Lokace: Černé cely

Pozorovala celé dění zpovzdálí. Okolí Černovodého zálivu se proměnilo v čirou řezničinu. Uprostřed toho všeho se nacházel Stannis Baratheon a dcery lorda Starka. Cesta k lodím byla daleko a zároveň tak blízko. Jenže početní převaha jim příliš do karet nehrála. Za to jí ten rozruch vyhovoval. Všichni budou přehnaně ostražití a budou prozkoumávat sebetišší zvuk. Rozrušení a vyděšení lidé se obcházejí nejlépe. Zvlášť když se učila u toho nejlepšího. Nestala se Nikým, ale to také nebyl její úmysl a on to věděl. Co věděl bylo to, že nebyla připravená. Ale nemohla déle čekat. Při troše smůly by se pozabíjeli mezi sebou a ona by přišla k hotové práci.
Ponechá jatka těm, kteří si v nich libují a vydá se do Rudé bašty. Včera měla to štěstí, že se jí podařilo ... vypůjčit si mapu, o které jí Jon vyprávěl. Bylo v ní zapsáno něco málo z tajných cest. Škoda, že jich zároveň spousta byla i začerněna. Někdo si dal tu práci, aby se na ně nepřišlo. Zbytek se ukrývá v zapomnění času nebo v něčí hlavě. Ale kdo může zaručit, že ten někdo stále chodí mezi živými.
Do cel se dostane jednou jedinou cestou, která byla odkryta. A co za potěšení jí nečeká? Banda černo-oděných mužů, kteří ostražitě střežili temnou místnost. Téměř tam nebyli vidět, což ani ona ne. Byla oblečená celá v černém, vlasy měla skryté pod šátkem, který si dala i přes ústa. Jejich zbroj se leskla, to ona byla ta neviditelná. Speciální zbraň s hroty se rozmáchne vzduchem a zasáhne prvního oděnce do hlavy. Jeho smůla, že zapomněl na přilbu. Tento chybný tah se pro něj stal definitivním. Zbylí okamžitě začali máchat kolem sebe do tmy, ve které nic neviděli. Po pěti minutách bylo po všem. Zbytek měl v krcích napíchané jehly se silně jedovatým toxinem, který se jim okamžitě dostal do žil. Smrt byla okamžitá.
Ze země sebere klíče a odemkne si. Jednomu ze strážných sebere čutoru s vodou. Klíče si zavěsí za pásek a opět si do ruky vezme svou ostnatou kamarádku. Sundá si šátek z vlasů i tváře a skoro až nejistě se sune k sedící trosce, kterou kdysi byl lord Stark. Poklekne k němu, zbraň odloží na zem a odklopí víko čutory. Opatrně nadzvedne jeho hlavu a dá mu napít.

Strádání v celách se dělilo na tři fáze. První. Zajatec se chová nemístně, šíleně, nepřijímá fakt, že by snad mohl být usvědčen z něčeho, co se jen vzdáleně podobá vraždě. Stejně reagoval i Eddard Stark, chladný a vážený lord byl pobouřený špínou, kterou mu přisoudili, v prvních pár týdnech napadal stráže, nebál se smrti, nicméně... pohrdal jen pouhým faktem, že ho usvědčili z vraždy, kterou nespáchal. Kdo ho obvinil? Joffrey? Dítě zrozené incestem, chlapec, který měl menší právo na trůn než kterékoli z Robertových nevlastních dětí. Cersei? Zpropadená ženská, ke které se choval ohleduplně, ačkoli se dopustila krvesmilstva... Nezazlíval jí to, vzhledem k tomu, kolikrát ji podvedl Robert, ale... řekněme, že svému dlouholetému příteli, který pro něj byl víc než bratr byl loajální. Věrný. Tak co se pokazilo? Mohla být Cersei Robertovým vrahem?

Nevědomost ho zžírala, po pár týdnech... nebo to snad byl měsíc... dva... Dny mu začaly splývat. Pomalu se z něj stávala mátoha, přízrak z cel. Neměl právo na nic. Zřídkavé dotazy na jeho dcery nebo na důvod jeho uvěznění... Co může chtít naprostá spodina lidstva, na takovém místě se často zapomíná čím býval dotyčný předtím. Lordem? Králem? Nepodstatné. Teď byl... zjevením strádajícím jak po fyzické tak psychické stránce.

A dostáváme se k třetí fázi - přítomné. Skutečnost se stala nutným zlem, dalo by se říci, že z té osoby, která kdysi byla lordem Starkem zbyl jen stín. Náhlé štěstí, které spočívalo v pomoci lorda Stannise Baratheona z něj zmizelo. Oči jsou prý oknem do duše, ty jeho... jakoby snad osleply, Ned se v celách naučil spát s otevřenýma očima, tím spíš, že všude byla tma, stejně ubíjející, mrtvá a zničující... přesně tak se nyní cítil. Jako mrtvola, kterou udržují naživu zkrátka jen z nutnosti. Nepříčetné zírání zřejmě jen utvrdilo jeho strážce v tom, že zešílel, že se ze severského lorda stala pouhá ponrava, která je nemohla nijak ohrozit. Ruku na srdce, nebyli příliš daleko od pravdy. Zničená osoba tohoto muže byla až moc vázaná na osoby, které by mohli trpět a to jeho vinnou.

Slib mi, Nede... Slib mi to! Robert by ho zabil, musíš ho zachránit. Měníš rychle strany, lorde Starku, co se stalo s vycvičeným psem baratheonského zrádce? Aegon Targaryen. Dítě, které brzy roztáhne nohy před zkurveným koňákem a začne rodit děti. Já nikdy nebudu lady! Joffrey nikdy nebude jako ten opilec! A já se chci stát jeho královnou... Výjevy opakující se jako kolovrat. Lyanna. Lamercier. Robert. Arya. Sansa. Stával se svědkem smrti svého otce a bratra a... pak byl na Zimohradě, viděl sám sebe, jak prochází kryptami, sochy jeho mrtvých příbuzných na něj mluvili kamennými ústy, jejich hlasy byly duté a monotónní, "zima se blíží..." Jejich hlasy se měnili v jeden, v jeho vlastní, jakmile se dostal až na samý konec krypty. Slyšel sám sebe mluvit kamennými ústy slova jeho rodu.

Konečně byl probrán... relativně, to když ucítil, jak mu proud vlažné vody stéká do krku. S překvapivou rychlostí, kterou by od zesláblého člověka zřejmě nikdo nečekal chytne dobrodince za zápěstí. Jeho stisk je pevný, nepříjemný, jakoby se ruka druhého člověka dostala do svěráku. "To už skutečně blouzním... Jak..." Hlas byl jen sýpáním a výraz v obličeji, vyvedený z míry. Mimoděk se rozhlédl po cele, jestli snad uvidí další osoby, které zemřeli ať už jeho vinnou nebo ne.

Netušila co spatří a i když byla v celách neskutečná tma, šlo ze shrbené postavy lorda Starka poznat, že jde o zlomeného muže. Odsouzen za vraždu, kterou nespáchal, dostal to nejhorší možné zacházení. Strčili jej do temného kouta Rudé bašty, kde ho nechali hladovět. Týrali jej psychicky, tak fyzicky. A za co vše mohl děkovat takovému osudu? Za věrnost svému příteli, která jej dostane až do hrobu. Mohla si jen domýšlet, jaké plány má Tywin Lannister pro tohohle nebohého muže. Stít jako zrádce a vraha, nechat ho pojít jako zvíře v temných kobkách či ho poslat jako vyhnance na Černý hrad, kde by snášel potupu a nenávist z očí Noční hlídky. Jistě několikrát myslel na své dcery, které mohli jen za to, že jim v žilách kolovala zrádcovská krev. Starší se měla provdat za nového krále, jenž jakoby vypadl z nejhorší noční můry. Skoro by si říkala, že smrt by byla milosrdnější. Kdo jí může zachránit, když její jediná šance odplula do neznáma. Tedy, přímo do neznáma ne. Kam jinam by mohl Stannis Baratheon směřovat než na Dračí kámen. Pokud je stále naživu. Nechce, aby zemřel. I s ním má své plány. Smrt by je čekala v každém případě. Ona jí jen malinko urychlý. A není to jen definitivní osud, který jim hodlá přinést. Přeci jen ... konec života je příliš milosrdný.
Nepatrně sebou cukne, když jí Ned Stark uchopí za ruku. Na muže, který jistě nevzal sousto jídla po týdny, měl nevýslovnou sílu. Nevytrhla se mu, prozatím. Mohla by předstírat jeho halucinaci, jistě by tomu v okamžení uvěřil. Ale skoro jí ho bylo až líto. Měla takový pocit, že zrovna oni dva by si měli být rovni. Její děda zabil lorda Rickarda Starka a Brandona Starka, vinou jeho otce zemřela sestra lorda Eddarda, Lyanna. Stejně jako vinou lordova blízkého přítele Roberta a mužů, kteří se k němu připojili, byla zavražděna její matka i maličký bratr. U Trojzubce vyrazil Robert Baratheon život z Rhaegara Targaryana, otce, na kterého si již ani nevzpomíná.
"Všichni musí zemřít. Bez vyjímky."
Zůstane v podřepu a tiše pozoruje Neda jako nějaký exponát. Jako drahocenný dar, který dal někomu hodně zabrat při hledání toho pravého. Vzpomíná si na to, kdy viděla lorda Eddarda poprvé. Ten muž z jejích vzpomínek se jen těžko dal ztotožnit s touto sedící mrtvolou.
"Jsou dvě štěňata, odečtěte jedno, kolik vám jich zbude?" zadrmolí potichu a jemně se vykroutí z kleští, jež byli stiskem nebohého muže.
"Rudý bůh si vždy vezme to, co mu patří. Nastal již váš čas lorde Eddarde?" zeptá se ho, zatímco mu pokládá jednu nesmyslnou větu za druhou. Místo aby se mu představila a zabila ho. Smrt pro něj není. Ne teď, ne tady.
"Tohle není zrovna nejvhodnější místo pro nevinného muže. Nebo jste snad vinen?" položí mu další otázku, aniž by se hnula z místa. Zajímá jí na jakém schůdku šílenství a beznaděje se nachází. Bude jí vůbec ještě odpovídat jako normálně myslící lidská bytost?

Nemohl tomu uvěřit... Ona... nemohla být živá, byl přesvědčený, že princezna zahynula spolu s její matkou, ale... tento přelud byl až drasticky reálný, opravdový než aby si ho mohla jeho představivost vybájit. Její drobnou ruku ve své.... cítil stejně tak jasně jako Sansyno tělo, otřásající silnými vzlyky, které nebyl schopný utišit. Jaký byl otec? Těžko říci, jestli ho víc překvapila nečekaná pomoc ze strany právoplatného následníka trůnu nebo fakt, že jediná dcera Rhaegara Targaryena skytečně... byla. Nechtěl domyslet, co by Robert dělal, kdyby se dozvěděl o tom, že nenáviděný potěr přežil jeho běsnění, ještě předtím než umřel. Mohla snad dokonce tato žena za jeho smrt? Nebo... Aegon Targaryen? Když byl u něj... možná jí něco dlužil, dříve nebo později by ho snad sama objevila, ale... Ned nepatřil mezi pomstychtivé osoby, tato vlastnost nepatřila mezi jeho nešvary, ale, pokud by snad byla aspoň malinká možnost, že Lannisterové zaplatí za všechno svinstvo, které napáchali... Ochotně pomůže znovuzrozeným drakům. Snad mi odpustíš, nejdražší příteli. Prohodí sám k sobě v duchu, věřil, že ho Robert stále pozoruje, stejně jako Lyanna, otec a Brandon. Nebude to dlouho trvat a přidá se k nim. Odprostí se od hnusu, který na něj byl nahrnut.

V tomhle však Eddard spolíhal dost na náhodu, pravdou bylo, že jeho věznitelé se o něj starali dostatečně, aby neumřel na vysílení nebo vyhladovění, ale příliš málo, jakoby mu svým přístupem říkali, 'uvědom si své místo!'

Před jejím pohledem neuhýbí, netušil sice, co od ní očekávat, čeho se obávat, ale vzhledem k tomu, s jakou lehkostí se zbavil jeho strážců, jaký problém by měla s vraždou jeho samotného. Nebyl člověkem, který by se bál pohledu na smrt a klidně čekal až si ta chladná průvodkyně, která jeho duši odnese zpět na sever, kam patří, příjde i pro něj. Byla to holá skutečnost, nic víc, nic míň. A přesto... přes všechno, nějakým způsobem vycítil, věděl, že jeho bytí ještě nekončí. Že nebude tím posledním, koho ve svém životě spatří.

Po jejích prvních slovech se v jeho tváři nepohne ani sval, ale v těch ocelově šedých, dříve tak ledových tůních, jakoby se opět cosi lámalo, tříštilo. Další naděje. A rozcupovaná zrůdami na tisíce a tisíce kousků. I kdyby mu teď snad nabídla možnost k útěku, nepřicházelo v úvahu, že by ji přijal, on nebyl mužem, který utíká. Příjme svůj osud se ctí, ať už je jakkoli děsivý.

"Tvůj rudý bůh by mě nepřijal." Sdělí jí prostě a i přesto... zdá se, že jen ta slova ho stojí spoustu sil, přesto jde znát v tom tichém chrapotu ta kamenná pevnost. Její náboženství neodsuzoval neměl k tomu důvod, avšak jistotu, že ho jeho vlastní bohové, bez tváře a bez jména uslyší... Tu skutečně neměl. Zde na jihu, měli jen pramalou moc. Nebyl pod jejich ochranou. Snažil se snad nalhat, že je se smrtí smířený, ale už jen to, že si nemohl promluvit Starými bohy ho trápila daleko víc než jakékoli jiné nedostatky.

"Z čeho přesně... Z jaké vraždy, máš právo mě nenávidět, ale -" Jeho slova jsou záhy přerušena dusivým kašlem, jakoby ze sebe snad měl vyzvrátit plíce, jakmile však získal dostatečnou sílu a druhý dech, pokračoval v načaté větě, tón hlasu byl tišší, ale snad víc daleko víc naléhavější než by se dalo očekávat. Jakoby z něj opadl kal, na moment ho opustila mlha, jež ho dusila. Nebylo pochyb, že ještě stále nepozbyl rozumu... "Přísahám na čest rodu Starků... Že on stálé žije. Na severu... s Noční hlídkou."

Z dřepu se přesune do podobné pozice v jaké bylo to, co mělo být lordem Starkem. Posadí se na zem a obemkne rukama kolena. Když už se tu nachází, mohla by si udělat pohodlí. Nemíní odtud zmizet tak rychle. Aspoň ne do dalšího střídání. Ale muži toho lorda, jehož jméno neznala, se nyní zabývali zcela jinou věcí. To jí možná dávalo více času. Kdo by si taky myslel, že někdo povraždí sedm dobře vycvičených mužů. Tedy, o tom slovu "vycvičených" se dalo dost polemizovat. Skoro se jí až chtělo ušklíbnout, ale nebude dávat před lordem Eddardem najevo, na co zrovna myslí. Každé gesto, každý detail něco prozrazoval. Starkova tvář se ani nepohnula, ale byla pravda, že oči jsou zrcadlem do duše. U něj to jistě platilo. Jakoby se jeho oči změnili v tříštící se led. Nebylo by dobré mu tajit pravdu. On nebyl ten nejhorší. Byli si kvit. Necítila k němu nenávist. I od Jona na něj slyšela jen samé dobré věci. Tak proč tedy vraždu hodila na něj? Chce snad, aby se z toho dostal i přes tu těžkost, kterou na něj uvalila? Za těch několik let se ujistila v tom, že v lidech se špatně vyznává, ale sama v sobě ... číst sama v sobě bylo takřka nemožné.
"A co tví bohové lorde Starku? Kdyby ses před ně postavil, kdyby jsi měl možnost s nimi promluvit, myslíš, že by tě vzali k sobě? Nebo tu máš stále úlohu, kterou musíš splnit?" na první pohled to byl zlomený muž, ale když promluvil, stále v něm bylo cosi hrdého a držícího vše pospolu. Nebyl to žádný slaboch, který by se ihned sesypal. Byl to její nepřítel, přesto ho za to obdivovala. O Seveřanech se toho povídalo mnohé a to, že jen tak neroztajou, bylo zaručená pravda.
Vyčkává, když se tělo lorda Starka roztřese v dusivém kašli. Tohle nebylo nejvhodnější místo pro zdravé žití. Ale jeho věznitelům nezáleželo na tom v jakém stavu bude. Čím mdlejšího rozumu, tím lépe se jim s ním podaří manipulovat. Ale ona věří, že je ještě překvapí. Co překvapí ji, jsou jeho další slova. Pevně stiskne čelist. Nechce, aby viděl, že na to reaguje jinak než s bohorovným klidem. Ale klid bylo to poslední, co by z ní mohlo vyzařovat. Mluví snad o ... pod slovem "on" si mohla představit dva možné ... lidi. Přesto jí na mysl přišel jen jeden.
"Kdo myslíš, že jsem?" promluví s klidem, i když jde poznat, že její hlas chvilkama přeskakuje. Neučila se u Mužů bez tváře, jak reagovat na situace, které se týkali Rhaenys Targaryen. Ale nyní byla Addy. Nemohla na sobě dát znát, že se to týká té druhé. Ta byla mrtvá, zabili jí. Stejně jako zabili jeho. Lže! Není naživu. Ona to ví, musí to vědět!

Za to milénium, aspoň jemu to tedy tak přišlo, vzhledem k době, kterou tu strávil, se naučil pozorovat. Přesněji řečeno, lord Stark, který ještě pár měsíců zpátky něco takového nepokládal za nutné. Samozřejmě dovedl odhadnout charakter, z výrazu, očí... ale teď... Tahle jeho potřeba se pomalu blížila k jakémusi paranoidnímu chování. Na dívčinu příliš dobře nevidí, ale ty oči... ty oči by poznal kdekoli. Zbytek tváře ani vidět nemusel, kdyby ovšem nechtěl. Jak moc teď hrdý tichý vlk připomínal hnijící mrtvolu? Přesně takovou mrtvolu jakou měla být ona. Na tváři se mu objeví jakýsi chabý náznak úsměvu, jakoby snad trhal jeho tvář. To, že se - byť nepřímo - podílel na vraždě Elii Martell a jejích dětí si nikdy neodpustil. Okolik se lišili tímto činem od zvířat? Obyčejných nemyslících tvorů, kteří vraždí čistě kvůli pudové potřebě. A jeho snaha vykoupit se před očima bohů i lidí... netušil jestli nejsou zatracené.

Ostatně, nebude to trvat dlouho a zjistí to, jestli se jeho duše bude moci vrátit zpět na sever nebo se bude toulat po jihu, uvězněn zde bez možnosti návratu domů.

Ale proč tu vlastně byla ona? Zabít ho nechtěla, kdyby ano, už by tak učinila, stačilo pár úderů ostnatým kyjem, než by mu někdo přispěchal na pomoc, byl by dávno na onom světě. Ačkoli... na pomoc, to bylo diskutabilní, zachránili by ho jen proto, aby mohl trpět víc, už takto se vinil za ten odporný pocit vděku za to, že mu, byť chabě a hrubě ošetřují zraněnou nohu a jiná hlubší zranění. Ne... princezna ho chtěla vidět trpět. "Moji bohové..." Hlas zní opět obhruble, sýpavě a dutě. Tříštivě. "...jako každý otec mám povinnost k rodině. A jako lord... ke svému králi. Myslíš, že by mi dopřáli odpočinku, za úkoly, které jsem nesplnil? Ne... " Kašel jim opět otřese, div, že se jim nezadusí, byl to snad podivný dávivý kašel, který parazitoval na Elie Martell? "...přijmu, co mě čeká. Jediné, co si přeji vědět... bylas to ty, kdo zabil Roberta?" Jednoduchá prosba, ta poslední od člověka, kterému ležela na bedrech smrt pro něj tak blízkého člověka. Jeho bratra. Byl si jistý, že to ona byla temným stínem, který si sepsal seznam, z něhož odškrtával oběti.

Po jejích následujících slovech jí znovu pohlédne do jejích očí, těch, které ji jako jediné dovedli prozradit. Na pár okamžiků se stává tím mužem, osobností bez poskvrny, hany, kterou byl před tímhle vším svinstvem. Tehdy, když byl jeho král stále naživu. "Vím, že jsi mrtvá sestra... ubohého chlapce, kterého jsem 'nenechal' zemřít." To jedno slovo, kterým se jí zavazuje, ne jako své vládkyni, ale jako osobě, která žila ve stejném klamu jako ten on. Přežívala ve stejné nevědomosti.

Tak dlouho čekala na tu chvíli, kdy se mu bude moct postavit tváří v tvář. Mohla ho spatřit na Zimohradě, ale nepřiblížila se k němu. Musela se naučit vyčkat té pravé chvíle. A když měla tu možnost vypozorovat, jak je to nahnuté mezi ním a královnou, co jiného se jí mohlo zrodit v hlavě jiného než prostý plán. Královna se zachovala přesně jak čekala. Ta žena byla stejně zkažená jako její otec. Nezajímali jí důkazy, chtěla se lorda Eddarda zbavit. A je si jista, že tak učiní, i kdyby se čirým šílenstvím dostal na svobodu. Jako by se něco snažila udržet v tajnosti. Něco, co by mohl lord Stark vynést napovrch. Touhle věcí se nezabývala. Ona se nijak neúčastnila na smrti jejím nejbližším. Nehodlá se mstít ani jejím dětem, které v té době nebyli naživu. Nevybije celou rodinu lorda Tywina jako to učinil on. Jí bude stačit jeho hlava. On půjde jako poslední. Sladká třešnička na dortu. Robert to vše dělal z čiré zuřivosti ve snaze získat zpět ženu, o kterou přišel, Stannis Baratheon, Eddard Stark, Hoster Tully i Jon Arryn byly poslušnými vojáky, kteří se postavily na stranu, o které si myslely, že je ta správná. Ti muži nebyli zlí, jen plnili povinnost k tomu, kdo je vedl. Ale Tywin Lannister byl jiný. Do války ho nevedla věrnost. Ten muž vyčkával ve svém sídle na ten okamžik, kdy jedna ze stran bude vítězit. Poté se pod falešnou úmluvou dostal do města a nastolil pravý chaos. On byl tou hlavní zrůdou, on a jeho věrní. Ti půjdou jako poslední, pokud se dostane tak daleko. Jon Arryn byl mrtev dřív než se stačila dostat do Králova přístaviště, Hoster Tully byl na smrtelné posteli. Stannise měla na dosah ruky v moment, kdy se ubíral do zadní části Bašty. S jeho smrtí by překazila plán, který měl dostat dcery lorda Starka pryč z města.
V tichosti ho poslouchá, toho zlomeného člověka, kterého nečekalo nic jiného než smrt. Je vůbec možné, aby se z tohoto stavu ještě dostal? Má malé šance. Znovu se posune a nabídne mu další lok, když vysloví svou otázku.
"Nabídne vám ta odpověď klid, který by jste mohl hledat?" odpoví mu na otázku otázkou. ... "Popravdě, odpověď znáte sám. Robert se zabil sám. Byl zavražděn vlastní zuřivostí a neschopností odpouštět." Od Muže se naučila, jak se stát člověkem, před kterým každý řekne cokoliv. I za různé ceny, které musela Bohu mnoha tváří zaplatit. Proto se i doslechla o jeho plánu na zlikvidování její tety. Děvčete mladšího než ona sama, které se narodilo během války a nemělo s celým krveprolitím nic společného. Ona nebyla strůjcem jeho smrti, pouhým prostředkem vlastní cesty za spravedlností.
Jon jí vyprávěl o mnoha věcech i o mnoha lidech. Podle Jona byl lord Stark mužem cti, tak proč jí nyní lhal do očí? Proč jí dával falešnou naději a trhal její srdce na kusy. Ne, není její srdce ... srdce Rhaenys. Ne Addy.
"Kdyby jste ho nenechal zemřít, zradil by jste svého přítele, svého krále. Proč by jste se dopouštěl takového hříchu za život malého nemluvněte? Co by učinil Robert, kdyby zjistil, že jste jej oklamal? Měl by vás stále za přítele? Nezlomil byste mu tím srdce? Proč tak riskovat?" proč tak lhát? Jon jí pověděl o smrti jejího bratra. A tento muž tvrdí opak. S Noční hlídkou. Na úplně druhém konci světa. Tak daleko od lidí, které chce odškrtnout ze svého seznamu. Lord Eddard je čestný muž, pravil Jon. Čestný, neznačí to i pravdomluvnost? Lhal jí nebo po celou dobu lhal svému králi? Může všechen čas na přípravu zahodit, aby zjistila, zda jsou jeho slova pravdivá? Oni jsou tak blízko! Všichni se nalézají v jižní části a ona by se nyní měla odebrat zpět na Sever. Rodina nebo pomsta? Nečekala, že by jí mohlo čekat složité rozhodování, ale osud si na ní přichystal past a ona se do ní chytila.

Snad by jí prozradil pravdu o nynějším král a jeho sourozencích, ale ne... jakou vinnu oni nesly na jeho vlastním osudu? I kdyby se snad Stannisovi podařilo získat trůn a jakkoli planná ta naděje byla, Eddard Stark stále doufal, že není marná. Ten člověk si s houževnatostí dovedl jít pro to, co si usmyslel získat. Stále si pamatoval v jak mizerných podmínkách držel pro Roberta Dračí kámen, zatímco jeho nepřátelé hodovali a slavili brzké vítězství pro pány draků. Jak se tehdy zmýlili. Netušil jak velká bude Stannisova šance na vítězství, či jestli se dovede spojit se svým mladším bratrem Renlym, který opustil Královo Přístaště pár dnů před Robertovou smrtí. Znal snad taky pravdu o svých synovcích a sestřenici? Tak či onak. Stannis Baratheon bude pro lorda Tywina složitý oříšek, jen ta jistota ho zahřála u srdce.

Uběhla chvilka, pár minut, kdy mezi nimi nastalo ticho. Nikoli nepříjemné. Jiná doba a jiné místo... Ned by si mladé děvče snad oblíbil. Byl si jist, že Roberta zabila, šlo zkrátka o pocit, ale navzdory tomu... necítil vůči ní zášť. Žili v krvavém koloběhu, kdy se snažili zabít jeden druhého kvůli chybám minulým. Jak moc chtěl, aby jeho vlastní děti mohli z krvavé kružnice vystoupit, aby se jim před očima než usnou neobjevovali tváře mrtvých přátel nebo... nebo snad lidí, které samy zabili. Z očí se opět na pár chvil stávají skelná zrcadla, která jakoby ji neviděly. Jakoby snad oslepl.

Vlastně ji opět začne vnímat až tehdy, kdy se s měchem plným vody přiblíží k jeho rtům, nepije nijak lačně, ačkoli ví, že to je možná jediná dobrá voda, které se mu dostane. Ne, ne... až příliš dobře si uvědomoval, že příliš mnoho vody by mu po týdnech, kdy strádal ublížilo. Byl by to šok, který by ho mohl s klidem zabít. Hloupá změna, která by stála jeho děvčátko život.

"Neschopností odpouštět? Vyčítáš mu jeho vlastní důvody k pomstě, přičemž si sama odškrtáváš ze seznamu jména lidí, kteří ti ublížili?" Musela vědět, že nakonec skončí stejně jako Robert. Jako člověk, který se celý svůj život trápil vidinou ztráty něčeho, co nemohl získat zpět. Vidinou života, který mít mohl. "Tvoje pomsta je nezachrání... nikoho z nich." Vyhublé a zkřehlé prsty se zlehka dotknou jejího ramena, jakoby snad byla jeho vlastním dítětem, které se ztratilo od domova. "Opravdu se snažíš docílit spravedlnosti, dítě? Nebo jen vraždíš osoby, které si dobrovolně zvolili vlastní cestu? Já tě nebudu soudit, ale než zabiješ... Přemýšlej nad tím, jestli si oběť tvou nenávist zaslouží." Ptá se jí tentokrát on, tón hlasu je podobný jako když vysvětloval kterémukoli ze svých vlastních dětí něco nového.

"A mohlo nemluvně snad za smrt mé sestry? Robert, se kterým jsem vyrůstal si smrt dětí Elii Martell vyčítal... Nenáviděl vás a zároveň sebe samotného za to, co dopustil, jaká zvěrstva byla vykonána jeho jménem." Chraplavě se nadechne, mluvit dál mu dělalo potíže a znovu cítil to spalující horko, navzdory chladu mu nepřinášelo klidu. Necítil se díky vysoké horečce líp. Zcuchané prameny se svezly po jeho tváři, když zaklonil hlavu a pokusil se nasát nový vzduch. Jako raněné zvíře. Spod přivřených očí očí ještě chvíli sledoval princeznu a... ještě než zazněli ty duté kovové kroky, které se ozvěnou nesly až k němu tiše pronesl, "já nejsem zrádce. Nezradil jsem svého nejlepšího přítele, nikdy bych toho nebyl schopný. A Aegon Targaryen žije."

A tím... tím byl jejich malý rozhovor u konce.

Snaží se uchovat výraz pokerového hráče. Muž jí učil, jak zbavit tvář veškerých emocí nebo jak napodobit i ty, které zrovna neprožívala. Naučil ji hrát. Aby odškrtala jména ze seznamu musela se naučit být několika různými osobami a všechny ty osoby musely působit reálně. Ale on jí říkal, že není připravená. Nebyla připravená. Tak proč jí stále nikdo neodhalil? Že by se mýlil? Že by se i Jon mýlil? Zatím se celá její cesta rovnala procházce po růzové zahradě. Nic se jí nepostavilo do cesty, nic jí nezdrželo, žádný z plánů jí neselhal. Průzkum byl zcela úspěšný. Nikdo nenabral žádného podezření. Co by také mohl očekávat od dívky, která se prochází po dobře známých místech Západozemí. Kdo by si myslel, že je vrahem? Mohla být jen nějakou ušmudlanou žoldačkou nebo zlodějkou. Neškodným broukem, který se dá snadno zašlápnout nebo rozdrtit mezi prsty. Smutné, jak mnoho lidí nevidělo své pravé nepřátele, i když stáli přímo před nimi. Osoby, kterých by se nikdo neobával, nicotné bytosti, příliš malé, aby něco dokázali. Jak se mnoho lidí dívalo na svět prostýma očima. Člověk s největší armádou a nejudatnějšími bojovníky pro ně byl v jejich očích bohem. Tím neporazitelným. Ale oni se nedívali na svět jinak než jednoduchým pohledem. Vše pro ně bylo prosté. Lorda Eddarda obvinila královna z vraždy svého muže, v jeho vraždě dominovali zlovlci, prý. Je to jasný vrah! Ale kdo z nich se nad tím zamyslí. Kdo z nich si položí otázky, které by mohli mnoho trefit do hlavy. Proč by Eddard Stark zabíjel krále a svého dobrého přítele? Eddard Stark je přeci čestný muž, jak by mohl spáchat tak ohavný čin? Proč by to dělal ještě než by dostal své dcery do bezpečí? Proč by to dělal, když by on sám byl v nebezpečí? Proč by to vůbec dělal? Pokud by se chtěl stát králem, měl k tomu dost možností před devatenácti lety. Viděl někdo na vlastní oči zlovlky drásat Robertovo tělo? Co když to byli jen psi vycvičení na zabíjení? Každý člověk v Králově přístavišti měl větší motiv zavraždit Roberta než Ned Stark. Spoléhala se na to, že lidé budou zaslepení tím, co jim bude namluveno. Spoléhala se na to, že se lord Tywin s královnou chytí první příležitosti, jak odstranit lorda Neda z cesty. Jenže oni byli ty snadné cíle. Prakticky i nezasloužené. Robert se stal otrokem vlastní pomstychtivosti. Stejně jako ona? A lord Eddard zachránil jejího bratra. Pokud mluví pravdu. Je mu za to vděčná. Pokud mluví pravdu. Pokud mluví pravdu.
Bez hlesu jej poslouchá. Neodvažuje se mu skákat do řeči, i když si nechce přiznat, že by mohl mít pravdu. Že má pravdu. Jaká krátká hranice je mezi spravedlností a pomstou. Velice tenká a snadno překlenutelná.
"Robert je mrtvý, jeho žena i děti žijí. Ty budeš mrtvý, ale tvoje žena i děti budou žít. A pokud někdo z nich zemře, nebude to mou rukou. Neberu životy, které za minulost nemohou." odtáhne se od Nedovy ruky a ponechá čutoru s vodou v jeho klíně. ..."Necítím k nim nenávist, necítím nic víc než jen povinnost ke svému rodu. Jejich smrt byla předem daná, vybrali si ji. Jakmile poslední z nich vydechne, bude moje cesta u konce." odmlčí se a opět jej pustí ke slovu. Lord Stark je čestný muž, povídal jí Jon. Čestní muži nelžou.
"Možná i já budu litovat ... ale lítost nikomu život nevrátí. Moje cesta skončí a nebo bude pokračovat, pokud jste mluvil pravdu. Jestli Aegon žije, pomohu mu dostat, co je právem jeho. A zbavím života každou duši, která se mu postaví do cesty nebo se mu pokusí ublížit. To je to co sourozenci dělají ... chrání toho druhého." po svých slovech vstane, ze země sebere svou dlouholetou přítelkyni a levou rukou zajede za opasek. Vytáhne malou dýku.
"Jsem vám vděčná za jeho život. A mrzí mě, že jen tato okolnost nás svedla dohromady." položí mu dýku vedle pravé ruky. Kdyby náhodou chtěl svůj osud vzít do vlastních paží a naložit s ním po svém. Naposled si prohlédne jeho ztrhanou téměř mrtvou tvář. Za což nemůže nikdo jiný než ona. Že by se přeci jen lítost dostavila? Na tu nebyl pravý čas ani místo. Měla před sebou dlouhou cestu. Tiché kroky zamířily z cely, kterou nechala polootevřenou. Mrtvoly v poklidu hnily na zemi a kroky se přibližovaly. Je vám odpuštěno lorde Starku, pomyslí si než zmizí v temnotě.