Příběh - Nymeria Sand

Plavba do Dorne, konkrétne na Slnečný oštep trvala pre ňu až neskutočne dlho. Ešte že sa cestou mala s kým baviť, či vo svojej kajute spať. Stále zdrvená nedávnou matkinou smrťou sa však aj tak rozhodla opustiť Volantis. Nebol to pre ňu domov, aký by chcela a potrebovala. Keď sa konečne blížili k pevnine, vstala a pobalila si aj tých pár vecí, ktoré si odniesla z predchádzajúceho života. Medzi nimi samozrejme svoj milovaný bič a dýky, zopár šiat a prstienok od matky. Ten si naozaj strážila ako oko v hlave. Je to totiž to jediné, čo jej po nej ostalo. Nasadila si ho na prsteník, aspoň zatiaľ, kým ho nemá kam bezpečne odložiť a keď zakotvili, netrvalo dlho a už bola preč z lode. Nebola zvyknutá na plavby a asi by to tam dlhšie už ani nevydržala. Radšej má nohy pevne na zemi. Je si istá, že jej otec, Oberyn, o jej príchode už vie. Oblečená v jednoduchých hnedých šatoch, ktorý mali jeden pruh ako ramienko cez jedno plece a siahali dačo pod kolená a ľahkých plátených topánkach prvý krát stúpila na piesočnú zem, o ktorej doteraz len počula, no nikdy nemala možnosť (alebo len proste nechcela opustiť chorú matku) sem ísť. Zrovna sa tu cítila úplne cudzia - ľudia okolo boli cudzí, domy boli cudzie, no všetko to tu vyzeralo úžasne. Vo farbách piesku, pozlátené slnečnými lúčmi. Kráčala vpred od prístaviska lodí, kde zakotvila tá jej. Predbiehalo ju ešte zopár ľudí, ktorí s ňou pricestovali tiež. Ona sa neponáhľala, pohľad jej blúdil po okolí. Už teraz cítila v srdci, že nebude trvať dlho, než si tu zvykne. Než si zvykne na nový domov. Bola nevhodne oblečená, podľa toho, ako vyzerali tunajšie dievčatá. Volantisské šaty, ktoré vyzerali skôr ako kus látky obmotaný okolo nej, sem asi príliš nezapadali. Ľudia tu hýrili veselými slnečnými farbami ako bola žltá, či oranžová. Bič držala v ruke zmotaný do seba. Dve dýky boli bezpečne uložené v látkovom vrecku a potom ešte v jednej vrstve látky, v ktorej boli ešte poukladané tri šaty podobné tým, ktoré teraz mala na sebe. Vstúpi do obrovských hradieb Sunspearu.

Dornská zmije se znuděně protáhla, dnešek začínal poměrně obyčejně, tedy... tak, jak bylo běžné pro jeho maličkost a zcela nevhodné, pro jeho staršího bratříčka. Přiznejme si od povinností by neutekl, i kdyby nebylo jeho menších indispozic. Po ránu si užil hned s pěti překrásnými Dorňankami a aby snad nikdo nepovídal, že stárne, prohnal zadek dvěma mužům, jejichž jméno nebo tvář si již nevybavoval. Ne každý ho tak dokonale nasere jako ten kurevsky drzý žoldák, který se opovážil zpochybňovat jeho vytrvalost v naprosto všem. Čuromrd. Poté musel ještě vyřídit drobnosti ohledně cesty do Ašaje, výjimečně nešlo o vojenské tažení, nýbrž obchodní cestu, kterou jeho bratr nemohl provést sám a tak... dělal rádce a ochránce své neteřince Arianne, podle jeho bratra jí cesta a nové zkušenosti jen prospějí. Zkušenosti rozhodně, nebylo nad muže z Ašaje. Dornská zmije se jen ušklíbla. Do odjezdu zbýval pouhý týden. 

Jeho běžný oděv a sice dlouhý kabátec tmavě medové barvy se zlatými květnatými ornamenty, nahradí ebenová hněď běžná pro vojáky, tím se lišili dornští vojáci, před těžkým brněním dávali přednost lehkému a z pravidla koženému. To si však nyní Martell nebral. Rychlý krok a lehké došlapování, který byl pro něj tak příznačný, tichošlápek. V pohybech byl od pohledu pružný a bylo zřejmé, že kopí, které si opíral o rameno, neměl pouze na ozdobu, respektive, bojovník to poznal. Či to snad byla podivuhodná aura a autoritativnost v pohledu, která dávala lidem v jeho blízkosti jasně najevo, že... že je něco víc, že si nenechá rozkazovat. Podivuhodná směska. 

Bylo jednou z jeho obvyklých kratochvílí jen tak projíždět městem, popřípadě vyrazit ještě dál, do pouště. Nebezpečné, smrtelně nebezpečné pro osoby, které ji snad neznali. Každá z jeho písečných hadů musela dokázat, že v poušti přežije, Oberyn byl dobrým otcem, či spíše se k dcerám choval mnohem lépe než k bývalým milenkám, nedala se mu však upřít jistá krutost při bojovém výcviku, nebylo na ně pohlíženo jako na bastardy v jiných částech Západozemí, zde na to mohli být hrdé a stejně tak musely zdědit jeho bojové schopnosti. Vyšvihl se na kouřově černého hřebce a vydal se vstříc přístavům, či spíš jedné z mnoha bran směřujícím do přístavů. 

Nebylo to dívčino oblečení, co ho zaujalo, či snad už fakt, že byla pohledná, mohl za to spíš bič, jež měla obmotaný kolem paže. Kávově zabarvené oči nyní pořádně ulpěli taktéž na dívčině samotné. "Co zavedlo slečinku z Volantisu na druhou stranu moře?" Hovořil k ní obecnou, avšak s jasným přízvukem, který jasně prozrazoval, že jí hovoří nerad. Určité hlásky byli úsečné a měkké, tolik typické pro Dorne, stejně jako obdobný zvyk, že jižané, jeden vedle druhého mluvili velmi rychle. "Utíkáš snad před spravedlností, podřízla jsi jednomu z těch bohatých tlustých zbohatlíků hrdlo?"