Lokace: Bleší zadek

V trůnní síni odchytne jednoho ze svých mužů, Amory Lorche. Brutální rytíř, který připravil o život malou Rhaenys Targaryen. I do tak malého tělíčka se dalo kudlou způsobit na padesát ran. Přehoz byl natolik zakrvácený, že se váhou dal srovnávat s odlišným přehozem, který nasákl vodou. Kruté dílo, ale přineslo to kýžené ovoce. A Robert? Ani nemrkl. Ztráta jeho drahé snoubenky byla dokonalou možností pro růst jejich rodu. Cersei se zrodila pro královninu korunu, ne nějaká Lyanna Stark. Žena, která uteče s princem vlastnímu nevěrnému snoubenci a započne tím válku, která šla jen na ruku lannisterské budoucnosti. Vlastně jí měl poděkovat, škoda, že to již nestihl. Mnoho mrtvol pro vyšší dobro. Pro jejich dobro.
Podal Lorchovi do dlaně lístek pro lady Alayne Bolton. Při sestupu ze schodů se mu v hlavě rozkličovalo rozuzlení jeho problémů. Přemýšlel nad tím již pár týdnů a nyní bylo na čase učinit první krok. Není již natolik mlád, aby mohl dlouho vyčkávat. Muselo to započít brzy nebo nikdy. V Jaimeho již nevěřil a Tyrion? Ten mohl být dávno mrtev a i kdyby nebyl, dřív nechá Casterlyovu skálu rozprášit na prach než aby mu z ní ten malý skřet učinil bordel.
Na lístku bylo napsáno "Pro lady Alayne Bolton". Uvnitř se nalézala nepříliš říkající slova.
"Lady Alayne, mám pro vás nabídku, která by vás nadobro zprostila stínu bastarda z Hrůzova. Sejděte se se mnou okamžitě v Bleším zadku. Ser Amory vás zavede na dané místo." Rychlé a stručné. Nic více není třeba psát. Důležitá budou slova.
Propustí Lorche a se svým doprovodem se vypraví z Rudé bašty. Cítí na sobě několikatero očí. Ani pobočník král, natož Tywin Lannister něčemu takovému neunikne. Jen ať hledí. To je to jediné, co spatří. Kráčejícího lva. Tam, kam se odebírá jej nikdo následovat nebude. Jeho stateční muži se o každého podobného šmíráka postarají.
V Bleším zadku zná jedno místo, kde by je nikdo neměl rušit. Tajná zadní místnost jedné hospody, kterou několikrát využil. Místost měla vícero vchodů, tudíž ani nemusel vkročit do budovy předními dveřmi. Tak by se jistě nechtěné pozornosti nevyhnul. Druhými dveřmi to bylo lehčí. V tajné místnosti mohl v poklidu vyčkat příchodu Alayne.

V posledných dňoch lady Alayne zo svojích komnát nevytiahla päty. I teraz sa krčila na posteli stískajúc plátenú bábiku svojej nebohej dcérky. Tanya sa nijako nesnažila svoju paniu vytlačiť z bezpečia štyroch uzavretých stien. Vedela, že ju mesto i hrad desia. A taktiež vedela, že mladá medvedica je až príliš tvrdohlavá na to, aby ju prinútila mesto opustiť. Tak sa služobná rozhodla nerobiť nič. To sa ale ukázalo ako nie príliš dobrá voľba.
Ten deň s ňou lady Alayne nepreriekla jediného slova. Keď sa ju i služobná snažila osloviť, mladá lady ju ignorovala. Keď už hovorila, bolo to k jej bábike. Sama Tanya nevedela povedať, či bola alebo nebola rada, keď dačia ruka mocne dopadla na dubové dvere izby. Dievčina ihneď priskočila k dverám a pootvorila ich zatarasiac svojím malým telíčkom vstup do izby. Za dverami stál rytier, ktorý na úbohú služobnú zazrel trochu desivo, keď mu odmietla vstup do komnát. Dožadoval sa jej lady. Tanyi sa z neho nakoniec podarilo vypáčiť lístok určený pre jej paniu a nechala rytiera stáť pred dverami.
"Moja pani..." hlesla keď sa ocitla zoči voči lady Alayne, ktorú jej rozhovor s rytierom vzburcoval z postele.
"Kto to bol?" dožadovala sa lady.
I keď ešte stále bola odetá v nočnej košeli a v objatí zovierala bábiku, Tanya sa cekom potešila, že výraz v jej tvári už je opäť raz kamenná maska severskej lady.
"Ser Amory Lorch, moja lady. S odkazom od lorda Tywina," riekla služobná ukazujúc jej lístok.
Na pokyn jej panej začala Tanya čítať. Keď skončila, Alayne zostala stáť na mieste úplne zmrazená a potom zo seba dostala takmer až výdych úľavy. Tanya jej mohla vidieť na očiach iskierku nádeje, ktorá sa jej nie veľmi páčila. Dobre vedela, že jej pani skočí po každej šanci ako sa zbaviť Ramsayho. A nepáčilo sa jej, že jej takúto príležitosť ponúkal zrovna Tywin Lannister. V jej očiach bol tento južanský lord minimálne tak isto nebezpečný ako ten severský bastard. Svoju paniu sa však nesnažila nijako presvedčiť keď si rozkázala čistých šiat.
Alayne sa usadila k zrkadlu a začala si sčesávať vlasy zatiaľ čo jej Tanya vyberala a ukazovala šaty. Alayne sa nakoniec rozhodla pre prosté tmavohnedé šaty so sivým plášťom, do ktorého by sa mohla zahaliť. Lord Tywin ju chcel predsa vidieť v Blšom zadku. Vedela o meste dosť na to, aby sa na túto schôdzku obliekla čo najnenápadnejšie.
Obliekla si šaty, havranie vlasy nechala padať na svoje plecia, na ktoré si prehodila onen šedý plášť. Takto odetá vyšla zo svojich komnát a zastala pred južanským rytierom.
"Ser Amory Lorch, predpokladám," hrdo zdvihla bradu a následne sa obrátila na Tanyu, ktorá za ňou vybehla z izby.
Alayne svoju služobnú obdarila slabým úsmevom a presvedčila ju, aby zostala na hrade. V sprievode sera Amoryho a jej vlastného spoločníka z Medvedieho ostrova, Dorrena, sa vydala na miesto stretnutia, jej hlava zahalená pod šedivou kapucňou jej plášťa a jej srdce až niekde v krku. Oči jej kmitali po každom jednom kúte a od strachu prebodávala pohľadom každého okoloidúceho. K svojmu vernému spoločníkovi sa tisla ako len mohla. Koniec koncov, ani serovi Amorymu vôbec nedôverovala.

Vyčkává v malé nepříliš prostorné místnosti a aby si ukrátil čekání, pomalými kroky pochoduje od jedné zdi ke druhé. Stráže nechal ukryté na druhé straně, chtěl mít nejvyšší míru soukromí při této důležité konverzaci. Proč si zvolil zrovna Alayne? Je to prosté, z tohoto závazku mohou profitovat oba. Ona se zbaví svého věčného plíživého stínu a on získá to po čem touží. Bude to jeho poslední šance, tudíž nesmí na ničem zahálet. Nestrpí další omyl a už vůbec nedovolí, aby se jeho jméno propadlo do hlubiny času. Rod Lannisterů tu zůstane dlouho po jeho smrti, on se o to postaral a jeho dědic se o to postará též stejně jako další linie. Lord Tytos, drahý otec, téměř zruinoval vše, co jejich předci po staletí těžce budovali. Veškerý respekt, pozici i vydolované zlato, to vše se bortilo jako staré kamení pod koly dalších rodů, zvláště těch malých, kteří si v mylné domněnce říkali, že on bude přesnou otcovou kopií. Během několika týdnů jejich představu zničil. Získal zpět napůjčované zlato a rozprášil dva větší rody v prach a zapomnění. Na Tarbecky si takřka někdo od té doby vzpomněl a rod Reynů? Ten se lidem živě vybavuje jen díky Deštům Kastamér. Nepověděl by, že se rod Lannisterů táhne krví a cestou plnou mrtvol. Jen činí, co je nutné pro udržení rodiny na stabilních základech. Ty jsou dostatečně pevné, ale stačí jedna pořádná vichřice a sesype se to celé jako špatně navrhnutá stavba.
Z hospody někdo nahlas zaryčí a zbytek osazenstva propukne v nadšený smích. Tento zvuk jej nijak neiteresuje. Sjednal si tu již několik málo schůzek, aby si stačil na tu spodinu zvyknout. Jejich druh zábavy a ne zrovna tiché halasení mu živě připomínali Roberta. Ještě se stačil dostat k jeho tělu než jej pohřbili pod Baelorovo septum. Rány byly hluboké a jasně naznačovaly, že šlo o zvíře. Ale netřeba zlovlka, i lovecký pes by dokázal napáchat podobnou škodu. Či cvičený vlk. Oba členové Zlatých plášťů byli podříznuti, přilbice leželi vedle jejich těl. Jaká hloupost je mohla donutit, aby si je sundali? A jaká hloupost mohla přimět si všechny myslet, že by toto zvládl postarší muž s poraněnou nohou? Prakticky mu na tom nezáleželo, bylo jedině dobře, že se lidé spokojili s tímto tlachem, jen se mohl pousmívat nad tím, jak málokdo využívá mozek a raději se nechá navést na to místo, kde jej mocní touží mít. Úsměv myšlen zcela metaforicky, Tywinovy svaly byly málokdy ochotné donutit koutky úst vyletět vzhůru. Nebylo třeba nějakých úsměvů, čistou radost z výhry pociťoval především uvnitř. Nemusel jí dávat najevo i napovrchu. Ne vždy se to hodilo.
A tak tu nyní přemýšlel a vyčkával příchodu lady Alayne, aby si mohl odškrtnout další pomyslný triumf z již dlouhého seznamu.

Severanka sa rozhliadala po uliciach, ktorými ich rytier viedol. Veľmi skoro honosné budovy týčiace sa na slnku vystriedali tie ošarpané viac v tieni. Obyvatelia mesta sa takisto vystriedali. Ľudia naokolo mali na sebe oveľa menej šiat a viac špiny. Na každom rohu sedel zúbožený žobrák a na každom kroku Alayne na chrbte cítila čiesi oči. Pohľad tak nepríjemný ako ten Ramsayho. Ktovie, možnože sám je niekde v tom dave, odetý za žobráka, len čakajúc na svoju príležitosť. Alayne odrazu ucítila svoje srdce až niekde v krku a pridala do kroku snažiac sa dostať čo najďalej od pomyselného noža jej švagra.
Netrvalo dlho a dorazli pred akýsi hostinec. Alayne nedôverčivo skĺzla pohľadom po ošarpanej budove a potom zašla za roh a dnu bočným vchodom, ktorý jej ukázal rytier. Alayne vošla dnu a na chvíľu zastala. Zhodila si z hlavy kapucňu a zažmúrila snažiac sa prispôsobiť svoje oči náhlemu šeru.
V uliciach to páchlo a stojac v tej úzkej chodbe Alayne zistila, že to v nútri nie je o nič lepšie. Blší zadok bol skrátka pachom moču, špiny a zvratkov nasiaknutý od hlavy po päty. Alebo tak by to aspoň bolo, keby nejakú hlavy a päty mal. Alayne sa celý čas snažila čo najviac vdchovať ústami a úspešne sa jej darilo kopu pachov ignorovať. No i tak občas musela znechutene skrčiť nos.
Ser Amory jej otvoril dvere na odľahlej strane chodby a pokynul jej, aby vošla dnu. Keď tak učinila, ocitla sa v malej miestnostke zoči voči samotnému levovi Lannistrov.
"Lord Tywin," riekla slabším hlasom i keď na tvári si ponechala masku hrdej severanky a vystrúhala pukrlík.

"Lady Alayne," též jí pozdraví a pohne se o metr dál od stěny a blíž k ní. Téměř mu přišlo, že si za tu dobu než se lady Mormont uráčila dojít, vyšlapal cestu od jedné zdi ke druhé. Ale nyní byla tu a již nemusel ztrácet čas.
"Posaďte se," rukou mávne k o něco širšímu stolu, u kterého postávali dvě zcela obyčejné židle. Žádné masivní, pečlivě vyřezávané jako v Tywinově pracovně. Tyhle mohli být prolezlé kdejakou havětí a nevypadali zrovna stabilněji. Přesto se starý lev usadil do čela stolu, rovná záda, vystrčená brada, pohled modrých očí nespouštějící Alayne ani na vteřinu. Oba vypadali jako by do této místnosti nepatřili, přesto u Tywina se to zdálo až nepatřičné. Nebyl to typ muže, který se prochází mezi obyčejnými lidmi nebo navštěvujíc veřejné domy. Tyto záležitosti přenechával jiným. Těm, kteří zapomínali, kde jejich místo je. Král si také velmi rád vykračoval mezi chudinu a kam jej to dovedlo. Mezi mrtvé. Nikdy to nebyl dobrý král, mohl jej zabít kdokoliv. Jenže toto učinila osoba, která chtěla, aby vina padla na lorda Starka. Vskutku zajímavé.
"Sjednal jsem si s vámi schůzku, abych vám nabídl ještě jednu poslední nabídku. Ta předchozí stále platí a věřím, že se rozhodnete správně. Stejně jako v případě této," upírá na ní své dva broušené ledovce a vyčkává jakékoliv reakce. Ví dobře, že vychrlit na ní veškeré informace by bylo nesmyslné. Místo toho doplní zajímavost, která by jí mohla interesovat.
"Abyste věřila mým slovům, již po našem prvním setkání jsem nechal poslat jednoho ze svých mužů do Hrůzova. Podle všeho se váš švagr ztratil. Nikdo o něm nemá tušení," informace ač pravdivé, podány tak, aby si Alayne byla vědoma, že jedině on jí může nabídnout pomocnou ruku. Žádný lord Stark nebo to štěně, které za něj ňafá na lordovském podstavci. Jistě si je vědoma jeho minulosti. A vskutku, Lannisterové vždy platí své dluhy.

Mala čo robiť, aby si na tvári udržala svoju chladnú severskú masku a aby ňou netrhlo, keď k nej lord Tywin vykročil. Mohla byť medvedicou, no tento lev jej úprimne naháňal strach. Už naposledy jej dal jasne najavo, že neradno si je s ním zahrávať. A predsa len dnes prišla. Hrať sa s tou starou prerastenou mačkou, ktorej pazúry boli oveľa ostrejšie, než ktoréhokoľvek vlka či medveďa.
Všetky jej obavy a strach sa však na jej tvári neukázali. Jej tvár neprezrádzala žiadnu z emócií, ktoré jej sťahovali žalúdok. V tom bola Alayne dobrá. V predstieraní. V hraní. V spĺňaní očakávaní. V tancovaní ako jej ostatní pískali.
Mlčky sa presunula k stolu a usadila sa na jednu zo stoličiek. Ruky si zložila do lona pohľadom začala pomaly kĺzať po stenách miestnosti. K jej smole bolo na tmavých holých stenách nič k videniu či obdivovaniu. Nakoniec nemala inú možnosť než svoj zrak obrátiť k lordovi Tywinovi, obzvlášť keď začal hovoriť.
Rýchlo svoj zrak opäť sklopila k svojím rukám, keď jej primomenul jeho prvú ponuku. V tej chvíli síce hrdo prehlásila, že jeho ponúku prijíma, no od tej doby ju hrýzlo svedomie. Za lordom Eddardom sa neodvážila ísť rovnako ako sa neodvážila čeliť jeho dcéram.
Teraz však lord Tywin hovoril o inej ponuke. Alayne si nakoniec nemohla pomôcť a zvedavo zdvihla zrak čeliac lordovým studením očiam. Nič nehovorila, len slabo kývla hlavou na znak, aby šľachtic pokračoval.
Jeho slová o tom, že do Hrôzova poslal posla ju prekvapili, no nasledujúca správa ju priam šokovala. Po chrbte jej prebehol mráz a jej srdco vynechalo úder.
"Stratil?" šepla, sucho v ústach.
Ramsay sa len tak nestrácal. A kde bol ak nie v Hrôzove? Jednoducho mohol byť hocikde. Istotne ju hľadal. Muselo to tak byť. Išiel snáď na Medvedí ostrov? Alebo snáď vie, že je teraz v Kráľovom prístavisku? Nebodaj... Ani len nemohla myslieť na to, že by mohol byť už aj v meste. Jej drobná rúčka spočinula na jej hrudi a dievčina sa musela pár krát zhlboka nadýchnuť, aby sa upokojila.

Koutky by mu vyjely do výše jen pro pouhé povýšenecké ušklíbnutí nad její snahou bojovat proti své přirozenosti. Jistě se obávala, přesto se to na sobě snažila nedat znát. Uznával, že je vcelku obdivuhodná herečka, ale po slovech o tom bastardovi se veškerá maska roztříštila. Spadala ve střepech na zem. Její švagr jí stále děsil, i když byl jistě stále někde na Severu. Ale po takové informaci by si mohla uvědomit, že jej potřebuje více než on jí. Oboustranně výhodný obchod, pro některé více pro některé méně.
"Jistě neopustil Sever. Moji zvědové by o tom věděli," pokud ne, tak by pro něj měli stejné uplatnění jako Renard. Zcela nulové a zcela postradatelné. Dbal na to, aby se v jeho armádě pohybovali schopní lidé. Nedával pozice z milosti nebo za užitečné služby synovi kdejakého lorda. Jak se mohl ujistit, brát si na důležitou práci nováčky a zcela nezkušené jedince je stupidní nápad. Za tento den se již několikrát pokáral za tu hloupost. Může být vděčný, že mu zůstala Sansa. Bude se ještě hodit.
"Zpět k mému návrhu. Nalézá se zde stoprocentní jistota, že se nikdy nestanete obětí vašeho švagra. Staňte se mou ženou a poroďte mi pravého dědice, který by mohl zdědit Skálu. Věřím, že v pozici lady Lannister budete mít veškeré prostředky na ... spravedlivé jednání s tím bastardem," slova přestanou vycházet z hrdla a dvoje ledové oči pozorují Alayne, jak se rozhodne. Věří, že je v ní více než severská hrdost, která by jí přivedla brzkou smrt. V životě o tom bastardovi neslyšel téměř ani jedno slovo. Ale lady Alayne se mu nezdála jako snadno vystrašitelná osoba. Pokud se nemýlí. A on se nikdy nemýlí.

Nebolo by to po prvý raz, čo Alayne zažívala záchvat paniky. No pred niekým takým ako bol lord Tywin si nemohla dovoliť sa zosypať. Nemohla ukázať slabosť. I keď si bola viac než istá, že jej strach starý lev vycítil už na míle. Prečo inak by sa s ňou chcel dohodnúť, uzavrieť s ňou výmenný obchod, nech už išlo o čokoľvek. Sama sa preklínala za to, že svoje slabiny necháva tak ľahko vyplávať na povrch. Bola predsa medveďom. Mala byť oveľa silnejšia. No ona nebola. Už dávno nie. Podarilo sa jej však ovládnuť a upokojiť sa, alebo aspoň do tej miery kedy sa to nedalo viac vyčítať z jej tváre.
"Pri všetkej úcte, lord Tywin, vaši zvedovia nevedia nič. Nepoznajú Ramsayho. Ani vy nie. Veľmi ho podceňujete keď si myslíte, že by nedokázal opustiť sever bez toho, aby sa to vaši poskokovia dozvedeli. Keď bude ten bastard chcieť, hravo by sa dostal i do samotného hradu a kráľovej komnaty. A nikdy by ste to ani netušili," riekla ticho avšak s tvrdým pohľadom v očiach.
Ten sa mohol však zdať aj ako úskostlivý. Akoby lorda Lannistera ticho prosila, aby severského bastarda nepodceňoval. Nedopadlo by to dobre. Jej obavy teda ani trochu nezmiernil. No i tak ju triaška už dávno prešla. Nezostávalo jej nič iné len ju potlačiť. Opäť zmĺkla a nechala hovoriť lorda, reakciou na jeho návrh bolo len takmer nehlasné zalapanie po dychu a inak nefalšovane prekvapený výraz. Ako mala na takú ponuku reagovať? A počula ju vôbec dobre?
V miestnosti zavládlo ticho, ktoré mladá medvedica neplánovala tak skoro narušiť. Bol to skrátka príliš veľký šok. Tywinova manželka? K tomu mužovi necítila nič len ten strach, ktorý ju oblapil zakaždým keď do nej zavŕtal svoje smaragdové oči. Desil ju, a rozhodnie nie výzorom. Nemo zaborila svoj zrak do lordovej tváre premáhajúc sa, aby ho pod jeho pohľadom opäť nesklonila k zemi.
"Lord Tywin, azda nemáte dvoch synov?" prehovorila opatrne.
To čo jej teraz ponúkal bola moc. Sladká moc s ktorou mohla Ramsayho zničiť. A čo za to chcel? Jej ruku a jej lono. To bolo všetko. Skutočne malá cena. Jej ruka? Tú mohol mať. Dieťa? Bola mladá a rozhodne schopná počatia. No to boli i mnohé iné lady, ktoré narozdiel od nej pochádzali z juhu. A tie by mu narozdiel od nej mohli dať i čosi iné. Svoje srdce. To mu Alayne dať nemohla. Nebolo to v jej moci. Jej srdce sa roztrieštilo a zomrelo spolu s Domericom a jej malou Cat. A i keby nie, Tywinovi by nikdy nepatrilo. No jemu o jej srdce nešlo. To by videl i slepý. Tak o čo presne mu to išlo? Chcel si snáď poistiť víťazstvo nad lordom Eddardom? Pravdepodobne. Zabil by niekoľko múch jednou ranou. Získal by manželku, dediča a pred očami ľudí z kráľovstva by ukázal, že hriechy lorda Eddarda boli tak vážne, že ho zatratila i tá, ktorej by mohol byť dobre i otcom. Severanka a jeho chránenkyňa. A ona? Dočkala by sa svojej pomsty a u Starých bohov by bola naveky zatratená. Stojí jej to za to? Slza formujúca v kútiku severankinho oka by mohla napovedať. Pre pomstu je schopná zatratiť i vlastnú dušu.

Jeho ústa se nikdy neusmívala, přestože na jeho tváři mohl hrát náznak triumfu. Nic nebylo jasné, žádná z výher, přesto se téměř ubíral na samý vrchol sebestřednosti. Být pouličních karbaníkem, mohl by si pomyslet, že má několik dobrých es v rukávu. Vskutku si mohl vybrat jakoukoliv jinou ženu k tomu, aby mu porodila potomka. Jenže Alayne se mu hodila nejvíce. Kdo jiný jí může dopřát kýžený klid a pokoj od Boltonova bastarda? Na Severu si mohou pomyslet, že se zbláznila. Jemu nezáleží na pravdivosti jejích slov. Chce po ní jistou věc a je ochotný pro ní vykonat protislužbu. Odklizení nicotné existence pro něj není ničím novým ani morálně vylučitelným. Slýchal o Roosi Boltonovi takové věci, že by bylo dosti možné si s ní i pohovořit o možném skonu jeho bastarda za jistou cenu. Ničí dítě ani to bastardské nemůže umřít bez dobrého důvodu.
Tywinova tvář se zdá jako maska, přesto se jeho oči dokážou během pár vteřin proměnit v modravé kusy ledu. V těch chvílích se zdají nejživější. V momentech, kdy je dotčen či nahněván. Ve tváři se nepohne ani sval, nos se nenakrčí, ani ústa nezkřiví do zlostného výrazu. Jen v očích probíhá ten nejzářnější důkaz jeho nynějšího stavu.
Uběhla dlouhá doba od posledních pochyb nad jeho schopnostmi. Když byl ještě mladý a titulem lorda se stále pyšnil jeho otec Tytos. V těch dávných dobách se jejich rodu posmívali za zády, mysleli, že jablko nepadlo daleko od stromu. Žaludek se mu svíral nad zahanbením celého rodu, jejich odkazu, který předci Lannisterů budovali po staletí. Vypracovali se na nejlépe prosperující rod v Západozemí, aby je lordování jeho otce zcela zničilo. Bezzubý lev. Všem pro smích. I jeho smrt byla zbytečná jako celá jeho existence. Nepotřeboval svolení k nastolení pořádku. A nemá potřebu obávat se bastarda ze Severu. I s tím nejhorším nepřítelem si dokázal poradit. Přímo i s obklikou.
"Při víš úctě, lady Alayne," vypůjčí si začátek její věty. ..."nemám ve zvyku na výzvědné akce posílat nezkušené amatéry, kolem kterých by prošla sebevětší krysa. Zcela vás zaslepuje vaše paranoia, která mnohonásobně gigantizuje stín Boltonova bastarda. Měla byste si uvědomit, že je to stále jen pouhá lidská bytost a každá lidská bytost chybuje. Samozřejmě by bylo dosti obdivuhodné, kdyby se dostal přes veškeré mé výzvědné skupiny až k branám Králova přístaviště, ale zda-li nemá v rukávu zázračně vyčarovanou mapu všech tajných vchodů do města i do Rudé bašty, jsem zcela na patřičných pochybách o jeho návštěvě."
Jejím obavám nepřikládá přílišnou váhu. Pokud ten muž není vyloženě šílený, nikdy se nepokusí dostat do hlavního města. Z tohoto místa učinil pevnost. Přes brány se nedostane nikdo, kdo nemá dobrý důvod tu být. A zastrašování své švagrové zdaleka nebere jako pádný argument.
Dá jí určitý moment na vstřebání jeho návrhu. Ne zdaleka tak dlouhý, jaký by si jistě přála. Na Alaynin dotaz má velice prostou odpověď.
"Nejsou vhodní ke zdědění Skály," zformuluje s lehkostí a celá jedna věta jí musí postačit. Zato on vyčkává její slovní odpovědi, i když dle jistých znaků v Alaynině tváři a následných gest, je netřeba pochybovat.

Zmietaná emóciami nedokázala na príliš dlho udržať svoj pohľad či svoj postoj stály. Jej oči behali ako po tvári staršieho lorda tak i po rohoch stola za ktorým sedela. Dýchala plytko, občas sa zdalo akoby pár výdychov i vynechala. V jej tvári však bolo i niečo, čo ničilo celkový dojem vydesenej ženy. Kútik jej úst sa odrazu zamykal a jej dych sa na malú chvíľku zatajil. Dokonca i v očiach akoby jej na chvíľu sa zamihotal slabý plamienok. Nie, nebolo v tom nič príjemné a teplé. Bola to chladná žiara, nič spojené s radosťou. Tú nepocítila už dlho. Napriek tomu ako veľmi ju muž pred ňou dokázal rozhodiť, vďaka nemu pocítila niečo, čo už dávno nie. Sebadôveru a chladnú severskú istotu a hrdosť. I keď od hrdosti nemohla mať s bežiacimi minútami ďalej.
"Odpustite, môj lord, tak tie slová myslené neboli. Všetko čo som chcela povedať je, že nezáleží na tom ako mocný je muž, koľko prostriedkov či špehov má, je závažná chyba podceňovať svojich nepriateľov. Obzvlášť keď je varovaný niekým, kto ho dobre pozná," jej slová vyzneli akoby len tak do vetra. Sťa by vôbec k lordovi Tywinovi nehovorila. Jej pohľad nebol jeden z tých silných a pevných, no nebol ani tak roztekaný ako pred malou chvíľkou.
Jej malá rúčka vystrelila k jej tvári a jej prstíky spočinuli neďaleko kútka jej oka, kde zachytili slzu. Nemohla si dovoliť plakať, nie tu. Podivne však tá slza bola jediná. Zotrela ju tak rýchlo a ladne ako sa len dalo. A spolu so slzou akoby zmizlo i jej váhanie.
"Lord Tywin," vydýchla tichšie a keď sa jej mäkký pohľad stretol s tým lordovým, prehovorila opäť o niečo pevnejším hlasom.
"Ak chcete vhodného dediča, toho vám viem dať."
V hĺbke svojho srdca necítila ani polku tej pevnosti ktorá bola jej v hlase. Na viac slov sa ani nezmohla. Až príliš by ju boleli. Boli ako slová zrady voči jej pravej láske. V duchu sa pomodlila k Starým bohom žadoniac o odpustenie ako toho ich tak i Domericovho.

Věděl jistě, že jí má ve své hrsti. Ta pečlivá maska, kterou si vytvořila pro tento účel, se bořila a ukazovala svou pravou tvář. Ale pod kamennou maskou se neukrývala ubrečená žena. Vypadala dosti odhodlaně. Nabídl jí něco, co by žádný ze severských lordů neudělal. Nikdo by jí bez důkazů neuvěřil, že by nějaký bezejmenný bastard riskoval svůj život, proto aby ho zbavil legitimního potomka. On byl na světě dlouhou řádku let, aby věděl čeho jsou lidé schopní, když chtějí dosáhnout svých cílů. Zvláště když dáte vořechovi z ulice lepší kost. Zachutná mu a chce jí pojídat dál. Ale poté se mu huba zaleskne po dobrotách jeho nového pána. Bastardi jsou vskutku nebezpečná stvoření. On ho zajisté nebere jako neškodného človíčka, ale na druhou stranu o něm nesmýšlí jako o nadřazeném jedinci, který by se dokázal dostat nepozorován až do Rudé bašty. Musel by to být vskutku mistr převleků nebo duch.
"Neberu vaše varování na lehkou váhu. Moji špehové po něm budou i nadále pátrat a stráže u vchodu do Králova přístaviště nevpustí nikoho, kdo nemá pádný důvod poctít hlavní město svou přítomností," zakončí jejich nepatrný dohad. Nemohl by říct, že by na něj udělala špatný dojem. Ustrašená žena, toužící po pomstě se lehce dostává na tu správnou stranu. Navíc je dost mladá a silná na to, aby mu porodila patřičného potomka. Nebude jistě ani na škodu, když v sobě bude mít půlku severu. Něco těm divochům nemohl upřít. Byli dost houževnatí a schopni přežít v sebehorších podmínkách. Spojení západu a severu by mohlo ukázat ovoce. Navíc jejich děti se mu zdáli i o něco poslušnější, tudíž by jeho další syn nemusel zdědit tu pověstnou neposlušnost, kterou získal Jaime. Jeho největší zklamání!
"Tak jsme dohodnuti," uzavře situaci a povstane ze své ztrouchnivělé židle. ..."Splníte svou úlohu u soudu, po něm se stanete mou ženou a matkou našeho dítěte. Za vaše oběti vám zaručím ochranu a patřičné prostředky, kterými se budete moci o toho bastarda postarat i sama," svými slovy samozřejmě mínil dostatek schopných i krvežíznivých válečníků, kteří si s chutí na bastarda počíhají.
"Nyní se s vámi rozloučím. Mám další záležitosti, které musím vyřídit. Lady Alayne," velice nepatrně jí pokývne hlavou a s rukou na své židli vyčká jejího odchodu. Poté zaklepá na dveře, aby nakoukl jeden z jeho strážců.
"Přiveď mi lorda Renarda. Okamžitě!"

Mladá medvedica len slabo kývla hlavou na znak, že onú debatu taktiež považuje za ukončenú. Neprišla sa predsa sem s ním nijakovsky prieť o takých veciach. No jeho slová je len sotva boli útechou. Ramsayho tieň jej bol stále za pätami. Najlepšie čo v tejto situácii mohla urobiť bolo sa neotáčať. A o to sa i pokúsila. No išlo to ťažko. Nie je ľahké ignorovať neviditeľnú dýku pritlačenú k vášmu chrbtu.
Keď lord Tywin uzavrel ich dohodu, Alayne sa odrazu cítila takmer až hlúpo. Jeho tón znel akoby práve podpísala nejaký obyčajný obchod s výmenou obilia, i keď v skutočnosti to bolo oveľa viac. Opäť sa však zmohla len na kývnutie hlavy. Ani si sama nebola istá čo vôbec cíti. Sklamanie? Možno strach? Rozhodne nie lásku a radosť. Keď tak možno sladké zadostiučinenie, no na to si musí ešte počkať. Nebude oslavovať skôr než keď jej privezú Ramsayho hlavu na zlatom podnose.
Mladá lady vstala, uklonila sa a nasadila si kapucňu sťahujúc si ju do tváre čo najviac. Vyšla z izbietky a možno až príliš rýchlo vyletela z hostinca s Dorrenom za pätami. Jej spoločník mal dosť rozumu na to, aby sa jej na nič nepýtal keď zahliadol výraz v jej tvári. Alayne bola rozrušená. Možnože sa posunula o kúsok bližšie k svojmu cielu, no ani trochu sa na oslavovanie necítila. Skôr naopak. Keď sa dostane do svojich komnát nie je pochýb o tom, že sa rozplače. A nebude to od šťastia.

Dorien Renard čekal déle než si přál na to aby se zodpovídal Lordu Tywinovi ze svého mírného neúspěchu. Neměl z toho dobrý pocit jak dlouho trvá než si jej k sobě Tywin povolá a byl nervozní, což se projevovalo na jeho agresi k druhým.
Přesto že neuspěl ve svém úkolu, pořád jeho muži ovládali město a pořád to byl on byl zodpovědný za bezpečnost, pořádek a to aby se do Králova přístaviště nedostal ten kdo neměl. Nechtěl znovu zklamat svého Lorda a proto byl velice důsledný ve vynucování si poslušnosti u prostého obyvatelstva a léčil si tak na nich i svůj mindrák který momentálně měl.
Trvalo to tak dlouho až snad začal i doufat že nakonec Tywin tuto věc přejde ... přeci jen jej mohl k sobě povolat první den nebo ještě tu noc a ne až několik dní potom.

A najednou to přišlo jako blesk z čistého nebe, po tom co jej tak úžasně rozladil trpaslík a jeho přítelíček se zlámaným nosem ... přišel jeden z mužů Lorda Tywina a představí se mu jako ser Amory Lorch. Dorien ví že přišlo to na co se netěšil ale očekával to ... jen to možná žádalo lepší chvilku a ne když byl ještě pořád rozzuřený kvůli tomu trpajzlíkovi na kterého ještě dojde. Ani náhodou mu tohle jeho jednání neodpustí .. ani jednomu ale všechno popořadě, teď je tu Lord Tywin kterého nechce nechat čekat déle než je třeba aby čekal.
Dorien na výzvu sera Amoryho zareaguje jenom pokynutím hlavy a pak jde rovnou za Lordem Tywinem ... přesto že cesta není tak dlouhá jak by se mohla zdát, zdá se mladému Lordu nekonečná. Rozhlíží se okolo sebe jelikož Bleší zadek a Lord Tywin, nějak si tuto spojitost stále neuměl dát dohromady a pak uvidí hostinec ve kterém se má Lord Tywin nacházet ... U Skákavého poníka.
Dorien tento hostinec znal, už jednou tam se svými muži posedával, ještě než měl za úkol hlídat s muži Královo přístaviště a najednou si vzpomene i odkud zná toho pitomého kamarádička ... toho trpaslíka. Vsadil by cokoliv že se sním potkal právě zde ... on a nějaká dívka ... Dorien nad tou situací víc přemýšlí a snaží si ji vybavit.
"Není to má žena ... je to moje sestra." Zopakuje větu toho muže když se jej jeden z mužů Renarda zeptal na to zda je to jeho žena.

Ten chlap má sestru, určitě bude v Přístavišti ... možná zde by byla cesta jak mu oplatit jeho chování k němu ... mužům se líbila už v hostinci. Co ji takto zadržet a nechat ji mužům ať ji znásilní ... ať se ten trpaslíkův kamarád chová k sestře jak chce a říká co chce .. má ji rád a určitě by se i rád podíval na to jak si jeho sestra užívá.
Když se kácí les, lítají třísky.
Najednou ale než si stihne pohrát více s touto myšlenkou a doladit nějaké detaily stojí rovnou před Lordem Tywinem.

"Lorde pobočníku ..."
Ukloní se směrem ke svému Lordu.

"Lorde Renarde! Sednout!" poručí Tywin a hodí po něm mražený pohled.

Sedne si.

Sedí na své polorozvrzané židli s výrazem kamenné sochy. Po tom fau pax se Stannisem a útěkem mladé Aryi Stark neměl nejmenší chuť se s tímto lordem jakkoliv vybavovat. Mohl mu vyříkat veškeré chyby, kterých se dopustil, ale usoudil, že udělá lépe, když jej ponechá v nevědomosti. A jistě to bylo nejlepší řešení. Nemínil se ochuzovat o čas, jen aby vysvětlil mladému lordovi, jak ohlídat jedno dítě. Ztratit i lady Sansu, nevyčkal by ani jedné hodiny. Arya nebyla tak cenná jako Sansa. Navíc byla uhlídatelnější. Mladší ze Starkových dcer by se nenechala tak snadno uchlácholit. Nebylo to více než zuřivé zvíře, které kousne i vlastního pána. Ztratit budoucí klíč Severu, odkráčel by lord Renard z Burrow bez prodlení do vedlejší cely od lorda Starka ze Zimohradu.
Dlouhou dobu mlčí, jen svého hosta pozoruje. Mohl by jej seřvat jako malého Jardu, ale to není jeho styl. On nekřičí, dokud to není nutné. A mnohdy si vystačí svým klidným hlasem.
"Mám pro vás nový úkol, hoden vašich kvalit," z jeho hlasu není znát sarkasmus. Kdo ví, jak to lord Tywin myslel. Vlastně jedna osoba to ví zcela jistě. A to samotný muž. ..."Vezmete si dvě stě svých mužů, zbytek ponecháte jako ochranu Přístaviště a vydáte se do Řekotočí. Beric Dondarrion a jeho muži se stále ukrývají v lesích a vraždí mé muže. Chci jejich hlavy. Nikoho neušetříte, nikoho nenecháte uprchnout," na poslední slovo dá zvláštní důraz. Nepotřebuje zjistit, že byť jeden z těch škůdců uprchl a vytvořil další alianci, která ho bude obírat o muže. Beric a ten ohnivý kněz v těch lesích byli jako doma. Jistě je znali dost dobře, když ani Hora je nedokázal vystopovat. Renard by mohl být užitečný, když tady jej zklamal. Buď jej překvapí nebo zklame. Ale naposled.

Seděl na židli která se mu zdála víc a víc nepohodlná každým okamžikem co jej Tywin sledoval svýma očima a rozhodně bez spokojeného výrazu v jeho obličeji. I když jisté zásluhy a úspěchy měl, chápal že to byla drobnost ve spojitosti s tím že neuhlídal Aryu Stark a že se mu nepovedlo zadržet Lorda Stannise, ...
Kdyby se mu jej povedlo chytit, byl by to úspěch a dal by se z něj udělat exemplární příklad toho co se stane pokud se někdo pokusí jít proti koruně. Což už ostatně Lord Stannis mohl pocítit co se stane pokud se pokusí byť na jednoho člena z královské rodiny uplatňovat nějaké výhrůžky, protože vzkaz královny byl určitě jasný a mohl přehodnotit své chování ... což jak se zdá neučinil když se rozhodl pomoci k útěku malé vlčice a udělat tak z Doriena i jeho mužů naprosté hlupáky. "Měl jsem té malé čubce v jejím pokoji rozmlátit hlavu o podlahu !" Jestli si něco ve spojitosti s Lordem Stannisem v tichosti vyčítal tak to že mu nepředal mnohem jasnější vzkaz když měl tu možnost, ovšem přání královny bylo aby ji pouze ublížil ale nijak nezmrzačil v podobě třeba vyříznutí jazyka, uříznout uši nebo nějakou jizvu .. nebo třeba i jen zabít.
Věčná škoda !

"Úkol hoden Vašich kvalit .." Mohl jenom hádat jak to mohl Lord Tywin myslet, no vlastně to ani Lord Renard raději nechtěl vědět jak to myslel, na místo toho si pozorně vyslechne co mu říká.
Jeho úkol mu udělá větší radost než ten dosavadní, i když Dorien je mlád přesto ví že tento úkol není tak lehký a prostý jak by se mohlo zdát ... zajít do lesa, zabít pár vzbouřenců a pak se vrátit ... tohle je druh boje který si vyžádá jiný styl ražení, protože jít s dvěma stovkami do lesa kde jsou vzbouřenci je sebevražda.
Nechtěl se jenom tak vydat do rozlehlých lesů v Řekotočí a nechat se tam zdecimovat ... tento úkol si vyžádá trpělivost a čas. "Ano můj Lorde, ještě dnes se s muži vydám do Řekotočí." Pokyne hlavou na znak že rozumí jeho slovům. "Je to vše můj Lorde ?"

Zcela jistě jej nezajímá Renardův názor na danou věc, stejně jako jej nezajímalo, co prováděl ve svém volném čase. To že zmlátil malé dítě mu nepohnulo srdcem. Byl to přeci jen on sám, kdo poručil k vraždě jednoročního Aegona a čtyřleté Rhaenys. Přeci jen se tu nalézalo něco, co mu vadilo. A hodlal to dát najevo, přičemž neočekával slova omluvy a ani výmluvy.
"Pro příště byste si měl uvědomit komu sloužíte lorde Renarde než vykonáte nějakou ukvapenost. Nebylo by dobrou vizitkou královské rodiny, kdyby se doslýchalo, že za jejími zdmi vojáci terorizují děti lordů. Pro příště se toho děcka zbavte beze svědků. I mezi vašimi lidmi se dají nalézt krysy, kteří chtějí zbohatnout na dvou stranách," vstane, jelikož již nemá důvod tu zůstávat byť jen o vteřinu déle. Vedlejší ruch jej vyrušoval z myšlenek.
"Je to vše. V Řekotočí se nalézá i ser Gregor. Více netřeba pravit," nehodlá ani plýtvat slovy. Buď mu smysl jeho slov dojde nebo bude hloubat nad tím, k čemu mu ta informace poslouží.
Beze slova se vydá ke dveřím a opustí místnost. Jeho stráž se k němu připojí a on se vydá do doků. Podle všeho je to místo, kam se obebral princ Oberyn. Mají si toho tolik co říct a především on sám má něco, co by Dorne jistě uvítalo míti zpět doma.

Už se hodlal zvednou ze židle, protože už očekával že to bude ze strany Lorda Tywina vše, jak se zdá tak to z jeho strany nebylo vše a hodlal ještě něco dodat a tak se znovu, i když neochotně posadí zpět na své místo a znovu si vyslechne to mu Lord Tywin chce říci.
Popravdě jej nepřekvapovalo že se o tom dověděl, jen jej netěšila poslední jeho věta o tom že za tou informací kterou dostal stojí jeho muži. Hodlal otevřít ústa a říci k tomu své, ale na konec to vzdal věděl že to nemá smysl a to poslední co potřeboval je aby jej po tom všem ještě naštval.

Jistě že slouží Lordu Tywinu, slouží jeho rodu ... Cersei je Lannister tak že neviděl v tom takový problém jako Lord Tywin. Navíc Cersei je královna a copak si mohl dovolit odmítnout královnu ? Nemohl a navíc trocha potěšení mladému Lordu jenom prospěla. "Ser Gregor .." Zopakuje když Lord Tywin odejde a on konečně vstane od stolu.

Už o jménu Ser Gregor slyšel, otec který se zúčastnil dobytí Králova přístaviště když ještě vládli Targaryenové ... občas když měl dobrou náladu, vyprávěl o tom jak dobývali Přístaviště a zmínil se i párkrát i o Seru Gregorovi.
Líčil jej jako největšího a nejsilnějšího muže kterého kdy viděl, dokonce má používat obou ruční meč v jedné ruce a svojí rukou rozmáčkne hlavu muži. Čím víc Dorien rostl, tím spíš přestával těmto slovům věřit.
Ne že by otci nevěřil ale chápal že každý dobrý příběh si zaslouží trochu vylepšit. Alespoň bude mít možnost se teď přesvědčit o tom jak otec přeháněl nebo ne.

Dorien věděl co se mu snažil svojí větou Lord Tywin předat, pokud chce úkol splnit bude muset sním spolupracovat a měl by jej co nejdříve vyhledat ... do Řekotočí to je několik dní jízdy na koni tak proč ztrácet čas v Přístavišti kde on už nemá žádné další úkoly.
Rozejde se z Blešího zadku pryč a cestou vyhledá společnost svých velitelů kterým se rozhodne předat rozkazy.
"Máme práci ! Já a dvě stě mužů vyrazíme večer do Řekotočí ... zbytek zde zůstane na ochranu Králova přístaviště. Pokud by měl syn Lorda Tywina ..." Ušklíbne se. "Opět tendence si myslet že je Lord Tywin a požadoval několik mužů do jeho slavné městské hlídky ... postarejte se aby se jeho otec dověděl včas to že jeho syn opilí uklouzl na schodech a zlámal si vaz .. že za tím není náhoda ale toho trpaslíka kamarádíček."
Muži přikývnou se zlými úsměvy, chápali přesně co jim jejich Lord říká. Jestli Dorien někomu věřil vyjma své sestry, byli to právě tito muži kteří mu byli věrní a byli ochotní pro něj i zemřít. "Připravte muže, koně a všechno vybavení ... vyrazíme v plné zbrani a vy ..."
Podívá se na dva své velitele kteří dle jizev ve tváři byli zkušení válečníci prověření několika bitvách. "Pojďte se mnou ... budete mě zastupovat ..." Víc neřekne a se dvěma muži se vydá směrem do Rudé bašty kde jim chce předat více informací.

Ostatní velitelé vyplní rozkaz svého Lorda a zavelí přípravy na výpravu do Řekotočí.

Myrské diamanty má bezpečně uschované v tajné kapsičce, do které se neodváží ani odvážní. A taky nelze tak snadno nalézt. V Rudé baště se mu to hodí. Tam i kočky čórujou a on nehodlal přijít o to, co za co si pořídí celý harém. Pokud si ho v Malíčkově nevěstince nebude nikdo od poslední návštěvy pamatovat. Pitomý Šuňta! Kvůli němu tam nechal svůj napěchovaný měšec! Týdenní výplata za záchranu nebohé panny, kterou vrátili odpaněnou. Ale žila! Navíc jí o to panictví připravili ty bandité, on za tím nebyl.
Sledovat toho chodícího manekýna nebylo obtížné. Horší byl pohled na střechy. Za každým stínem viděl to ... dítě! Děsivé, vlezlé, černé dítě! Dokonce vypadalo jako ten přičmoudlý cápek, kterého bylo tak těžké se zbavit. Ale jednu dobrou věc z toho měl. Kromě kecání o své skvělosti a pomstě za svou sestru, mluvil i o různých jedech. To je prakticky to jediné zajímavé, co si hodlal zapamatovat. A jedna taková ampulka ho zaujala. Ujistil se, kam ta mladá buzna vlezla a zamířil si to do jistého nepěknéhé podniku. A tam získal, co si jeho srdce přálo, aby mohl splnit trpaslíkův úkol.
Cestou se staví v nevěstinci, aby položil prostou otázku nejkrásnější trepandě, na kterou narazí.
"Tenhle myrský drahokam získáš drahoušku, když pro mě něco uděláš," zašeptá jí do ouška a odvede si jí z jejího hanbatého příbytku. Co by žena neudělala pro krásný a drahocenný šutrák? Společně se postaví za nejbližší uličku nedaleko od místa, kam zalezl ten potrat. Jen co zapadnou, vyleze nějaký stařík, ke kterému se připojí jeho osobní stráž. Zřejmě nějaký vážený dědula. A kdopak následuje po něm? Nikdo jiný než lord Retard.
"Tak jdeme na to zlatíčko," otočí se k ní, aby jí natřel ústa tou pochybnou tekutinou. Dívka na něj mrkne a vyrazí do akce. Bronn jí následuje a díky počtu lidí je nemožné, aby si jich všimli. Lehká děva vyčká příhodného okamžiku, lordíka si nadběhne a nalepí se k němu. Ústa přilepí na ta jeho a nechá je tam dostatečně dlouho než jí Renardova stráž odstrčí.
"Pozdrav od osmileté dcerunky nejmenovaného lorda," zatrylkuje zpěvavě a vcucne se do davu. Bronn se tiše zasměje a jde za dívkou. S myrským diamantem jí předá i protijed. Vlastně tato látka by se nedala brát jako učiněný jed. Pouze za pár minut bude lord Renard srát i blejt vše, co sežral nebo vypil. A až pomine tato část, tak mu zbudou jen žaludeční šťávy. Škoda, že to neuvidí. Ale jistě uslyší.