Příběh - Lhara Lannister

Autorská práva: Chizu Ferrís

Mohol sa rozčuľovať, mohol kopať do všetkého okrem úbohého kopytníka, ktorého Jaimeho výbuchy hnevu začali dosť znervózňovať, no jeho hnev neustával. Skrotil ho len kvôli úbohému zvieraťu. Zvonivý hlas, ktorý sa o chvíľu prehnal stajňov mu však príliš nepomáhal. Jaime trhol hlavou a zabodol pohľad na zlatovlasé dievča opierajúce sa o vedľajší box. Chvíľu tam len tak stál s kefou v ruke prebíjajúc dievča pohľadom akoby mu tak celkom nedoplo, že to blonďaté čosi pred ním je skutočná ľudská bytosť. Na malý, malinkatý moment sa mu zazdalo, že pred ním stojí jeho drahá sestrička. Lenže to bolo nemožné a i keď s ňou dievča isté črty zdielalo, Cersei to nebola.
"Lhara," spoznal ju nakoniec Kráľokat, jej meno takmer mu ani neuniklo spomedzi zuby.
Bolo to už dávno kedy svoju sesternicu videl naposledy. Ako dávno? Už si nespomínal. No pamätal si ju ako dievča. A Lhara čo pred ním teraz stála bola žena. Jej telo sa možnože ešte stále vyvíjalo, no jej črty už boli tie mladej ženy. Mladík sa snažil rozpamätať sa, koľkože by to mala mať rokov, no nedarilo sa mu. Niet divu, bratrancov a sesterníc mal snáď viac než bolo kuriev, ktoré stihol kráľ behom svojej krátkej vlády pojebať. Keď sa nad tým však viac zamyslel, kráľ bol veľlmi zaneprázdnený muž. Tých kuriev mal rozhodne viac než on príbuzných.
Jaimeho výraz sa rýchlo zmenil z mierne zaskočeného na nevrlý a opäť sa otočil k svojmu tátošovi.
"Ako keby sa tomu plešatému oslovi niečo niekedy páčilo," zasyčal jedovato.
Spôsob, akým rozprával o svojom otcovi už len sám o sebe napovedal, v akej nálade mladý rytier bol. Nie, žeby si o otcovi už nemyslel kopu vecí a neoznačil ho rôznymi hanlivými menami. Každý syn to predsa niekedy robí. No nikdy sa neodvážil nič z toho vyrieknuť nahlas. Teraz sa mu dobre že z uší neparilo.
"Ak dovolíš, nemám náladu na spoločnosť. Choď si česať vlasy alebo čokoľvek iné, čo rada robíš. Chcem byť chvíľu sám," prehodil k nej sucho nevenujúc jej žiaden ďalší pohľad.

Musí uznat, že je tak rozkošný, když se hněvá. I když on byl rozkošný při všem, co dělal. Jaime Lannister, její milovaný bratránek, který těžce doloval ve své paměti její jméno. Nebylo to poprvé a nebude to ani naposled. Samozřejmě mu to nemůže vyčítat, měli mnoho bratránků a sestřenic a málo z nich byli dcerami a syny mocného Tywina Lannistera. Ti jediní přicházeli na světlo, krátké paprsky dopadaly i na děti drahého strýčka Kevana. Ale ti zbylí měli smůlu. Umřít v zapomnění, to měl být jejich osud, pokud se jim nedostalo nějaké polovičky, která by si na ně aspoň vzpomněla. Bohužel na ní si ten starý vypelichanec vzpomínal až moc často. Jako jediný. Oči měl všude, uši měl všude. Kdykoliv udělala očka na nějakého služebného nebo kuchtíka, ten plesnivec to věděl a okamžitě ho vyhodil. Tedy, aspoň jí to tak říkali komorné. Měla takové tušení, že ti nebožáci někde hnijí pod Skalou, ale měla tolik soudnosti, aby se za nimi nepouštěla. Nepotřebovala skončit mezi nimi. Za to jí nestáli. Stačilo si najít jiného kolouška, se kterým si stačila užít dřív než se přidal ke zbytku osazenstva. Ach, jak byl její život nehorázně nudný. Ke Královu přístavišti by jí nikdy neposlali, místo toho měla zavítat do nějakého Zlatého zubu a stát se ženou idiota s pupkem a skoro pleškou. Jistě i s inteligencí na tom nebyl nejlépe. A co bylo horší? Stále to nebylo dostatečně daleko od toho hnida. Stále to byli v západních krajinách a lord Lefford byl stále vazalem toho prašivého senila. Měla navždy zůstat zavřená v temném hradě a starat se o děti, které budou stejně šeredné a hloupé jako bude její muž. Raději mu ukousne přirození než aby ho do ní zasunul.
Přestane se opírat o futra dveří a vstoupí hlouběji do stáje a blíže k jejímu naštvanému bratránkovi. Vlastně se ani Cersei té kurvě nedivila, že po svém bráškovi házela očkem. Krev nekrev tenhle chlapec nebo skoro muž byl jednoduše k nakousnutí. A jak se donesli řeči o novorozeném princátku, mělo čupřinku zlatých vlásků. Že by nakonec královnička neodolala?
S předstíraným údivem si strčí ruku před ústa otevřená v hrůze. Neuplyne ani vteřina a už jí sesune po svých šatech níž, opět s úsměvem na tváři.
"Takhle mluvit o svém drahém otci, muži, který ti dal život, který tě vychoval a zajisté tě hluboce miluje. Co kdyby tě teď slyšel?" její slova jsou vážná, ale její výraz o tom zajisté nesvědčí. Dala by cokoliv za to, aby ho nyní šedovlasý hnis slyšel. Aspoň určitý pocit zadostiučiněný by z toho měla. Tywin by jistě nehnul ani brvou, ale v nitru by ho to dost užíralo. To by mu přála, jen to nejhorší stejně jako on přeje jí.
"Česat vlasy?" řekne spíš jako řečnickou otázku, během které si upraví své pečlivě načesané kadeře než ho obejde a postaví se z druhé strany. ..."Kdo říkal, že ti chci dělat společnost? Ta stáj ti nepatří. Nikde tu nevidím napsáno majetek ctihodného Jaimeho, syna Tywinova z rodu Lannisterů. Tudíž tu nejspíš zůstanu a budu dělat společnost tvému koni, ten je zajisté příjemnější než ty." podrbe toho nebožáka po hlavě. Ten jistě vycítil rozpoložení svého pána a nejistě přešlapoval na místě. Co chvilkama si odfrkl a skoro to vypadalo, jako by se od Jaimeho chtěl dostat, co nejdál. Podivné, většinou se lidi spíše rádi lepili na toho zlatovlasého krasohlava. Ale během jeho ženského období by se mu vyhnul každý kromě ní a starého bručouna.

Rytier mal čo robiť, aby na Lharu škaredo nezazrel. Jednak mal taký nemilý pocit, že by tým svoju milovanú sesterničku nesmierne potešil, čo sa mu rozhodne nepáčilo, že by mal ďalšiemu človeku skákať pod lopatu tak ako to od neho všetci a hlavne jeho ocinko očakávajú, a jednak sa bál, že by vybuchol a urobil niečo, čo by neskôr ľutoval. No možnože to už urobil keď vypustil tie slová zo svojich úst. Ktovie či sa toho Lhara v budúcnosti nechytí. Bola predsa Lannister. A Jaime už dávno tušil, že táto levica je minimálne tak nebezpečná ako jeho dvojča.
"To hovoríš o mojom otcovi? Mimo pohlavia ten opis skôr edí na moju matku. A čo keby ma teraz počul?" nakoniec sa predsa len obrátil k blondýnke prebodávajúc ju pohľadom. "Tak by si mala o zábavu postarané, no nie? A buď tej lásky a upusť od toho tónu. Dobre viem, že si môjho otca vážiš asi tak ako tuto Hrdosť tie ovady čo ho neustále štípu," riekol a buchol rukou po koňskom boku čím usmrtil jedného zo spomenutých hmyzákov, ktorý sa rozhodol trápiť jeho tátoša.
Svojím pohľadom po nej hodil ešte raz ako si naprávala svoju zlatú hrivu. Prevrátil oči v stĺp a potom po nej hodil ešte jeden nepríjemný pohľad, ktorý jej dozaista ani trochu neprekážal.
"Keď je tomu tak a si v mojej prítomnosti asi tak rada ako ja v tej v tvojej, postav sa potom prosím tam do toho susedného boxu a rob spoločnosť koňu môjho otca. Alebo snáď chceš vziať do ruky škrabák a vyčistiť kopytá Hrdosti? Ak nie, tak láskavo nezavadzaj," usmial sa na ňu úsmevom, ktorý bol asi tak milý ako ten Tywina Lannistera. Vlastne, s úsmevom starého leva sa porovnávať nedal. V prvom rade bolo fyzicky nemožné pre svaly na Tywinovej tvári aby vytvarovali jeho ústa do úsmevu akéhokoľvek druhu.

Pohotově se opírá o ohradu Jaimeho koníka a pozoruje svého bratránka s nevinným úsměvem v rozradostněné tváři. Tak dlouho ho neviděla a když jej opět spatří, tak je to zcela setkání za veškeré zlato Casterlyovy skály. Ale ona si nemůže nechat ujít šanci, kdy je Jaime na pokraji svých sil. Zvlášť když se nechá vyprovokovat tak lehce. Snad nepochytil jisté manýry od své drahé sestřičky. I ta na ní pohlížela jako by byla jen hmyzem, který je určený k rozmáčknutí. S chutí by se vsadila, která z nich dřív rozmáčkne tu druhou. Už tak ty dvě byly sokyně téměř ve všem. Bohužel pro ní, Cersei měla výhodu již od narození. Narodila se do správné kořenové linie, měla oba rodiče, tudíž ani sirotou se nestala. Dostávalo se jí veškeré pozornosti, jelikož z ní muselo vyrůst něco. Dcera hrdého Tywina Lannistera nebudou ženou jen tak někoho. A nyní je ženou nového krále, který jakmile usedl na trůn, začal kynout. Doufá velmi bezelstně, že jednoho dne dolehne celou svou vahou na Cersei a zaboří jí do matrace. Kdyby jí došel kyslík, bylo by to jisté zadostiučinění. Ona již tak nedokázala v jejím stínu dýchat. Trochu světla by neuškodilo.
"Ale Jaime! Jak jen něco takového můžeš dostat přes ty rozkošné rty? Já si tvého otce vážím jako kdyby byl můj vlastní!" položí si ruku na srdce a šokovaně se na něj zahledí. Mezitím si prstem přejede po velkém prstenu, který jí zůstal jako jediná památka po druhé polovině rodiče. Sice svému bratránkovi nehezky lhala přímo do zamračené tváře, ale nebyla žádná počestná panna. ..."Přirovnávat mou lásku ke strýčkovi Tywinovi s hovady, které ti obtěžují koně ... jak ohavné! Měl by ses stydět!" zatímco její tvář plane rozhořčením, její oči září na důkaz toho, jak se náramně baví. Milovala provokace hlavní linie skvostného Tywina. Dokazovala si tím, jak jeho potomci nejsou přesně tak perfektní, jak by si přál. Dcera tupá jako prátur, syn královrah a neposlušný holomek a to podivné cosi ... bylo podivné cosi.
Na nepříjemné pohledy je zvyklá. Ale obvykle se na ní takhle mračí Tywin. Což bývá každý den, poté co jí dovlečou, doslova, za další její nepěkný hřích.
"Jaime, odkdy se z tebe stává tvůj otec? To se po pár mrtvých Targaryanech přeměníš v mrzuté stvoření, které má stejně falešný úsměv jako tvá milá sestřička? Pokud ano, v tom případě jsi se měl živit jako kuchtík. Ze zabité slepice by ses snad nesložil," poznamená sarkasticky, aniž by jí napadlo se hnout z místa. Naposledy, co jí mocný Tywin Lannister spatřil o svého koně, bylo to tak říkajíc bez oblečení společně s mladým stájníkem. Tu rudou barvu si uchovával při každém jejich setkání. Jak milé.

Jaime prestal v momentálnej činnosti a zazrel na svoju milovanú sesterničku úplne otráveným výrazom. Na čo si to asi hrala? To si myslela, že netuší, ako veľmi si jeho rodinu vážila? Či sa to niektorému z nich páčilo alebo nie, v predstieraní lásky k niekomu, koho z duše nenávidela, bola tak zdatná ako Cersei. A teda Jaimeho skúsenému oku pozorovateľa, ktorý v ich rodine vždycky zaujímal neutrálnu pozíciu, to nemohlo uniknúť.
Otrávene zachrčal a prevrátil oči v stĺp a keď už konečne obriadil koňa bez jediného slova sa zvrtol a vyšiel z boxu, aby zaniesol kefy a konský postroj. Veľmi dúfal, že ak bude Lharu ignorovať odíde aj sama, no ono to vyzeralo, že levica tam zapustila korene. A jej ďalšie slová šľahli mladého rytiera do tváre silnejšie než by mali. Jaime odhodil sedlo bokom, pristúpil k Lhare a päsťou buchol do dreveného stĺpu neďaleko ktorého stála.
"O čo..." stisol pery k sebe bez toho aby to dokončil a potom mu z úst vyšiel akýsi škrtený smiech, ani trochu radostný, skôr suchý a pichľavý.
"O čo sa u Siedmych pekiel snažíš? Čo myslíš, že dosiahneš? Snažíš sa ma rozčúliť? Lebo vieš, nedávno som bodol do chrbta samotného kráľa. Nemysli si, že by som zaváhal pri jednej chromej levici." spražil ju pohľadom a potom od nej opäť odstúpil zdvihnúc zo zeme sedlo.

Měla by se přestat šklebit jako kočka Šklíba nebo to brzy skončí velmi špatně. Jaimeho tvář vypadala jako meloun, který každou vteřinou exploduje. Je vidět, že její schopnosti stále nezrezivěli, ale co je na tom celém podivného? Nikdy se jí nepodařilo vytočit jejího nejdražšího bratránka. To vždy strýčkovi Tywinovi pulzovala žíla na spáncích a Cersei si div nezaryla nehty do dlaní. On byl vždy ten klidnější, který si užíval zábavu. Zvláště zábavu se svou sestrou. Jak pak si užívají nyní, když nad nimi bdí či chlastá mocný král Robert? I když ten chlap podle všech řečí stále truchlil za svou milovanou a pil první ligu. Tudíž by si nevšiml, ani kdyby šukali vedle něj na posteli. To by stálo též za otázečku, kdyby se z Jaimeho nestala vybuchlá sopka. Skoro by i zalitovala, ale on byl tak rozkošný, když se vztekal. Ty vždy dokonalé vlasy se rozlétly do všech stran, kdy málem přelomil ten trám, u kterého postávala.
Samozřejmě to nečekala, tudíž sebou dost znatelně cukla a skoro se až přitiskla více ke sloupu. To je tak napínavé! Jaime nyní dělá čest svému rodu. Zřejmě jej dělal i v době, kdy zabodl nebohého pana krále.
Tiše a dlouze si oddechne, když se pan nasupený odsupí zpět k sedlu, které tak nehezky mrštil na zem. Štěstí, že nic neprovedl nebohému koni, jehož jméno není nutno si pamatovat.
"Ale bratránku ..." Jaime by doufal příliš, kdyby Lhara s brekem utekla ze stáje. Copak je malá? ..."Teď by sis mohl podat ruku s tím cholerickým králem ... samozřejmě s tím, kterého jsi nezabodl. Zatím," dost znatelně přešlapuje čáru. Kdyby to sedlo hodil po ní, ani by se mu nedivila.
"Kampak se poděl ten lví stoický klid? Skoro jako by jsi ani nebyl strýčka Tywina. Kdoví, který muž ještě zapustil kořeny do mé drahé tetičky," po těchto slovech by bylo nejlepší se dát odklidit do jiné místnosti, možná do jiného hradu nebo na jinou stranu země. A to rychle.

Konečne sa mu podarilo odložiť sedlo jeho koňa a keď sa zvrtol na päte a obzrel sa, isté blonďaté indivíduum tam ešte stále k jeho smole stálo. Bolo mu to vážne treba? Lhara by si mala dávať dobrý pozor na to, čo vypustí z úst. Jaime sa nenechal tak ľahko niečím vytočiť, no teraz v jej prospech hral fakt, že už dosť nasupený vôbec vošiel do stajne. Alebo proti jej prospechu? Ťažko pri Lhare Lannister povedať. Jaime ju nikdy nevedel pochopiť. Netušil, čo tým svojím večným popichovaním a dráždením chcela dosiahnuť. A teraz už i dobre chápal výbuchy hnevu jej sestry zakaždým, keď na ich drahú sesternicu pomyslela. Jaime si vždy myslel, že Cersei je až prehnane hysterická, no teraz snáď po prvý raz svoje dvojča dokonale chápal.
Jaime veľmi chcel vypochodovať zo stajne a na túto osobu zabudnúť, no Lhara mu k tomu nedala príležitosť. Ba čo viac, brnkla opäť na nebezpečné struny. A Jaime sa tentoraz neovládol. Behom mihnutia oka stál opäť pri zlatovláske, behom ďalšieho zdvihol ruku do vzduchu a než by sa dievčina stihla nazdať, chrbát Jaimeho ruky sa závratnou rýchlosťou priblížil k ružovému lícu Lharinej tváre. Zábratnou pre ňu, samozrejme. Jaime mal sto chutí vlepiť jej ešte jednu facku, no zdravý rozum ho zastavil šepkajúc mu, že by tomu stvoreniu mohol poľahky odtrhnúť hlavu. Jeho ruka však svrbela a Jaimeho hlava bola ako v ohni z toho rozhorčenia. Než sa stihol spamätať tak už držal Lharin svetlí kŕčok medzi svojimi dlhými prstami.
Jaime nikdy ženu neudrel, ani sa k nej takto hrubo nesprával. Bol jeden z tých, ktorých takéto správanie poburovalo. Ale u bohov, tá facka teda sadla! Bolo to oveľa lepšie než pichať mečom do chrbta starého blázna.
"Zachádzaš priďaleko!" precedil pomedzi zuby jeho tvár približujúc sa k tej Lharinej z jediného dôvodu. Aby ju mohol čo najefektívnejšie prebodnúť pohľadom.

Ano, Lhara občas postrádala jistý pud sebezáchovy. Nedokázala nerýpat do lidí, kteří jí k tomu zavdali příležitost. Kdyby tak neučinila, necítila by se sama sebou. A to přeci nemohla dopustit. Tudíž ryla a ryla tak hluboko, že se div jejího krásnému bratránkovi nekouřila pára z uší. Musela uznat, že nyní si byl se sestřičkou podobný jako nikdy. Dokonce i s otcem. Z jejich povedené famílie se jí prozatím nepovedlo nijak vytočit trpaslíka. Dělat si žerty z jeho výšky ani nebral vážně. Odrážel její urážky jako míček na hraní a ještě se tomu vysmíval způsobem svým vlastním. Hrozný to tvor. Možná se měla vrhnout do stejných vod jako u Jaimeho - matka. Ano, kdo by neslyšel na nebohou mrtvou lady Joannu. Ale ta slova jí nemůže mít za zlé. Nesli se tu takové podivné řečičky, které se zdáli dosti zavádějící ohledně rodičovství lorda Tywina. Zvlášť když se kolem její krásné tety dost často ochomýtal samotný král. Které ženě by přitom nespadly kalhotky. Ona by se sama s chutí oddala králi Robertovi i jeho začínajícímu bříšku. Chtěla by pocítit ve své jeskyňce to jeho mocné kopí, kterým by jí probodával tak dlouho, dokud by nenalezl kýžený bod, který jistojistě její drahá sestřenka postrádala. A kdyby je tam milovaná Cersei našla? Jistě by to nebylo poprvé a ani naposledy. Jí by bylo zcela ukradené, jak by jí oslovoval nebo jestli by jí miloval. Stát se královnou, věnuje se jiným činnostem. Zcela a úplně jiným.
Úsměv se jí z tváře vytratí, když se div nesetká s zemí. Prudká, palčivá bolest zasáhla její levé líčko. Ruka chtěla vystřelit k neboze poraněnému místu, kdyby jí cizí prsty neobemkli průchod, kterým vycházela tak kouzelná slůvka. Jak nehezky se jí Jaime změnil před očima. Ani neunese pár slůvek kritiky. S takovým buranem se přeci nebude bavit dlouho. Proto nemešká, kolínko vylítne výše a zasáhne bratránkovo citlivé místečko. Rukama se do něj řádně opře a oběhne jej dříve než by jí stačil chytit svými dlouhými prackami. Před vchodem se ještě zastaví.
"Drahý bratránku, netuším, co jsem ti pověděla, tak nepravdivého, že jsi mne musel udeřit!" osopí se na něj s hraným smutkem v hlase. Oči zářili zcela jinou nepopsatelnou emocí. ..."Ale musím tě chápat. Kdyby mě někdo sebral hračku, také bych zuřila. Bohužel Jaime, Cersei musíš ponechat králi, najdi si jinou díru. Méně propíchanou," mrkne na něj a uprchne. Musí si jít ošetřit svou nepěknou ránu. Ta fialová se bude zakrývat těžko. Ale za ten pocit to stálo.