Lokace: Krvavá brána

Celé čtyři roky, čtyři roky vyčkávání na příležitost, kdy se jeho sen dá do chodu. Snům, které si pamatoval jen útržkovitě nedával přílišnou důležitost, byly ordinérní v protikladu s tím vším čeho mohl dosáhnout. Čeho mohli on a Bartley dosáhnout za předpokladu, že se jim dostane určité podpory. Tyr se naučil prakticky neochvějné trpělivosti, věděl, že převratu se nedá dosáhnout ze dne na den. Uspěchá veškeré přípravy, egoisticky vše prozradí jen pro tu takzvanou minulou slávu rodu... a zemře. Jiné východisko nehledal. O pomoc si nežádal, snad jen s výjimkou Rosse a Desmora. Čím byli všichni tři, pouhé stíny skutečných lidí, stíny, které musely získat obrysy. Tyr by to nikdy nepřiznal, ale ta malá sobecká část jeho já, která nebyla až tak malá, ale rozhodně upozaděná nesnesla povýšené pohledy těch takzvaných vysoce postavených lordů. 'Přiznej to, Dráčátko, děláš to jen kvůli sobě...' Zavře oči, aby ho odehnal...

Nežije, je to jen představa. Zbavím se jí. Tvrdošíjně si opakuje sám pro sebe v duchu. Gill byl nesnesitelný zaživa, co teprve za mrtva a měl ve zvyku objevovat se ve chvílích, kdy to nejméně potřeboval. Ale pryč od zbytečností, určité věci snesou odkladu, stejně tak fádní halucinace.

'Dožeň mě cestou na jih. Nezapomeň na maskování. A-'

Nepředpokládal, že by si krátký a strohý vzkaz někdo přečetl, ještě navíc ho pochopil nebo snad rozeznal havrana ze západních krajin. S Bartleym si psali zřídkavě a havrany pravidelně měnili, ale přeci...

'-T.'

Studené oči naposledy přejedou text a pak ho uvážou havranovi na nohu. Noční cestovatel mohl vyrazit na svou pouť stejně jako mladík, který ho vypouštěl. Stačila jedna změna hlídek a...

...Mohl nechat vše za sebou. Nebylo zde nic, co by ho zde drželo.

Bartleyho zastihl havran v pozdních ranních hodinách. Ovšem nespal. Skláněl se nad knihami, do kterých zapisoval své poznatky a nové objevy. Jako každý vzdělanec i on měl potřebu zapisovat výsledky své práce, jak úspěšné tak i ty neúspěšné. Jednou mohou jeho knihy pro někoho znamenat dost. Jednou mohou pro někoho otevřít cestu k tomu, co on nestihl dokončit, nebo vůbec začít. Svíce, která mu svítila na záznam v papíře, pomalu skomírala. Zvedl se, aby ji vyměnil a pak si všiml - havran.
Jako temná předtucha, dostal podezření, od koho by psaní mohlo být. Přešel k tmavému opeřenci a vzkaz z nožky uvolnil. Pomalu rozvinul malý papírek, kde našel jen dvě krátké věty. Nemusel ani číst, aby věděl, kdo píše. Tak dobře už na to byl naučený, i když si nepsali často. Něco ho na tom donutilo k úsměvu. Snad hrdost z toho, že už pozná, kdo píše, aniž by vzkaz viděl. Pravda, mezi kým mohl vybírat? Vždy psala buď jeho matka, nebo Tyr.
Vzkaz si přečetl a obratem ho vhodil do ohně. Nikdo nemusel vědět, kdo mu píše, ani co. Nechávat si takové vzkazy byla hloupost. Nikdy nebyly tak dlouhé, aby si je Barry nezapamatoval. Vlastně co bylo pro Barryho těžké si zapamatovat? Oheň byl dobrý strážce tajemství, které nikdo jiný nesmí znát a z popela nevyčte nikdo nic. Byl čas připravit se na cestu. Na vzkaz neodpovídal. Však by havran ani nemusel zastihnout odesílatele.
Rychle pobalil své věci. Nechtěl nic opomenout a tak z pečlivosti ještě jednou prošel svou brašnu. Věci denní potřeby, ale i věci osobní hodnoty byly uvnitř. Přidal ještě pár maličkostí, které by jim mohli pomoci k dosažení cíle, nebo je dostat z maléru.
Pak se jen zhluboka nadechl, připraven vstříc onomu dobrodružství. Sehnal koně a vyrazil, jak říkal vzkaz… dohnat přítele cestou na jih.