Lokace: Jeskyně

"To je ten podivný morový doktor!" zašermuje Stahovač rukou před Ramsayeho tváří, jako by ho on sám již dávno nespatřil. Tu figuru nešlo přehlédnout. Občas měl chuť se podívat, zda někteří z jeho hochů mají v té tvrdé palici i mozek. Ale pak by ještě utrpěl šok z náhlé pravdy.
"Narozdíl od tvého zatuchlého děda, moje oči slouží velice dobře," odstrčí jeho mávačku, aby mohl sledovat, kam to ta karikatura člověka odchází. Nebylo by od věci zjistit, kde leží pravda se studnou. Mohla by to být i zábava. Zajisté větší než tu vyčkávat na otce a lorda Robba z jejich honby na pár Divokých. Snad proradný Roose Bolton získá to, po čem jeho neexistující srdce touží. On sám si vyslouží chycení viníka jeho neexistující obdiv a důvěru. Snažit se zavděčit otci bylo stejně lehké jako jít proti medvědovi s kapesním nožíkem. Ale co, Ramona mu nepřivede viníka v okovech. To on. A co že nebude vinný. Až s ním skončí, odkýve vše, co si bude přát. Ještě nikdy si nehrál s doktorem. Bude mít jiný práh bolesti nebo se zhroutí po jednom odtrženém nehtu? Rád to zjistí.
Ramsayeho nevýhoda byla jednoznačná. Velice rád podceňoval své nepřátele a sebe někdy až příliš přeceňoval. Jednoho krásně slunečného dne by na to mohl doplatit. Byl si toho svým způsobem vědom, ale nezáleželo mu na tom. Stejně jednou zemře. Proč si tu dobu mezitím neužít až do úplného konce?
"Půjdeme si našeho doktora trochu prověřit. Vy tu zůstaňte," poručí těm několika hrůzovským vojákům, které si sebou vzal. Nejsou mu k užitku, jen nechtěl vypadat jako nějaký tulák. Už tak se na něj stražný divně díval. O bastardovi Roose Boltona bylo pramálo znát, někteří ani netušili o jeho existenci. Ale jak mohou pochybovat, když má za sebou vojáci se znakem rodu Boltonů. Přeci jen občas tou hlavou dokáže myslet.
Koně ponechají v ohradách a vydají se za doktorem po svých vlastních nohách. Bude zajímavé zjistit, zda si jich všiml. Po určité chvíli dojdou k jeskyni. Jejich nový přítel do ní vleze a co může zbývat jim než jej následovat.
"Vím, že byste si také chtěli pohrát hoši, ale tohle je jen mezi ním a mnou. Musím pomstít naší rodinnou studnu," prohlásí jako kdyby mu záleželo na těch pár mrtvolách, jejiž počet sám o něco zvýšil. Diskrétnost je přeci jen důležitá. Ponechá své chlapce v lese a sám vstoupí do chladného útočiště. Jeho kroky se rozléhají, není možné, aby ho doktor přeslechl.
"Zdravím dobrý muži, snad odpustíte mou smělost, ale zřejmě potřebuji doktora," roztáhne ruce do šíře jako kdyby se s ním hodlal obejmout. Na tváři vykouzlí ten nejnevinnější úsměv, který má ve své zásobě a se zálibou hledí na toho maskovaného muže.

Mortus sa pomalí otočil na jeho lavici bola stena z kože ale nebola to zvieracia koža ale ľudská, podla rôznych odtieňov ich majitelia boli rôznorodý ľudia, za touto stenou stál voz z mrežami a vnútri niekoľko väznou pri nich stáli štyria stotníci, a další dvaja vyšli von a postavili sa za Ramsayho, namiesto jednej ruky mali čepeľ a mali na sebe čiernu zbroj z trňami, na hrudy mali znak havrana a železné masky ktoré im zakrývali tvár, muži boli holohlavý a z početnímy jazvami na hlave. Z vnútra jaskyne sa ozýval rev zúfalých ludi ktorý boli očividne zajatý. "Nebudeme sa tváriť že nevieme prečo ste tu, ani to nie že na vás nečakám." Zo smeru kde bol východ sa ozvali výkriky a rinčanie zbraní. "Takže samotný bastard z hrôzova došiel zamnou, čakal som skôr Lady Ramonu ako vás priznám sa, o vás som sa totiž dozvedel iba pred nedávnom ale to že by ste vy bol veľkým ochrancom hrôzova, tak to mu neverím, ako kolvek sa zdá že by naše stretnutie mohlo dopadnúť tragicky, by som bol ochotný vám ponúknuť ponuku ktorá sa neodmieta, ťažiť by sme mohli obaja a zisk je garantovaný, bud to, alebo skončíte horšie ako vaši milí priatelia. A to by som bol len krajne nerád." Dodal výhražným tónom a v momente ako dorozprával do jaskyne vkročili vojaci z hrôzova lenže na ich smolu ako zajatci. "Na neštastie, týchto vám už asi nevrátim keďže by som ich ešte potreboval lebo máme akosi prázdne rady." Na Mortusove rameno si sadol Valor jeho havran ktorý vedel bud to dobre rozprávať alebo dokonale imitovať reč keďže havran len dodal "No? čo urobíš teraz? kra kra" Vojakov natlačili do voza z ostatní my väzňami a slnko úž dávno zapadlo, začalo ajj snežiť a vonku bola čierno čierna tma.

Lhal by, kdyby tvrdil, že to nečekal. Ale copak by to byl on, kdyby se do něčeho nevrhl po hlavě? Ano, jistěže měl více přemýšlet a nelézt do jeskyně za mužem, který se nezdál být nevinným a neškodným. Chlapům, kterým nejde vidět do tváře se nedá věřit. Špatně se též odhaduje jejich reakce, když na vás hledí kovová maska s dlouhým ptačím zobákem. Jemu by určitě neslušela. Ještě by tím pořádným zobem ryl do ženského pozadí a zkoušel, jak hluboko dokáže zajet. Byl to vážně dlouhý zobák.
Přesto všechno musí s obdivem prohlédnout výzdobu zdejší jeskyně. Kdyby neotrávil studnu a nezabil tolik lidí ... ano, musí do toho započítat i ty, které zazdil, on za to nemůže, to ten morový doktor. Ale kdyby se to nestalo, mohli by být i přátelé. Kolegové. Bratří! Jak se patří! Dobrá, dosti k těm směšnostem.
Letmo se ohlédne za sebe, aby se podíval na ty nejpodivnější vojáky, které kdy viděl. Morový doktor byl lehce těžce kreativní. Ale stále tu byl ten problém se studnou. Přeci jen, byl za ty lidi zodpovědný. Jakožto budoucí lord Hrůzova.
Nechá doktora mluvit, co jiného mu také zbývá. Ale přeci jen nehodlá tu usnout z přívalu slov, tudíž se posadí na jeden z šutrů, který by mu při první příležitosti nepropenetroval prdel. Ruce založí na hrudi a s rádoby zájmem poslouchá, co má doktůrek na srdci. To že mu hodlá ukrást jeho muže, to se poslouchá hůře.
"Měl jsem je rád. Vychoval jsem je od doby ... no, co je znám. Je dost neslušné, že mi je hodláte ukrást, zvlášť potom, co jste vyloupil z Hrůzova celé vězení. Přidělalo mi to tolik starostí. A můj otec neuznává chyby," neohlédne se po svých nebohých hoších, kteří budou obětování v rámci horšího zla. Ano, cítil k nim jistou náklonost, ale nehodlal kvůli nim zbytečně umřít. Ať tak či z druhé strany, nepomohlo by jim to.
Při zmíňce o bastardovi se dál tváří jako kdyby si spolu povídali dva staří přátelé. Jeden sedící na velice pohodlném kameni a druhý velice nepřirozený doktor.
"Ramona? Pff," odfrkne si a následně hodí oči v sloup. ..."Ta má mnoho práce s ojížděním jedné divoké než aby se starala o blaho našich hrůzovských občanů. A taktéž mi velice křivdíte. Na lidech mi záleží. Dokud jsou prospěšní."
Odpustí si otázku typu "A co si horší vyzkoušet?" a místo toho opět obhlédne prostředí.
"Jaká to zajímavá výzdoba. Mohl byste se živit jako stahovač než jako doktor. Ten starý morous, který si říkal mistr, mě učil, že vaše povolání by mělo lidi léčit, ne naopak. Tudíž soudím, že ve své profesi nejde zrovna moc dobrý," napadá jej, že by se mohl optat na tu nabídku, ale šťourání do vosího hnízda mu šlo vždy lépe. Jenže nyní se nenacházel v situaci, kdy by si to mohl dovolit a taktéž zvědavost jej užírala.
"Ou, a málem bych zapomněl, nezmiňoval jste nějakou nabídku lorde hrobaři?"

Mortus nebol práve stých ktorý by radi počúvali zbytočné "bla bla bla" a preto mu pokynul nech si račej sadne za jeho pracovný stôl, nalial víno do dvoch pohárov a jeden z nich položil na druhí koniec stola. "Môj navrch je jasní, čo ak by sme z vás urobili pánom hrôzova? Lord Ramsay Bolton. Znie to pekne no nie? Dajme tomu že by som vám dal hlavu nejakého hlupáka a vy poviete že to bol on kto otrávil studňu. Viete do hrôzova som došiel na žiadosť Lady Ramon ale bohužiaľ nepreukázala dostatok ako by som to len nazval, hmm starostí o rodinné sídlo, na oplátku od vás chcem len jednu veľkú miestnosť niekde v hrade a pokial možno tak byť majstrom na hrade. Ak ide o vašu poznámku na moju prácu tak kto chce liečiť najprv musí vedieť ako telo funguje." Valor mu zletel z ramena, ťiahnúc na skriňu ktorá bola neďaleko od vchodu do hlbšej časti jaskyne. Odtiaľ sa ozval ďalší výkrik tento krát silnejší a horší. Po chvíli do jaskine stupili ďalší štyria stotníci ktorý ťahali za sebou medveďa stiahnutého z kože jeden z nich došiel za Mortusom a v ruke držal helmu. "Boli tam aj nejaký vojaci ktorý nás prepadli škoda že dvaja nám ušli ale mali znaky muža stiahnutého z kože, no vela znich nezostalo, ešte som nevydeľ tak slabých protivníkov ktorý by boli ôsmi a neúspešne by zaútočili na štyroch haha. Mŕtvoly sme vykuchali a obesili za vlastné črevá na stromoch. Jeden z tých čo utiekli stratil helmu." A položil helmu na stôl a odišiel kam si preč. Po chvíli sa vynorili ďalší dvaja stotníci a brali stenu tiež z ludskej kože a položili na miesto kde bol vchod do jaskyne aby nebolo z vonka vidno svetlo a troška to tlmilo aj výkriky.

Přestane si penetrovat prdel a poslušně se usadí za stůl. Mrkne očkem po víně, které je mu přisunuto a vrátí se zpět k lordu stahovači. Jelikož následuje další salva slov a jeho by vskutku zajímalo, jak dobře se mu v té masce dýchá, když dokáže ty slova ze sebe pouštět jako hovna z díry. Musí mít vážně skvostné plíce. Možná je někomu vyjmul a sám si naoperoval druhé. Znal tohodle chlápka ani ne pět minut a dokázal si představit, že by toho mohl být schopen. Když tak může pozorovat ty cápky, co mají do lidských bytostí s normálním myšlením daleko. A ten křik plný bolesti, který se rozléhal jeskyní. Vážně úžasná akustika! Připadal si jako doma!
"Je to tu jako v ráji," poznamená, v prvotní chvíli ignorujíc jeho slova. I když další zmíňka o Ramoně ho jistě nenechává chladným. Ta mrška je všehoschopná. Ale nedokáže si vážit těch, kteří kvůli ní váží tak dlouhou cestu. Husa pitomá.
"Jste již druhá podivná osoba, co mě láká na tento titul. Jako kdyby si každý, kdo o mě slyšel, myslel, že po něm mermomocí prahnu," nehorázně lživá slova mu vypadnou z úst. Ale pokud znal jeho drahou sestřičku, dokázal si představit, co vše mu mohla navykládat. Oh, Ramsay ten bastard ošklivá! Chce mě připravit o mé dědické právo. Už zabil i toho pitomu Domerica. Nejdřív si zaskotačím na divoké a pak se vám budu věnovat.
Její skotačení vždy mělo dlouhého trvání, tudíž by se ani nedivil, kdyby panu doktorovi došla trpělivost. Sice on si taktéž dával načas, ale nějaké ty poplašné zvony mu v hravě vyhrávaly.
"Má drahá sestřička si nikdy nedokázala vážit cenných spojenců. Je to přeci jen žena a navíc dosti marnotratná. Dlužím vám za ni hlubokou omluvu, ale jsem si jist ... že tu omluvu byste z ní dokázal dostat i sám," na tváři se mu roztáhne široký úšklebek, když uchopí číši do ruky.
"Stále se mi myslí prohání jedna dobrá otázka, proč byste mi zrovna vy chtěl pomoci v něčem po čem zajisté neprahnu? Můj otec jistě po čase dá zapravdu svého skvělého úsudku a učiní ze mě svého následovníka. Žádný jiný syn mu nezbývá a v jeho věku by nebylo dobré trousit další semena. Kdyby se neuchytila, jistě by to ubralo na jeho hrdosti a to bych si nepřál. Vše jen pro dobro mé rodiny," začne převalovat víno v kalichu a ani nezvedne hlavu, když do jeskyně vstoupí další vojáci, kteří přinášejí dost podivné zprávy. Pokud to byli jeho muži, svůj osud si zajisté zasloužili. Když jim jasně řekne "Zůstaňte na Zimohradě." tak to zcela logicky znamená, že mají zůstat na Zimohradě. Byli by neposlušnější než hárající feny.

Mortusa toto divadlo už prestalo baviť a preto zo stola vytiahol jednu veľkú knihu ktorá bola viazaná z ľudskej kože a na prednej strane bola potiahnutá kožou z tváre takže bolo krásne vidno ako dotyční mohol vyzerať keď ju nosil ešte na ksichte. Z úst vybral kľúč a odomkol si knihu lenže nezostal za stolom. Pokynul aby ho Ramsay nasledoval a prešli hlbšie do jaskyne kde sa rev stále silnejšie ozýval. Došli do akého si centra jaskyne odkiaľ sa to ešte vetvilo na ďalšie rôzne chodby tu bol veľký oheň, pred ním dve kreslá a medzi nimi nízky stôl. Všade okolo boli dlhé stoly a lavice, niektoré prestreté a niektoré nie, pri stenách boli police z rôznymi knihami a z inými vecami, chrbtom len niekoľko desiatok metrov ako sedel Mortus v kresle pri ohni sa týčila obrovská jaskynná priepasť. Nemožno povedať či Mortus vie že aká je hlboká a od tej tmy ktorá ju zakrývala ani nebolo možné povedať, niekto by povedal že nemusí byť vôbec hlboká že to len zlom svetla roby lebo tam nedopadá a že môže to biť len pár milimetrov nízkeho ale obrovského pľacu.. iní by povedali že je hlboká až nekonečná ale Mortusovy to bolo jedno, ako koľvek bol logický tak mal rád dobrú atmosféru a tá hlboká priepasť ju robila na atmosfére ešte dodal fakt že kuchina bola otvorená hneď pri priepasti a kuchár by bol odprisahal že je hlboká až nieje vidno na dno. Tento priestor jaskyne bol ale pohodlnejší, na zemi a to až po samí koniec jaskyne a priepasti bola mäkká a príjemná koža z rôznych zvierat. Steny zakrývali tiež kožou aby miesto vyzeralo teplejšie aké v skutočnosti je a fungovalo to, v tejto časti jaskyne bolo naozaj teplejšie. Kam viedli ostatné chodby to zatiaľ nebolo známe. Mortus sa posadil aj z knihou a medzi tým už Albert jeho najstarší služobník ktorý bol starší ako vyzeral..a že vyzerať ešte starší úž uňho naozaj nešlo, doniesol fľašu vína a dve poháre. Mortus naznačil Ramsaymu že by bolo celkom dobré keby sa posadí. "Dnes večer ste mojim hosťom, či úž chcete alebo nie. Vonku je sneh a noc, bolo by nepríjemné keby môj možný spojenec by zomrel zavčasu." Dodal a otvoril si tú veľkú knihu. Nadvihol si masku, odhalil tým bradu ktorá nebola obalená v kože a len pár cárov kože mu držalo po kope celú jeho spodnú sánku. Masku si nasadil znova a začítal sa do knihy.

Jeho nový hostitel na něj nikterak nereaguje. Což ho dosti dopaluje. On se jen snaží uplatnit svůj šarm a rozvernou pravdomluvnost, ale ta přešlá řetkvice jej zcela ignoruje. Snad ho i dokonce otravuje. To by mohl doslova, kdyby tento trubadúr nebyl jistojistě profesionálním travičem se smyslem otrávit lidi nejen svými jedy, ale i svou osobností.
Zcela bez zábran hodí oči v sloup a s hlasitým povzdechem jej následuje. Číši s vínem ponechá na stole. Přeci jen, bastard narozený na hradě není zvyklý nosit si své sračky, když je nutně nepotřebuje. Meč uchycený na jedné straně a dýku uchycenou na druhé, to je jediná výbava, kterou je ochoten nosit. Žízní netrpí, pouze mírnou podrážděností nad ztrátou Stahovače, který pro něj byl téměř bratrem, kterého ještě pár let nemínil zabít. Naučil ho vše potřebné, jak nejlépe stáhnout kůži aniž by jí poškodil, které části jsou nejcitlivější, se kterými začít jako první. A nyní tomu bude muset naučit někoho jiného. Takovou zbytečnou starost mu přivodil. Že si s ním raději na Zimohradě nezahrál hru "O kolik minut předběhneš šíp". Ale takovou pozornost na sebe poutat nesměl. Otec by tiše zuřil a jeho maličkost by mohla skončit mimo hrad. Ramona by se pobaveně culila tím svým proradným a křivým úsměvem a on ... on by mohl jen též tiše zuřit nad vlastní dementností.
Okolí si samozřejmě všímá, ale vše ztrácí svou krásu, když jeho majitel má charisma stažené veverky. Jeho výlet jej rázem přestal bavit. On si své kolegy pečlivě vybírá. A tenhle má převelice málo bodů, které by si přál. Žádnou zábavu s ním nezažil, vypadá to jako by tento chlap dělal vše z nějakého důvodu. A to je nuda největší. Takováto zábava má mít jediný důvod a tou je prostá zábava. Čím více důvodů, tím více maličkostí, o které se starat a tím více utrpení pro samotného človíčka. Když odpoutá pohled od jeskyně, zazří na knihu, kterou má doktor v ruce. Zatváří se ještě otráveněji a posadí se.
"Doufám, že všichni vaši hosté mají stejný komfort a stejné množství pozornosti od jejich hostitele," přeumělkovaně se ušklíbne a nahne hlavu na stranu, jako by se snažil zadívat pod masku, když spatří ten kousek.
"Jako malého si vás spletli s kotletou?" neodbude jej to zdlouhavé mlčení a doktorovo čtení. Snad je to zajímavé, aspoň jeden z nich by se bavil.

Jeho poznámku a vôbec nič z jeho slov nepočúval niečo napísal do knihy na ktorej prvej polovici boli rôzne mučiace nástroje známe ale aj úplne neznáme alebo ktoré ani neexistujú. Na druhej polovici boli rôzne mená a niektoré boli preškrtnuté. Napísal meno Marshal Law a preškrtol ho. "Váš problém je že priveľa rozprávate, ale aj to viem vyliečiť." Potom sa oprel o sedačku a knihu položil na stôl. Z kuchyne ktorá bola na kraji tej priepasti priniesli dve pivá a položili ich na stôl. Mortus potom pokynul aby si Ramsay sadol. "Takže, príjmete moju ponuku?" Valor, jeho havran pristal na knihe a tam prešľapovala z miesta na miesto. Mortus sa už po sediačky opieral o svoju palicu.

S každou další vteřinou byl otrávenější a otrávenější. Horšího společníka si vybrat nemohl. To by snad byl nadšenější i kdyby ho kuchal. A to začal tak dobře! Výzdoba skvostná, stráže jakbysmet, dokonce ho stačil bravurně nasrat, když mu ukradl věrné muže a teď? Čte si a mlčí. S chutí by začal mlátit hlavou o stůl nebo ho vyprovokoval k nějakému činu. Viděl by za co stojí. Zatím si nevede moc dobře. Gorily jsou sice pěkné, ale jejich majitel je nudný pózista. On ho vskutku mučí. Nudou! Kdyby ho nyní vykopl na mráz bez šatů a se svýma strážema za zádech ... oddechl by si a sprintil by takovou rychlostí, že by ho ani nejrychlejší běžec nepředběhl. Nejen zimou, ale i radostí, že se s tímhle chlapem nemusí dále zdržovat. Kolik hrozných věcí mu mohl provést ... jistěže mohl, ale to je život. Přeci jen nechce žít věčně a čím delší bude jeho trvání před smrtí tím z toho bude nadšenější.
"To by nebylo ... vhodné. Bez daru zdlouhavého řečnění by mě málo kdo poznal a též by mě mohli mít za mlčenlivého suchara. Já si rád užívám takových drobností jako je mluvení," pronese bez jakékoliv barvy hlasu. Mezitím, co vyčkával si podepřel rukou hlavu a zíral na jistý druh výzdoby. Otec by nebyl nadšen, kdyby vytvořil něco podobného. Ale kdyby tak učinil v Ramonině pokoji, přeci jen ... mohlo by to padnout na její hlavu.
"Víte, drahý nemluvný příteli ..." odtáhne se od stolu a pořádně se opře do židle, zatímco zcela ignoruje veškeré pitivo, které je mu nabízeno. ..."Já si své spojence vybírám velice pečlivě a tak ... no, aby seděli mému charakteru. Takže ... ne," vymodeluje ústy prosté slůvko a nyní jen s úšklebkem vyčkává, jakého trestu se mu dostane. Samým nadšením div nevrní!

Mortus hlasno zatvoril knihu a položil na stôl no nezamkol ju. Zrazu Ramsayho niekto popadol za ruky a druhá osoba ho priviazala o stoličku. "Zahráme si takú hru, menuje sa oko za oko, pravidlá sú jednoduché, zbavím vás zraku, jedno oko za druhým, škoda že nieste pavúk to by som si aspoň užil viac, no ale ako sa hovorí keď ti život hádže pod nohy polená, za nedlho budeš mať dosť na hranicu, haha." Z ohňa vybral žeravý kutáč a pomaly ho posúval k pravému oku, potom ho ale zrazu hodil naspäť do ohňa. "No viete ja račej uprednostňujem osobný kontakt z ľudmi, vzťahy na diaľku nikdy veľmi nefungovali." Tým, prstom odkryl pravé oko a ukazováčikom mu zašiel pod oko a ešte kus hlbšie, potom ale prst vytiahol. "Nie, ešte je pri skoro zabíjať. Mám lepší nápad." Chytil mu malíček a zo zahnutým nožom mu jedným rýchlim pohybom mu ho od sekol. Po tomto ho chytili a rozviazali. Chcel už niečo povedať ale zrazu boli vyrušení niekym iným. Bol to Stotník a za ním stálo asi pätnásť veľmi podobných mužov až na to že títo mali obe ruky, a v nich držali halapartne, meče a štíti. "Hopliti boli vycvičený a vyzbrojení." Dodal Stotník, a z radov hoplitov sa ozvalo niekoľko hysterických smiechov. "Neďaleko odtiaľto je jedna pekná dedina, zajmeťe tých ktorý sú boja schopný, ostatných pobiť. Nepoznáte bolesť, nepoznáte strach, nakŕmte sa ľudským mäsom!" Hopliti zajasali a niektorý sa hystericky rozosmiali, potom odišli von z jaskyne. Mortus Ramsaymu hodil naspäť jeho prst a dvaja stotníci ho vyniesli von z jaskyne. "Čoskoro sa porozprávame, vy si zatiaľ dobre rozmyslite, že na čej strane stojíte. A tú ranu by som si dal ošetriť." Mortus sa potom vrátil do jaskyne spolu z jeho dvoma stotníkmy.

Mohl by si zatleskat, že se konečně začalo něco dít, kdyby ty ruce měl k dispozici. Ale byli mu sebrány. Stejně jako zbytek těla, který letěl tam, kde býti nechtěl.
"No to zní zajímavě, ale pokud by to mělo být to pravé oko za oko ...," začne blábolit v době, kdy opékají pohrabáč do ruda. ..."To byste drahý doktore musel přijít i o to své. A věřte, že to bych si zase užil já. I poslepu," dalo by se to brát jako výhrůžka? Ale kdeže, jen akt, který míní vykonat. Tedy, mínil, jelikož vždy když se nadchl, že se ten prapodivný muž k něčemu odhodlá, tak to vzal zpět. Dvakrát. A to se již kousl do jazyka, když mu ten špinavý prst zajel pod oko. V puse se mu rozlila krev, kterou šikovně odplivl na doktorovy boty.
"Vydloubnutí očí vám přijde jako zabití? Oh, ty moje sladké jarní dítě," použije frázi, kterou vyslechl kdysi dávno od jedné staré báby, když jí povídal něco o tom, že jí naučí létat. Jak mu mohla říkat poté, když jí postrčil z hradby, aby se to naučila. Ale selhala, stejně jako tento poděs. Znuděně si povzdechne a klidně by se i podepřel, kdyby měl o co. Následné odříznutí malíčku nebylo zrovna očekávané a bezbolestné, přesto dost ... nudné? Nevýrazné? K smrti mořící? Ano! Zakřičel, aby se neřeklo a ruka mu nepříjemně zabrněla bolestí, když přišla o tak důležitou část sebe. I když ... celá ruka by byla víc postrádána.
Konečně se mohl volně pohybovat, tudíž si prohlédl to mistrovské, mučitelské dílo se sevřenou čelistí, jelikož buďme upřímní, i toto docela bolí. Stejně jako zklamání.
"Tím pobít myslíte vypíchnout oči či uždíbnout pár prstíčku a nebo ... nebo snad ..." zatváří se naoko zhrozeně ..."Nebo snad vytrhat vlasy. To by je jistě dobilo okamžitě," na tváři se mu objeví pokroucený úsměv, zatímco nechává z chybějícího článku odkapávat kapičky krve. Celejší rukou chytí svůj malíček a ještě nechápavěji zavrtí hlavou než je vyveden pryč.
"Doufám v opak. Nechtěl bych umřít na vydloubnutí očí," odfrkne si a zatímco stojí sám před jeskyní, může si prohlédnout článek chybějcího prstu. Ale nic, co by jehla s nití nespravila. Stejně se malíčkem může maximálně šťourat v nose. Otec bude jistě nadšen, že jejich protivník je stejně úchvatný jako septon se stejným smyslem pro humor. Neskonale znudeně ze sebe vydoluje dokonalý povzdech, který se mohl nést lesem a vydal se nazpět.

Keď Ramsayho vyviedli von, Mortus si spomenul že ho možno urazil podla toho koľko o nom počul mu prišlo že odseknutý prst je smrteľná urážka pre človeka jeho kalibru a preto rozkázal aby Ramsayho priniesli naspäť. Niekoľko Stotníkov teda vyšlo von pátrať po Ramsym a Mortus sa rozhodol že sa prejde do mučiarne prečistiť si hlavu. "Hmm, priestory jaskyne boli kedysi postačujúce ale teraz, je tu tak málo priestoru že sa tu budeme tlačiť jeden na druhom, ach bohovia buďte milostivý. Moja rodina sa rozrastá tak rýchlo, a ďalší členovia pribúdajú ako huby po daždi. Darmo ale keď sa rozvoj nedá zastaviť, potrebujeme väčší priestor, no nie?" Prešiel do vedľajšej chodby a prstami sa dotýkal steny, bola nerovná a neperfektná ako jeho tvár, aspoň to málo čo znej ostalo. Na jeho rameno mu pristál Valor jeho čierny havran a par krát prestúpil z jednej nohy na druhú pričom krídla mal pripravené ak by sa náhodou strepal, toto urobil niekoľko krát kým konečne si nenašiel dobrú pozíciu. "Čo povieš drahý priateľu, budeme potrebovať väčšie miesto že?" Povedal nečakane milo dokonca až skoro detinsky. "Kra kra, väčšie miesto potrebujeme, najlepšie starý hrad." Dodal jeho havran a Mortus sa len ľahko zasmial. "To je môj múdry malí havraník, no kto je tvoj pán, no kto?" Pýtal sa ho skoro až detinsky pričom Valor len otrávene až mrzuto dodal "Ty." Keď dorazili do mučiarne Mortus sa postavil nad jeden stôl kde bola malá deska a na nej akási maska z kože. "Čoskoro už budem mať aj ja novú tvár, ako sa vravy tvoja tvár mi znie povedome." Stým sa otočil smerom na mučiareň kde bolo niekoľko stolov a nad každým sa nakláňali stotníci, výkrik od každého stola iba potvrdilo jeho príslovie. Ešte nejaký ten čas sledoval ako mladšia generácia zodpovedne preberá jeho dedičstvo a potom vyšiel von znova do veľkej časti jaskyne kde si nechal privolať jedného z veliteľov. "Potrebujeme väčší priestor, bohužiaľ nám už jaskyňa nestačí, potrebujeme hrad, čo som počul je tu jedna oblasť kde sa nachádza aj hrad ktorý by nám mohol vyhovovať. Tuším že sa menoval Castamere, ten je ale ďaleko, nevadí ak nám opustené hrady na severe nebudú stačiť, tak zopár z našich pošleme tam, a tam môžu znova začať zberať úrodu. Ale to som od vás nechcel, račej mi povedz ktorý hrad na severe je ten najväčší." Veliteľ neváhal ani sekundu z odpoveďou. "Nočná pevnosť môj pane." Mortus sa na chvíľu zastavil a začal uvažovať. "Kedy budú ďalší Hopliti pripravený?" A pomalí sa otočil na veliteľa. "Asi tak za tri dni, ďalší deň základný tréning, pri ich agresivite aj to je veľa. Mortus neskrýval svoje nadšenie. "Výborne, potom ich tam pošlite aj z pár stotníkmy nech pripravia to miesto ako najlepšie dokážu na môj príchod." Potom sa otočil chrbtom keď prišla námietka. "Ale pane to miesto je len ruina hradu, veľmi stará ruina, len opravy nás budú stáť priveľa a to ešte som nezmienil že na opravu budú potrebný ľudia, stovky ludi a toľké počty ešte nemáme, iste jaskyňa je už malá ale zatiaľ-" Mortus ho umlčal gestom ruky. "Tisíce robotníkov, nemám čas čakať na večnosť kým pár stoviek urobí prácu, potrebujem aby sa na opravách pracovalo dnom i nocou bez prestávky, na to ja čas nemám, ani trpezlivosť. O financie sa neboj, v železnej banke je zlata viac než dosť, koniec koncov som nezbohatol len z liečenia obyčajných ludi, to by som doteraz živoril, okrem toho niektorý ľudia ktorý vlastnia či už pracovné sili alebo kameňolom mi budú viac než ochotný pomôcť a to zadarmo. No šup šup do práce." Prešiel sa k ohňu a posadil sa do kresla ktorý mal hneď pri ohni. "A zisti mi čo tak dlho trvá ísť po toho Ramsayho!" A oprel sa dozadu očami sledujúc plamene a myšlienkami inde.

Není to poprvé, co tudy její kočár projíždí. Ráda cestuje, a proto rozhodně nevynechává tak malebnou krajinu, jako je sever jejich země. Pochopitelně, lidé už jsou zde horší, chudáci pod neustálými nájezdy Divokých, avšak to už zřejmě k životu zde patří.
Kočár menší velikosti obklopen čtyřmi strážnými a vozkou se kodrcá po cestě, což černovlásku doopravdy přivádí k nepříčetnosti, jenže zároveň si uvědomuje, že to nemá cenu. Přeci jen nemůže na vozku zařvat, aby začal cestu zahlazovat, aby její cesta na Zimohrad probíhala příjemněji. I když by se nedivila, kdyby ji muž poslechl. Tak krutá však není. Už tak jsou na cestě nějakou dobu, přijde si unavená, a proto ji chce mít už za sebou.
Pomalu odhrne závěs, aby mohla modrýma očima prozkoumat okolí, když její zrak upoutá jeskyně. Samozřejmě, projíždí kolem ní už po několikáté, slýchává o ní mnoho historek, o jistém doktorovi, který si libuje v lidské kůži a podobných odpornostech. Vždy se tam chtěla podívat, alespoň na moment, i když sama neví, co jí přijde na obyčejné studené jeskyni tak zajímavého. Nejspíše za to doopravdy mohou ty hloupé povídačky.
"Vozko, zastav, okamžitě!" vykřikne, přičemž málem přepadne na zem kočáru, se kterým to škubne, jakmile muž na kozelce uposlechne její rozkaz a koně zastaví. Když nalezne ztracenou rovnováhu, pomalu otevře dveře od kočáru a vystoupí ven, přidržujíc si spodní lem sukně mírně nad zemí, aby si ji zbytečně nešpinila.
"Lady Draven, neměla byste-" "Pššt! Budu si dělat to, co uznám za vhodné," přeruší jednoho ze strážných její maličkosti rázným okřiknutím. Rozhodně si od nich nenechá určovat, co má a nemá dělat. Navíc je to její život, který je v sázce a jenom ona si s ním bude dělat, co si zamane. A to i v případě nebezpečí. A právě teď se chce jít podívat do jeskyně a to také udělá.
"Poprosila bych tě o tvoji výzbroj," hlesne směrem k tomu samému strážnému, kterého před chvílí okřikla jako malého kluka a věnuje mu uklidňující úsměv. Nemusí o ni mít strach, už je velká holka, dokáže si poradit.
Tentokráte bez zbytečného odmlouvání si strážný sundá z boků opasek, na kterém se houpe pochva i meč a seskočí z koně, aby jí jeho výzbroj mohl dát. Bez nějakých větších cavyků si je Cry převezme. Umí s těmito věcmi zacházet už minimálně polovinu svého života. Omotá si opasek kolem svého útlého pasu a pomalým krokem se vydá vchodem do jeskyně. Ze začátku se jí bílá obuv boří do země, následně však klape o ledový povrch. Člověk by si jí díky jejímu odění a porcelánově bílé pleti ani nemusel všimnout, vzhledem k tomu že má na sobě bílé korzetové šaty a bílou šálu, avšak její tmavé vlasy kazí tento neviditelný dojem.
Jemná ručka jí spadne na jílec meče, kdyby se proti ní náhodou hodlal někdo vyřítit a pomalu postupuje dovnitř, překvapeným zrakem se rozhlížeje. Tak zrovna toto doopravdy nečekala.
Stůl, židle, nějaká podivná stěna ze zvířecí kůže. Je to však doopravdy zvířecí? "U všech Starých bohů," zalapá po dechu, když jí dojde, na co se dívá. Kdyby už toho za svůj život neviděla tolik, pravděpodobně by hrůzou omdlela, avšak teď na ten výjev jen šokovaně koulí modré oči a nejde to, nedokáže od té kůže odvrátit zrak. Tak je to tedy pravda? Všechny ty povídačky?

Miestnosť bola obrovská a na zem bola pokrytá huňatou kožou evidentne rôzne zvieratá lebo farba bola srsti bola všade iná. Uprostred bol jeden nízki stolík ale dlhší a pri ňom dve kreslá a hneď oproti nemu horel oheň, na ľavej a pravej strane zase boli dlhé hodovné stoly na ktorých boli rôzne rohy na pitie ktoré boli uložené na malých stojančekoch a sfúknuté sviečky, v rohu kam nedopadalo svetlo z ohňa sedelo šesť osôb. Osvetlený boli len sviečkami na stole dvaja vojaci mali čierne brnenie na ktorých boli malé ostne mali holú hlavu na ktorej mali početné jazvy a kovovú masku ktorá im zakrývala ústa aj nos ale najkurióznejšou vecou bola ich pravá ruka na ktorej od zápästia bola nasadená čepeľ meča. Zvyšní štyria by vyzerali by aj normálne nebiť jaziev na celej tvári a zaostrených zubov ostrých ako britva. Male na sebe čiernu zbroj zo zlatým havranom niektorý mali halapartne a iní meče. Pár metrov od nich bola malá provizórna kuchyňa a hneď vedľa nej obrovská priepasť ktorá sa zdala že nemá dno. "Som zvedavý kedy severania si všimnú že im z osád miznú všetci ľudia, ak to pôjde takto ďalej tak si to všimnú až keď ich budeme prečíslovať a to už bude neskoro." Povedal jeden z tých ktorý mali obe ruky a hystericky sa zasmial. "Skôr by ma trápilo to že sa vyvíja nový typ vojakov, tuším sa budú menovať Zealoti alebo legionári, jedno alebo druhé. Budú mať plátovú zbroj a široké štíty, lepšie zbrane. Tak či onak, vy Hopliti zanechávate veľa mŕtvych po sebe a málo väznou, niejet divu že máme problém dopĺňať naše rady." Povedal muž z čepeľou na miesto ruky a dal si dole masku aby sa napil. "No vy Stotníci nám len závidíte lebo máte len jednu ruku a stou si ťažko vyhoníťe." Teraz sa všetci štyria Hopliti hystericky zasmiali po tom začali o niečom horlivo debatovať ale to už stíšili hlasy keďže bola hlboká noc a všetci spali, nechceli nikoho zobudiť a hlavne nie svojho pána. Z toho všetkého sa dalo počuť len Nočná Pevnosť, väzni a niečo o nových regrútoch z dedinčanov ktorých uniesli.

Měla by to na místě otočit, zburcovat čtyři strážné a vyrazit na cestu za jejím prvotním cílem, na Zimohrad. Ale to by nebyla ona a její ženská zvědavost a téměř žádný pud sebezáchovy. Jak hloupá to dívka, očividně se stále dostatečně nespálila.
Pomalým krokem, který začnou tlumit zvířecí kůže položené na zemi jako nějaký koberec, se rozejde blíže k té oponě z lidské kůže. Je to odporné, jak někdo takto může nakládat s lidským životem. Ano, ona sice zabila svého manžela (pššt!) a nechala odstranit pár drbálků, ale nikdy by neublížila nikomu, kdo by byl nevinný, jako že ti lidé takoví určitě jsou.
Už-Už sahá po té štěně z lidské kůže, když zaslechne nějaké tlumené hlasy. Zajisté jsou mužské, avšak znějí nějak podivně. Potichu odstoupí od té stěny a vydá se směrem dozadu, kde jsou hodovní stoly, plné jídla. Drží u zdi, kde má záruku toho, že jen tak nebude i přes její bílý oděv spatřena a naprosto nestydatě poslouchá.
Noční Pevnost? O čem to mluví? Vždyť Noční Pevnost logicky náleží Noční hlídce. V hlavě jí tepe, snaží se dýchat co nejtiššeji a nadále poslouchá. Vězni? Vesničané? Copak... Copak tady stále někde drží lidi? Ale kde? A kdo je unáší? Ten podivný doktor? Provádí na nich snad nějaké zvrhlé pokusy?
V hlavě jí to šrotuje, že by se ani nedivila, kdyby to bylo slyšet na míle daleko. O pár krůčků se pokusí přiblížit ještě více, aby alespoň viděla, kdo to mluví a slyšela, o čem to mluví, jelikož zaslechla jenom útržky rozhovoru, které jí nedávají smysl, jelikož nezná spojitosti ani kontexty.
Meč si drží rukou u těla, aby jí nedělal hluk, přičemž už to nevydrží a musí se zhluboka nadechnout. Je jen otázka, jestli si někdo uvědomí, že jim málem někdo dýchá za krk, anebo to přisoudí pouze větru, který produkuje celou touto jeskyní.
Možná by i byla nezpozorována, jenže to by se jeden ze strážných nesměl rozhodnout, že svoji Lady nenechá v hnusné jeskyni samotnou.
"Lady Draven?!" ozve se mužský hlas jednoho z jejích strážných. Možná by to nebylo ani tak slyšet, kdyby se právě neozvala ozvěna, která sílu hlasů pouze znásobila.
V Cry úplně zatrne, když si uvědomí, že to ti muži u stolu zajisté slyšeli a dá se potichu, ale zároveň rychle pozpátku na úprk směrem do takového předpokoje celé té jeskyně. Nejraději by teď začala pořádně nadávat, kdyby mohla. Jak může mít za stráž někoho tak hloupého? Je to vůbec možné.

Jaskyňou sa rozhostila ozvena akéhosi muža, ako odpoveď na ozvenu sa jaskyňa otriasala hlbokým zvukom rohu a vzápätí už bolo počuť len bubny z hlbín jaskyne. Hlasy sa začali ozývať z každej chodby a čo raz zosilňovali. "Máme tu votrelca, nájdite ho." Potom ešte kto si kričal rozkazy ale aké to to už cez hluk a zvuk bubnov počuť nebolo. Za nedlho sa už dostali pred jaskyňu a najprv si všimli štyroch ľudí a tak ich obkľúčili. Najprv bolo všade počuť hysterický smiech z každej strany Hopliti cenili svoje zaostrené zuby a ich zjazvené tváre sa groteskne skriveli keď sa usmievali, pokiaľ sa to za úsmev dalo považovať. Do kruhu zrazu prišiel stotník a zamával čepeľou pred tvárou jedného z vojakov a už išiel niečo povedať keď sa tu zrazu zarazil a po celom okolí sa rozhostilo mŕtvolné ticho. Z temnoty jaskyne sa vynorila jedna postava iná ako ostatné, čierny kožení kabát ktorí mu zakrývala aj nohy takže vidno bolo len špičky jeho topánok, čierne kožené rukavice ktoré držali jedno palicu v ktorej mal ukrytú čepeľ a na tvári nosil masku ktorá vyzerala ako havraní zobák a na hlave čierni klobúk a na jeho ramenní sedel havran menom Valor. Pomalými krokmi vstúpil do kruhu. Až keď sa všetko upokojilo a opadol aj adrenalín tak si človek dokázal všimnúť že vlastne strašne silno padá sneh a nie je vidno ani len na okolité stromy. Muž z maskou iba pootočil hlavou na muža ktorý nemal zbraň pri sebe. "Páni prosím vás, ležím si len tak na posteli a pomaly zaspávam keď sa ozvú bubny a rohy a bezbožný ryk. No a tak chcem vedieť koho z vás mám stiahnuť z kože aby mi povedal že kto z vás za to môže? kto vie možno budem mať šťastie a začneme práve sním."      Ako dohovoril tak sa otočil smerom ku kočiaru a pocítil ako studený vzduch prefukuje okolo neho aj to ako sa náhle ochladilo, možno dotyčný by bol v kočiaru? Napadlo ho a tak sa pomaly vydal ku kočiaru a zabúchal na jeho dvere.

Během chvíle, co její hloupý voják zvolal její jméno, se ozvou bubny a křik úplně odevšad. Je to děsivé, to musí i černovláska uznat. Víc než jen to. Jen Stáří bozi ví, čeho jsou tato... podivná stvoření schopna.
Dostane se až ven z jeskyně, kde málem narazí do jejího neozbrojeného strážného, který se snaží zachovat klid. Vidí mu to na obličeji, jak zatíná zuby, tváříc se naprosto klidně. V očích má ale děs. Bojí se i svůj život? Ani by se tomu nedivila. Ti muži, zdali je tak vůbec lze nazývat, jsou příšerní, děsiví a zajisté velice nebezpeční. Není si s nimi radno zahrávat a on je právě všechny probral do bojového módu.
"Lady Draven, běžte do kočáru, ihned," popadne ji hrubě za rameno, přičemž ji k jejímu vlastnímu kočáru popostrčí. Normálně by si toto nedovolil, sahat na jeho Paní a ještě takto hrubě, ale co si budeme povídat, právě teď se na pravidla etikety doopravdy hledět nemusí.
Nejraději by začala protestovat, že to on je neozbrojený a měl by se schovat, ale ví, že by její námitky utnul jediným pohledem, a proto neplýtvá energií na zbytečná slova a zavře se v kočáru, kde se usadí, ucho téměř přilepené na dveřích, abych slyšela, co se venku odehrává.
Křik. A najednou... ticho, hrobové ti hi, které rozhodně nevěstí nic dobrého. Musí se přemáhat, aby nevystrčila hlavu a nepodívala se, co se to tak u všech všudy děje.
Najednou však začne mluvit nějaký hlas, muž, zřejmě jejich... vůdce? Asi ano, protože nikdo nic neříká, jenom on mluví o... stahování z kůže? V černovlásce opět zatrne, přičemž nahlas polkne, ale snaží se udržet klidný výraz. Jen v očích má potlačovány děs.
Uslyší kroky, které křupají sněhem směrem ke kočáru. Nikdo se ho nepokouší zastavit, ani se jim nediví, když jim bez tak ti muži drží něco u krků, aby nedělali hlouposti.
Když se ozve bušení na dveře, prudce sebou škubne, ale pomalu se skrčená postaví, aby mohla opatrně otevřít dveře. Kdyby je otevřela moc rychle, praštila by ho přímo do... zobáku? Proč má na sobě zobák? Překvapeně jí obočí povyjede nahoru a chvíli jí trvá, než nalezne ztracený hlas.
"Prosím vás, nezlobte se na mne a na moje muže. Vždy při cestě na Zimohrad tudy projíždím a vždy mne zajímalo, zdali ty historky o zvláštním doktorovi jsou pravdivé. Omlouvám se, že jsem vás vyrušila ze spánku," pomalu pokládá slovo za slovo, volí je pečlivě, aby mu nezadala žádný důvod ke vzteku. Již od pohledu je jasné, že je to muž, se kterým si není radno zahrávat.
Pomalu seskočí z kočáru do hlubokého sněhu, kam se jí zaboří boty a mírně zakloní hlavu, aby tomu podivnému muži viděla do tváře.

Mortus sa opieral o svoju palicu, sneh začal jemne padať a zbadal ako vydýchla obláčik pary. Oprášil tú troška snehu čo mal na ramenách a na pravé rameno mu pristál Valor, jeho havran potom pristúpil bližšie k tej neznámej a zobák mal teraz len pár centimetrov od jej nosa a rukou urobil gesto k jaskyni. "Prosím poďte do môjho skromného príbytku, vonku je už zima a sneh začal padať, a v noci je to naozaj nebezpečné. Nemusíte sa báť moji muži sa postarajú o vaše kone aj o kočiar. Budete mojím hosťom a nie, nemáte na výber pretože moja lekárska česť mi nedovolí aby ste sa túlala po tme a v takom mraze. Ešte by ste sa dostala kam by ste nemala a to je v skutku nebezpečná záležitosť, však že?" Dodal chladným až mrazivým hlasom ako keby sa lad lámal na kúsky. Potom ale sa stalo niečo čo nikto nečakal, ozvali sa hlasy v diaľke, veľa hlasov a blížili sa, po chvíľke ako sa pozeral smerom odkiaľ ide ten hluk zbadal fakle, bol to rozvášnení dav ktorý smeroval k jaskyni. Mortus len urobil pár gest z rukou a jeho vojaci sa rozptýlili po okolí. "Teraz už naozaj nemáte na výber, prosím ráčte tým istím smerom akým ste prvý krát prišla do jaskyne to by pre vás ani vašich ľudí zrejme nebude problém. Ale ich je veľa, myslím ten dav, hrozná škoda. Také plytvanie zdrojmi no ale ostáva dúfať že aspoň polovica prežije to by bol úspech to áno." Potom sa vydal do jaskyne a za sebou zanechal hluk boja a výkrikov pričom posledný výkrik znel od jedného z jeho Stotníkov "Tvoja bolesť sa stane legendou!" jaskyňa bola už silne osvetlená a tak sa dalo vidieť že steny aj strop je pokrytý kožou. Rôznymi odtieňmi, ako prechádzali skrz chodbu Valor od letel k dvom Hoplitom a pristál jednému na ramenní a krákavo mu vydal rozkaz "Krá, zabezpečte východ a pripravte väzenské vozy krá." a potom sa vrátil naspäť na Mortusovo rameno a zobákom si načechril čierne perie a spokojne si sedel ďalej. Hopliti sa rozbehli a začali vydávať rozkazy a zvolávať ďalších aby bolo tak ako Valor rozkázal a hlavne prikázal.