Lokace: Pobočníkova věž

I když se mladý princ snažil tvářit že je klidný a v pořádku, mohl o tom nalhávat jenom sám sobě. Byl stále rozladěný ze setkání s princem Oberynem i když si jej vlastně přál potkat.
A však Oberyn měl přeci jen v něčem pravdu a to jít za svým dědem, kdo jiný by vlastně mohl případně rozhodnout o osudu svého vazala než jeho Pán. Možná právě proto se rozhodl navštívit svého dědečka na místě kde očekával kde bude.
Věděl že Lord Tywin pracuje skoro neustále, navíc když je teď ke všemu pobočník krále, věděl přesně kde jej hledat a to místo se jmenovalo Pobočníkova věž.

Byl stále rozhněvaný z toho setkání a však stále si byl jistý že vítězem rozhovoru je právě Cedrik. Pomalu vyšel točité schody které se zdály nekonečné až úplně na horu a před ním byly dveře patrně z dubového dřeva. I když svého děda měl velice rád a vzhlížel k němu, přesto nevěděl jak přesně s ním jednat ale nadechnul se a snažil se nasadit svůj neutrální výraz jako by se nic tam venku neodehrálo.
Teprve poté co si je jistý tím že z jeho tváře ani sám Lord Tywin nedokáže nic vyčíst tak zaklepe na dveře a opatrně vejde a zavře za sebou těžké dveře.
Stejně jako na Casterlyově skále tak i teď neví zda se mu má uklonit nebo ne, navíc jak jej oslovit když ke všem těm titulům co měl se přidal ještě pobočník krále. Přesto jako tehdy i teď vsadí Cedrik spíše na formální jednání a etiketu tak jak jej učili mistři a proto se nejprve ukloní a až teprve poté promluví, však ale neví jak přesně začít. "Omlouvám se že vyrušuji ... já bych si rád promluvil jestli je to možné a zda je i vhodná doba."

Byla chyba svěřit takovou důležitou věc mladému lordovi, který zcela podcenil své protivníky. Šest set mužů přivedl do Králova přístaviště a ani to nezastavilo Stannise Baratheona od toho, aby unesl Aryu Stark. Jeho rozzuření se zdaleka nedalo popsat slovy. Stále jim zbývali dva Starkové. Může být vděčný, že se té špatné napodobenině lorda podařilo alespoň chytit Sansu. Ta v jisté rovině byla důležitější než její sestra. Přesto se o tomto přehmatu nemusí dozvědět sever. Stannis byl vážně zraněn, možná svou cestu za svobodou ani nepřežije. Bylo by o starost méně. Stále situaci nevidí jako prohranou. Jen musí změnit klíčové figurky na šachové partii. Některé se mu ukázali jako značně nevýhodné.
Po týdnu se mohl přesunout do pobočníkovi věže, kterou již neokupovali věci lorda Starka. Nemusel se těsnat v malé místnůstce, která měla špatný výhled stejně jako špatné umístění. Neustále slýchal někoho procházet, i když svým strážím jasně poručil, aby přes chodbu nikoho nepouštěli. Ale jeho drahý synovec si přál, aby sluhové doráželi do komnat jeho výsosti v krátkém časovém limitu a nejkratší cesta byla kolem jeho prozatimní pracovny. Jak rád se jí zbavil. Ve vyvýšině věže jej nebude nic ani nikdo rušit, pokud si to nebude přát. Své stráže ponechal jak za dveřmi do jeho pracovny, která byla zároveň i komnatou, tak i před vchod do samotné věže. Přesto se zdá, že i tak některým lidem vyhoví i jeho muži. To se událo i nyní, když Cedrik vstoupil do místnosti.
Tywin Lannister, starý lev a hlavní zástupce rodu stál u okna a pohlížel na černovodý záliv. V rukou držel pečeť rodu Starků. Neohlédl se. Okno bylo otevřeno dokořán a slabý vítr mu čechral to, co mu zbylo z kdysi zlatavé hřívy.
"Záleží na okolnosti, se kterou přicházíš."

Když stál a všiml si že věž pobočníka krále není opuštěná, mírně se pousmál však se stále snažil zachovat si svojí neutrální tvář.
Přitom hleděl na svého děda který jemu nevěnoval ve směs žádnou pozornost ale s tím se Cedrik dokázal vyrovnat. A však stále nevěděl jak pořádně začít rozhovor, nakonec se rozhodne nechodit okolo kolem horké kaše jít rovnou k věci.
"Chtěl jsem si promluvit o Lordu z Burrow. Zda je nutné aby zde byl déle než je třeba, nepřipadá mi jako schopný člověk i když jej jeho muži jak se zdá uznávají." Je trochu nejistý z toho co chce říct právě svému dědovi. "Nevím zda je to pouze Lordem Dorienem nebo neschopnosti jeho mužů ale k čemu jsou tito muži když nedokáží ani v přesile porazit jednoho ... vím, ... tedy slyšel jsem o princi z Dorne už mnohé ale přeci jen nemohu uvěřit že přesila několika mužů nestačí k tomu aby dokázala porazit prince Oberyna který je momentálně silně opilý svým vítězství." Možná jen přeci bylo lepší když tuto věc řešil přímo s Tywiem a ne Dorienem.
U svého děda alespoň hned bude vědět jak na tom je.
Stál tam a hleděl na něj neotřesitelný ve svých slovech za kterými si stál.

Nepohnul se ani o milimetr. Téměř každý by si jej mohl splést s hrdou sochou pravého lorda Tywina. Vzpřímené držení těla, hlava mírně vyvýšená, přesto zrak stále upřen dolů do hlubin černovodého zálivu. Tento starý lev nikdy neztratil pranic ze svého mladistvého elánu. Mysl byla stále čistá a geniální jako v dávných časech. Stále byl více užitečný svému rodu než kterékoli z jeho dětí. Cersei svůj úděl již dokončila, přesto odmítala stát v pozadí a dál se drala na místa, kam nepatřila. Jaime byl přesný opak. Ukrytý ve stínu, vykonávajíc povinnost, která se zcela neslučovala s jeho ideálem. Tyrion stále držen jako zajatec lady Stark. Nebýt ztráty nejnepotřebnějšího Starka, s radostí by té severské ženštině poslal hlavu její dcery. Poté by si jistě rozmyslela dál zadržovat jeho vlastní krev.
S nezájmem poslouchá slova, která se Cedrikovi hrnou z úst. Vždy si stál za tím, že ten chlapec mluvil víc než myslel. Jako kdyby se od něj na Skále nic nenaučil. Téměř viděl odkaz svého rodu v plamenech. Chtělo to něco jiného a on věděl přesně co.
Nakonec je přeci jen něco zaujme. Na náladě mu to zajisté nepřidá, ale Cedrik mu náhle stojí za tu námahu s otočením.
"Pověz mi o tom více." nejraději by nechal spráskat Varyse i ty jeho všemožné ptáčky. Oberyn si bez okolků útočí na jeho muže a ten eunuch se mu neuráčí ani nic sdělit. Vše se děje přímo před jeho očima a on to přesto nevidí. Rukou pokyne Cedrikovi, aby se posadil. On sám zůstane stát.

Neodpověděl mu.
Nešlo si toho nepovšimnout a však dožadovat se odpovědi, na to opravdu neměl odvahu ani drzost. Místo toho pokyne hlavou a posadí se na židli kterou mu pokynutím ruky nabídl. Teprve až když se usadí za stůl znovu na něj pohlédne.
"Všechno mi to řekla Lady Sansa." Odpoví jednoduše a však ví že tato odpovědět jej nemůže v žádném případě uspokojit. "Lady Sansa mi vyprávěla o tom se stalo. Říkala mi že muži Lorda Doriena neváhali použít na ní násilí ... což ostatně dokládá i modřiny po celém těle. Ovšem z rukou těchto mužů ji dostal právě princ Obeyn. Zatne naštvaně pěst při vyslovení tohoto jména.

"Jeden z mužů dokonce zradil Lorda Doriena a utekl při první známce toho že by měl bojovat právě s Oberynem. Po tom Lady Sansu doprovodil do Rudé bašty ... a teď...
Nedokončí větu, vstane od stolu a dojde k oknu. Levou rukou ukáže směrem k Černovodému zálivu. "Chtěl jsem lišku a našel jsem hada." Sleduje z výhledu Černovodý záliv. "Je tam. Psal něco na pergamen který i hned schoval ... je si plně vědom slabosti kterou muži Lorda z Burrow předvedli. Po tom co domluví se opět posadí mlčky na své místo a mlčí.

S tichým klidem stojí u okna a hledí na něj ocelovou modří svých očí. Bezvýrazně, trpělivě vyčkávající, i když uvnitř to vřelo. Neměl založené ruce ani se neopíral, nedělal nic, co by mu stání na nohou usnadňovalo. Nepotřeboval to. Ani ve svém věku. Obyčejní lidé byli slabí a neustále u nich byla třeba nějaká opora. On se nepovažoval za obyčejného muže, který by se snižoval na příčku s ostatními. Jeho otec, Tytos Lannister mu byl dokonalým zklamáním. Pouhou karikaturou lorda, se kterým každý mohl vláčet, jak se mu zlíbilo. Nechcete zaplatit daně? Proč ne, jsem přeci hodný lord. Půjčím vám a vy mi to nevrátíte? V pořádku, přeci máme zlata dost. Tím starcem opovrhoval, přesto se od něj naučil jednu věc. Jak nebýt stejně ubohý jako on. To on získal zpět uloupené zlato Casterlyovy skály, on vrátil rozum do hlav těch, kteří si mysleli, že bude stejný jako otec. To on vyhladil dva neposlušné rody, které si mysleli, že jsou si rovni. Lev si nikdy nebude roven s pijavicí. To uvědomění přišlo pozdě pro rod Reynů a Tarbecků. Nikdy jej nefascinovala hudba, přesto Deště Castameru byli dokonalým důkazem toho, čeho je schopen při uchránění jejich rodu. Při udržení jej na špici. Ta píseň a rozbořená sídla dvou vyhlazených rodů. Samozřejmě se mu k uším doneslo, že jeden člen Tarbecků by mohl být naživu. S jedním titěrným červem si starosti nedělal. Nenajde spojence, který by mu mohl pomoci pomstít rodinu. A on se nehodlá nechat zabít tak snadno.
Měl vazaly, kteří se hodili na delikátní a diplomatické věci. Jako bylo například, postarat se o blaho lady Sansy, která jistě nemínila uprchnout se zrádcem. Aspoň tak by to měli vidět lidé. Budoucí královna nemůže být známá tím, že by chtěla uprchnout před svou svatbou. Ona je ta hlavní pojistka, kterou nemůže ztratit. Pokud Robb Stark padne a zbylí bratři budou uvěznění či zabiti, Sansa Stark bude klíčem k Severu. Copak by ti bezdušší barbaři útočili, když by jim jejich lady Stark poručila, aby tomu nebylo. Pravda, svatba by se měla odložit. Na delší dobu. Nebo vše bude úplně jinak.
Druhý typ jeho vazalů byli bezdušší rváči a násilníci. Neměli tolik soudnosti, aby věděli, co si mohou dovolit a co ne. Ale s nimi se vypořádá později stejně jako s lordem Dorienem. Hon na Bratrstvo, to je místo, kde si zaslouží být.
Pečlivě poslouchá Cedrika, ale poté, co vstane a přejde k oknu, nenásleduje jej pohledem. Co na tom místo pohledával? Pochyboval o tom, že by to byl on, kdo pomohl lordu Stannisovi k útěku. Ale proč pomohl lady Sanse a zabil jednoho z mužů toho bezschopného tupce? Bylo na čase se s ním konečně střetnout.
"Střetl jsi se s ním?" položí mu prostou větu a na zbytek nijak nereaguje. Své myšlenky ponechává pouze sobě. Tam jsou v bezpečí a nemohou uniknout z úst jeho vnuka.

Neměl moc dobrý pocit z rozhovoru který mezi nimi probíhal, i když se vlastně to byl Cedrik kdo mluvil. Děd nikdy nebyl moc výřečný člověk ale tohle nesedělo ani mladému princi. Seděl u stolu a sledoval jej, bezpochyby byl Lord Tywin nejvíce monumentální muž kterého znal jenom jej odlít ze zlata.
"Střetl jsi se sním ?" Optá se sám sebe Cedrik ve svých myšlenkách a je na něm vidět jak se mírně zamračí ale snaží se o to aby si toho Tywin nevšiml. Už dřív nadával na prokletý Sever a tu zrzavou holku jménem Radka, i Doriena dvakrát nemusel ale Oberyn byl naprosto někde jinde.
Nesnášel toho muže který jej urážel, už jenom tón hlasu který k němu Oberyn mluvil jej nezměrně urážel. Začal i chápat proč je Dorn pro tolik lidí spíše místem urážek než cokoliv jiného.
"Ano střetl jsem se sním. Poprvé když přišel do Králova přístaviště a opouštěl dům Petyra Baelishe. A po druhé právě teď v Černovodém zálivu." Pokračoval byl dále kdy by se zmínil i tom jaké má pocity z tohoto setkání ale věděl že o tohle nestojí. Kdyby ano, zeptal by se.

Poté se odmlčí a v myšlenkách váhá se jej zeptat a dlouho mu trvá než najde v sobě odvahu se zeptat. Ještě než promluví podívá se směrem ke dveřím zda jsou opravdu zavřené a pak se podívá na něj. "Slyšel jsem že Robb Stark pomalu ale jistě se svojí armádou nemytých seveřanů se vydává na pochod směrem k nám." Jestli někdo měl Cedrik svého rivala jako každý na světě ... bez pochyby byl jeho životní rival právě Robb.
Už na začátku rozhovoru když navštívil Zimohrad tak bylo znát že se ti dva upřímně nemají rádi a vyměňovali si pouze nacvičené fráze z etikety. "Zda je to pravda." Podívá  se na něj vážným a odhodlaným výrazem ve tváři tak jako kdyby Tywin hleděl sám na sebe do zrcadla. "Chci pochodovat proti němu."
Cedrik nevěděl pouze tušil co by to pro něj znamenalo ale byl neobyčejně odhodlán a případné ne nebral jako odpověď na moment se mu vybavil v hlavě rozhovor ze Severu s otcem.
"Nejsi nic dokud nevyhraješ válku,bitvu a nebo turnaj ..."

Na jeho tváři se neprojeví žádná emoce, když mu Cedrik vyzradí, kde se nyní nalézá Oberyn. Had je přímo v místě své sluje. Na stejném místě, kde mu z dosahu zmizel Stannis Baratheon s Aryou Stark. Nemíní déle vyčkávat. Menší procházka mu neuškodí. Bude si během ní moct srovnat myšlenky. Střetnutí s horkokrevnou hlavou a druhým synem nemůže déle odkládat. Když zmije nejde k lvovi, lev půjde ke zmiji. Oberyn se s ním nemíní setkat, on mu dá důvod, proč litovat svého meškání. Z dobré vůle by pro ní měl poslat, co nejdříve. Jeho slovo ani nepatrný důkaz v Baelorově septu nebude stačit. Chce to něco hmatatelného a jasného. To, co ukrývá pod Casterlyovou skálou.
Se zamyšleným výrazem zpřetrhá distance mezi ním a stolem. Posadí se za něj, posune před sebe čistý papír a začne psát. Nechá Cedrika mluvit. Čistá vrstva se brzy zaplní černým inkoustem. Slova vypovídají o jeho skutku z dobré vůle. Ale jen blázen by si mohl myslet, že Tywin Lannister dělal něco z dobré vůle. Byl to pouhý politický tah. Kdyby nebyla v budoucnosti důležitá, nenechával by jí naživu. Nyní se mu hodila a potřeboval ji zde.
Cedrik nabízí svou osobnost do jeho armády. Ukončí svou žádost, ale on dál píše. Dokončí dopis a sroluje jej. Z pravé strany vezme horký vosk a pokape jím pergamen. Do něj vtiskne pečeť Lannisterů. Řvoucího lva.
"Sere Addame." zvolá dostatečně nahlas, aby jej muž za dveřmi slyšel. Ten okamžitě vstoupí, ukloní se a vyčkává rozkazů.
Tywin vstane, obejde stůl a podá mu dopis.
"Bez prodlení s ním vyjeď do Casterlyovy skály a předej ho seru Gregorovi. Poté vykonej rozkazy dle jeho mínění." Ser Addam pokývne hlavou, ukloní se a odejde. Tywin ještě pár vteřin stojí na místě než se vrátí ke svému místu za stolem.
"Ztratili jsme jednoho Starka, můj syn je zajatcem lady Stark." pronese a bez vysvětlení pohledné Cedrikovi do jeho odhodlané tváře. Odpovědi si musí vyvodit sám. Nemíní mu vše předkládat jako na stříbrném podnose.
"Nebudeš pochodovat proti Robbu Starkovi. Nejsi válečník, jsi bratr krále. A jako bratr krále máš svou povinnost. Povinnost ohledně budoucí královny." dál na něj upřeně hledí a vyčkává, zda mu dojde, co myslel tímto. Jako by jej tím i zkoušel. Jestli je připraven být něčím víc než druhorozeným synem.

Pohodlně sedí a však z tohoto rozhovoru nemá tak dobrý pocit, hlavně ne když mluví jen on sám. Popravdě je to jedno z nejhorších rozhovorů s Tywinem ale přisuzoval to právě tomu že tam vešel bez nějakého ohlášení a vyrušil jej od jeho práce. Možná proto neměl na něj náladu a čas. Sledoval jej stále s odhodlaným výrazem ve tváři i když psal.
Chtěl se setkat v tváři tvář svému životnímu rivalu Robbovi který si nechává říkat mladý vlk. Právě proto nabídl svému dědu své služby a očekával že jeho služby přijme. Seděl a pozoroval když v tom zavolá sera Addama, svým totiž přerušil to ticho které panovalo když zrovna Cedrik nemluvil.
Jen co vejde Ser Addam do místnosti natočí se mírně na něj a sleduje jej, to je ovšem jediná jeho reakce na jeho přítomnost.
"Ser Gregor ..." Zopakuje jméno které právě řekl Tywin a i hned se mu vybaví v paměti první setkání se Serem Gregorem. Nikdy neviděl většího muže než je on, Ser Gregor byl vyšší než nejvyšší muž kterého Cedrik zatím viděl. Kdyby už nic jiného tak minimálně dělal čest své přezdívce Hora. Mladý princ neměl Oberyna rád a z jistého hlediska měl z Oberyna strach ale raději by bojoval s Oberynem než s Horou který by Cedrika nejspíše zašlápl.
Sleduje sera Addama do doby než odejde zase pryč a znovu se podívá na Tywina a jeho odhodlání mírně pomine a dostává se do něj spíše smutek. Svého strýce Jaimeho měl vždy rád a však dostaly se k němu zvěsti o jeho zajetí, nechtěl jim ale věřit, přeci jen byl na zvěsti,klepy,pomluvy už navyknutý .. slýchal je dnem i nocí snad tisíckrát.Ovšem děda jen tyto zvěsti potvrdil tak že to už nebyly jenom zvěsti ale pravda.

Ale ani informace o strýci a jeho uvěznění nemohly mladému princi pokazit den tak jako odmítnutí jeho služeb ve válce.
Cedrik byl naštvaný a ponížený, přeci jen Robb Stark který nebyl o tolik starší než on táhne s armádou Seveřanů na Jih a Cedrik bude zde sedět. Nenechal na sobě nic znát.
"Jistě že nemůžu být válečník když mi nedáš příležitost dokázat že zvládnu vést vojsko stejně tak jako Robb. Na místo toho zde budu dělat chůvu !" Křičel na svého děda ... ovšem jen ve svých myšlenkách. Cedrik začal chápat slova svého děda o tom že myšlenky mají zůstat v hlavě, protože jedině tam jsou v bezpečí před okolním světem. Měl Lady Sansu opravdu a upřímně rád, ale tohle jej urazilo. Proč by měl on dělat chůvu a špicla když na to zde byli jiní aby dělali tuto zprávu.
Trvá mu to než se rozhodne něco říct musí se uvnitř sebe rychle uklidnit aby to na něm nebylo znát co si o tom všem opravdu myslí. Na odpor nebo k diskuzi by se postavil maximálně matce ale věděl že s Tywinem Lannistrem se nediskutuje.

Přikývne souhlasně hlavou.
"Máš pravdu, mé povinnosti jsou zde v Králově přístavišti po boku budoucí královny." Snad pochopil jeho slova správně. "Na Casterlyově skále si mě učil že musím danou povinnost splnit bez ohledu na mé sobecké zájmy. Nebudu lhát, doufal jsem že budu moci pochodovat proti Severu ale i tak já svou povinnost splním." Nakonec se odhodlá k znovu odhodlanému výrazu ve své tváři.

Nyní vyčkává až Cedrik pochopí plně úlohu svého úkolu. Poté vyhledá prince Oberyna a získá Dorne na jejich stranu. Ne zcela dobrovolně a ne na trvalo, ale na určitou dobu. Osud by na něj byl příliš milostivý, kdyby jej nechal v poklidu vyjednávat s moudřejším a klidnějším princem Doranem. Místo toho se mu z nebe snesla Rudá zmije. Ten jistě nebude oplývat vděkem ani klidem. Proto mu ji nehodlá vydat ihned. Pouze mu ji ukáže, aby se jejich nová spolupráce neskládala na dohadech a nedůvěře. Ohledně její míry životnosti mu může věřit. Pochybuje, že by kdy byl Oberyn natolik stupidní, aby mu plně důvěřoval. Kdo by mohl věřit lordu Tywinovi? Jen a pouze Tywin. Nikdo jiný si nemůže být jist, kdy se dostane na černou listinu a bude třeba ho odstranit. Ať jde o rodinu. Kdokoliv uškodí rodinnému jménu, musí z kola ven.
Za těch několik dekád svého života dokázal poznat z mimik, gest i očí, co kdo cítí. A v Cedrikovi bylo lehké jako číst v knize. I když se velmi snažil, aby na něm nebylo nic znát, on to spatřil. Zklamání. Samozřejmě, že by s chutí pochodoval proti Robbu Starkovi. Přeci jen byl syn svého otce, vždy natěšený na bitvu. Ale to není místo, kde ho potřebuje.
I když se výraz jeho tváře nezmění, oči jakoby nabrali zcela jinou barvu modři nebo spíše se proměnili ve dva kusy ledu. Pokud to kdy mohlo být možnější bylo to nyní.
"Jsi zklamaný." pronese a pohodlně se opře do křesla. ..."Věříš, že tvé místo je na bitevním poli po boku dalších udatných rytířů a lordů? V tomhle ohledu mi připomínáš Jaimeho." i když sedí, nehrbí se ani není přilepený k opěradlu jako nějaký seschlý stařec. Pohlíží na Cedrika a promlouvá k němu hlasem, ze kterého jde cítit stoický klid.
"Myslíš, že tvůj úkol je podřadný, raději by ses vrhl do bitevní vřavy a přinesl slávu svému jménu. Pokud tomu tak je, běž. Seženu na tuto práci někoho kompetentnějšího." během pár vteřin se ze sedu přemístí do stoje. Je načase přivítat zmiji v sluji lvů.

Jen těžko mohl v sobě skrývat zklamání i když se snažil aby na sobě nedal nic znát, přesně tak jak jej učila jako již tolikrát matka. Ukrývat emoce a zachovat si svojí tvář. Ovšem nepřekvapilo jej že Tywin vyčetl z jeho tváře to co si opravdu myslí, i když se tolik mladý princ snažil aby ne. Jaké štěstí že umí číst z tváře ale ne myšlenky.
"Neznám kluka která by nesnil ve svém životě o tom že jednou půjde do války proti nepříteli." Pokusí se mu nepřímo odpovědět na to zda je či není zklamán z úkolu kterým jej pověřil. Ovšem když jej přirovná k Jaimemu na jeho tváři se objeví na okamžik mírný náznak úsměvu. "Naučil si mě že musím dostát své povinnosti ať je jaká je. A já svou povinnost splním bez ohledů na mé osobní pocity. Už jednou jsem říkal že chci pomoci rodu k velikosti a to se nestane pokud si budu vybírat co se mi víc zamlouvá." Pochopí stoupnutí si svého děda od stolu a udělá totéž.
Vstane z dřevěné židle a podívá se mu do očí. "Dostojím svým závazkům i povinnostem které zde mám." Mírně pokyne hlavou. Znovu je v něm vidět jisté odhodlání stejně jako když žádal o to aby mohl do bitvy.
Čekal že využije jeho služeb ale nemohl si dovolit neplnit své povinnosti a dovolit aby je někdo plnil za něj.

Dojde ke dveřím ale ještě než odejde, otočí se směrem k němu.
"Lorde pobočníku." Mírně se k němu ukloní jak je u něj charakteristické a poté odejde pryč z jeho pracovny a přitom všem si v hlavě probírá celý rozhovor ještě jednou, jako by mu snad něco uteklo a on nemohl na to přijít co.