Příběh - Joanna Lannister

Skutečně mu nestála ani za těch pár slov? Stala se pro něj natolik podřadných druhem, že se ani neotočil, nezměnil své rozhodnutí? Být to kdokoliv jiný, poslal by jej z Králova přístaviště, co nejdál. A na nejhorší místo, jež si ne každý dokáže představit. Či by tu osobu odvedl jeden z jeho strážných a na bezpečném místě by ji odpravil do moře. Spousta způsobů, jak se zbavit nepohodlných osob, jež narušují králův klid. Jenže Joanna byla jeho sestřenicí. Lannister a též jedna z jeho hlavních myšlenek, jež mu občas nedávala spát. Od toho momentu, co pochybil, se jí nedokázal zbavit. Byla s ním každou vteřinu jeho života. Nuceně. Nestál o nic podobného. Ačkoliv tu myšlenku bral i z jiného úhlu. Měl nejvyšší čas, aby si našel ženu, jež by mu porodila dědice. Pravého dědice Casterlyovy skály z něhož by nebyl tak otráven jako ze svého otce. Sestřenice se brala jako vzdálená rodina. Nic, co by se dalo přirovnávat k Targaryenům. Přesto ... proč by utužoval vztahy se svou vlastní rodinou. Musel se porozhlížet dál, hledět na důležité svazky. Oženit se s dívkou, jejíž rod by něco znamenal. Tyrell, Arryn, kdyby Aerys nadále nedodržoval zvyk čisté pokrevní linie, mohl spojit Lannistery i Targaryeny. Lva a draka v jedno. Tato myšlenka jednou ujela Steffonovi, jelikož to s ním konzultoval. Ten den byl Aerys stále jen princem a bylo to poprvé, kdy jej viděl naštvaného. Upřímně zuřil. Zvyky draků mu byly nadevše. Plánoval i pro své budoucí děti vztahy mezi sebou. Jenže i v nynější době se jim stále nedařilo zasít pravé sémě, z nějž by vzešlo dítě. Nejlépe dcera, budoucí žena pro prince Rhaegara. Nejspíše mu Sedm přálo. Měl vlastní plány, co se týkalo zasnoubení malého prince. Sic stále neměl potomky, nevzdal se své vize ve spojení dvou nejsilnějších rodů. Takové plány by Aerys zhatit neměl. Již několikrát to s ním probíral a ačkoliv stále mluvil o čisté pokrevní linii, v těch lepších časech s ním souhlasil. Jenže vskutku král byl jako počasí. Rychle se měnící, nevyzpytatelné a nebezpečné.
Měl čas rozmýšlet než se mu do cesty postavila vlastní sestřenice. S překvapením se zarazil. Ačkoliv na sobě nedával nic znát, nehodlal jí dopřát dalšího potěšení. Stačilo, že jej zarazila v cestě, osočila jej a začala se bránit. Před ním. Naposled, co se na něj někdo pokusil zaútočit, byl lord Tarbeck s lordem Reynem, jež otevřeně odmítli plnit své povinnosti. Ale Joanna se nedala srovnávat s dvěmi hlupáky, jež se rozhodli postavit lvovi. Ona byla pravá lvice a její slova šla přímo od srdce. Od orgánu, na kterýž nehleděl.
Nemohl ani neočekávat, že by se nevrátila k tomu dni, kdy zapochyboval. Jindy elegantní dáma se stala rozzuřeným zvířetem, jež chrlilo své přední myšlenky bez jakékoliv zábrany. V jiném případě by ji nechal domluvit a odešel by, nestálo by mu to ani za jediné slovo. Ale tato slova se jej až příliš týkala. A Tywin Lannister poprvé v životě netušil, co odpoví. Jak zareagovat. Stál tam a v tichosti na ní hleděl. Nejspíše se i v jeho tváři odehrávalo více než kdy dříve. Ne ... ne v jeho tváři. V očích. Zračilo se v nich zmatení i šok. Jaká žena se mu kdy dokázala postavit? Se sestrou se ladil. Žádná jiná pro něj nic neznamenala. Když popíral jakoukoliv emocionální nestabilitu k Joanně.
"Nemínil jsem vás políbit úmyslně," první věta, jež vyklouzla z jeho úst po delší chvíli. Ze vzdálené místnosti se ozýval veselý ryk králův, zatímco zbylí se smáli svým falešným smíchem. Neměli ponětí, co se odehrává kousek od nich. Odkašlal si, jakoby se mu něco zaseklo v hrdle. A též tomu také bylo. Slova tam zůstala a nechtělo se jim vylézt ven.
"A nepřišlo mi vhodné tomu dávat jakoukoliv váhu. Tento krok se nepříslušel ani jednomu z nás. Neměl jsem si to vůči vám dovolit. A samozřejmě omluva by měla býti na místě. Kdyby mě to mrzelo, což nemrzí. Přestože nejsem váš muž, abych si něco takového mohl dovolit. Nejste žádná lehká děva a ani si to o vás nemyslím. Přesto vaše dnešní chování bylo přehnané a dětinské. Já zničil své nepřátele, vy jste pouze rozdmýchala oheň mezi mnou a králem, což by mohlo mít dopad na říši. Měl jsem rozhodnout, co s vámi provedu, jakožto váš bratranec hlava rodu Lannisterů, ale neučiním tak. Ponechám to na vás. Když dokážete sama naplánovat satisfakci, dokážete i vymyslet, jak zmírnit králův hněv," skončil se svým vlastním proslovem a s rukama podél těla vyčkával, zda Joanna zareaguje či se každý vydá svou vlastní cestou. Cítil dosti nepříjemný tlak. Nedokázal posoudit, co to znamená, ale příjemné mu to nebylo. Nic z toho. Ani nic z toho, co se mělo ještě dít.

Zůstávala stát proti Tywinovi. Napnutá jako tětiva luku. Stále mohla vystřelit šíp, který zasáhne, nejlépe přímo do srdce. Či mohla povolit a výhružku stáhnou. Mnoho sourozenců jí naučilo se prosazovat. Byla dáma, uměla mít elegantní, šarmantní a okouzlující ve všech směrech. Ale také uměla být lvice, která se bude rvát za to, co pro ní má jakoukoliv hodnotu. Uměla odporovat bratrům i otci. Nebylo to nejmoudřejší, ale dělala to. Ovšem až v Králově přístavišti začala být neopatrná. Ona se lidem spíše dostávala pod kůži. Naváděla si je svým směrem. Dávala jim argumenty a důvody, proč naslouchat. U Tywina to však nešlo. On by jí neposlouchal, kdyby to dělala tak jako obyčejně. Proto to byl skutečný střet dvou hrdých lvů. Lev, který nemíní poslouchat nikoho, koho nepovažuje za sobě rovného. A lvice, která chtěla být vidět a nehodlala se podřídit. Pozorovala Tywinovi oči. Něco se v nich dělo. Emoce se střídaly, myšlenky v nich kmitaly. Samotná byla překvapena z toho, co vidí. Tiše polkla a nepatrně se uklidnila. Ruce nechávala podél těla a jemně je stiskla v pěst.

První věta jí zarazila a v další chvíli je přerušil ryk ze sálu, který se nacházel nedaleko. Pomalu se tím směrem otočila. Zaposlouchala se do veselí a uvědomovala si pár důležitých věcí, které do té chvíle snad nevnímala, nebo vnímat nechtěla. Pomalu opět svůj pohled přesunula k Tywinovi. Tentokrát si ho ale začala prohlížet. Studovala jeho výraz, rysy tváře, postoj i ten nejmenší záchvěv mimiky. Mírně našpulila rty v nevyřčené otázce „co?“. Tywin Lannister nebyl spontánní člověk. Byla si jistá, že si vše dopředu promýšlí a nikdy nedělá chybný krok. Měnilo jí to celý pohled na věc. Fakt, že jí políbil docela náhle, snad z vlastní potřeby, kterou si teprve neuvědomoval. Pozvedla bradu mírně nahoru, jakmile si odkašlal a uvolnila svůj výraz ve tváři, který byl nyní spíše překvapený. Poslouchala a v hlavě se jí pomalu tvořili argumenty, či přikývnutí k souhlasu. Ona sama tomu dávala možná až příliš velkou váhu, což byla chyba. Opravdu polibek nepříslušel ani jednomu z nich. Přeci jen jsou bratranec a sestřenice. Ztrácet hlavu a věnovat sympatie tomu druhému bylo hloupé, troufalé. I z polibku může vzniknout cit, nebo jistá fixovanost na druhou osobu. Cožpak si to směli dovolit? Tywin jistě v blízké době vybere vhodnou ženu, která se mu stane matkou dětí a lady z Casterlyovi skály. Někdo se zvučným jménem velkých rodů. Joannu ale též v blízké době někdo provdá. Některý z bratrů, či sám Tywin vybere vhodného manžela na posílení rodu. Mohli ji poslat do Dorne, na Sever… mohla jít kamkoliv. Snad jen Dorne by jí bylo útěchou v tom, že zde má přítelkyni, která by jí snad i porozuměla.

O něco víc se uklidnila, ještě když zmínil, že jí rozhodně nepovažuje za lehkou děvu. Mohlo jí být jedno, co si lidé myslí. Kdo si šeptá o její maličkosti. Přesto jednu věc nedokázala snést. A to, když o ní kolovaly pomluvy, které vyjmenovávaly počet možných milenců. Dělali z ní obyčejnou děvku, která se do vysoké společnosti nehodí. To Joannina hrdost nedokázala za žádných okolností překousnout. O to více by jí vadilo, kdyby tak smýšlel vlastní bratranec, stejná krev, rodina. Když ji ale následně napomenul, zarazila se. Cožpak neměla věk na to, aby ještě směla udělat jednu či dvě dětinské chyby? Ne, rozhodně nechtěla rozdmýchávat zlou krev mezi králem a jeho pobočníkem. To bylo skutečně nebezpečné a ohrozila by tak spoustu lidí. V té chvíli, kdy se chtěla Tywinovi pouze vysmát to viděla jako dobré řešení, nyní nikoliv. Nakonec jen sklonila hlavu a vyčkávala, dokud svou řeč nedopoví. Tiše si přitom povzdechla a kousla se krátce do spodního rtu. Jak to vlastně měla napravit? Králi teď nesměla pár dní přijít ani na oči, pokud nechtěla přijít ke zranění či smrtelné újmě. Bude se muset v jeho přítomnosti naučit chodit po špičkách, přesto byla pravda, že napravit to musela. Pochopitelně jí napadla jedna myšlenka, jak krále uklidnit, ale tu si ihned zakázala.

Pokorně se Tywinovi poklonila. „Jistě lorde, zařídím to,“ přikývla a krátce se mu zadívala do očí, než hleděla spíše za něho. „Požádala bych vás však o laskavost, abych tak mohla učinit…“ krátce se odmlčela. „Král občas opouští hlavní město s vybranou společností, zatímco královna zůstává v hlavním městě. Mohl byste zařídit, abych v té společnosti byla?“ Povytáhla obočí do elegantního obloučku, který značil otázku. Pokud měla urovnat spor, který začala, pak potřebovala být s Aerysem alespoň chvíli sama. Mimo dohled ostatních, aby v hlavním městě nevznikali další pomluvy. „Byla bych vám za to skutečně vděčná.“ Pokud by si dokázala Aeryse udobřit, mohla ho pomalu navádět k tomu, aby změnil přístup k Tywinovi. Za předpokladu, že jí bude Aerys naslouchat.

Lvici cosi uklidnilo. Nezdála se tak rozzuřená jako když jej zastihla při odchodu. On sám necítil nic jako hněv. Stál vyrovnaný, ruce podél těla, pohled upřený na Joannu, k níž nemusel shlížet o nic níže než ke králi. Jediný souboj odehrával uvnitř. Sic se sestřenice nejspíše dostatečně uklidnila, musel předpokládat i nejhorší. Nikdy mu k ní neseděl výbuch hněvu, emocí či snad něco tak dětinského jako pomsta za něco, co mohli v osamnění probrat. Sic musel uznat, že jí to nikdy nenavrhl. Jakoby se toho téměř i obával. Jaké otázky by mohly vyplout na povrch a odpovědi, jež by nemusely ani jednomu z nich vyhovovat. Joanna nikdy nebyla řádná lady dle etikety. Ano, chovala se podle ní, oblékala, chodila, ale stále v ní bylo něco jejího, něco, co veškeré dámy kolem ní postrádaly. Tu vlastní sebejistotu, názor i rozum. Kdyby jí to bylo dovoleno, usednout k pánskému stolu, možná by jim dokázala jakou váhu má její myšlení. Musel téměř i uznat, že si jí váží a jde dobrým příkladem pravého Lannistera. Jenže v blízkosti krále to bylo vskutku nebezpečné. Aerys se mu měnil před očima, moc mu stoupla do hlavy, přehnané vize hodlal vyplnit v rámci pár let, nejlépe měsíců. Na svou ženu i sestru tlačil, snažil se s ní počít další dítě, dceru a budoucí ženu pro malého Rhaegara. Jenže bohové k ním přízniví nebyli. Nebylo málo společných rozhovorů v niž Aerys urážel Rhaellu, označoval ji za neschopnou a nevhodnou přijmout jeho sémě. Několikrát i navrhl, že by přijal za manželku další lady. Spílal své vlastní matce, že jej neobdařila dvěma sestrami jako Aegonova matka. Nechtěl, jak král pravil, "prznit" čistou rodovou linii nějakou směsí. Jenže jemu neuniklo, jak se toto téma nesměle přesunulo k Joanně. Když jí nemohl mít jako milenku, chtěl jí za svou ženu. Poté by s ní mohl nakládat dle vlastní libosti jako s Rhaellou. Na toto téma zakládat rozhovory čím dál častěji. Zvláště s radostí dodával "A poté budeme rodina, Tywine. Jak sis přál." Měl nemalou obavu, že se s tou vizí již ztotožňuje.
Když hleděl na Joannu věděl jistě jedno, učiní vše proto, aby se jí Aerys nemohl zmocnit. Cítil, jak v něm kypí zlost, když král hleděl na jeho sestřenici jako na lehce ukořistitelnou věc. Před několika dny to bral jako urážku rodu Lannisterů, nyní cítil, že to bere více osobně. Musel ke králi dostat jinou ženu, jež by ho zaujala, byla mu po vůli a mohla se stát jeho druhou ženou, když si to žádá. V jiném případě by musel Joannu urychleně provdat, narušit již tak protrhaný vztah s dávným přítelem, ale ona by byla v bezpečí. Daleko od obou.
Nepatrně kývl hlavou na její poklonu. Z vedlejší místnosti se stále ozýval rozjařený ryk Aeryse. Krátce se k němu přidával Steffon, ale byla to pouhá přátelská maskara. I on cítil, že je něco špatně. Nepohnul ani svalem, když začala vyjevovat svou prosbu, zato jeho žaludek se sevřel a kdyby se neovládl, dal by ruce v pěst. Reakce z něj vyjela dříve než si stačil promyslet patřičné rozhodnutí.
"To by nebylo vhodné," spontánní věta, kterou musel v okamžení poupravit. A učinit něco, co nikdy nečinil. Vzít své prohlášení zpět. ..."Já si s Aerysem promluvím. Pokud vám přijde na mysl vhodná omluva, nejdříve jí prokonzultujte se mnou. Nyní není radmo žádné chyby. A též bych u toho měl být. Král je v poslední době dosti rozmrzelý. Není nejlepší s ním zůstávat osamotě," rozhodl se vymyslet dosti pádné důvody, aby se s ním Joanna nestřetla bez jeho vědomí ani bez jeho přítomnosti. Měl by jí nechat sledovat. Nemohl si dovolit, aby se k němu přiblížila. Ne po slovech, jež mu vycházela z úst, po pohledech, kterými jí obdařoval. Cítil, že ten polibek byl skutečná chyba. Fatální chyba za niž bude brzy pykat.
"Teď mne omluvte, mám ještě jisté záležitosti k vyřízení," na pár vteřin sjel očima dolů než se k ní vrátil. ..."Pokud si budete potřebovat o něčem pohovořit, budu ve své pracovně," nejspíše příliš smělá nabídka, ale vyjela z něj lehce, nemusel jí promýšlet. Byla tu. Lehce se uklonil a s vyslovením jejího jména se vypravil za svou nynější prací.

Jakmile zmínil, že její nápad a celá situace, jak se s králem udobřit není vhodná, jen překvapeně zamrkala. Ne, rozhodně neměla v plánu vyhledat Aeryse a nabídnout se mu. Neroztáhla před ním nohy dřív, nebude tak činit nyní, i když si byla jistá, že by to mnoho věcí napravilo. Ne, ona jen chtěla možnost k Aerysovi promlouvat. Nechtěla činit nic jiného, co již roky činil právě její bratranec. Tywina vždy měla za moudrého muže, byť s ním ne vždy souhlasila. Obdivovala jeho schopnost promlouvat k lidem a ovlivňovat jejich názory nebo tvořit úplně nové. Byla si celkem jistá, že i ona by dokázala krále ovlivnit. Učinila by mu dostatečně výhodnou nabídku, aby jejich spory ustali a on měl na srdci daleko více blaho království, než to své vlastní. Byla sice příliš mladá, ale nebyla hluchá. Proslýchalo se mnoho věcí a její přirozenost nedovolovala nečinit nic. Musela se o něco alespoň pokusit, nebo si to alespoň přála.

Nejvíce jí však překvapilo, když Tywin vzal své slova zpět. Nikdy neodvolal to, co již jednou řekl. Nikdy si neprotiřečil. Byl mistr slova. Každé jedno slovo vážil pečlivě, aby dokonale zapadlo do jeho plánů jako bezchybná skládačka. Bylo prakticky nemožné použít jeho vlastní slova proti němu. Nyní by to však šlo. Ještě pár minut zpět tvrdil, že kvůli ní s Aerysem promlouvat nebude. Měla to vyřešit sama, ale stačilo pár jejích slov a vše si rozmyslel. Zkoumavě si ho prohlédla. Přemýšlela, proč by vůbec měnil názor, proč někdo, jako je on?

„Ano, lorde,“ přikývla, jakmile se vzpamatovala. „Vymyslím vhodnou omluvu a jakmile ji budu mít, vyhledám vás. Budu ráda, pokud pak mou představu potvrdíte. Nerada bych krále rozhněvala ještě více, ne poté, co se dnešního večera stalo.“ Zavrtěla krátce hlavou, než se narovnala a ruce spojila před sebou. „Slibuji, že se v králově přítomnosti bez vaší společnosti neobjevím,“ mírně pokynula hlavou. I jako královnina dvorní dáma se mohla snadno vytratit z Aerysovi společnosti. Král a královna stejně trávili čas bok po boku jen o oslavách a významných akcí, či pokud se králi zachtělo potomka.

„Zajisté,“ poklonila se mu, když oznámil svůj úmysl odejít. Musela zůstat klidná, již neměla důvod zuřit. Prakticky dostala co požadovala a vše bylo vysvětleno. „Přeji vám příjemný večer, lorde.“ Popřál v dobré vůli a snad to myslela i upřímně. „Budu si to pamatovat a v případě potřeby vás vyhledám,“ přikývla, než ho nechala odejít. Její pomsta nakonec stála více, než si přála. Přesto mohla děkovat Sedmi, že se nic vážnějšího nestalo a že se za ní vlastní rodina postavila. Byla si vědoma toho, že nyní králi nemůže přijít ani na oči. Pro dobro všech a mohla tiše doufat, že její chování nebude královna hodnotit vlastním trestem, ovšem tomu se také vyhnout nemohla. Jen čas mohl ukázat, co všechno se změní. Jen co zůstala v chodbě úplně sama ještě jednou se rozhlédla a raději se ihned vydala do svého pokoje, kde se zamkla. Dal se do ní nepříjemný pocit a snad teprve znovu dolehlo všechno, co se na hostině stalo. Představa, že jí král chtěl zabít, jí děsila. Jako mávnutím proutku si teprve začala uvědomovat svojí smrtelnost.