky usměje, teprve poté se podívá před sebe aby i ona se mohla kochat krásou výhledu. "Mluví, jen je otázkou kdo o Vás mluví více. Joffrey je vámi okouzlen, Cedrik ..." Mírně se zaculí se a nedokončí svojí větu.
Vždy k němu měla o něco více blíž než k Tommenu či Joffreymu. Proto se jí svěřoval spíš než komukoliv jinému. Když si uvědomí že se zaculila i hned navodí kamennou tvář kterou se už tolikrát učila ale nikdy ji až tak dobře nešla. "Tommen je upřímně nadšený z rozhovoru i času který mu věnujete ... stejně tak jsem nadšená i já." Na chvilku se zamyslí jak to napravit to s tím Cedrikem, ovšem patrně nejlepší bude když se to nebude snažit jakkoliv napravit a nechá to tak. Ne třeba na to upozorňovat.
Podívá se jí do očí když pochválí její vzhled. Zamyslela se nad tím zda jsou její slova upřímná ale věděla že Lady Stark není lhářká a ani pouhé zdvořilostní fráze zde neměly moc místo, navíc když byly pouze ony samotné. Muselo to být upřímné.
Ne že by ji to už dnes neřeklo pár lidí ale přeci jen poklona od dívky jako je ona, ke všemu budoucí královna to při nejmenším upřímně potěší. "Jste laskavá Lady Sanso, děkuji za poklonu."
Mírně se zaculí a znovu si uhladí svojí jemnou ručkou své tyrkysové šaty. "I Vám to velice sluší. Myslím si že jste jedna z nejkrásnějších dívek které kdy byly v Králově přístavišti." Opět mírně uhne pohledem aby se mohla potěšit z výhledu, ovšem uvědomí si že je to neslušné a podívá se zpět na Sansu. "Řekněte mi prosím, jaké je to být zasnoubená ?" Nesměle si skousne svůj spodní ret. "Myslím si že mě brzy budou chtít zaslíbit, tedy alespoň Joffrey mi říkal že až bude král tak že mi vybere někoho on sám."
Sklopí pohled. "Nemám strach ... bojím se abych byla svému muži dobrou ženou a nezklamala jej. Dala mu spoustu dětí."

Když Myrcella mluvila, Sansa si začínala všímat, jak se podobá své matce, skoro jako její mladší kopie. O ní se na severu říkalo něco podobného, mnoha lidem Sansa připomínala mladší verzi své matky. Tuhle věc měly s princeznou společnou. Jakmile ji nazvala budoucí královnou, na chvíli sklopila pohled a pousmála se. Královna Sansa....Pořád jí to znělo zvláštně.
Potěšilo ji, že o ní Joffrey mluví. Jistě, čas od času jí prokázal svou náklonnost, ale i tak ji princeznina slova překvapila a potěšila zároveň. Cedrik.... kdyby se Sansa uměla culit, nejspíš by napodobila Myrcellu. Tváře měla zřídka kdy červené, snad jen když na severu zůstala venku moc dlouho, takže ani červenáním nic prozradit nemohla. Přesto slova v té podivné situaci zjevně nebyly potřeba.
Tommen jí ze začátku připomínal Brana, tedy alespoň vzrůstem. Oba byli malý měli plnou hlavu chytrých myšlenek. To bylo co se týče podobnosti úplně všechno. Alespoň nikdy neviděla Tommena šplhat na hradby.
" Vaši bratři jsou ke mně milejší, než si zasloužím, řekla bych. To já jsem ráda, že můžu konečně poznat i jejich sestru. " Bůhvíproč se jí myšlenka zatoulala k Arye. Místo aby trávila čas se svou sestrou tráví ho se sestrou někoho jiného. Kde vůbec mohla Arya být? To je stejně jedno, nejspíš by po Sanse něco hodila, nebo by se pohádaly hned na začátku rozhovoru.
Z přemýšlení ji znovu vytrhl až Myrcellin hlas. Její slova jí znovu vrátila i úsměv na tvář, vřelý a zároveň upřímný, tak jak to uměla jen Sansa. " Děkuji, to... je snad nejhezčí věc, kterou mi kdy kdo řekl. " Rukou si přejela po zlatém lemu fialových šatů a pohled věnovala vodě rozprostírající se před nimi. Ku podivu ho neodvrátila, ani když Myrcella znovu promluvila. Její otázka se Sanse líbila, což naznačoval neutuchající úsměv. " Je to v mnoha ohledech jiné, ale vlastně se nic moc nemění. Přijdete možná do jiné země, budete se muset naučit novým zvykům a respektovat, poslouchat lid, kterému budete jednoho dne vládnout jako královna..."
Odmlčela se, jen aby se mohla otočit zpět k princezně. Sansa vždycky ihned přenášela své myšlenky do řeči, takže se jí dařilo mluvit souvisle.
" Ale s Vámi se nic nezmění, doopravdy ne. Nezapomenete odkud jste přišla, ani kam patříte. Budete oporou svému muži a on Vás bude milovat. "
Viděla obavy v jejích očích, ale snažila se ji uklidnit. Neměla důvod se bát.
"Věřte mi, bude Vás milovat, kdokoli to bude. Jako Vás milují všichni tady. "
Myrcella jí připomínala ty dokonalé dámy v jejích románech, a přestože jí zatím nebylo víc než dvanáct, Sansa tušila, že ji s její krásou a milou povahou čeká podobný osud. " Chápu Vaše obavy, ale ve Vašem případě jsou neoprávněné. "

Myrcella:

Nemohla si nevšimnout jejího pousmání když ji řekla královno, potěšilo ji že neskrývala radost a přesto to byla skromná. Velice neobvyklá vlastnost pro lidi žijících v Králově přístaviště ale tato vlastnost byla ctností. "Možná by jste si měla na toto oslovení zvykat, myslím si že k tomu přivyknete velice rychle." Řekne přátelským hlasem a podívá se na ní. "Královno." Poví hlasitěji.

Snad každá dívka by si přála být královnou a ona ji to přála z celého srdce. Nebyla závistivá ba naopak přála ji to. Věděla že bude dobrou královnou, kéž by tohle mohla říct i o Joffreym. Co se Joffreyho týče držela jazyk za zuby a nikdy nic neřekla.
Jako si všimla jejího pousmání, všimla si i toho culení když zmínila informaci že o ní všichni tři bratří mluví. "Děje se něco má Lady ?"
Snaží se skrýt tichý smích. Přišlo ji to úsměvné jak se culí. Čekala by že dívka jejího formátu bude na podobné informace zvyklá.
"Je to úžasné jak se Naše rody k sobě mají a dokážeme mezi sebou navazovat i jisté vazby." Těšilo ji jak se mezi sebou tyto rody jak se mohlo zdát přátelily.
"Ano mojí sourozence Vás mají rádi a i já Vás mám ráda. Jsem velmi poctěna že zde mohu s Vámi sedět a povídat si. To že jste mě pozvala abych se posadila vedle Vás mi udělalo velkou radost." Řekla poklidně bez nějakého přehánění. "Nejhezčí věc ?"
Zeptá se trochu nejistě. "To by se měl můj bratr více snažit." Mírně se usměje a pak se uvědomí jak by to mohlo špatně vyznít a upraví svojí větu. "Myslím .. Joffreyho .. že by měl skládat více poklon." Mírně se začervená.
Bála se totiž že pochopí nějakého jiného z bratrů. Podívá se na její krásné šaty. "Ty šaty Vám velice sluší, když jsem Vás viděla poprvé měla jste také nádherné šaty, jen nebyly tak pastelové. Myslím si že Vám Jih velice prospívá a stejně tak si myslím že zde již začínáte nacházet svůj domov." Sledovala ji a občas sjela pohledem.
Šaty byly opravdu nádherné.

Děsila ji myšlenka že by ji manžela měl vybrat právě Joffrey, věděla o Joffreyho krutosti a trápení lidí. Co kdyby ji snad chtěl nechat provdat třeba za Lorda Freye ? Ani na okamžik si nechtěla tuto myšlenku připustit. Pokud by se tak stalo sama by skočila z nejvyšší věže kterou Rudá bašta má. Opravdu ji tato myšlenka trápila a sledovala zem.
Jen když chtěla odpovědět Sanse tak se na ní podívala a dokonce ji Sansa svojí odpovědí donutila aby se nakonec usmála.
"Přála bych si aby jste měla pravdu, opravdu bych si to přála. Chtěla bych svého muže milovat, aby on miloval měl. Abych mu dala spousty synů ale i dcer ... žít život jak píší v knihách. Ale ..."
Hlasitě povzdechne. "Odpusťte mi, neměla bych Vás takto obtěžovat jako budoucí královna máte jistě na starosti více věcí než řešit starosti a nářky druhých."

Královna. Ano, vždycky jí chtěla být. Přemlouvala otce každý den... až jednoho dne povolil, aby si Joffreyho vzala. Tolik si to přála, tak proč se teď cítila tak zvláštně, když jí Myrcella oslovila? Královna.
" Asi máte pravdu, jen je to pro mě pořád nezvyklé oslovení. " Přikývla a trochu se zavrtěla na úzké lavičce.
Myrcella očividně zaznamenala její tichou pauzu, kdyz zmínila Cedrica. "Všechno v pořádku..." Pozasmála se, když se jí zeptala a na chvíli odvrátila pohled stranou, bůh ví proč. Za vřelým vztahem mezi Baratheony a Starky bylo především nejspíše přátelství jejich otců. Sansa si znovu malou blondýnku přihlížela a znovu donutila sama sebe přemýšlet. Ona sama sice nic moc po svém otci nezdědila, ale nějaké nenápadné rysy Starků by určitě našla. Myrcella neměla po vzhledové stránce nic, co by Baratheonům odpovídalo. Naprosto ukázkový, dokonalý příklad Lannistera. A k Lannisterům někteří její blízcí už takovou důvěru a náklonnost nechovali. Robb, Arya, tušila, že ani otec jim ve skutečnosti nevěřil tolik, jako to na první pohled mohlo vypadat.
" Ano, máte pravdu, je to pozoruhodné, taková přátelství se jen tak nevidí. "
Kývla a otočila se k ní celým tělem, aby nepůsobila tak ostražitě, jak se jí možná zdála. " Je od Vás moc milé, že to říkáte. Já jsem poctěná, že tu mohu být... jsem tolik ráda, že i děti našich otců si k sobě našly cestu..." Pár věcí, které by se daly považovat za komplimenty od Joffreyho už slyšela. Vlastně bylo pár situací, ještě před tím, než král zavítal na Zimohrad, kdy Sansa obdržela kompliment. Při té myšlence stiskla na klíně rám s plátýnkem, na kterém byla vyšitá právě růže... Přeběhl jí mráz po zádech, ale nakonec se jí podařilo zahnat myšlenky na minulost do ústraní. Musela přece žít přítomností.
Jen se usmála, jako by se nic nestalo a už jí čekal další princeznin kompliment.
" Děkuji, vybírala jsem je celé ráno...Mám teď tolik šatů, že nevím, které nosit dřív. " Rukou si šaty uhladila a znovu zvedla pohled. " Vaše jsou také krásné, moc Vám sluší. " Dodala, aniž by přeháněla. Přestože její pas nebyl nijak široký, oproti Myrcelle si připadala poněkud těžkopádná. " Jih je úplně jiný, pro seveřany až nezvykle slunečný. A pořád se tu něco děje, tam odkud pocházím já rušno není, jen sníh a dlouhé noci. "
Na severu vyrostla, ale na jih si zvykala mnohem snáz. Na teplo si člověk zvykne vždycky rychleji než na zimu. Všimla si oné náhlé změny v princezniném výrazu. Vypadala zničehonic sklesle a smutně. Sansa jí snad instinktivně rukou pohladila po rameni, aby ji utěšila.
" Jsem si jistá, že Vás čeká krásný život. S milujícím manželem a hromadou roztomilých dětí. " Znovu se jí na tváři rozlil ten upřímný úsměv. Skutečně to té milé, křehké dívence přála. Šťastný život.
" Co Vás to napadá, královna má povinnost starat se o druhé. I když já ještě žádná královna nejsem..."
Odmlčela se a vyhledala pohled Myrcelliných očí. " Navíc si vážím toho, že jste se mi svěřila. Skutečně." Kývla a její pohled znovu zkoumal město rozprostírající se pod nimi. " Taky se Vám svěřím, chcete? Přátelé to tak dělají..." Zasmála se a opatrně se opřela o opěradlo lavičky. "Chybí mi matka, i Robb, Bran a Rickon. Moji bratři..." Jona nezmínila. Přesto ní vzpomínka na něho taky vyvolávala cosi jako stesk. Zamrkala, snad aby zahnala myšlenky a znovu se pousmála. "Přála bych si, aby i oni mohli poznat zblízka hlavní město, můj druhý domov."

Myrcella:

"Možná by jste měla tohle oslovování si cvičit třeba před zrcadlem. Přeci jen by jste nechtěla až Vás jednou budou oslovovat poddaní tak aby jste se cítila nejistě." Pousměje se. "Ale chápu že je to pro Vás těžké, navíc patrně nejsem ta správná osoba která by Vás měla poučovat. Podívá se na ní provinile. "Omlouvám se má královno." Nakonec se mírně usměje, ráda by Sanse pomohla aby oslovení královna pro ní bylo přirozené už jenom proto že ji měla ráda a brala to jako přátelskou radu než cokoliv jiného.
A na konec se usmála opravdu přátelsky a snad i trošku škodolibě když řekne že je vše v pořádku. Věděla že se za tím skrývá daleko více než by se snad mohlo zdát. "Když to říkáte královno."
Tiše se zasměje ale pak se zase zatváří vážně jako by se nic nedělo.

Toho jak si ji prohlížela si nevšímala a nebo spíše nechtěla nějak významně všímat, v jejich pohledech neviděla nic prázdného, i ona sama si sama častokrát prohlížela lidi okolo sebe jak jim sluší jejích oblečení, jak vypadají a jak se tváří.
"Ano, myslím si že jsme přirození přátelé, co jsem slyšela tak Cedrik se velice skamarádil s Vaším bratrem Brandonem. Velice pěkně o něm mluvil a vyprávěl o tom jak společně mluvilu u Vašeho stolu na Zimohradě. A teď tu takto sedíme i my dvě ..."
Možná to Sansa na ní neviděla ale Myrcella měla velkou radost z tohoto setkání i nerušeného rozhovoru. "I když ..." Zamyslí se zda to má říci nebo ne.
"S Vaším dalším bratrem Robbem si nerozuměli a dokonce Váš bratr porazil toho mého v lukostřelbě." Na chvilku se zamyslí a usměje. "Střílela jste někdy z luku ? Moje matka mi to nechce dovolit." Tiše povzdechne.
"Údajně to byl velice vyrovnaný souboj kde rozhodla spíše náhoda než dovednost. Sice se Cedrik nepochlubil ale musel těžko nést prohru ..." Znala jej velice dobře a tak i tušila jak se zachoval při prohře. Jen si začala být vědomá toho že patrně řekla více než měla. Nerada by Cedrika nějak poškodila.
Podívá se ji do očí.
"Byla bych opravdu moc ráda aby jste měla Jih ráda stejně tak jako Sever. Myslím si že své rodné kořeny není možné zapomenout ale stejně tak nemůžete žít pouze v minulosti." Podívá se směrem na moře kde vidí jak odplouvá loď. Vždy měla lodě tolik ráda, kdyby to šlo plavila by se na lodi klidně až do Bravosu aby viděla velkého titána o kterém tolikrát četla v učených knihách.
"Máte tolik šatů že nevíte které si vzít ?" Na chvilku se zamyslí.
"To je jednoduché .. vem te si na sebe vícero šatů" Lehce se zasměje při té přestavě jak Sansa je oblečená do všech svých šatů .. ano tato představa působila velice humorně alespoň v myšlenkách princezny.
"Jak tráví svůj čas Lady na Severu ? Stejně jako na Jihu ?" Zeptá se jelikož ji opravdu zajímalo jaké zvyky mají na Severu.

Naslouchala Sanse a usmívala když mluvila, její hlas ji opravdu uklidňoval a začínala i ona sama věřit ve slova které Sansa pro Náší. Možná budoucnost nebyla tak zlá jak si sama myslela.
"Možná nejste ještě formálně královna ale královnou už jste."
Taktně ji opraví. Určitě to bude velká a lidem oblíbená královna, snad se ji ještě podaří udržet Joffreyho trochu zkrátka.

"Děkuji za Vaše slova, jsem velice ráda že jsem se mohla někomu svěřit. Jsou věci které se mohou říct jen dívce." Znovu si ji prohlédne s vážným pohledem. "Nevím zda jste to tu již poznala ale není moc zde možnost se někomu svěřit .. s Tommenem tohle řešit nemohu, Joffrey mi nenaslouchá a Cedrik je muž .. patrně by nepochopil moje slova." Cítila jak ji ze srdce spadl velký kámen který ji tolik tížil.

Poté se optá trochu nesměle. "Znamená to že jsme kamarádky ?"
Váhala zda se na to má zeptat ale když řekla to tak přátelé dělají, vyznělo ji to tak. Navíc nepochybovala o tom že pokud by se pletla tak by to Sansa taktně přešla bez toho aby se na ní nějak povyšovala, vysmála nebo ponižovala.

Sansiny živé modré oči pozorně zkoumaly střechy domů, klidnou hladinu vody, lidi míhající se v ulicích, celý ten dechberoucí výhled rozprostírající se pod nimi. V reakci na Myrcellin návrh se pousmála. " Myslíte, že by mi pomohlo oslovovat samu sebe královnou? " Utrousila, bez náznaku výsměchu, jen si tu situaci nedokázala pořádně představit.
" Není to špatný nápad, jen bych si asi přišla trochu sebestředně..." Dodala a lehce pokrčila rameny.
Cedrika s Brandonem si na Zimohradě všimla, když spolu mluvili. Byl to takový zvláštní pohled, tušila, že Bran byl rád, že mu někdo naslouchal a třeba i trochu pochopil jeho povahu.
"Můj bratr Brandon je trochu divočejší, chvíli nevydrží na místě a hlavně miluje šplhání na hradby..." zavzpomínala a trochu naklonila hlavu na stranu.
" Pamatuji si, že ho matka napomínala každý den, každý den musel slíbit, že už nebude šplhat... a každý den šplhal. " Sansin úsměv na chvíli pohasl, ale trvalo to jen krátkou chvíli. " Jde o to, že myslím, že mají s Cedrikem...tedy, s Vaším bratrem hodně společného, i když Ce...Váš bratr se umí ovládat, narozdíl od toho mého.." Zavrtěla hlavou a pousmála  se. Při zmínce o Robbovi jí píchlo u srdce ještě víc. Starší bratr, ochránce, přítel. I jeho nechala na Zimohradu spolu se svou minulostí.
" Robb byl odmalička nadaný k boji, několikrát porazil i otce. Učil mě přijmout prohru, vždycky tvrdil jak důležité je umět ji přiznat. " Zavřela oči, aby si uřídila myšlenky a posunula konverzaci s Myrcellou zase dál. Bavila by se o tom hodiny, ale nepřišlo jí to vhodné.
Vyslechla si její návrh o šatech a tiše se zasmála i ona sama. V očích jí jiskřilo, byla ráda, že si s princeznou prozatím skutečně rozuměly. " No, na Severu se takhle venku moc času trávit nedá, takže taková lady tráví čas výukou tance, historie, šítím, vyšíváním... " Při posledním slově pozvedla pláténko na svém klíně a usmála se. " Nebo se modlí. Často jsem se chodila modlit, jeden z mála důvodů, proč jít ven. " Dodala.
Když ji nazvala královnou, né z žertu, ale skutečně, radostně vydechla. Chtěla být dobrou manželkou pro Joffreyho, ale i dobrou královnou pro lid. "Děkuji.." Špitla a kývla k princezně hlavou. Znamenalo to pro ní tolik... " Chápu Vás, víc než myslíte. Já vím, jak je to s některými věcmi. Ty se říkají jen mezi dívkami.. Já sice sestru mám, ale nemyslím, že by mi v tomhle rozuměla."  Po její otázce, zda jsou kamarádkami se na chvíli zarazila, ale nakonec se znovu usmála.
" Doufám v to.."

Myrcella:

"Je to možná úsměvné ale myslím si že ano. Mistr mi vždy říkal že když něco chci a chci něčeho dosáhnou musím přesvědčit v první řadě sama sebe. Když nepřesvědčím o tom kým jsem a co chci sama sebe proč bych měla přesvědčit ostatní ?" Zeptá se vážným hlasem i s vážným pohledem. Vždy naslouchala starším a zkušenějším lidem a dokázala si všechny moudra pamatovat, poučit se a řídit se jimi. "Vy a sebestředná ?" Daruje Sanse další ze svých úsměvů. "To si dost dobře nedovedu představit že by jste někdy dokázala být sebestředná. Na to aby jste byla sebestředná máte až moc milou povahu, přátelský úsměv a starost o ostatní."
Lehce přikývne hlavou. "Možná by jste si také měla jako královna najít své dvorní dámy. Vím že není vhodné abych Vám dávala své rady o které patrně nestojíte, jen Vám říkám věci které mi vždy radila moje matka pokud bych se jednou stala královnou."

Pohladí ji jemně po rameni když vidí že její úsměv vymizel z její tváře při vzpomínce na rodinu. Tušila jakou bolest má v srdci a však nemohla vědět jak velká bolest to je, ještě nikdy nebyla od rodiny ale bylo jí Sansy líto a chtěla ji nějak rozveselit.
"Viděla jsem Vaše bratry, ale to o Vašem bratru Brandonu jsem nevěděla ... měla jsem jej za poklidného chlapce který ctí své rodiče. Navíc se chová velice dospěle." Znovu se pousměje.
"Nebojte ... jsem si jistá že brzy se setkáte s bratry, Zimohradem i Severem. Alespoň já v to věřím a pokud se nepletu tak by svatba mezi Vámi a Joffreym měla být brzy a to určitě Vaše rodina dorazí do Králova přístaviště na tuto událost. Myslím si že nikdo z Vaší rodiny by si nenechal ujít tuto významnou událost."
Na chvilku se zasní. "Jen si to představte, sál plný lidí kde budou všichni lordi ze Sedmi království ... přijedou ze Severu i z Jihu jen aby viděli Vás a mého bratra v tento významný den a hned po tom co Vás můj bratr zahalí pláštěm a slíbíte si před zraky Bohů věrnost ... otočíte se a hned za Vámi v první řadě bude Vaše matka,otec, bratři i Vaše sestra a budou Vám přát štěstí i lásku."

Alespoň takto nějak si představovala svojí budoucí svatbu.
"Máte nějakou představu o šatech které by jste měla ráda v tento významný den ?" Ani si neuvědomovala jak moc patrně na Sansu tlačí. A pokračovala by dále ale když pozvedla pláténko které vyšívala zarazila, bylo to opravdu nádherné a dokonalé. Vyšívání je um který Sanse nikdo odepřít nemůže i kdyby se snažil sebevíce.

"Je to nádherné." Pochválí ji její dílo uznalým hlasem. "Máte opravdu nadání, kéž bych měla tolik šikovnosti jako Vy." Tiše ji záviděla její dovednost.
Uměla vyšívat jako každá Lady ale k tomu aby se mohla rovnat Sanse ji přeci jen ještě scházel velký kus cesty.

"Nemáte zač .." Tiše zašeptá když ji poděkuje za její slova.
Byla mířená upřímně a však nebyla si jistá zda by matka byla šťastná kdyby ji takto oslovovala ... ale Bohové přijali zásnubní slib tak že si musel Joffrey vzít Sansu aby nenaštval Bohy i samotný Sever.
A tomu ani matka nemohla zamezit tak že ano Sansa už teď byla královnou Sedmikrálovství. Podívá se na ní než začne další větu.
"Věděla jsem že mě pochopíte, neměla jsem se komu jinému svěřit a já doufala že mě vyslechnete. Děkuji že jste mě vyslechla." Když ji Sansa věnuje úsměv tak i ona se na ní usměje.
"I já doufám že jimi jsme ..." Stoupne si nakonec před Sansu.
"Pojďte se projít .." Natáhne k ní obě ruce aby ji pomohla vstát.

Sansa ji pozorovala se zvláštním zaujetím, modré oči pozorně sledovaly její tvář, když mluvila. Téměř celou dobu se přitom pousmívala, jako by si nemohla pomoct. " Asi máte pravdu. Chci být dobrou královnou hlavně pro Joffreyho, pro lid. Ale nejspíš nikdy nebudu, dokud nepřesvědčím sama sebe..." Přikývla a zhluboka se nadechla. " Dvorní dámy budou myslím jedna z těch příjemnějších starostí. Ale vážím si Vašich rad, děkuji. "
Dodala a její tvář najednou zvážněla. Na chvíli si připadala, jako by Myrcelle post královny ukradla. Vzala jí korunu z hlavy a prohlásila ji za svojí. Znovu o sobě zapochybovala. A to bylo špatně.
"Brandon... ctí své rodiče jako já i všichni moji sourozenci. Řekla bych, že se jen snaží napodobit otcovu odvahu svou vlastní cestou. Je chytrý, dokáže mluvit jako dospělý, když chce...ale jen když chce. " Poslední slova zněla poněkud odevzdaně, ale jako takové uvedení věcí na pravou míru se jí to zdálo dostatečné.
Nechtěla bratra v očích princezny shodit, ale uvědomila si to až příliš pozdě.
Doufala, že na své svatbě uvidí je všechny. Matka i Robb dlouho protestovali proti tomu, aby si Sansa vzala Joffreyho. Arya ho nenáviděla. Bylo těžké si je všechny představit vedle sebe, nadšeně mávající a přející jim štěstí.
Přestože si Sansa svojí svatbu v mysli představovala tisíckrát, při Myrcelliném vyprávění znejistěla. Jakoby její myšlenky zhmotnila tím, že je řekla. A čím víc se svatba blížila, čím víc na ni byla nucena myslet, tím víc nervózní byla. Přiměla sama sebe milovat Joffreyho. Dostala co chtěla a teď musela být připravená na všechno.
Sansa se znovu prudce nadechla a chvíli si rozmýšlela, co by měla princezně říct. Nemohla jí svoje myšlenky přiznat, dokonce se je bála i nastínit. Miluje Joffreyho. Chce být jeho královnou. A sever už není jediný její domov.
" Vlastně nemám ponětí. Moje matka si přála, abych měla její šaty, ale bylo mi řečeno, že pro královnu nejsou úplně  vhodné, takže budou muset počkat na Aryu..." Znovu ten nejistý tón. Teď to ale bylo spíš tím, že pochybovala o tom, že se její mladší sestra bude v dohledné době (nebo vůbec někdy) vdávat.
Znovu se jí na tvář vrátil úsměv, když si Myrcella všimla růže, kterou před chvílí vyšila. Sama sebe chválila zřídka kdy, ale potěšilo ji, když lidé ocenili její práci.
" Děkuji. Vlastně to nic převratného není, určitě byste to zvládla taky."
Když jí nabídla ruce, chytla je a vstala. Ne, že by snad nemohla vstát bez její pomoci, ale byla to slušnost.
" Moc ráda.."
Seděla už celou věčnost a princeznina nabídka zněla jako příjemná změna. Ještě se natáhla pro svojí práci a založila si ji na prsou.
" Moc obdivuji Vašeho otce, slyšela jsem nespočet příběhů o dobrodružstvích, která zažili spolu s tím mým. " Plácla první věc, která ji pohledu na Rudou baštu zvenčí napadla. Pamatovala si každý z těch příběhů, které jim otec u praskajícího ohně vyprávěl. Všichni ztichli jen aby slyšeli co se stane. Kdo ví, jestli byly všechny úplně pravdivé, alespoň Sansino mladší já o pravdivosti slov svého otce nepochybovalo. Hodně mluvil o svém nejlepším příteli, až měla Sansa pocit, že znala krále lépe než kdo jiný. Například svou sestru otec zmiňoval jen vzácně, ačkoli nerad... bylo divné znát cizího člověka lépe než vlastní tetu. Vždycky se na ní chtěla zeptat, ale neudělala to.

"A já věřím že jí bezpochyby budete." Odpoví na její přání a tužbu být jednoho dne dobrou královnou i když Myrcella na vlastní matce viděla že to není tak jednoduché jak se zdá. Že se ti lehce řekne ale hůř udělá. Ovšem na rozdíl od ostatních nepochybovala o tom že je schopná dostát svým slovům a jednou z ní bude opravdu dobrá královna. "Ale nebudu Vám lhát .. cesta je dlouhá a trnitá ale jsem si jistá že tou cestou projdete velice elegantně." Snažila se ji povzbudit v jejím počínáním. Zamyslí se když se zmíní že vybrat dvorní dámy bude snadné. "A už jste přemýšlela nad tím které urozené dívky by měly být dvorními dívkami ?" Usmívala se odpovědět mohla být jednoduchá ale věděla že to tak nebude.
"Uvidíte že zjistíte že máte spousty dívek které by měly zájem být dívkami od dvora ale ne pro všechny je místo a pokud nevyberete tu či onu můžete se stát že ji tím urazíte a ba co hůř znepřátelíte."
Lehce ji děsilo jak to Sansa brala s klidem. Nikdy nechtěla nikoho urazit či zklamat proto je ráda že je tohoto vybírání ušetřena.

"Váš bratr Brandon je velice charismatický ..." Nejde ji to až tak přes ústa. "Muž .." Nakonec se mile a přátelsky usměje.
Opatrně se k ní natáhne aby to slyšela jen Lady Sansa a ne někdo jiný, i když zde byly samotné. Myrcella však měla vždy na paměti že v Králově přístavišti nikdy nejsi sám i když to tak vypadá.
"Váš bratr se snaží být Lordem Starkem a můj bratr se snaží být Lordem Tywinem. Možná proto jsou tak dobří přátelé že jeden druhého chápe. A já jím přeji aby jim přátelství vydrželo na věky věků." Pak se zase stáhne mírně vzad aby ji nechala osobní prostor.

Sledovala její výraz i reakci, myslela si že ji uvidí se usmívat když se tak rozvyprávěly o budoucí svatbě na kterou jak Myrcella si myslela že se Sansa těší. Ovšem její reakce ji lehce překvapila, na místo úsměvu viděla jen nejistotu kterou na rozdíl od Sansy nenechala Myrcella na sobě znát i když nechápala proč schází úsměv který ji během chvilky věnovala už několikrát.
"Je to Váš ten. Jaké by jste chtěla mít šaty Vy bez ohledu na ostatní ? Měla by jste se rozhodnout dle svého uvážení a ne to co říkají druzí. Stejně tak až usednete po boku mého bratra a budete vládnout .. nemůžete se rozhodovat co říkají jiní ale dle sebe. O co by jste pak byla lepší než loutka ?" Znovu se ji snaží povzbudit.
"Královna není loutka ..." Řekne rozhodným hlasem.
Nechtěla vidět jak by ji mistři loutkaři jako je Malíček nebo Varys ovládali dle jejich přání.

"Možná bych to zvládla Lady Sanso ale určitě ne s takovou elegancí jako Vy. Opravdu jste převelice nadaná." Pomalinku se rozešla se Sansou po boku a spokojeným úsměvem na tváři.
Bylo příjemné když někdo chválil otce a neviděl v něm jenom to špatné. "Ano ... i já Vašeho otce velice obdivuji. Tak jako mluví Lord Stark o mém otci tak stejně tak mluví můj otec o tom Vašem.
"Často jej titule jako bratra a to je vlastně i důvod proč udělal z Vašeho otce pobočníka. Je to kvůli tomu že jej jeho pověst o čestném, spravedlivém a ctihodném muži předchází. Možná mi to nevěříte ale v Králově přístavišti je to velice vzácná vlastnost ..."
Podívala se na ní. "Jsem ráda že si vybral zrovna Vašeho otce .. upřímně ano."

Sansa udělala několik málo kroků, stále však zůstávala ve stínu stromu a v uctivé vzdálenosti od princezny. Poslouchala Myrcellu, která jí svými slovy neustále přesvědčovala o svých přátelských úmyslech. Možná k ní vážně nechovala žádnou zášť, nebo podobné pocity, i když se vůči ní Sansa kvůli svému budoucímu postavení "královna" cítila nejistě. Takřka jí přebrala korunu, ale Myrcella se zdála být smířená s tím, kdo ji nakonec dostal.
Lady Stark si vždycky bez námahy poradila s drobnými překážkami, které jí osud postavil do cesty. Snila o budoucnosti jen v růžových barvách a nikdy nikomu nedovolila, aby jí o její ideály připravil. Všichni jí dokola opakovali jak je život krutý a nespravedlivý. Možná takový opravdu byl, ale Sansa ho tak nechtěla...a ani tak neviděla.
" Ano, není tomu dlouho co jsem mluvila se skupinkou dívek. " Odpověděla a podvědomě stiskla v dlani rám vyšitého pláténka. Další vzpomínka, vyhnaná do koutku mysli. Rychle zamrkala a otočila se na princeznu. " Vlastně musím říct, že jsou všechny velmi... milé a zábavné, určitě nebude těžké je vybrat." Kývla, aby svým slovům dodala na přesvědčivosti. Uražené nebo dokonce znepřátelené možné dvorní dámy byly tím posledním, čeho se bála, i když to možná nebylo nejmoudřejší. Sansa přemýšlela o tolika různých věcech, že na naštvané dívky nepomýšlela.
Brandona by nazval mužem jen málokdo,  snad i proto se Sansa pousmála, když to přirovnání slyšela. Byl o hlavu menší než ona, neměl zatím žádné svaly a přestože lezl po hradbách hbitě jako kočka, muže jí ani v nejmenším nepřipomínal. Ano, jednoho dne z něj určitě bude, tak jako je z Robba nebo jejich otce.
Tak nějak vytušila, že Myrcella mluví o Cedrikovi, když zmínila svého bratra. Jistě, mohla mluvit o Joffreyim nebo Tommenovi, ale... proč by se při tom tak podivně usmívala. Zatímco Brana k Nedovi přirovnávala často, z nějakého důvodu si Cedrika nedokázala představit ve spojitosti s Lodrem Tywinem. Nikdy by nahlas neřekla, jaké pocity v ní ten muž vzbuzoval. Jistěže to byl respekt, ten ale nepocházel ani tak z úcty, jako ze strachu.
Co o něm ale mohla vědět, neznala ho...
" Ano, máte pravdu. Možná proto jsou si blízcí. " Znovu kývla, tentokrát aby utvrtila svůj souhlas s princeznou.
Na to, že původně si přála být sama měla až podivně sdílnou náladu a nakonec snad za spolecnost byla i ráda. Znovu se jejich rozhovor stočil k onomu dni, na který Sansa čekala celý svůj život. To alespoň tvrdila co opustili Zimohrad.
" Jsem si jistá, že mi nabídnou tolik šatů, nakonec mi jistě pomůže s výběrem Vaše matka, když tu ta má nemůže být... Nebo byste mi mohla pomoci Vy, pokud...pokud by Vás to neobtěžovalo..." Navrhla a usmála se, jako by už teď malou blondýnku považovala za svou kamarádku. Moc jich za život neměla, nevěděla, jak takové přátelství doopravdy vypadá, dlouho to pro ni byl jen termín z knih nebo otcových příběhů.
" Ano, já vím, být sama sebou, svá a rozhodná, spadá to do nepsaných povinností královny..." Pořád jí to oslovení připadalo podivně cizí. Přesto se usmála, jako by nejistotu mohla zahnat jen lusknutím prstu. Konečně udělala nekolik kroků ze stínu, když následovala Myrcelliny kroky. Na slunci se její cizí původ ukazoval ještě víc, jakkoli se snažila ho skrýt. Pigment vlasů, který pro jižanské dámy nebyl vůbec typický, podobně jako její netypicky světlá pleť...
Úsměv jí na tváři vydržel i poté, co zmínila jejího otce. Skutečně byl jedním z lidí, ke kterým Sansa vzhlížela, které skutečně obdivovala a mimo jiné i milovala. Tak jak jen dcera mohla milovat otce.
" Je to skutečně ten nejčestnější muž, kterého znám. Vím, jak vždycky dokázal diplomaticky a spravedlivě vyřešit spory nejen mezi jeho dětmi. Vždycky nás vedl ke spravedlnosti, cti a porozumění. Nemyslím, že to bylo úplně zbytečné..."
Poznamená a pousměje se při vzpomínce na četné hádky a následná usmíření svých sourozenců. I ona se několika takových hádek zúčastnila, když přišlo na Aryu. " Váš otec musí být podobný tomu mému, ostatně vychoval z vás všech skvělé děti... vlastně už skoro dospělé lidi." Dodala a zmírnila krok, když ji dohnal pocit, že jde až příliš rychle.
"Děkuji, i mě těší, že můj otec je po boku toho Vašeho, svého nejlepšího přítele." Kývla naposled. Ráda slyšela o lordu Starkovi pravdu, i přesto, že ho sama znala nejlépe.

Šla pomalou chůzí a dělala menší kroky, občas se jen po očku podívala kde právě Sansa je.
Věděla že ji nechává jít první aby dala tak najevo že má větší postavení než Sansa ale to se Myrcelle nezamlouvalo, byly o přeci přítelkyně, zde alespoň když jsou pouze ony dvě spolu tak proč by měly hledět na nějaký protokol,titul či postavení.
Proto se občas zastavila aby ji dala možnost Sanse jít vedle ní. Ovšem jak se zdálo Sansa měla skvělé vychování v jakékoliv situaci. "Opravdu se skupinou dívek ?" Pousměje se.
"A to jsou dívky od Vás ze Severu nebo místní dívky ?" Zeptá se zájem. "Jestli to jsou dívky odtud .. odpusťte mi prosím co chci říci. Ale měla by jste zde být velice opatrná a nevěřit jenom tak někomu, spousty lidí z Vašeho okolí se pokusí využít Vašeho postavení svůj prospěch."
Snažila se ji ochraňovat před tím aby někomu nenaletěla a předávala ji tak zkušenosti které ji dávala především matka než že by to byly její životní zkušenosti. "Jste královna a spousty lidí se bude snažit vámi manipulovat ve svůj prospěch a ovládat Vás." Znovu se na ní lehce po očku otočí.
"Nepochybuji ale o tom že dokážete odhalit pravdu od lži." Ve vnitru si ale zas tak jistá nebyla, ovšem nedávala to nikterak najevo. "Jenom bych si přála aby jste byla opatrná." Tváří se velice vážně jako by snad tušila nebo věděla co by snad mělo přijít, ovšem nechtěla budoucí královnu nikterak strašit a proto se z donucení usměje ve snaze odlehčit tak tuto situaci kterou svým neopatrným jednáním nastolila. "Omlouvám se .. mluvím hloupě."
Pokračuje dále v chůzi. "Ale máte pravdu, je zde spousty milých dívek .. už jste se setkala s mojí sestřenicí ?" Zeptá se zájem.
"Shireen Baratheon ... je dcerou mého strýce Stannise. Je to opravdu milá a inteligentní dívka která každému vyčaruje úsměv na tváři." Letmo si na ní vzpomene a stejně tak si vzpomene i na její tvář, Shireen byla vždy tak krásná dívka ale to zranění ji bude po celý život procházet, častokrát také slyšela posměšky strážných na účet Shireen.
Pokračovala by dále ale všimla si toho jak se pousmála což ji potěšilo i když mohla jenom hádat proč se pousmála, pravděpodobně ji rozesmálo to co řekla bratrech.
"Váš bratr má vzor ve Vašem otci, můj bratr ve svém dědu .. a kdo je Váš vzor ?" Zeptá se zaujatě a však neočekává od ní že ji odpoví, každý máme své tajemství a taky nechtěla aby to vypadalo že vyzvídá.
Proto pak dál mlčky spíše naslouchá slovům budoucí královy než aby mluvila zase jen ona a nevhodně se tak ptala na soukromé otázky a na její tváři se znovu objeví přátelský úsměv když ji nabídne to že by mohla být králově nápomocná s přípravou na její svatbu, byla to opravdu velká pocta, které si velice vážila.
"Velice rád Vám pomohu vybrat šaty, jsem si ale jistá že to nebude lehký úkol, protože Vám musí slušet snad všechny ... vím že Vám to možná tak nepřipadá ale..." Podívala se na ní vážně.
"Myslím si že moje matka má Vás velice ráda ... jenom to neumí až tak dávat najevo, zkuste být prosím trpělivá. A já sní zkusím zase promluvit." Přikývne mírně hlavou. "Pokud nebudete tedy nikterak proti ..." Culila se.
"Nerada bych udělala něco bez svolení královny .."

Nakonec si ale všimla toho jak mluvila o jejím otci.
"Neznám Vašeho otce nikterak dobře, jak jsem poznala Vašeho otce tak mohu pouze s Vašimi slovy pouze souhlasit. Jak už jsem řekla jeho pověst jej předchází .. myslím si že můj otec si nemohl vybrat lepšího pobočníka než je právě Váš otec." Souhlasně přikyvuje a rozhodne se dodat i to co slyšela z úst Cedrika.
"Dokonce co jsem slyšela tak Váš otec zadržel ruku mému otci a ochránil tak mého bratra .. který muž se postaví proti králi aby ochránil slabšího ?" Zeptá se spíše filozoficky.
"Jedině Váš otec." Zastaví se a s úsměvem ji pohlédne do očí.
"Jsem nesmírně poctěna že jste zde s námi, stejně tak i to že jednu budete i formálně právoplatnou královnou Sedmi království."
Udělá směrem k ní pukrle a znovu se pomalu rozejde, cítila nutkání ji to říci, už jen kvůli tomu že ji měla velice ráda ale chtěla také ji zvednout sebevědomý jakožto budoucí královně.
Skousne svůj spodní ret. "Mohu se Vás zeptat ? Jakého jste chtěla vždy svého muže ? Někoho jako je můj bratr Joffrey a nebo někoho takového jak můžeme číst v knihách ?"
Ptá se velice nesměle. "Myslím tím toho co by pro Vás vyhrál turnaj, psal básně a neustále Vám vyznával svojí lásku."

Většinu svých volných dnů trávila i na severu vyšíváním nebo čtením. Ovšemže se několikrát bavila s dívkami ve svém věku, ale nikdy ji nezajímaly víc než romány, jejichž realita se jí tak zamlouvala. Přečetla jich tucty, pokaždé s podobným příběhem v úplně jiném prostředí. Ostatní děti se koulovaly a smály na nádvoří, zatímco Sansa prostě… žila vlastním životem. Není divu, že nikdy pořádné přátele neměla, jak by taky mohla.
„ Už podle přízvuku se dalo poznat, že to byly dívky odsud. Nevím, jestli je to tak očividné, nebo to slyším jen já…Ale přijde mi, že tady na jihu máte takový roztomile znějící přízvuk. „
Pokrčila rameny a usmála se. Seveřané vyslovovali slova rychleji a zřetelně, navíc s mnohem větším důrazem než lidé tady v Králově Přístavišti.
Myrcella nebyla zdaleka prvním člověkem, který Sansu před zaslepenou důvěřivostí varoval. Snažila se sama sobě namlouvat, že nikomu nevěří, ale opak byl pravdou. Odjakživa byla důvěřivá a když se k ní lidé chovali mile, prostě jim… chtěla věřit. Co by kdo měl z toho, kdyby jí ublížil? Jistě, věděla že taková přátelství mezi dívkami často nebyla upřímná, ale neměla moc z čeho vybírat. „ No… zdály se být opravdu milé, nemyslím, že by lhaly... Budu opatrná, slibuji.„ Pokývala hlavou a trochu zvolnila krok, jakmile Myrcellu zase dohnala. Pořád se držela necelý krok za ní. „ Shireen Baratheon? Bohužel, ještě jsem s ní neměla tu čest, ale slyšela jsem o jejím otci. Určitě je taková, jak říkáte… Ráda bych ji jednou poznala.“
Odpověděla s úsměvem a s jistou elegancí překročila suchou větev, kterou včas zpozorovala.
O svém vzoru nikdy doopravdy nepřemýšlela. Její život, povahu a mnohá rozhodnutí ovlivnilo mnoho lidí, každý jinak. Pochopitelně, každý z nich byl členem její rodiny. Matka, které se tolik podobala, otec, jehož osobnost chtělo následovat každé z jeho dětí. Když o tom tak přemýšlela, její myšlenky zabloudili k jedinému svému staršímu sourozenci.
„ Abych byla upřímná, nikdy jsem nad tím takhle nepřemýšlela…“ při těch slovech přemýšlela, jak správně zformulovat to, co chtěla říct. „ Ale kdybych si měla vybrat, řekla bych, že mým vzorem je Robb. Je tolik podobný otci, vlastně to byl on kdo mě naučil jezdit na koni…“ začala poměrně zasněným tonem, přičemž se neustále pousmívala. „ Umí opravdu dobře volit slova, určitě by skvěle vedl celé vojsko. Kdybych měla alespoň polovinu jeho odvahy... „ pokračovala aniž by dala Myrcelle možnost promluvit, pořád ještě měla pocit, že je potřeba něco říct. „ Chtěla bych být tak dobrou královnou, jako je můj bratr šermířem. „ dokončila a ohlédla se k princezně. Konečně jí dala prostor k nějaké odpovědi. „Vy máte v někom svůj vzor?“ Zeptala se naposled, než se zadívala před sebe, aby se vyhnula případným dalším překážkám. Usmívala se i tehdy, když jí Myrcella znovu složila nenápadný kompliment. Sama měla pocit, že její postavě seděl jen určitý typ šatů, odmalička byla skutečně přehnaně sebekritická. A s věkem nároky na její vlastní vzhled vzrůstaly. „Děkuji, kéž byste měla pravdu. Vaše matka je moc milá… a krásná, tak jako Vy. Jsem si jistá, že si na mě jednou zvykne, určitě ano.“ Vůbec si nebyla jistá, že ji Cersei Lannister měla tolik v lásce, jak Myrcella tvrdila. Ale musela se naučit s ní vycházet, jestli měla být manželkou jejího syna. Znovu se jejich rozhovor stočil k Eddardu Starkovi. Sansa zvážněla, kdykoli slyšela jen zmínku o něm. „ Ano, to zní jako něco co by můj otec udělal. Vždycky se slabších zastával, nepřekvapuje mě, že Vašeho bratra chtěl ušetřit bolesti. Tedy, neříkám, že Váš bratr je slabý jen…“ Původní myšlenka, vyzněla poněkud zvláštně. Sansa zavrtěla hlavou a vyhledala Myrcellin pohled, aby se ujistila, že jí chápe. „ Neklaňte se mi, prosím. Jsme přítelkyně, no ne?“ Zavrtěla hlavou, jakmile před ní princezna udělala pukrle. Ještě žádnou královnou nebyla, nebyl důvod proč se jí klanět.
Poslední Myrcellina otázka lady Stark přinejmenším překvapila. Zírala na svou společnici snad celou věčnost, jako kdyby se ptala na něco, čemu nerozuměla. Nechtěla, bránila se ale i před veškerou snahu se vrátila k té vzpomínce. Zimohrad, víno z bratrova poháru, knihovna. Viděla před sebou jeho obličej, hnědé rozcuchané lokny a růži, vyšitou na jeho košili. Dokonce by si vzpomněla i na jeho vůni, kterou cítila, kdykoli byl blízko ní. Uvědomila si svůj pohled, možná trochu později než sama chtěla. Okamžitě nato mávla rukou a spěšně se pozasmála. „ Váš bratr je přesně takový muž, jakého jsem si vysnila.“ Lež. Sansa lhala, jakkoli nepříjemné jí to bylo, věděla, že prostě musí. „ Je pravda, že jsem nikdy nedostala báseň, ani vyznání tak jako je tomu v románech.„ Další lež. Znovu se neznatelně otřásla, když si matně vzpomněla na verše v básni, kterou čítala každou noc, někdy i pětkrát za sebou. Znovu a znovu. „ Ale vím, že Váš bratr je tím, se kterým budu skutečně šťastná, něco jako osudová láska…“ Ze všech lží, které musela Myrcelle říct, byla tahle největší. Ano, milovala Joffreyho. Přesvědčovala o tom sama sebe každý den, kdykoli její myšlenky přišly s něčím byť jen trochu odlišným. Pohlédla princezně do očí a s úsměvem kývla. Ano, tak to má být, nesmí ukázat slabost. Mohla jen doufat, že se téhle její nejistoty nevšimla. „ Vy sníte o rytíři jako z knihy, princezno?“ zeptala se, už trochu jistějším, stále však poněkud pohaslejším hlasem.

Při odpovědi Lady Sansy ji mírně škubne koutek až se nakonec tiše zasměje. "Tak já mám roztomile znějící přízvuk hlasu ?" Podívá se na ní vážně ale vážný výraz její tváře ji nevydrží ani pár vteřin a na místo toho se znovu zasměje. Je za to ráda, už se dlouho upřímně nezasmála. "Omlouvám se .. má Lady" Zatváří se znovu vážně.
"Nechtěla jsem Vás nikterak urazit .. jen mě to rozesmálo. Prosím o odpuštění." Řekne skoro až posmutnělým hlasem, nechtěla Sansu nějak urazit,ponížit či ztrapnit .. teprve až teď si uvažovala vážnost svých slov i reakce ... měla by se stydět.
"Ještě jednou se omlouvám." Podívá se na ní aby viděla její reakci zda ji odpustí, cítila se provinile že si něco takového ve svém postavení vůbec dovolila. Ano byly kamarádky ale Sansa se stále chovala jako dáma, zatím co ona ...
"Říkala jste dívky odtud ?" Zeptá se a v hlavě si snaží projít tváře dívek o které by asi tak mohla Sansa mluvit, ovšem žádná ji nenapadá, bylo zde tolik dívek a každá by dala kdovíco aby se mohla dostat do přízně královny nebo královské rodiny.
"Nemohu Vám radit, vlastně si ani nemyslím že by jste o mé rady stála ... ale.." Pokusí se usmát. "Vybírejte moudře ..."
Nakonec se ale usměje když ji slíbí že bude opatrná.
"Kdyby jste cokoliv potřebovala, neváhejte se na mě obrátit ... ráda Vám pomohu, pokud to bude v mé moci." Pohlédne na ní.

"Ano, můj strýc Stannis je mladším bratrem mého otce Roberta, Stannis i můj otec mají ještě jednoho mladšího bratra a tím je Renly." Při vzpomínce na Stannise ale trošku posmutní, snažila se jej mít ráda ale cestu si k němu nikdy nenašla. I když se snažila si k němu udělat cestičku tak Stannis byl ten který stavěl překážky,zátarasy a barikády ... jako by ji neměl snad rád, přesněji řečeno jí a její sourozence.
"Ráda Vás seznámím pokud o tom stojíte, je to sice mladá dívka ale velice moudrá a po otci upřímná." Pokusí se o úsměv, což se ji ale nepodaří právě kvůli myšlence na samotného Stannise Baratheona.

Podívala se na suchou větev která se válela na cestě a překročí ji jedním velkým krokem i když moc nezbývalo k tomu aby si roztrhla své oblíbené šaty. Myrcella dobře věděla že na svou otázku kterou právě položila není až tak snadné odpovědět jak by se prvně mohlo zdát, navíc si vážila toho že se vůbec rozhodla na tuto otázku reagovat a odpovědět ji. Naslouchala Sanse každé slovo, chtěla o své kamarádce kterých neměla mnoho vědět více než to co ji řekne někdo kdo zná někoho který slyšel to že Sansa údajně řekla. Byl to přátelský a poklidný rozhovor při kterém jedna poznávala druhou. Usmívala se když mluvila o svém nejstarším bratru. Vždy ji totiž těšilo když rodina spolu vychází a i když měla svou rodinu a především bratry převelice ráda, tak neměla s rodinou tak harmonický vztah jako Sansa, což ji tiše záviděla. "Mluvíte o Lordu Robbovi velice ušlechtile, mrzí mě že jsem jej nemohla lépe na Zimohradu poznat. Nepochybuji o tom že je skvělý šermíř ale pravděpodobně i lučištník." Naváže opět na rozhovor ve kterém zdělila to že Cedrika právě Robb v lukostřeleckém souboji porazil.
"Nepochybuji o Vás, myslím si že budete skvělou královnou, lid Vás bude milovat ... alespoň takto na mě působíte." Podaří se jí na Sansu usmát. "Třeba jednou bude Váš bratr říkat že by si přál být z poloviny tak dobrý šermíř jako Vy jste královnou." Pokusí se jí znovu trochu pozvednout její sebedůvěru. Zamyslí se nad otázkou Sansy. "Můj vzor ?" Musí dlouze přemýšlet.
"Přála bych si být jako moje matka, moje matka je hrdá lvice a však .. myslím si že některé věci by bylo přeci jen vhodnější řešit jiným způsobem než si moje matka myslí. Ale ..." Nakonec přikývne hlavou.
"Jestli mám svůj životní vzor, jistě to bude moje matka." Překročí dalších pár větviček co leží na zemi.
"Chápu Vás ohledně nedůvěry k mé matce .. ale jsem si jistá že Vás má ráda. Souhlasím že se chová odtažitě ale je to jen proto že má Joffreyho velmi ráda. Měla vždy svého syna jen pro sebe a teď Vám jej musí přenechat." Zamyslí se nad tím s úsměvem.
"Nejsem matkou a ani Vy ne ale zkuste prosím tuto situaci pochopit a nemít ji to za zlé. Pokusím se sní promluvit aby na Vás byla přeci jen milejší než je to doposud."
Podívá se na ní. "A mimochodem .. děkuji za poklonu."
Každá dívka slýchala vždy ráda poklony na svůj účet a i z úst Sansy ji to těšilo. Přeci jen lichotek se nejde nikdy nabažit jak se zdá.

"Myslím si že vím co jste chtěla říci. To že pomohl ochránit mého bratra před otcem, za to jsem Vašemu otci velice vděčná." Přikývne hlavou a znovu si ji prohlídne. "Musíte být na svého otce,bratra a vlastně celou rodinu velice hrdá že ano?"
Nemusí Sansa nic říkat protože odpovědět jí je jasná hned co se zeptala. Zároveň si užívá tu pohodu která mezi nimi panuje.
"Máte pravdu jsme přítelkyně .." Zastaví se.
"Tak se prosím ode mě nedržte krok za mnou, zde není třeba formalit ... jsme přítelkyně a jsme si rovné." Poté se zase pomalou chůzi rozejde v doufání že Sansa vyslyší její prosbu a půjde vedle ní jako její přítelkyně. Užívala si té pohody ale nemohla si nevšimnout té změny v chováni i nálady Sansy jen co zmíní Joffreyho i když se to Sansa snažila dát najevo ... nešlo si toho nevšimnout. Navíc Myrcella byla mladší sestrou Joffreyho a tak věděla snad o něco více jaký opravdu je a tak chápala i slova která vychází z jejích úst i když ví o tom své.
"Jistě ..." Odpoví s úsměvem na tváři na to všechno co o Joffreym Sansa řekla. Věděla že Sansa nemyslí svá slova upřímně a však musela je říkat a ona je nehodlala jakkoliv zpochybňovat.
"Vím že je to možná úsměvné, dětinské a bláhové ale ano .." Souhlasně kývne hlavou.
"Ráda bych měla muže jako s knihy, který by mi nosil květiny, skládal básně, vyhrál pro mě turnaj, bojoval by aby ochránil mojí čest .." Byla to bláhová představa a proto doufá že se ji Sansa nevysměje.
"Když jste má přítelkyně...dovolila bych si Vás o něco požádat."
Hledí na ní během chůze. "Vím že mého bratra Joffreyho podporujete a že mu budete dobrou ženou i královnou a proto nechci aby jste se stavěla svému muži na odpor. Chtěla bych Vás požádat, zda by to šlo a nestavěla bych Vás do nevhodné situace nebo do situace kdyby jste se musela postavit mému bratru." Nakonec pohlédne zase do země, nechtěla ji obtěžovat a však bála se Joffreyho rozhodnutí. "Zkusila by jste zařídit bych měla vhodného muže ?" Skoro se nakonec rozbrečí. "Nechtěla bych skončit jako žena třeba Lorda Freye." Tato myšlena ji děsila více než cokoliv jiného. Byla si jistá že matka by to nedovolila ale král je Joffrey ne matka.

Při zvuku Myrcellina tichého smíchu se Sansa za chůze překvapeně natočila jejím směrem. Nebylo to nijak obtěžující, naopak, byla ráda, že ji slyšela se smát. Jen ji trochu překvapilo, když nevěděla, co ji tak pobavilo a donutilo její vážnou tvář k úsměvu. Nakonec se i Sansa pozasmála, jako by princeznin smích byl nakažlivý. „Nic jste mi přece neudělala, proč ty omluvy.“ Kývla k ní, aby ji ujistila o svém přesvědčení. „Skutečně máte roztomilý přízvuk, nemyslím to zle.“ Myrcella měla příjemný ton hlasu a v kombinaci s jižanským přízvukem to Lady Stark přišlo nanejvýš milé. Znovu se zahleděla na úzkou cestičku před sebou a nechala princeznu mluvit. Čím víc mluvila, tím víc Sanse připomínala jejího bratra. Ne, ne Joffreyho. Cedrika. Zatím ho znala jen zběžně, ale tušila, že si budou s Myrcellou blízcí. „ Vážím si Vašich rad, děkuji. „ Odpověděla, znovu formálně, bez sebemenšího náznaku smíchu, který jí stále dozníval v uších. Dlouho se nesmála, alespoň ne upřímně. Jih jí okouzlil a i přestože věděla, že má Myrcella ve své podstatě pravdu, nechtělo se jí věřit, že by jižanské dívky byly takové jak tvrdila.
Sansa si nade všechno vážila rodiny, sice to ne tak často říkávala nahlas, ale věděla, že zima se blíží. A až přijde, jediný, osamělý vlk ji nepřežije. Tušila, že podobné pouto nebylo vždy ctností každé rodiny, o to víc ji zamrzelo, když slyšela náznak smutku v Myrcelliném hlase.
„ Ano, skutečně bych někoho tak inteligentního a milého moc ráda poznala. Budu Vám vděčná, když mi ji někdy představíte.“ Dodala odhodlaným, živým hlasem, snad aby svou přítelkyni povzbudila. Sansiny rty se znovu pohnuly, když přišla řeč na Robba. Možná si sama ani neuvědomila, kolik citu do své odpovědi ohledně bratra dala. Každý v něm viděl budoucího válečníka, nadaného šermíře, lorda ze Zimohradu, nástupce Eddarda Starka. Sansa viděla chlapce… bratra, přítele… a s ním i všechno co představovalo jen samotné slovo domov. „ Já nepochybuji o tom, že ještě budete mít možnost Robba poznat.“ Poznamenala potichu a ohlédla se. Měla divný pocit, jako by jí někdo z dálky pozoroval. Hloupost, byly samy. Kdo by stál o to poslouchat dívčí rozhovor? Neznatelně zavrtěla hlavou, aby utvrdila sama sebe o svém omylu. Ale i přesto ji podivný pocit neklidu neopouštěl. „ Doufám, že Vaši víru ve mně nezklamu, i když myslím, že předčit tak dobrého šermíře nebude lehké.„ Napřímila se a znovu se jí na rtech objevil úsměv, následovaný tichým pozasmáním. Nepřekvapilo ji, že Myrcelliným vzorem byla právě její matka. Byla jí tolik podobná, tedy alespoň vzhledově.  Jen Cersei Sanse čas od času připadala trochu odtažitě, chladně, jako by měla víc tváří. Ale byla to matka jejího snoubence, matka krále. „ Nemyslím si, že je to nutné, princezno. Skutečně, Vaše matka dělá pro své děti jen to nejlepší a to je to, co by měla dělat každá matka. Navíc je ke mně skutečně milá a s časem se to všechno ještě zlepší. Jsem si jistá.“ Dodala klidným, odhodlaným hlasem. Nechtěla aby Cersei věděla o jejích myšlenkách a už vůbec nechtěla, aby věděla o rozhovoru s její dcerou. Mohla by si myslet, že si na ni stěžovala a to by jejich vztah rozhodně nikam neposunulo.
Myrcella vypadala, že rozuměla jejím pocitům a poslouchala Sansu, když mluvila o své rodině. „ Ano, ano to jsem…“ Odmlčela se, jako by měla na jazyku mnohem víc, ale možná už nic víc říct nepotřebovala. Možná by mlčela ještě nějakou dobu, kdyby ji princezna nevyzvala aby se přestala držet vzadu. „Jistě, děkuji. Jak si přejete.“ Kývla a zrychlila krok, což díky jejím dlouhým nohám nebylo vůbec obtížné. Potěšilo ji, že ji nechala jít vedle sebe. Byli si tak rovnocenné, tady v zahradě to byly jen dvě dívky a jejich postavení nic neznamenala. Lady Stark princeznu sledovala se zvláštním zaujetím, přičemž se pořád pousmívala. Její představa o dokonalém rytíři jí vůbec nebyla cizí, vlastně si toho svého roky a roky představovala podobně, dokud výprava lorda Tyrella nestanula před bránami Zimohradu. Na moment zavřela oči, aby se té myšlenky zase zbavila a dál se snažila na ni nemyslet. „ Není to dětinské, v žádném případě. Je skvělé, že máte svou vlastní představu o Vašem budoucím muži.“ Když se na Sansu znovu obrátila se žádostí, tentokrát se zastavila, aby Myrcelle mohla pohlédnout do tváře. Chtěla aby věděla, že jí může požádat o cokoli, co bude v jejích silách. Všimla si, že je to pro ni důležité ještě předtím, než svou prosbu vůbec stihla říct. Sansa se ihned zatvářila vážně, pozorně poslouchala, aby jí neuteklo sebemenší slovo. „ Ale ne, princezno…Slibuji, že se nemáte čeho bát..„ Začala mluvit, trochu nejistě a tiše, jako by každé slovo volila předem. „ Slibuji, že udělám všechno, co budu moci, abych směla s králem Váš případný sňatek probrat ještě před tím, než cokoli rozhodne.“ Snažila se usmívat, rozhodně nechtěla, aby Myrcella měla tak rozporuplné pocity před svatbou, jaké měla ona sama. „ A jsem si jistá, že…“ Začala a naklonila se blíž, aby dodala jejich rozhovoru důvěryhodnost.“ Si do té doby sama najdete svého prince..“ Nechtělo se jí věřit, že by ji Joffrey poslouchal, zvláště když by šlo o jeho vlastní sestru. Ale chtěla princeznu uklidnit.
„ A když tomu tak bude, možná bych mohla Vašemu bratrovi nenápadně naznačit, kdo by byl pro Vás tím nejlepším mužem.“ Dokončila svojí větu a pohladila princeznu po drobném rameni. Doufala, že tak zažene její obavy daleko tam, odkud přišly.

Dlouho se takto upřímně nezasmála, proto ji dokázala rozesmát i taková zdánlivá maličkost a přátelské popíchnutí jak to Myrcella pochopila. Věděla že jsou opravdové kamarádky ale i přesto ji mrzelo to jak se Myrcella zachovala ke své budoucí královně. Mrzelo ji ovšem jen do doby než viděla na tváři Lady Sansy úsměv a neslyšela i její smích.
Ještě snad ji zde na Jihu neviděla aby se usmála nebo zasmála ... a když se zasmála už pochopila co chlapci mají na jejím úsměvů. Bez pochyby Lady Sansa měla ze všech dívek nejkrásnější úsměv, alespoň tedy z dívek které poznala a mezi tyto dívky které byly až na druhém místě počítala samozřejmě i sebe samotnou a stejně tak i svojí matku. Těšilo ji to že i ona se zasmála a nepochopila její slova neuctivě, avšak patrně by si měla stejně dávat pozor na ústa než aby řekla něco co by ji jednou mohlo mrzet.

"Bála jsem se že má slova pochopíte neuctivě." I když se přestala usmívat znovu když Lady Sansa zopakuje svá slova musí se začít culit a div se nezačne smát. Přišlo ji to velice úsměvné když o ní tvrdila že má roztomilý přízvuk, dokonce tak moc že ji to nutilo se smát i usmívat. Zajímavé jaká maličkost dokáže zpříjemnit den. "Rozmilý přízvuk." Zopakuje tiše sama pro sebe a zároveň se pořád culí.
"Když to říkáte budu Vám muset to muset věřit..konec konců královna má vždy pravdu." Poté se přestane i uculovat a přátelsky se usměje na Sansu.
Jestli někdy Myrcella měla opravdovou kamarádku tak pak stála vedle ní.
Není to tak že by Myrcella neměla s kým si povídat nebo že by měla nedostatek pozornosti ostatních dívek, ale těmto všem dívkám nevěřila ... ale Lady Sansa je jiná, ví že ji může věřit a proto ji bere jako opravdovou kamarádku které by řekla snad všechno na světě. Proto se snažila i předávat i svá moudra která stačila pochytit od své matky která měla zkušenosti a uměla v tom chodit. I když je pravdou že by patrně podala naprosto každému svou pomocnou ruku kdykoliv by bylo třeba.

Pokračovala v chůzi po úzké a kamenité cestě kde kolem dvou dívek nebyl nikdo kdo by je jakkoliv mohl vyrušovat z jejího dívčího tlachání které bylo pro dívky tak důležité stejně jako pro muže pivo či lov. Každý si občas potřebuje od všech problému trochu pomoci a všechny problémy které je tíží jenom tak hodit za hlavu a zapomenout tak že vůbec existují. Myrcellu tížila slova který ji řekl Joffrey, tížila ji mnohem více než si sama přiznávala a Lady Sansa také patrně nebyla tak šťastná a veselá jak se snažila na své okolí působit a ačkoliv ji to šlo skvěle ... stále nebyla v tom tak dobrá jak si myslí a bylo to na ní znát. Ovšem momentálně i Myrcelle přišlo že v tuto chvíli jsou veškeré jejich problémy ty tam.
"Dobře domluveno, ráda Vás jednou představím ... myslím si že Vás také ráda pozná. Jak jsem již řekla, je to hodná a velice inteligentní ale Bohové k ní byli krutí už od dětství a poznamenali její tvář ... její okolí se ji tiše směje za zády a vedou řeči."
Při posledních slovech zase trochu zesmutní.
Mrzel ji osud který poznamenal Shireen protože ji měla tolik ráda a okolí na ní bylo tak zlé ... a nebylo v její moci Shireen ochránit alespoň od těch řečí, ačkoliv se o to tolik snažila. "Ale i přes svůj osud mu čelí velice obstojně a já si myslím že najde manžela který ji bude milovat, respektovat a bude jí dobrým manželem." Poslední větu řekne v doufání než v jistotě, ale byla by ráda aby se její slova naplnila.

"Věřím že máte pravdu a brzy se s Vaším bratrem Robbem setkám. Bude to pro mě veliká čest." Všimne si toho mírného znejistění u Lady Sansa kdy ji připomínala laň na pastvě která vycítí nebezpečí. "Děje se něco ?" Zeptá se a přitom nepřestává v chůzi a však sleduje její chování. Na menší moment se odmlčí .. nechtěla na ni nikterak tlačit.

"Jistě že být královnou nebude snadné ..." Řekne neobyčejně vážným hlasem a pak se zase usměje.
"Kdyby to bylo snadné, mohla by být královnou každá." Její hlas je pořád přátelský a rozhodně nepociťovala Sansu jako svojí rivalku nebo že by jedna z nich byla něco víc či míň.
Brala ji jako dobrou kamarádku.

"Jak si přeje královno Sanso !" Lehce ji přátelsky popíchne když Sansa projeví žádost aby se nepromlouvala se svojí matkou. Chápala to. Také by v případě otočených rolí nebyla ráda kdyby  se někdo přimlouval, mohlo by to vypadat neuctivě. Znovu se po větě ve které ji opět titulovala do role královny zaculí, protože ji těšilo jak Sansa byla nesvá z tohoto titulu.
Avšak věděla že si Sansa na tohle musí zvykat, jednou ji tak bude říkat každý a ne jenom Myrcella.
"Je pravdou že matka nás všechny čtyři má opravdu ráda a chce nás všechny chránit. Určitě ale máte pravdu, myslím si že brzy na Vás bude také mnohem milejší a bude Vás stejně urputně bránit tak jako nás." Poví s plnou jistotou.

"Není přeci zač .." Odpoví když Sansa poděkuje za svolení aby šla vedle ní. "To já bych měla děkovat Vám ..." Bylo na ní vidět jak je ráda že Sansa kráčí vedle ní, byla tak spokojená a konečně se teď cítila že jsou si obě opravdu rovné. Lehce uhnula do boku tak aby Sansa mohla jít bez problému vedle ní.
"Myslím si že kdyby nás takto viděli naší otcové byli by opravdu šťastní .." Je si tím jistá, přeci jen přátelství mezi otci bylo opravdu značné.
"Když to říkáte Vy .. budu Vám věřit že to dětinské není avšak spousty jiných by nesouhlasilo s Vaším názorem."

Chtěla pokračovat v další chůzi, ovšem když se zastavila Sansa musela se zastavit i ona sama a pohlédla ji do očí tak jako ona jí. Těšilo ji že se ji snaží pomoci a utěšit, i když Myrcella pociťovala jistou nejistotu z Lady Stark, nedala nic najevo ... byla tak šťastná za podanou pomocnou ruku a to bylo znát na tváři princezny. "Já ... děkuji."
Na více slov se nezmůže, nejraději by ji sestersky objala ale nevěděla jak by na to Sansa zareagovala. Nechtěla ji svým chováním nikterak ztrapnit. "Vlastně ..."
Zaculí se a se svěšenou hlavou kdy ji mírně zrudnou tváře si mírně skousne svůj ret. Věděla že Myrcelle může říci snad vše. "Já ... možná bych o jednom takovém věděla ... ale ..."
Bylo na ní vidět že se lehce stydí se více svěřit. Do očí a však s rudými tvářemi se na ní usměje když ji pohladí po tváři. "Mohu se zeptat ... jako přítelkyně své přítelkyně ?"
Snaží se od sebe odvést pozornost jelikož je v tomto ohledu trochu stydlivá. "Je Joffrey Váš první do kterého jste se zamilovala nebo byl už předtím někdo ten šťastný ?" Ptá se, jelikož by ráda zjistila zda může první zamilování které se promění v lásku vydržet opravdu až do smrti. "A ..."
Nakloní se k Sanse tak jako ona předtím k ní.
"Pokud ano ... kdo byl ten šťastný ?" Zeptá se se zájmem.
Opravdu ji to zajímá.

Sansa sleduje kamínky pod sebou, opatrně překračuje ty větší a dává si pozor, aby jí bota neuklouzla ani na těch menších. Pousmívá se, ani neví proč se vlastně Myrcelle to přiznání tak líbilo. Ale těší jí, že jí vykouzlila úsměv na tváři takovou maličkostí. " Nic neuctivého jste přece neřekla. " Zavrtí hlavou a zmírní krok, dává si velký pozor aby nešla před ní, ale jen těsně vedle ní. Ano, považovala ji za přítelkyni, ale nezapomínala na své postavení. Znovu se na ní rádoby vyčítavě podívá, když ji nazve královnou. Přestože je oficiálně snoubenkou krále, nedokáže si spojit slovo královna se svým jménem. "Nebyla to slova královny, byla to slova přítelkyně." Opraví ji a usměje se, aby dodala svým slovům na jemnosti. Ví, že jí Myrcella chce jen pomoct, aby jí její nové... vlastně budoucí oslovení nepřišlo tak cizí, ale i přesto se cítila zvláštně kdykoli to zmínila.
Lady Sansa princeznu sleduje z profilu, když se zrovna nedívá na úzkou cestu před sebou. V tichosti ji přirovnává k jejím bratrům...Tommen je podobně roztomilý...růžové tvářičky, zasněný pohled. Cedrika jí připomíná svým vyjadřováním. Tedy jistě, smýšlení dívky a chlapce se vždycky více či méně liší, ale oba dva Sanse přišli uvědomělí, vyspělí...a tak nějak...skuteční. Joffrey...ne, ať se na Myrcellu dívala jak chtěla, neviděla žádný společný rys nebo vlastnost, žádnou souvislost. " To mě mrzí, jsem si jistá, že si to nezaslouží..." Odpoví, když přijde řeč na Shireen. V životě ji neviděla, dokonce o ní ani nic moc neslyšela, ale věděla, že lidé dokážou být krutí. Skutečně ji to mrzí "  Kde se v lidech bere tahle hloupá potřeba neustále pomlouvat a špinit něčí jméno...Tyhle hloupé řeči a výmysly o někom tak statečném a jistě krásném určitě za moc nestojí. Nejspíš ani nikoho nepřesvědčí...a přesto v tom lidé pokračují. " Nesouhlasně zavrtí hlavou a rukama si nadzvedne sukni, aby bez problémů překročila další z větších kamenů. " Jsem si jistá, že si to inteligentní lidé nijak neberou k srdci. Tím spíš ne Shireen." Pousměje se a vzhlédne k obloze. Na slunečné podnebí Králova Přístaviště si zvykla rychle, modré nebe bez jediného mraku ji ale zdá se fascinuje i po takové době. Přeci jen, vyrostla v něčem trochu...jiném.
"Nic se neděje, nechtěla jsem Vás nijak znepokojit... jen..." zastaví se uprostřed věty a znovu se ohlédne. " Těžko se věří tomu, že existuje místo, kde mohl být člověk o samotě..." Dopoví a zavrtí hlavou, aniž by to na jejím upraveném účesu bylo znát. Nechce princeznu nijak vyděsit, i když podivný pocit nejistoty v ní stále přetrvává. " Královna Sansa. " Zopakuje a znovu se rozesměje, podobně jako před chvílí. Z jejích vlastních úst to zní ještě zvláštněji. Při tom si vzpomene na svou mladší sestru, která teď nejspíš někde plaší kočky. Pitomě. Arya by řekla, že to zní pitomě. Nebylo by to poprvé, co by takové slovo v souvislosti se Sansou použila. I nad tou myšlenkou se musí Sansa pousmát. Tentokrát by měla možná i pravdu.
" Je to nepochybně skvělá matka, podobně jako ta moje. Staví svoje děti na první místo a udělá všechno proto, aby byly šťastné." Sansa chápe, že Cersei nikdy nepůjde proti Joffreymu, ani kdyby neměl pravdu, ani kdyby jeho rozhodnutí bylo jakkoli špatné. To je obdivuhodná, i když také nebezpečná vlastnost.
" Doufám, že i já jednou budu takovou matkou." Ve skutečnosti jí oslovení matka je ještě mnohem víc cizí, než slovo královna. Ale jedno úzce navazuje na druhé a ona to ví. Znovu se zastaví, a znovu věnuje Myrcelle upřímný úsměv.
" To přátelé dělají...navíc si skutečně zasloužíte šťastný život a pokud se na tom mohu jakkoli podílet...ráda to udělám." Dodá a její úsměv se rozšíří, jakmile se Myrcelliny tváře zbarví do ruda. Ona sama se nikdy nečervenala, její světlá pleť nabírala maximálně neznatelného růžového nádechu... ale přišlo jí to jako další projev roztomilosti. " Jen mi povězte o koho jde." Popíchne ji a její modré oči jistří zájmem. V tu vzácnou chvíli to není žádná lady, je to jen zvědavá mladá dívka, kterou upřímně zajímá, kdo stojí za tím, že je její přítelkyně najednou tak nejistá. " Jistě, ptejte se." Úsměv, který doposud zdobil její tvář zmizí stejně rychle, jako když někdo zfoukne svíčku. Chtěla být ke své kamarádce upřímná a proto se zoufale snažila vyhnout přesně tomu,  na co se jí teď přímo zeptala. Nemohla jí to mít zazlé, ale nemohla jí ani odpovědět.
Sansa možná až neuctivě dlouho, bez výrazu zírá před sebe. Aniž by chtěla, připomíná si dobře známé úryvky z Garlanovi básně, kterou jí napsal, než...bylo po všem...
Může se člověk zamilovat, i když nemůže? Může, já nesměl a zamiloval se. Každý úsměv, dotek, každé slovo bylo upřímné. Dej mi trochu času a já ti dokážu svou lásku. Lady Stark to stojí hodně přemáhání, aby se ihned nerozplakala. Tolik bolesti pro jednoho prokletého Tyrella. " Promiňte, jen...jsem se zasnila." Omluví se a vzápětí se pokusí a nepřesvědčivý, zoufalý úsměv. "Víte, vlastně jsem se zamilovala ještě předtím, než jsem Vašeho bratra poznala. Alespoň myslím..." I tón jejího hlasu je nejistý, jako by stále balancovala na hraně s pláčem. Ale řekla pravdu. " Byla to...momentální sympatie spíš než láska.." Lež.  " Byl to jeden pohledný, vysoký mladík." Pravda. " Ale je tomu tak dlouho, už ani neznám jeho jméno." Lež. " Dětské poblouznění, s láskou to nemělo nic společného, řekla bych." Lže, nechce už dál mluvit, čím víc mluví, tím víc lže. Ale nemůže Myrcelle říct pravdu, i přesto, že Garlana tiše proklínala každou noc a přesto, že Myrcelle skutečně věřila...nechtěla to jméno slyšet nahlas. Už ne.

Šla po cestě a přitom děvčatům z urozeného původu hrálo slunce do zad, rody mezi kterými to v tichosti skřípalo, tedy mezi Starky a Lannistery ve kterém měla z části i kořeny mladá blonďatá dívka. Mezi rody to mohlo tiše skřípat ale mezi děvčaty které se k sobě měly velice dobře, přítelkyně na život a na smrt jak se alespoň prozatím zdálo. Kráčely cestou, čas od času musely přeskočit větev a nebo překročit kámen. "Jsem ráda že to takto berete,některé dívky u dvoru by to pochopily spíše neuctivě ... že se jim vysmívám. Jsem ráda že to bere tak jak jsem to myslela." Usmívá se a dokonce z radosti odkopne i kamínek který leží na zemi div že si nerozbije své boty které jí záviděla nejedná dívka a přitom měly hodnotu takovou že po dobu pěti let měla rodina z Blešího zadku jídla než dokáže sníst. Matka své děti neučila k nějakému šetření či ostychu, její děti musely mít pouze to nejlepší. Všimne si pohledu Sansy který byl vyčítavý, na to Myrcella sklopí pohled a mírně se pousměje pokud možno tak aby si toho Sansa nevšimla. Tedy místo pousmání je to spíše mírné zaculení, bylo to nezvykle vidět takto Sansu. "Budu si to pamatovat." Těšilo ji že Sansa nebrala tento rozhovor až tak oficiálně ale spíše jako přátelské tlachání mezi kamarádky. "Nezaslouží, nepřála bych něco podobného ani nejhoršímu nepříteli." Nevěděla zda o tom více mluvit nebo ne, aby to nevyznělo že se snaží svou sestřenici pomlouvat. "Slyšela jsem že se ji to stalo když se narodila a měla sotva pár dnů, strýček Stannis ji přinesl panenku a když si ji otřela o tvář, stalo se ji tohle. Lékaři říkali že nemůže přežít ale ona bojovala a svůj život si zachránila." Utrhne bílý květ a přivoní k němu.
"Je to neobyčejná dívka, přála bych si mít její bojovnost i odvahu." Když dořekne větu otočí se na Sansu a opatrně ji podá kvítek beze slov. "Slova nejsou meče, ovšem umí také zranit. Nemyslím si že by Shireen brala tyto slova nějak více k srdci nebo že by jim nějak naslouchala ale i tak si myslím že ji to musí mrzet pokud něco takového slyší ... ostatně jako by asi každého z nás." Pokusí se o přátelský úsměv.
Všimne si toho jak si prohlíží oblohu, těšilo ji že si tolik užívá podnebí které zde je. "Musím se opakovat ... myslím si že Vám podnebí na Jihu vyhovuje a přijde Vám vhod. Řeknete mi ... to je na Severu pořád takové chladno nebo je tam i někdy teplo jako zde." Poté se ohlédne směrem ke keři. "Jen ... ?" Zeptá se tázavě, evidentně žádá odpověď na svojí otázku, ovšem nechce na Sansu tlačit, proto její hlas jemný aby stále zachovala tu přátelskou atmosféru která mezi dívkami panovala. "Je pravda že být zde v Přístavišti o samotě, tedy zkutečně o samotě je tak trochu uměním. Doufám že zde ale jsme samy ...zkutečně samy." Pousměje se na Sansu ale pro jistotu se ještě jednou podívá na keř. "Ano ... Královna Sansa." Zopakuje po Sanse její slova a konečně se podaří princezně usmát. "Už jste přemýšlela nad tím jaký bude Váš první čin jakožto královna Sedmikrálovství ?" Ptá se ze zájmem, protože snad každá dívka si představovala že by byla královna a stejně tak tomu bylo i u Myrcelly a často krát si představovala co by udělala ze všeho jako první. Myrcella nebyla nikdy závistivá, proto Sanse přála aby byla dobrou královnou kterou bude její lid milovat i respektovat.
Přála ji tohle a k tomu i všechno štěstí světa. Pokračovala v cestě dál a znovu odkopla menší kamínek na cestě, tak trochu ji to bavilo odkopávat kamínky co ji stály v cestě. "Je to pravda, Naše matky se ve spoustě věstě rozchází ale co mají jednotné je láska ke svým dětem a já nepochybuji o tom že jednou budete stejně dobrou matkou." Když Sansa zmíní to že bude jednou matkou donutí to princeznu zeptat se Sansy na další otázku.
"Kolik by jste si přála mít dětí vy osobně ? A jako prvorozené dítě by jste si přála syna nebo dceru ..prosím o upřímnost." Usměje se.
Bylo ji jasné že každá dívka má především povinnost dát svému muži především syna, ale ne každá dívka si přála mít hned syna. "Já bych ráda měla dceru a potom syna." Spiklenecky se na ní usměje. "Holky jsou přeci lepší !" Tiše se zasměje. "Navíc výchova dívky je spíše na ženě zatím co syn má mít pevnou ruku otce." Zvláštní že to říkala, přeci jen Robert se svým dětem nevěnoval vůbec a veškerou výchovu přebrala matka, jediné kdo se alespoň trochu trhl od matky a hledal inspiraci je právě Cedrik který si udělal z Lorda Tywina svou modlu ke kterému vzhlíží a snaží se mu vyrovnat. Lord Tywin a strýc Jaime který se všem dětem Cersei věnoval jak jenom  to šlo ... tito dva muži zastupovali Roberta v bratrově životě.

"Těší mě že mě opravdu berete jako přítelkyni, jsem za to velice vděčná a ani si snad neumíte představit jak si toho vážím." Myrcellu těšilo že měla kamarádku která byla za ní ochotná bojovat a odmítla ji nechat ve svém boji samotnou.
Sama by udělala totéž kdyby Sansa někdy něco potřebovala.
Všimla si toho jak si ji prohlíží i jak se usmívá jak se červená, ještě více si skousla svůj spodní ret a podíval se na Sansu. Byla to důvěrná situace mezi přítelkyněmi a jen pouze mezi dívkami.
Ačkoliv měla matku,Cedrika,Tommena ráda a měla k ním velkou důvěru, přesto by s nimi o takových věcech nebyla schopná mluvit. "O koho jde ... ?"
Zeptá se znovu a pak promluví. "Loras Tyrell" Ještě víc zrudne a hned se začne ospravedlňovat. "Já vím že je starší ale já ..." Nakonec znovu sklopí hlavu. "Vím že je to hloupé .. já .. omlouvám se že jsem Vás tím otravovala." Ví že se svou naivitou shodila před Sansou.
Když se ale Sansa znovu rozmluví, musí se ji opět dívat do očí, protože ji tak velí slušné chování.
"A vy milujete Joffreyho ?!" Chtěla slyše upřímné ano nebo ne.
Znala svého bratra dobře a proto nechápala zda opravdu někdo může někoho takového jako je on milovat, buď jej nemiluje a nebo se každá dívka naučí milovat když musí.
"Když jsme byli na Zimohradě, setkala jsem se s Vaší sestrou Aryou ... říkala mi že ... Znovu se lehce kousne do svého spodního rtu a usměje.
"Že vy a můj druhý nejstarší bratr .. že jste se k sobě měli více než by se mohlo na první pohled zdát."  Tak a teď byla opravdu zvědavá na odpověď, ačkoliv Aryu neznala nikterak dobře, přeci jen nevypadala jako lhářka nebo dívka co by si ráda vymýšlela kdejaké pomluvy či klepy.

Jemný vánek si sem tam pohrává s ohnivými loknami, které rámují Sansin bledý obličej. Kdykoliv se snaží dát si pramínek vlasů z očí, zastrčit si ho za ucho nebo ho jen jemně poposunout, stejně se nakonec vrátí tam, kde byl. Pevně si přidržuje sukni, jakmile má pocit, že by se ten drahý kus látky mohl někde ušpinit nebo zmačkat. Obyčejně tak přehnaně opatrná není, ale v princeznině přítomnosti má pocit, že cokoli udělá, musí být… prostě perfektní.
Jakmile se příjemný, teplý vítr znovu zvedne, Sansa má co dělat, aby si udržela výhled na cestu.  Kdo ví proč si při tom vzpomene na jednu z mnoha hanlivých přezdívek, kterými jí její mladší sestřička často hojně zásobovala. Rusovlasá ropucha. Na moment neznatelně semkne rty a zavrtí hlavou, jako by sama sebe v duchu ujišťovala, že tohle Aryiino osočení je stejně neoprávněné jako hromada dalších před ním. Vlčí mládě… Pomyslí si Sansa, načež znovu zavrtí hlavou. Jednak proto, aby zahnala myšlenky na svou sestru, jednak aby mohla nenápadně odehnat další neposlušný pramínek. Znovu se jí na tvář vrátí ten starostlivý, zkoumavý pohled, když Myrcella stočí jejich řeč zpátky k Shireen. „Všechny překvapila jako nemluvně a jsem si víc než jistá, že ještě všechny překvapí. Myslím, že je jednou z těch, pro které je připravený nějaký… významný osud.“ Poví, každé slovo si předem rozmýšlí, aby svoje myšlenky správně zformulovala. S vřelým, potěšeným úsměvem si od Myrcelly převezme malý bílý kvítek a kývne hlavou, aby jí poděkovala a zároveň nepřerušovala její povídání. Odvrátí se od ní a sleduje kamínky na cestě, přesto k ní zůstává trochu nakloněná.
„Neznám hrdinu, který by svůj osud jen tak…naplnil. Každý z nich si ho musel vybojovat nějakým utrpením. Utrpením, které se zdálo nekonečné a bezvýchodné, ale pak se najednou všechno změnilo.“ Pokračuje, snaží se aby nevyzněla jen jako nějaké hloupé, zasněné dítě.„ A Shireen ten zvrat teprve čeká, tím jsem si jistá.“ Dodá po chvilce, teď už klidným, vyrovnaným hlasem.
„ Ano, máte pravdu. Zdejší podnebí je jako z nějakého snu, pořád slunce…teplý vítr.“ Usměje se, přičemž se v duchu vrátí zpátky na Zimohrad. Přestože si Královo Přístaviště i Rudou Baštu zamilovala, se vším co k tomu patří, je něco, co její srdce vždycky bude táhnout k té rozlehlé severské pevnosti. Už navždycky to bude její jediný, skutečný domov. „ Na Severu nikdy tak teplo nebylo, alespoň jsem to nikdy nezažila. Když zrovna nesněží, je zataženo a ve skutečně vzácných případech je možné slunce zahlédnout zpoza mraků.“ Pokrčí rameny a znovu se pousměje. „ Ale seveřané jsou na tyhle podmínky zvyklí.“ Dodá nakonec.
„ První čin…“ Zapřemýšlí nahlas a trochu se zarazí. Je pravda, že nad tím se nepozastavila.
„ Bude jich určitě mnoho, věcí které bude potřeba zařídit, ale…“ zastaví se uprostřed věty a prohlédne si květ, který pevně drží ve svých prstech. „ Mezi královniny první povinnosti patří dát králi následníka. To ostatně tvrdí i Vaše matka.“ Znovu se rozpovídá a pak se trochu zarazí, když si uvědomí, co řekla. „ Tedy ne, že by zrovna tohle byl můj první čin…jen..“ zamumlá a pro jistotu se otočí, aby Myrcella neviděla její rozrušení, při té představě. „ Jen jsem nad tím ještě tak docela nepřemýšlela.“ Dokončí a znovu se k princezně natočí blíž.
„ Jako malá jsem vždycky snila o holčičce…“ Sansin obličej znovu projasní její typický, bezstarostný úsměv. „ Ale čím jsem starší, tím víc je mi jasné, že chlapec... Bude mít větší šanci se ubránit a…přežít. V dnešním světě…“ Původně takhle bez obalu před princeznou mluvit nechtěla, ale je jí jasné, že o nebezpečné době ví své, i když podobně jako ona sama- spíš jen z doslechu. „ Potěšení je na mé straně, princezno. Je to čest, to já si Vás vážím, skutečně.“ Mohlo to znít jako naučená zdvořilostní fráze, ale i kdyby Sansa uměla být neupřímná, v tuhle chvíli by to nedokázala.  Její modré oči znovu vzplanou ve zvědavých jiskřičkách, jakmile je jejich rozhovor stočí k onomu tématu. Samotné jí je nepříjemné mluvit o muži, který jí tolik dal a zároveň tak moc ublížil. Vzal si kus jí samotné a pak s ním bez varování zmizel, aby se pak už nikdy nevrátil. „ Tyrell..“ zopakuje tichým hlasem, jako by to bylo víc než očividné. Aniž to Myrcella mohla tušit, celý jejich předešlý rozhovor se točil kolem toho rodu. Odkašle si, nijak razantně, jen aby našla správná slova. „ Ach ano, Loras Tyrell. Je to skutečně okouzlující muž, měla jsem s ním tu čest na pobočníkově turnaji.“ Kývne a její úsměv trochu zněžní, když se znovu jemně dotkne Myrcellina ramena, aby jí utišila a zároveň umlčela. „ Vůbec to není hloupé, byli by jste úžasný pár.“ Odpoví, dokonce i v jejím hlase je znát ten nehraný zájem a něha. „ Navíc…myslím, že se mu také líbíte.“ Tuhle část Sansa tak jistě nevěděla, prohodila s Lorasem Tyrellem několik zdvořilostních frází a nucených, naučených úsměvů. Přesto se snažila znít přesvědčivě, aby své přítelkyni dodala odvahu. Úsměvné, jak jí samotné odvaha chybí, jakmile přijde řeč na jejího snoubence.
„ Jistěže miluji. Celým svým srdcem.“ Další opotřebovaná, naučená fráze, kterou používá tak často, že už zní i jejím uším tak známě, něco jako její vlastní jméno. Ale ten podivný chlad, který jí najedou celou obklopí vypovídá o něčem jiném…
„ Arya… Víte, ona…“ jako by Sanse úplně došla veškerá slova. Kde jsou známé fráze teď, když je skutečně potřebuje? Jako by nestačilo, že už jednou se v souvislosti s princem odmlčela na delší dobu, než je zdvořilé. „ Občas má tendenci věci přibarvovat a přehánět.“ Odpoví nakonec, přičemž pořád na své tváři cítí Myrcellin zvědavý pohled. „ Cedrik…“ Začne, než si přiloží ruku ke rtům a znovu si krátce odkašle. „ Váš bratr je skutečně…“ Další pauza. Sama sobě začne v duchu nadávat, že vůbec kdy začínala mluvit. „ Je to upřímný, oddaný přítel…Arya možná slyšela jeden z našich rozhovorů a vyložila si ho podle sebe.“ Objasní a rádoby bezstarostně se pozasměje. „ Ale, musím uznat, že není moc lidí s takovýma očima, jako má Ce…tedy…Váš bratr.“ Dodá naposledy, klidně, jako by to byl úplně očividný, zřejmý fakt.