Lokace: Ulice Králova Přístaviště

Vyčkala několik hodin než se rozhodla vplout do té jámy lvové a vyzvědět něco, co by nejspíš vědět neměla. Kdo ví, proč se ten dotyčný či dotyčná snaží Sansu chránit. Mohlo by to být vcelku prosté. Mladá seveřanka je dost lákavou cenou pro mnohé lordy a taktéž dobrým vodítkem k té hromadě sněhu, kdyby snad jejích několik set bratrů pošlo nehezkou přirozenou smrtí probodnutím. Vážně se jí naskytla taková vedlejší otázka, kolik vůbec Sansa těch sourozenců má? Zdalo se jí, že se lord Stark se svou paní prudérní množili jako králíci. Ta žena se na to nezdála, ale zřejmě první dojmy klamou. A tak jim pomlácená dívčina mohla poděkovat za kopu sourozenců, kteří jí zabrání v dostání se na post lady Zimohradu. Ne že by o to to poupátko rozcupované stálo. Slova jako "zrada" nebo "ambice" jí zaručeně nic neříkali. Nebýt těchto peripetií, stále by byla světem nepolíbená. A křídla by jí zakrněla a ona by nikdy nemohla vzlétnout. Jenže i v kleci se velmi špatné létá.
Opustí Rudou baštu a po vzoru svého bratra hodí očkem o výšinám. Akorát narozdíl od něj, ona nepokukuje po střechách ve městě, ale po tom nehezkém kusu zdi, po které tak vytrvale ručkovala. Jen při té vzpomínce se opět ozvou její nebohé končetiny. A taky myšlenka na to, jak nádherně by se rozprskla, kdyby to ruce vzdaly a s radostí jí poslaly na delší prolétnutí.
"Když tě pustím, naučíš se létat?"
Po vyhození ze Sansiných komnat nemeškala a zjistila si informace o několika kovářích, kteří by mohli rozluštit původ pouzdra a jeho případného majitele. A kam si to kráčela nyní? K jednomu z nich po třech velmi špatných pokusech. První jí vyhodil už jen z toho prostého důvodu, že s ženou v kalhotech se bavit nebude, druhý jí pro změnu dělal neslušné návrhy a třetímu rovnou samy od sebe spadly kalhoty. K jejímu nespokojení se v obchodě vždy nacházelo až moc svědku, kdyby jí popadla nemalá touha z nich udělat biskupský chlebíček. Ani nemohla doufat, že ten čtvrtý bude mít v mozku tolik, co ti jiní v kalhotách. Možná by to měla hodit za hlavu, ale kromě dělání chůvy neměla nic lepšího na práci. Odpočívání nebylo nic pro ní, spíš by zaplula do nejbližší hospody, kde by prohrála i ty ukradené kalhoty, které si musela stahovat opaskem, aby je za sebou nešoupala po zemi. Skoro až měla chuť trpět existenční krizí a tím, že se nenarodila s ptákem a inteligencí vycpaného leguána. Ale život byl příliš hektický na nějakou lítost. To se raději učiní užitečnou, aby to mohla ve volných chvílích omlacovat bratříčkovi o hlavu.
"Zdravím, dobrý muži," zopakuje rádoby slušnou frázi už počtvrté za den a v rychlosti si obhlédne zdejší vybavení, kdyby náhodou se i z tohoto kováře vyklubal slizký prasák.
"Nepoznáváte odkud by mohlo pocházet tohle pouzdro?" nenechá ho říct ani bé a před očima mu zamává s hadím pouzdrem. Prozatím mu ho nepodává, kdyby dostal nutkavou chuť si to nechat a nevrátit.

Mistr Riolli měl ruce plné práce, starý Tyrošan, který si nejraději všechno dělal sám a tvrdilo, se, že prsty nešikovných učňů strká do kovářské výhně, zkrátka a dobře začouzený a upocený muž, rozhodně neměl času nazbyt. Tmavé oči co chvíli zalétli k ohnivím plamenům, mistr v duchu poděkoval bohům, že jeho šichta bude brzy u konce. Další z dlouhých horkých dnů skončí jen aby začal nový prakticky stejný, mistr si už jen přepočítával dnešní těžce vydřené peníze. Najednou vrznou dveře, vstoupí pohublá dívčina ani krásná, ani ošklivá, zkrátka obyčejná. "Mám zavřeno, proč bych měl pomáhat kdovíjaké cácorce, která se snaží vypadat jako chlap jen za dobrý slovo?" Přejede rychlým pohledem pouzdro, v temných tůních se objeví náhlé pochopení, krátký záblesk, jež nemohl Anye ujít, musel vědět, minimálně odkud zbraň počasí. "Můžu vám pomoct, slečinko, ale jak jsem řekl, za darmo ani kuře nehrabe." Znatelný jižanský přízvuk, je poměrně obtížné mu rozumět. Mistr začne sklízet nářadí a dá tak děvčeti najevo, aby se rozhodla rychle. Jak vysoká je šance, že najde někoho jako byl Riolli?

Pokud pouzdro a samozřejmě i její dýka pocházely ze země východního slunce, tenhle muž jí mohl pomoct. Sice i na jihu si sluneční svit nebral servítky a sežehl kůži každého, kdo se na něm vystavoval příliš dlouho, ale u tohodle chlapa by poznal i slepý, že nepochází z tohoto kraje. Ani země. Měla toho chození za celý den až po krk. Nejraději by si sedla do nejbližší krčmy, přicpala se k hochům, kteří hrají karty a hrála by tak dlouho, dokud by se veškeré její mince nerozkutálely do špatných kapes. Možná by poté po vzoru Bronna mohla vyprovokovat nějakou hádku, shrábnout své prachy i těch zbylých a prchnout dřív než by si toho kdokoliv všiml. Přeci jen její nejstarší bratr měl něco do sebe. Ale chválit ho nehodlá, jeho ego už nemůže být větší.
"Protože tím té kdovíjaké cácorce, která se snaží vypadat jako chlap, uděláte ohromnou radost?" tohle by jistě na muže dokázalo zabrat, kdyby v sobě ukrývala nějaké to ženské kouzlo, ale narozdíl od těch půvabných dam s flirtujícími schopnosti, dosti zaváněla, byla špinavá a unavená na jakoukoliv snahu předstírat své pohlaví. Ona by ho nejraději donutila mluvit jinými metodami, jenže ten muž nevypadal zrovna slabošsky a tak se tu nalézala možnost, že by spíš dostala nakopáno.
To co jí potěší je ten dost znatelný záblesk v jeho očích, což značí, že je na správném místě. Opatrně položí pouzdro na stůl a je v pozoru, kdyby jí ho chtěl ukrást a prchnout zpět do své černé země. Napne uši, aby něco z jeho slov dávalo smysl. Jako při první větě nepochytila vše, ale něco z toho zřejmě znamenalo, že něco za něco. Takovýmhle obchodům běžně nefandila, ale co jiného jí zbývá?
"Lord Tyrion bude určitě velice štědrý, co se týče vaší odměny za užitečné informace," ona samotná mu nic nabídnout nehodlá, proč tedy nevyužít bohatství rodu Lannisterů. Třeba si chce černý přítel dobře vydělat. A ona chce zase vědět, kdo je Sansiným tajným ochráncem. Či budoucí škodnou.

"Na to se tady jen tak mezi námi nehraje, radost budeš mít ty a já nebudu mít v čem smočit hubu." Odvětí muž skepticky, v hlase se znovu objeví silný cizokrajný přízvuk zřejmě ho Anyino pohlaví interestuje ještě méně než ona sama na nějaké slušné mravy nedbá, v každém případě... Může si přičíst k dobru, že se jí aspoň nesnaží dostat do nohavic. Pochybné díry navštěvoval rád, v každém případě... zkoušet něco na tuhle bosorku by se mu nevyplatilo, to poznal od pohledu.

Změří si Anyu pohledem od hlavy až k patě, jakoby snad odhadoval její dispozice, snadno by si mohla myslet, že snad skutečně vše přehodnotil a raději ji ohne třeba o kovadlinu. Nad jejím návrhem se jen funivě zachechtá. "Drahoušku, mě jsou všichni lordové a sérové u prdele... Nic mi nedali, ale uděláme to jinak." Odmlčí se, stále se pochechtávajíc, zatímco hledá správná slova v jejím jazyce, otře si zpocené ruce do začouzené zástěry a přejde k masivnímu dubovému stolu s mnoha zásuvkami a poličkami. Z jedné konkrétní vyndá kostky. Byli zvláštní, jelikož se ani zdaleka nepodobali běžným šestistěným vrhacím kostkám. Stěn bylo celkem dvanáct a konstrukce by se dala přirovnat snad... k drahokamu. Bylo jich celkem pět, tudíž nebylo možné, aby Anya švindlovala či si nějakou schovala v rukávu... To samé se o majiteli říct nedalo, ale vždyť to byla dívka, kdo potřeboval informace.

"Uděláme obchod, pokud vyhraješ řeknu ti to... tajemství, který znát... A dám ti zbraň, kterou ukážeš, jsem mistr. Pokud prohraješ žádné tajemství a lord Tyrion mi zaplatí ztracený čas." Další zachechtání. Posune vrhačky k Anye.

"Dáma začíná, hraje se jen na stole, hody na zemi nepočítají. Čísla pod osm nepočítají." Tak zněla pravidla poměrně známé essoské hry. Hodilo se kostkami, pokud hráči padlo číslo pod osm, kostka jakoby nebyla. Nakonci hodu se spočítají kostky s vyšší hodnotou než sedm. Prosté.

Přivře oči a nahne hlavu na stranu. Jako kdyby jí to mělo lépe pomoci k rozluštění jeho slov. Díky silnému přízvuku rozuměla každému druhému slovu a až zpětně to dávalo smysl. Tudíž stála před pultem, dávala si slova dohromady a nejspíš u toho vypadala jako nějaký tupoun. Zřejmě strávila na lehkém Západozemí moc času a tak nedokázala strávit těžkou Essossštinu. Docela by jí zajímalo, jak se dorozumívá se zákazníky. Zda mu ukazují, co chtějí nebo se dávno naučili rozumět téhle hatmatilce.
"Huba se dá smočit klidně i v bahně. Dle gusta. Ale o tom asi řeč není," odpoví, když se jí konečně dostane smyslu slov. Tohle bude dlouhá konverzace, když bude neustále luštit a přemýšlet o tom celé hodiny.
Povytáhne obočí, když si jí měří pohledem jakoby usuzoval, co po ní bude chtít. Kromě peněz mu nic dávat nehodlá! To by spíš přehodnotila svůj cíl a velmi směle ho předala Bronnovi. Třeba by při pohledu na hubeného žoldáka, který schramstne vše, co se třpytí, zvážily své volby a daly mu, co chce. Jenže v tomhle dni se zdálo lehčí vyslechnout toho špatně mluvícího východnáře než hledat bratra. Musela by oběhnout všechny hospody a bordely ve městě, což je ... moc míst na oběhnutí. A ona si dnes už dala dost zabrat, když lezla za Sansou. Doslova. Mohla za ní aspoň přilézt s růží v puse a stát se jejím vysněným princem, když ten její je takový skřet. Po takové zkušenosti každá ženská přehodnotí, jestli raději neskočí na vlastní pohlaví.
Na jeho smích ... nebo to, co zřejmě mělo být smíchem, se pokouší netvářit, ale je to tak těžké, když chrochtá jako píchlé prase. Nikdo už se hůř smát nemůže.
"Jinak?" zamumlá spíš pro sebe a je připravená na nejhorší. Ohledně toho nejhoršího má docela dobrou fantazii, ale to, co si představuje, to ho zaručeně nenapadne. Pokud i Essossan nemá tak bujnou představivost.
Zatímco on si tam štrachá, ona se opře o pult a vyčkává, co vyhrabe. Stále má možnost vzít roha, ale ještě nenastala ta nejvyhrocenější situace, aby využila prvního pravidla žoldáctví. Očima těká po obchodě, zatímco netrpělivě poklepává o kapsu svých kalhot. Má cítit úlevu, když odněkud vyčaruje pouze kostky? Karty by byly lepší volba, ale i s kostkama si párkrát zaházela. Jednou hrála s podivným magorem, který si každý svůj hod zapisoval do deníku. Čísla znal, ale slova mu nic neříkala.
"Jak mám vědět, že nebudeš podvádět?" podívá se na ty pičoúhelníkové kostky. On tu hru zná moc dobře, stejně jako tyhle podivné vymoženosti. Ale i kdyby, nic jiného jí nezbývá. A tak sebere vrhací kostky a hodí s nimi na stůl.

"Ty jsi obchodnik..." Odvětí krátce na její otázku, je na ni vyceněna řada ebenových zubů zdobených zvláštními motivy. Kdoví, co muže donutilo nahradit své zuby kovovou náhražkou. V každém případě měl pravdu, on měl informace, které Anya potřebovala. Mohla házet, přistoupit na hru a nebo... hledat dál. Ale bude k ní někdo další tak vstřícný jako její nový tmavý známý? Co bude muset nabídnout jinému řemeslníkovi? To samé, co po ní požadovali ti předchozí...

Kostky byly vrženy...

Doslovně, první Anyin hod by se dal považovat za relativně dobrý. Stejně tak druhý, avšak se svým spoluhráčem se dostavali zas a znovu k stejným numerám. Až do chvíle než... Žlodačka prohrála. Čtvrtým a posledním hodem, kdy jí tři kostky vypadly ze hry. Byla lacinou obětí.

"Špatný obchodnik." Pokrčí rameny hromotluk, jak se ukázalo, dovedl být pozoruhodně rychlý, než se Anya nadála, obral ji o váček s penězi, přesně jak se domluvili. Splátka za ztacený čas. Nepozitivní věcí pro asasínku mohl být v první řadě fakt, že nešlo o Lannisterské zlato nýbrž o její vlastní. "Zkus štěstí přiště, usmrkanec. Až se naučiš hrat." Tolik ještě k Anye než je vystrčena na ulici. Bez peněz, s nanejvýš nasraným výrazem a nu... i bez pouzdra.

Když se nedaří, tak se nedaří.

Tohle pro ní byla dokonalá novinka. Zřejmě za mořem měla dávat více pozor při hraní kostek než u karet. Rozhodně by se jí to nyní hodilo. Dobré karty měla poschovávané téměř všude, zato kostky? Nikdy jim nehodoldovala a tudíž podvádět mohl jen smrdutý Essossan. A pokud se tak dělo, tak to ani neměla tu možnost zaregistrovat. Hra byla rychlá a nezáživná. Co na kostkách mohl, kdo vidět? Stačil jí ten debil, který si zapsal své největší úspěchy ... jistěže v kostkách! Kdyby ho dnes potkala, ukáže mu, kam si může ten diářík strčit. Zvlášť po výhře, po které vždy potřebovala zchladit síru, která jí dštila z nosu.
Její vlastní peníze jsou jí sebrány, ona velice jemně vystrčena na ulici a při všem tom naštvání mírně zapomene na to, proč tam vůbec šla a především, co tam zapomněla.
Několik minut obcházela dokola jeden blok než zahnula k mrtvolám mužů, které tam zapomněla. Ne že by je hodlala nějak zahrabat, ale připomnělo jí to tu ženu. A taky to, že nemá pouzdro.
"Srát na to!" mávne nad tím rukou. Co není v rukách, má v hlavě. Jen to převést na papír. To snad někdo bude více ochotnější, když ho bez milého jednání popostrčí k dílu. Pak by s obrázkem mohla zamávat před obličejem té cácorky a doufat, že jí napadne nějaká spásná myšlenka, která jí unikala. Nebo se též na to může definitivně vysrat. Pro dnešek. Zaručeně by jí to nedalo spát, kdyby té záhadě o nevinné dívčině a zlém przniteli, nepřišla na kloub. Ale zítra moudřejšího večera. Půjde se uklidnit někam, kde to dobře zná, kde ví, kde je východ a kde se může najíst. Není nad krčmu lepšího místa.