Příběh - Myranda Bones

Autorská práva: Chizu Ferrísek <3

Ženy, jaká to okouzlující stvoření. V jednu chvíli mu dokázali zabít celé odpoledne, v té druhé ho přestali bavit příliš brzy než aby poznal veškerá jejich pozitiva. Dobrá, i pár vyjímek se našlo. Ale vskutku jen pár. Víc mu jich prošlo pod rukama a ukončilo výlet na tomto světě než těch, kteří přežili ladnost jeho prstíků a všemožných kulišáren, které se mu v hlavince zrodili. I dnes jedna nebohá mladá holčinka zjistila, jaké to je, když se Ramsay začne nudit a Myranda žárlit. Ano, tahle mírně řečeno totálně šílená žena neskončila mezi masem na porážku, i když jejímu otcovi by to zrovna líto nebylo. Docela si jí i oblíbil. Mohl jí naučit cokoliv a ona nikdy neohrnula nosánek ani nevyhodila pracně ukuchtěné jídlo na jeho boty. Toho si vážil. A jak úžasně voněla po psech. To jejich aroma ho vždy dokázalo dostat do čiré nepříčetnosti. Ale sex byl vždycky skvělý! Myranda byla hotová dračice, se kterou se musel odklízet na druhou stranu Hrůzova, aby otec opět nedrtil nejbližší věc v okolí. Kdyby to byl krk jeho drahé sestřičky, tak by si to s ní rozdával i ve vedlejší místnosti. Už několikrát mu naznačil něco ve smyslu, jestli tu čubu neumlčí on, tak to udělá Roose. Ale nikdy se tak nestalo, kdo víc co ho drželo zpět. Nejspíš nechtěl brát synáčkovi jednu z mála hraček, které ho drželi, co nejdál od Alayne. Malé, rozkošně nevinné Alayne. I na tu jednou dojde. S Myrandou nebo bez Myrandy.
Po blízkém lesíku běžel s Myrandou hned vedle sebe po stopách nebohé dívenky, kterou našli se trmácet u nedaleké cesty. Potom, co si s ní trochu pohráli, jí nahou vyhnali na mráz. Dali jí hodinu náskok a teď již nastala chvíle hledání.
"Pam! Kdepak se schováváš?" rozhlédne se po širé louce. Vzal sebou jen Willow, svou věrnou hellhoundí slečnu, která je měla navádět správnou cestou. Pokud jí najdou, nebudou to psi, kdo si s ní bude hrát. Ne, aspoň teď. Když přežije dost dlouho o další lov jeho milované feny nepřijdou. Ne, budou hlavními aktérkami.
"Támhle je!" ukáže Myrandě nebohou dívku, která s křičem začala utíkat, co nejdál od nich. Ubohé dítě, jako by jí to mělo nějak pomoct. Dost nahlas se zasměje, chytne Myr za ruku a táhne jí sebou.

Konečně přišel čas na Myrandinu oblíbenou část každého lovu. Kdyby to bylo jen na ní, žádný náskok by té špinavé ubožačce nedala, ale Ramsay na svých pravidlech hry trval a ona se mu nehodlala vzpírat. To už párkrát zkusila jako dítě a od té doby věděla, že se to nevyplácí. I tak...jen ať si ta chuděra utíká, ať vynaloží poslední síly a zbytek naděje na útěk před tím, čemu se stejně nakonec sama vzdá. O to zábavnější pak bude ono velké finále, kdy na malá pochopí, že se smrti stejně nevyhne a strach se spolu s bolestí v jejích očích promění v čirou beznaděj. To byl ten moment, který Myranda vždycky tolik milovala, v tu chvíli věděla, že vyhrála. Nakonec, sama uznala, že Ramsayho postup má něco do sebe.
Nikdy na žádnou jinou dívku nežárlila, přirozeně. Na kterou taky? Na tucty ošklivých, špinavých děvek, které se na Hrůzově kdy objevily? Ne, ona přece nežárlila. Jen nesnesla ten pocit, který jí zaplavil pokaždé, když nějakou z nich viděla v blízkosti něho. Nebyla hloupá, viděla jak se na něho dívaly a usmívaly se. Téměř každou z nich si v ten moment přála vidět naposledy prosící v bolestech a následně mrtvou, rozcupovanou psy. A téměř každou taky měla díky Ramsaymu možnost trefit svým šípem. Stejně jako tuhle.
Jen štěkot psa a vzdálený vyděšený křik jí pohání mezi stromy kupředu. Nadšeně se usmívá, když přeskakuje každou větev nebo spadlý strom s připraveným, nataženým šípem opřeným o tětivu luku. Drží se necelý krok za Ramsayim, tak jako obvykle. Další zoufalý výkřik jí donutí nedočkavě vydechnout a zachvět se samým vzrušením. " Kdepak jsi, co!? " Vykřikne do ticha prázdné, pochmurné louky. Na chvíli to vypadalo, že fena ztratila stopu, ale když se znovu rozběhne, Myranda se potěšeně usměje a natáhne ruku s lukem, jako by už chtěla vystřelit, i když dívka ještě není ani na dohled.
Ramsay ji chytne za ruku a ona svůj natažený šíp v tu ránu nechá spadnout na zem. Nechá ho ležet tam, kam dopadl a s přerývaným, nedočkavým smíchem se s ním rozběhne za psem.
" Támhle!" Vykřikne nadšením, když spatří v dálce mezi stromy pomalu se míhající obnažené tělo té ubožačky.

Žene jako o závod a táhne Myrandu sebou. Spatřit je někdo, tak s nechápavostí sobě vlastní si řeknou "Kam to tak běží? Nenahání je někdo?" Opak byl pravdou. Je nikdo nenaháněl, oni naháněli někoho. Někoho, kdo měl vskutku rychlé nožičky. Ale několik hodin běhat po lese na boso a zcela nahá? Bude úchvatné pozorovat to její tělo plné škrábanců, oděrek, puchýřů i malých či velkých ran. Kdo říkal, že je to děvče šikovné? Za tu dobu několikrát mohla zakopnout o kmen stromu či nabourat do stromu samotného. A Will až příliš často bourala rypákem do země stejně jako očmuchávala křoviny i dřeviny.
"Naše holčička krvácí," posměšně poví Myrandě, když zastaví a ukáže jí na nebohou postavičku, která se několik metrů od nich rozplácla na zemi a nyní se snaží vstát. Vydávala u toho neskutečně podivné zvuky. Jako by jí někdo škrtil a ona se mu snažila vykroutit. Co jiného mu dokáže vykouzlit úsměv na tváři než utrpení milovaného člověka, zvlášť když za to utrpení částečně může on.
Chytne Myrandu za ruku, kdyby se jí chtělo prostřelit nebohou Paminku šípem. Ta se stále snažila vstát a jeho družka nebyla jediná, kterou tahle příležitost lákala. Willow přešlapovala nohy na nohu a s očekáváním vždy pohlédla na svého pána, aby své bystré oči upřela opět na zvedající se a znovu padající nahou dívčinu.
"Zůstaň," poručí feně a poté mrkne na Myrandu.
"Vydrž, naše holubička ještě vstane. Měla by," pomalu pustí její ruku a čeká, zda se dívka vymotá a uteče nebo jí zasáhne šíp. Jenže dívka se k ničemu nemá. Ani se nesnaží odplazit. Úsměv mu opadá, jak tohle divadlo začíná být otravné.
"Zřejmě chce popostrčit. Hlavně nezasáhni žádný orgán lásko, to by bylo vážně nudné," povzdechne si a ponechá své družce volnou ruku. Podle jejího předchozího nasazení si myslel, že jí ta touha žít vydrží déle. Ale zřejmě je to jen mrhání jejich časem.

Její smích se s každým dívčiným výkřikem, s každým z těch podivných zvuků, co neustále vydává, stává radostnějším, nepříčetnějším. Tahle má pozoruhodně silný pud sebezáchovy, když je tak dlouho ochotná nahá utíkat lesem, v takové zimě. Myranda by čekala, že ten zvrat přijde dřív. Ten moment, kdy nebohá Pam přestane utíkat, a místo toho začne křičet a prosit o milost na kolenou v slzách strachu. Tak rozkošné. Jeho ruky se za běhu nepustí, ani když málem zakopne o kmen spadlého stromu. Pravda, Ramsay měl a vždycky bude mít mnohem větší sílu a taky o dost delší nohy, ale to vsechno hravě vyrovná Myrandina touha a zapálení. Nevadí jí hnát se za kořistí třeba celé hodiny, je fuk jak malé má nožičky. Když zvíře před nimi spomalí a začne štěkat, i Ramsay ji silou zastaví a pustí její ruku. Dívčina se snaží znovu zvednout své vysílené, zkrvavené tělo z bahna, do kterého spadla. Že by tohle byl ten moment? Myrandin nadějný úšklebek se v okamžiku změní v arogantní, pohrdavý. Jestli tahle ubožačka někdy byla krásná, no...teď už určitě není. "Malá... takhle se zřídit za takovou chvíli." Opáčí stejně výsměšným tónem, jako on. Když sebou dívka s výkřikem tentokrát mnohem prudčeji plácne do špíny, ve které se předtím válela, Myranda nedočkavě založí ruce na prsou. Dávno by jí darovala pár svých šípů, ale nemůže dokud jí to on nedovolí. Navíc pořád tajně doufá, že se ještě zvedne a poběží... alespoň kousek. Ona ale mezitím jen bezvládně leží na zemi a jediné na co se zmůže jsou nelidské skřeky, což pro Myrandu není nic natolik vzrušujícího... a jak se zdá ani pro Ramsayho. Její oči znovu zajiskří tou zvrácenou touhou po krvi, když jí konečně povolí tu malou trochu popostrčit. Natáhne ruku pro šíp a jedním rychlým pohybem se připraví ke střelbě. " Začněme s něčím, co už nebude tolik potřebovat." Zamumlá s úsměvem, ruku s koncem šípu nataženou až ke koutku úst. Lesem se znovu rozlehne zoufalý vzlyk a možná i to donutí Myrandu jednat bez rozmyslu. " Tak třeba..." ani to nedořekne, když šíp pustí. Ten zasáhne nebožačku přímo do ramene, kde taky zůstane zabodnutý doprovázený hlasitým křikem. " Hm..." povzdechne si Myranda, když zjistí, že její šíp přiměl dívku jen k několika plazivým pohybům. Natáhne se pro další a tím ji tentokrát jen škrábne do levého boku. Ani to jí sice nedonutí znovu se zvednout, ale něco mnohem lepšího. Ta malá hysterka už konečně nekňučí ani nevříská, ale prosí o milost.

Vkládal v ní víc důvěry než si nebohá Pam zasloužila. Ze začátku utíkala, co jí její maličké nožičky stačili. Po dvou hodinách se mrcosila bahnem, skuhrala a přímo prosila o smrt. Ale copak je nějaký kat, aby jí dopřál něčeho takového? Ne, ne, ne, ne! Zábava nekončí, ba pokračuje. Ať už Pam bude chtít hrát nebo ne. Ale on si nepřeje, aby tak rychle padla a vykonávala už jen pasivní formu zábavy. Co by to bylo za hru, kdyby jí hráli jen dva ze tří?
S úsměvem od ucha k uchu položí ruku na Myrandino rameno a sehne se k ní.
"Rád bych tě viděl spolu s ní v tom bahně, jen ... pochybuju, že by ti byla konkurencí," zašeptá a dravě jí skousne ušní lalůček. Ta chudinka byla natolik zesláblá, že by jí jeho drahá soukupnice roztrhala v zubech. Jako dravá šelma. A pak by se stal on pasivním účastníkem. Ani to se mu zhola nelíbí. Musí si to patřičně vychutnat všichni. Jenže Pam to nehezky mrší! Má sto chutí na ní poslat Will. Ta netrpělivě přešlapovala z packy na packu a vyčkávala stejně napjatě jako Myranda. Jenže té narozdíl od své feny, dá svolení na další tah. Holka ho přestávala bavit s každou další minutou. Chtělo jí to popohnat.
Pustí svou družku a nechá jí založit šíp k tětivě. Sleduje jí se stejnou touhou po krvi, kterou v sobě drží, jak nejdéle to bude možné. Nemůže z ní během tří minut vykuchat duši. Na to si může najít nějakého hňupa, který mu zrovna nebude dvakrát vonět. Potom co by s ním skončil, by zaručeně nevoněl nikomu.
"Úúú," zamumlá a bolestně se zašklebí, když se první šíp zavrtá do masa. S holčinou to sekne ještě níž. Pud sebezáchovy jí naprosto nic neříká. Místo aby se hnula a dělala něco, tak jen skuhrá. Druhý šíp jí škrábne a nic nevylepší. Naštvaně semkne rty do úzké linky a několika rychlými kroky zmizí vzdálenost mezi nimi. Čapne jí za zašpiněné vlasy a přitáhne k sobě.
"Nudíš mě! A to jsi začala tak krásně, proč si kazit skóre tímhle nesmyslem," promluví k jako kdyby byly staří přátelé a on jí pouze povzbuzoval v jejím dalším životním kroku. ..."Možná na to jdeme špatně. Já to chápu, potřebuješ pomoct," soucitně pokýve hlavou a během pár vteřin vytáhne menší kudlu. Zabodne jí do Pamima levého oka, důkladně se v něm pohrabe než jej vytáhne. Zakrvácenou kudličku přiloží k místu, kde jí začínají vlasy a utvoří si krásnou cestičku od ucha ke druhému uchu. Stačí jen zajet prsty pod kůži a zatáhnout. Nebyl by to nejčistější skalp, ale lepší než předchozí pokus. Holka křičí, co jí plíce zmůžou, ze zbylého oka crčí potok slz a tělo se nezvladatelně klepe.
"Utíkej, běž," popostrčí jí a ona se škubavými pohyby začne sunout kupředu. Střídavě padá na hubu a střídavě se chytá za místa, která jí vylepšil. Ještě si tam zanese infekci tupka jedna. Ach, komu není rady, není pomoci, pomyslí si než vstane a nechá jí se plazit dál. Nebo se alespoň snažit.

Šíp se jí pouštěl o to snadněji, když jí Ramsay před tím tak povzbudil. Hlasitě, slastně zavrčela a raději se pevně kousla do jazyka, jakmile jí skousnul onu citlivou část ucha, aby se po něm stejně dravě neohnala. Naposledy se široce usmála a s nadšením vydechla, než…
Ubohá, nudná Pam…vůbec se nepohnula, ani když jí druhý šíp zanechal hlubokou ránu na boku. Jediné co teď připomíná její existenci jsou zoufalé skřeky a nesrozumitelné mumlání, nejspíš něco ve stylu proseb, nebo modlení… Myranda si znuděně povzdechne a založí si ruce na prsou. Krve a adrenalinu je příliš málo, zatímco špíny a zbytečných řečí až směšně moc. Na chvíli to vypadalo jako začátek jedné z těch zábavnějších her, ale jakmile se ta špinavá ubožačka přestala snažit o svůj stejně ubohý život, začalo to pro všechny ztrácet smysl.
Téměř nadskočí radostí a vzrušením, když se situace tentokrát ujme Ramsay. Zaručeně tu malou dokáže popohnat, když to její šípy nezvládly. Ani Myranda, která s ním strávila tolik času už od dětství nikdy neví, co plánuje udělat v další minutě. Ale kdyby jeho plány už téměř polomrtvá Pam byť jen tušila, určitě by ten ztracený elán a pud sebezáchovy zase našla a to mnohem rychleji a bez toho zbytečného odříkávání modlitbiček. Tak či onak, ať už následuje cokoli, Myranda se přece nepřipraví o pohled z první řady. Nenechá si ujít ani kapičku krve, která se dnes ještě prolije. Několika rychlými kroky přeskočí pár pařezů a na jednom z těch vyšších se taky zastaví. Její tvář znovu rozsvítí ten široký, potěšený úsměv, když spatří kudlu, kterou si Ramsay celou dobu nechával pro sebe. Byla by škoda nechat ji celou dobu tak bezúčelně schovanou. Stiskne ruce v pěst, snad jako by taky potřebovala něco dělat, když už teď může jen přihlížet. Lesem znovu zazní její nadšený, možná až nepříčetný smích, jakmile se kudla zabodne hluboko do dívčina oka. Konečně se do jejích žil znovu vlije ten pomalu vyprchávající adrenalin a srdce jí poskočí, když zakrvácené ostří Ramsay znovu vytáhne. Kdopak je ta hezká teď, co? Její nefalšovaně radostný úsměv se na tu malou chvíli, při pohledu na dívčinu zhyzděnou tvář změní v o to potěšenější a mírně řečeno škodolibější úšklebek. Nebude se o něj dělit, s nikým…co teprve s takovou… jako je tahle. Neodpustí si znechucené odfrknutí, které znovu vystřídá úsměv, když se kudla její kůže dotkne podruhé. Tentokrát je to ještě mnohem záživnější a zábavnější podívaná, tím spíš když vidí, jak si svou část hry užívá i Ramsay. Snaží se držet svůj smích na uzdě, aby se nerozptylovala a mohla sledovat krev rychle se řinoucí ze všech ran, které jí zatím stihli způsobit. Teď už Pam křičí tak moc, že není slyšet nic jiného. A když se trhavým pohybem pokusí zvednout, Myranda nadšeně seskočí z pařezu jako by se nemohla dočkat druhého kola. To se ale zdá se, konat nebude. Minimálně bude o dost pomalejší, než to první. „ Hni sebou!“ Vyštěkne netrpělivě, skoro až dotčeně, jakmile se zubožená dívka znovu odporoučí k zemi. Zase budou muset počkat, aby dostala náskok a oni měli za čím utíkat. Kdyby o ten hon neměla Myranda takový zájem, jistě by Pam pomohla pár kopanci…ale ve stavu, ve kterém momentálně je, by jí to vůbec neprospělo. Kdepak. Udělá krok blíž k Ramsaymu a se spokojeným úsměvem si prohlíží kudlu, ze které ještě odkapává krev.

Křik by pro něj byl hotovou rajskou hudbou, kdyby nyní netoužil po něčem jiném. Po něčem maličko svižnějším a pohyblivějším. Možná udělal chybu, měl vzít více fen, ty by jí rozproudili krev v žilách.
"Willow!" zavolá svého bloodhounda, který skokem překoná vzdálenost, proběhne kolem Myrandy a svým drsným jazykem olízne krvácející průřez na Pamině čele. Dívka vyjekne a v bolestných křečích odhupká mezi křoví. Vypadala dost zuboženě na těch pár šípů, jedno rozřízlé očko a nějaký ten poloviční skalp.
"Ach ty dnešní ženy, nic nevydrží," provokativně se otočí na Myrandu. Povšimne si, kam zalétli její očka modravá. Úsměv se mu ještě víc rozšíří. Přitáhne si jí k sobě a skoro až jemně jí přejede plochou dýky po rtech. Krev ulpí na těch sladkých kouscích jeho vlastního majetku než se do nich dravě zakousne. Na jejím vlastním rtu se objeví krev patřící jen jí samotné. Ale ta je záhy vysáta a pomleta na Ramsayeho jazýčku.
"Hmm, chutnáš mnohem lépe," neodpustí si velice milý kompliment než jeho jazyk najde cestu do Myrandiny ústní hlubiny. Pravou rukou pevně sevře její stehno, které bez jakýchkoliv obtíží nalezne pod tenkou látkou. Jak moc jí chtěl! Ale teď nebyla zrovna ta nejvhodnější doba. Ne že by holčina běžela někak rychle. Ale tenhle lov začal být únavnější a únavnější. Jaká očekávání od něj měl a takového zklamání se mu dostalo. Ale je si jist, že mu to Myranda později vynahradí. Staří bohové ať vezmou otce! Pokud si jeho drahá chce křičet slastí jako na lesy, tak bude vyřvávat, jak se jí zlíbí! Sice mu něco takového do očí neřekne, ale odkýve mu vše, co mu jen poví. Jako vždy.
"Je načase jí vzít domů," vydechne do jejích rtů a úsměv zůstane rozšířený do zlomyslného šklebu. Dívku neviděl, zato jí moc dobře slyšel. To neustále skučení, pláč a vyjeknutí pokaždé, co někam zahučela, bylo nepřeslechnutelné.
"Prasátko patří na porážku. Nebudeme si s ní kazit celý den. Když s námi nechce hrát, budeme si hrát jen my," odvětí v klidu, chytne Myrandu za ruku a odtáhne jí k menšímu srázu. Pod ním mohou spatřit nebohou Pam, jak se pokouší vstát a utíkat dál.
"Noha nebo ruka? Co se ti líbí, to tref," pobídne Myrandu a s očekáváním na ní hledí, místo, aby pozoroval to otřesné povidlo, které bylo na hru zcela neužitečné. A rozbité hračky se jednoduše rozmlátí ještě více.

Ramsay ani nedořekne povel ke svému psovi, když se Myrandě zježí všechny chloupky na krku. Další část hry, výborně! Už by si myslela, že se jí nedočká. Chviličku na to k jejím uším dolehne dívčin jekot a ona se konečně přestane hihňat jako nadšené malé dítě. Místo toho na moment zvážní a nesouhlasně zavrtí hlavou. „ Ale ne… bolí to?“ zakřičí rádoby soucitně mezi dívčinými vzlyky, aby se ujistila, že ji uslyší.
Na Ramsayho poznámku se s jakýmsi podivným úšklebkem, směsí vzrušení a nadšení otočí k němu čelem a na chvíli tak spustí oči ze zubožené Pam. „ Ne všechny jsou ubohé ukňučené tupky, kte…“ pokračovala by svůj opovržlivý proslov, kdyby jí neumlčel chladným, zakrváceným kusem kovu. Její oči se v tu chvíli rozsvítí, panenky roztáhnou a ta zvláštní touha po dívčině utrpení a křiku se na chvíli stáhne do ústraní. Stihne si krev ze spodního rtu olíznout, než jí Ramsay políbí. Jestli se tomuhle… specifickému čemusi dá říkat polibek. Připomíná to spíš způsob, kterým divoká zvířata trhají kořist na kusy, než romantické vyjádření nějakého citu.
Něco snad chtěla ještě dodat, ale... zdá se, že teď ochotně odložila svou oblíbenou zvrácenou hru na vedlejší kolej, aby se pustila do další. Dravé kousnutí mu vrátí, ale nakonec je to ona kdo vyvázne s krvavým rtem. Spokojeně se usměje nad jeho následnou poznámkou a zvedne hlavu výš, jako by něco takového považovala za samozřejmost. Tentokrát ona pevně skousne jeho spodní ret jako první a s tlumeným pozasmáním ho po delší chvilce pustí. Čert vem celou Pam, jakmile stiskne její stehno, znovu své emoce dá hlasitým mumláním najevo a s úšklebkem na tváři své dlouhé nehty zaryje do jeho šíje. Často ho škrábla tak hluboko, že by jeden řekl, že mu po tom zůstane jizva, ani netušila jak…
Málem by úplně zapomněla na lov, který bohužel, bohudíky ještě neskončil. Aniž by se obtěžovala otřít si svou vlastní krev, která jí už pomalu stéká na bradu, natáhne se pro další šíp hned, jak ji pustí, aby to nudné divadlo už mohli ukončit. „ Malá, nudná Pam. Příště to třeba bude lepší…“ odfrkne si s otráveným povzdechem, ale nepřestává se na něho podivně usmívat. Nemusí běžet daleko, jak daleko by se taky mohla dostat… Myrandě se při pohledu na sotva se plazící tělo pod nimi znovu vrátí na tvář ten zvrácený, široký úsměv. „ Ehm, ehm!“ odkašle si nahlas a přiloží šíp k tětivě. „ Ještě vydrž, chviličku…“ zamumlá si pro sebe, jakmile šíp natáhne a následně i pustí. Další z přesně mířených střel zasáhne dívku do pravého stehna, kde se zaboří hluboko do masa. Je jasné, že teď už asi jen tak nepoběží.

Může se zdát, že má oči jen pro tu utrápenou dušičku, která se marně prala se svým osudem. Vlastně se s ním neprala, spíš se do něj nořila až po uši. Ale ne, nepozoroval jen to nahé neštěstí, po očku pokukoval po Myrandě. Po jeho dlouholeté společnici, která ho ke všem podivům nezačala nudit. Jediná bytost ženského pohlaví, která se kolem něj ochomýtala větší část jeho milého života. Zřejmě mu imponovala ta podoba s jeho maličkostí. Oči jí zářili šílenou radostí, když pozorovala plazící se dívku, cukala se v netrpělivém přívalu adrenalinu, ale jako poslušná čuba vyčkávala jeho příkazů. Náramně si jí vycvičil, přesto v ní stále zůstávalo dost z ní samotné. Přeci jen se nemůže ochudit o tu část svobodomyslné Myrandy, která mu zpestřovala život svou vlastní podlostí a krutostí.
Provokace vyšla náramně. Společnice v lovu se chtěla ohradit, ale on jí stačil umlčet. Její vlastní krev byla trpčejší a lahodnější než té ubožačky. Ta chutnala po blátě, potu a vlastních hovnech. Jak se dostali nahoru? Pam ho nepřestane překvapovat. Myrandina krevní skupina by se dala popsat úplně jinak - trpká jako to nejstarší víno, zkažená jako ovoce, na které se zapomnělo a samozřejmě dráždivá. K tomu netřeba nic přirovnávat. Vše s Myr se dalo popsat tímto slovem. Dokázala ho přivést do stavu dokonalého šílenství, kdy po ní toužil. Toužil po každé části jejího vyhublého těla. Někteří z jeho chlapů si říkali, co na ní vidí. Zejména její otec. Kůží potažená kostra, u které se nedá za nic zachytit. Ale oni nic nevěděli. Chyběla jim představivost, podceňovali tu křehkou "panenku". Kdo by to po nich chtěl, Myranda byla jen jeho. Ať si ostatní užívají s macatýma děvkama. On se bude s chutí chytat těch kostí, drtit ve svých rukách malá prsa a chytat se téměř neexistující zadnice. Tohle vše vyvažovala Myrandina odhodlanost a dravost zvířete, které ví, že se svou kůží na trh nemůže. Proto využívá zcela jiných fint. Jako nyní, kdy mu div nezaryje nehty až do masa. Rád by nechal uniknout své plné ... nadšení do éteru, ale hra ještě neskončila.
Seskočí k malé, nepěkně zasviněné Pam, která už hrabe z posledního. Šíp jí trčí ze stehna a pod ní se tvoří mokrá loužička krve smíšená s močí. To sebou vážně mají táhnout tohle špinavé prase. Podrážděně si povzdechne a jeho předchozí dobrodinost se vypaří. Původně jí chtěl vytáhnout šíp z nohy, ale jelikož Pam nedokáže udržet své útroby, tak si nic nezaslouží.
"Odtáhneme si to zasrané prase do brlohu. Pokud vydrží," mrkne na Myrandu a čapne Pam za zraněnou nohu. Čuně vykvíkne bolestí, ale on to zcela ignoruje. Bez jakéhokoliv zájmu jí začne táhnout. Ale dívka se nedává bez boje. Zarývá své beznehtové prsty do hlíny a snaží se hrabat pryč.
"Jak jsme jen mohli vědět, že se z Pam vyklube nevděčný parchant. Zlatíčko, nejsi žádný hraboš, tak přestaň pokoušet mou trpělivost," zamručí a dál se pokouší táhnout to zlé zasviněné čuně.

Myranda nedočkavě zavrčí, hned jakmile se od ní Ramsay vzdálí... skoro jako jeho čuba, která by podobně jako ona samotná konečně roztrhala to nevděčné malé prase a ukončila tak tuhle nudnou, hloupou hru, která ještě před pár okamžiky připomínala slibný lov. V Myrandě zbývá ještě tolik energie, proč jí nevyužít, když má tu možnost? V té špinavé hromadě bahna a krve, která se plazí na dosah ruky je ještě hodně životně méně či více důležitých orgánů, které nezasáhla. Játra, slezina... co srdce a plíce? To všechno zdá se jen tak přijde nazmar. Stačilo by jí jen slovo, jen pokyn a ona by s chutí tu malou děvku dorazila. Ale Ramsay tenhle lov očividně považuje za téměř uzavřený. Myranda se znovu vzrušením zachvěje, jakmile se Ramsay znovu začne věnovat Pam. Ubohé Pam. Byla to taková pěkná, mladá holka. Určitě mladší než ona. Jaké to neštěstí, že byla ve špatný čas na špatném místě. A hlavně... marně se snažila udělat dojem na nesprávnou osobu. Pokud jí to za to stálo...
Už se pomalu natáhne pro další šíp, konec konců její napnuté svaly a zamlžená mysl žádající si víc krve a nelidských skřeků by už snad ani nečekala na Ramsayho povolení. I když dobře věděla, jaké by to mělo následky. Ona se nemůže jen tak... zastavit. Sladký, nadšený úsměv se jí na tváři v mžiku opět změní na ten nepříčetný, šílený úšklebek, kterým obdarovala každou ze svých obětí, když se vážně dobře bavila. Ale on ji tentokrát stihl zarazit. Div že zklamáním neupustila luk i s šípem na zem. " Ale..." vydechne rozhořčeně a zavrtí hlavou, jako by nemohla uvěřit tomu, že je konec. Žádné další šípy zabořené ve stále ještě živém mase, žádné prosby o slitování...Žádná krev? Tahle... Pam ji teda skutečně zklamala. Otráveně si povzdechne a vrátí šíp zpátky, zatímco udělá pár dlouhých, pomalých kroků k nim. Nakonec to snad nesmrtelé prase ještě bude muset odtáhnout zpátky. A tak slibně to na začátku vypadalo. Natáhne se po dívčině druhé špinavé končetině, jak se od ní očekává a prudce jí škubne. Pam vykřikne a Myranda zlostně zavrčí a na chvíli její nohu zase pustí, aby mohla svojí kořist vší silou kopnout do už jistě tak dostatečně pochroumaných žeber. " Sklapni, jako by nestačilo, že už tak si všechno zkazila!" Zasyčí jedovatě pár centimetrů od jejího špinavého obličeje, než si opět klidně zastrčí rozcuchané vlasy za ucho. V porovnání s Pam, která co přišla, měla křivky jako kdejaká severská děvka, vypadá Myranda skoro jako chodící kostra. Jak moc nenávidí to hnusné čuně. Ale musí udělat co Ramsay chce. Znovu Pam popadne za holeň a s pohledem upřeným na jediného muže, ve kterém kdy viděla nějakou autoritu začne Pam tahnout po tvrdé zemi jako by to byl jen kus hadru.

"Jsi na tu nebohou hromádku neštěstí tak zlá!" oboří se skoro až naštvaně na Myrandu než se mu po pár vteřinách na tváři vykouzlí ne zrovna střídmý úsměv. ..."Ale mě se to líbí," ztlumí hlas a pevněji sevře Paminu nohu. Jako kdyby se ocitla ve svěrači. Čuně nehodné sebou zmítá a pláče, když jí Myr div neutrhne nohu. Jeho feny by měly co žrát, ale on si jí chce ještě vychutnat. Když už jim neposloužila jako řádná srna, tak se musí spokojit s jinou účelností. Pořádně zatáhne a holčička za sebou nezanechá jen krvavou skvrnu, ale i několik nehtů. Taková škoda, čím méně nehtů, tím méně třísek pod ně. Vždy jej zajímalo, jaká nesnesitelná bolest to je a tak si jen tak z recese zarazil kus dřeva pod nehet. Z té agónie mu div nepřeskočilo, ale aspoň věděl, jak se ty nebožáčci cítí. Nejspíš proto to bylo jednou z jeho nejoblíbenějších metod, jak dohnat někoho k šílenství. Dokud to otcovi oči neviděli, mohl si pohrávat, jak se mu zlíbilo. Samozřejmě, že to neušlo jeho pozornosti, ale kdo ví jaké důvody měl k tomu, že jej nechal v tom pokračovat. Možná přeci jen byl raději, když si synáček hrál v koutě než na nádvoří. Hezky veřejně. To by jistě nerozdýchal a on následně také ne.
Holčina vzdá boj s větrnými mlýny jako se vším a nechá se táhnout tou sourodou dvojicí maniaků.
"Vidíš to? To je dokonalá ukázka špatné výchovy. Kdyby jí rodiče vychovávali dobře, tak by věděla, jak moc je lidský život cenný a více by se o něj prala. A nebo jí nakukali takové báchorky, že když se rozbrečí jako malá želvička, tak jí každý začne litovat a odpustí jí i tu ohavnost, jež provedla. Ale já jí nemohu odpustit, jak se tě snažila v mé přítomnosti odsunout do pozadí a ukrást si mne pro sebe. To je zcela neodpustitelné a máš plné právo určit, co se s ní stane," hodí téměř průsvitným očkem po Myr a dál táhne nebohou Pamičku k tajnému vchodu do Hrůzova. Táhnout jí nádvořím by nebylo moc chytré.
"Co se ti zlíbí, to s ní provedeme. Ukřivdila ti a bude za to pykat," zablýskne se mu v očích, když se úsměvně zadívá na dívku, ze které tekly veškeré tekutiny, které mohly.
U tajných dvířek zabuší na dřevěnou plochu a vyčká příchodu Damona Tanči pro mě.
"Odnes jí do sklepa a někam jí pohoď," poručí mu a nabídne Myrandě své zašpiněné rámě.