Příběh - Darick Arryn

Autorská práva: Chizu Ferrís

Najednou v jejich blízkosti zavládl chlad podobný tomu mrazu, který provází Bílé chodce. Nežít s Černými bratry prakticky... no jak to bylo dlouho? Celý život a že to nebyla dlouhá doba. Povídalo se, že když ho sem na Černý hrad Theo přinesl byly jedny z těch nejhorších sněžných bouří, jaké si veteráni na Zdi pomatují. A že jich museli zažít spoustu. Ale jeho vlastní metelice? Rick tvrdil, že díky té bouřce poznali, jaké budou s jeho maličkostí potíže, že bude prakticky všem, nevyjímaje jakoukoli věkovou skupinu, zvedat mandle. A to ne vždy jen obrazně.

Před koulí, která byla tedy vržena jeho směrem hbitě uskočí, i na té ledové plošině nehrozilo, že by spadnul, jeden by čekal, že ho snad pohled ze zdi uchvátí na jednu stranu a na tu druhou... bude stačit na jeho zastrašení. Opak byl pravdou... Tyr výšky miloval a zakázat mu chodit na Zeď, až úplně nahoru na nejvyšší stavbu Západozemí... nemohl být horší trest. Snad ještě v případě, že by mu vyřízli jazyk, to by si snad šel uvázat provaz kolem krku ačkoli... on byl velmi výmluvný i když mlčel.

Koule za jeho zády, však neskončila ve sněhu, srazila se s někým... s něčím. S člověkem, proti, kterýmu byl i ledovec přístupnější. A Ryho jakoby právě s prvními slovy toho kakabuse, který se pořádně nehodil ani jako zarážka do dveří v jídelně Černého hradu, jakoby prošel změnou osobnosti. Zkrátka jako správný kamarád a hodný mladší bráška držel pusu zavřenou s tím, že pokud promluví, tak tím Darickovi moc nepomůže. Kromě toho... Gill donesl z poslední výpravy za Zeď mimořádně divokého hrabáka. A jelikož Ry byl přeci jen drobnější a nenápadnější než jeho druhý bratr ve zbrani, druhý, jelikož první byl logicky Rick, byl to tedy on, kdo divoké zvířátko k Thornovi do ložnice nasadil. Stihl si všimnout, že byla lépe zařízená než ty jeho bratříčků. A ačkoli byl zvědavý, vytrval a nešel se do komnat zatoulat poté, co tam Thorne objevil divou zvěř.

Ne, že by s R a Rickem představu neměli.

Ten zlořádný úsměv se mu z tváře vytratí poměrně rychle. Už zase to tu bylo... Thornovou pohružka za to rozhodně nemohla, nebylo to poprvé, co mu vyhrožoval, minimělně už změnil frázi, co chvíli mu bylo slibováno, že ho pověsí na nejvyšší věž Černého hradu bez šatů pěkně do průvanu. Ne... Ne, mohla za to Darickova reakce. Co o něm věděl? V každém případě s tou větou vezme za své i jeho domnělá snaha připomínat mrtvýho brouka.

"Ale víte, co pane... My ten sníh testovali, zkoušeli jsme jestli je blbuvzdornej, ale... pokus se nezdařil, on je spíš přitahuje." Vzdorovitě vystrčí bradu. Kouká na zbrojmistra beze strachu, ono je těžké mít respekt z někoho, kdo by jen pomocí myšlenek mohl vytvářet ledové sochy. Zvlášť, když se dotyčnému neustále dějí nějaké menší nebo větší nehody.

Toť odpověď na životně důležitou otázku... Proč ti tady nahoře musí mrznout zadní tvář?