Game of Thrones
Would you like to react to this message? Create an account in a few clicks or log in to continue.

Lokace: Zimohrad

+12
Držre
Alastair Crowley
Davos Mořský
Ramsay Snow
Mortus
Roose Bolton
Robb Stark
Theodor Lamercier
Radka Rieka
Calwen Oakheart
Jean Brax
Valar
16 posters

Strana 5 z 5 Previous  1, 2, 3, 4, 5

Goto down

Lokace: Zimohrad - Stránka 5 Empty Re: Lokace: Zimohrad

Příspěvek pro Shireen Baratheon Sat Nov 11, 2017 12:55 pm

V duchu se zaradovala víc, než by měla. Nepotřebovala se dohadovat s chlapcem ze stájí, stačilo by její slovo. Jenže čím by pak byla malá lady lepší než ostatní, kdyby si všechno vynucovala rozkazy? Někdy vůči nim nebylo zbytí, toho si všimla u svého otce. Jenže proč by rozkazovala, když se mohla rozumně domluvit? Nakonec Garreth stejně slevil. Jeho oči prozrazovaly, že by pořád dal raději na poníka, ale Shireen se již rozhodla. Kůň byl prioritou. Poníci byli roztomilá stvoření, ale teď potřebovala zvíře o něco větší. Poníky brala jenom jako druhou možnost, pokud by to s koněm opravdu nedopadlo.
„Určitě mají k jejich chovu velice dobrý důvod. Divoké zvíře jistě nejde jen tak odtrhnout od jeho přirozeného prostředí. A pokud je mají od štěňat… Možná se něco stalo s jejich matkou. Není potom lepší z nich udělat domácí mazlíčky, než je nechat umřít hladem nebo kvůli jiným zvířatům?“ Garreth jistě věděl o psech víc než lady, ale tohle jí připadalo logické. I divoké zvíře se dalo ochočit, pokud pro něj nebyla jiná možnost. Navíc Starkové měli zlovlka ve svém rodovém znaku. Samozřejmě, šlo jenom o obraz na zástavách a štítech, ale třeba to tak chtěli jejich staří bohové. Byla by opravdu jen velká náhoda, kdyby Lord Stark narazil na stejný počet štěňat jako svých dětí.
„To si bohužel nemyslím.“ Smutný úsměv na jejích rtech přetrval ještě o něco déle. „Proč bych měla chtít dospělého psa? Nevěděla bych, co od něj čekat. Všichni můžou tvrdit, že má takovou nebo takovou povahu, a přitom může být docela jiný. Vlastně je to stejné, jako s lidmi. Pokud je opravdu neznáš, za jejich přátelským výrazem se můžou skrývat jen samé hrozné věci.“ Uvědomovala si, že Garreth narážel na její přání přeskočit poníka. Jenže v tomhle ji nechápal. Nikdy se neocitl v její pozici, a tak ani nemohl vstřebat to, jaký záměr v tom měla. Nahlas by to neřekla, ale jeho život jí připadal lepší, než jaký sama měla. Pořád to byl jenom chlapec, ale už teď měl pohlednou tvář. Nikdo se od něj neodvracel, nemusel dodržovat zásady slušného chování. Shireen na okamžik semkla rty k sobě. Závidět někomu jinému nebyla moc dobrá vlastnost.
„I tak by se to dalo říct… Ale dělá to jenom pro dobro ostatních.“ Málem dodala, že se snaží o to, aby byl dobrý král, ale včas si připomněla, že to by před Garrethem nebylo nejlepší říkat nahlas. Pro něj existoval jistě jen jeden vládce, přestože se nemohl hnout z Černých cel. Dokázala si představit, jak jsou seveřané umínění. Nechtěla zlou krev a rozhodně by od sebe nechtěla chlapce ze stájí odehnat. Choval se k ní hezky a toho si cenila. I proto jenom přikývla a z místa se ani nehnula. Jenom sledovala poníky a hrála si s prsty. Na Zimohradu bylo příjemněji, než čekala. V hlavním městě bylo krásné teplo, ale nedalo se nikomu věřit. Byla vážně škoda, že na to nepřišla dřív. Oči jí otevřel teprve muž v černém. Ale tady lady nic podobného nehrozilo. Rod Starků se neobklopoval pochybnými lidmi, kteří byli loajální jenom kvůli moci. Shireen se tak zabrala do svých vlastních myšlenek, že sebou cukla, když na ni Garraeth promluvil.
„Je nádherná.“ Opravdu bylo zvláštní, kolikrát se za jeden den Shireen dokázala usmát. Netušila, jestli je to kvůli přítomností zvířat nebo jestli za to může pacholek, ale bylo jí dobře. Přistoupila ke zvířeti a jemně klisničku pohladila po hebké srsti. Sálalo z ní teplo, které malou lady nutilo chvilku jí hladit. Už se nebála, stačilo se jenom trochu rozkoukat. Navíc Garrethovi věřila. Nepochybovala, že kdyby se mělo něco stát, poznal by to a zasáhl by.
„Dobře… co mám dělat?“ V podobné situaci se Shireen nikdy neocitla. Byla z toho trochu nesvá, přece jen zvíře moc neznala a nechtěla klisničce nějak ublížit nebo jí trápit. Nejraději by nechala všechnu práci na Garrethovi, na druhou stranu si to ale chtěla zkusit sama. S lehce roztřesenou rukou si od něj vzala kartáč a přesně podle jeho rad dělala, co mohla. Pokračovala v tom, i když jí chlapec opustil. Snažila se, aby to bylo koníkovi příjemné, ale podle toho, jak poslušně klisna stála, bylo vše v pořádku. Teprve až se pustil do práce on, trochu ustoupila dozadu, aby mu nepřekážela. Nespouštěla z něj pohled, aby se později upamatovala na všechno, co dělal. Sama by si na netroufla, ale rozhodně bylo dobré vidět všechno, co k přípravě ježdění bylo zapotřebí. A v budoucnu to mohla využít.
„Děkuji,“ řekla prostě, ale srdečně, hned jak vykročili ze stájí. Nemusela říkat vůbec nic, ale po tomhle toužila. Vlastně to bylo to úplně nejmenší, co mohla udělat, ale doufala, že prosté díky Garretha stejně zahřeje u srdce. Dělal jen to, co každý jiný den, jenom vůbec netušil, jak velkou tím dělá dívence radost. Plnil jí jeden z jejích snů a ona za to byla neskutečně vděčná. Cítila se přitom trošku zvláštně, protože koně ještě nikdy nevedla, ale byla tím tak unesená, že si ani nevšímala toho, co se děje kolem. Nebrala si žádnou cizí pozornost, jenom si užívala to, že ji konečně potkalo něco hezkého. Problém nastal teprve tehdy, když se měla lady dostat do sedla.
„Nejspíš…. Nejspíš bude lepší, když mi pomůžeš.“ Stálo ji to chvilku váhání, než dospěla k názoru, že to nezvládne. Předtím se jí zdálo vhodné, aby měla k dispozici rovnou koně, ale teď jí najednou přišlo zvíře víc než obrovské. Nedokázala si ani představit, jak by se na jeho hřbet dostala bez cizí pomoci. Proto svolila k tomu nejschůdnějšímu řešení a rovnou si nechala pomoct. Pohled na oba dva musel být opravdu směšný. Garreth vše konal s jistou rukou, věděl co a jak, zatímco se Shireen pokoušela o to, aby jeho snaha nepřišla vniveč. Nakonec se ale do sedla dostala a mohla si svět prohlédnout z pořádné výšky. Aniž by tušila, jak moc křečovitě svírá otěže, upřela starostlivý pohled Garretha. Nemusela nic říkat, aby bylo jasné, že raději měla brát poníka. Jenže už seděla na koni a couvnout nemohla. Zakázala si veškeré obavy, ale hlodavého pocitu se zbavit nemohla. Nicméně se donutila na chlapce kývnout, že je připravená. Pokoušela se ignorovat představy, že přepadává na jednu či druhou stranu. O nic přece nešlo, jenom prožívala svou první jízdu. Stačilo jenom najít ten správný balanc a…
„Ne! Chytni mě!“ Nejdřív to šlo hladce, ale sotva klisnička trochu zrychlila, Shireen zpanikařila. Nebo jenom ztratila rovnováhu, špatně se držela.. Až už šlo o cokoliv, stačila ze sebe vydat jenom vyděšený výkřik a už pod sebou cítila chlapecké tělo. Lady i kluk ze stájí leželi na mrazem ztvrdlé zemi, oba roztažení jak dlouzí, tak širocí. Shireen se zajíkla, když si uvědomila, co se stalo. Garreth se pokusil jí chytnou, jenže namísto toho, aby to ustál, jenom skončil pod ní. Díky tomu se malá lady tolik nenatloukla, ale Garreth na tom mohl být daleko hůř. Snažila se tedy co nejrychleji z něj zvednout, ale uštědřila mu přitom pár ran k dobru, protože do sebe byli doslova zamotaní. Nakonec se ale na nohy dostala a jen vyděšeně koukala na chlapce, aby zjistila, jestli mu nějak vážně neublížila.
Shireen Baratheon
Shireen Baratheon

Posts : 20
Join date : 02. 01. 17
Location : Chladný Zimohrad

Návrat nahoru Goto down

Lokace: Zimohrad - Stránka 5 Empty Re: Lokace: Zimohrad

Příspěvek pro Robb Stark Mon Nov 13, 2017 7:50 pm

Ten pocit byl opojnější, nežli to nejlepší víno, které kdy okusil... Cítil ho v podbříšku a oblasti žaludku, dech měl stále přerývavý. Vnímal její teplé tělíčko na své hrudi a moc dobře si uvědomoval, že je stále v ní, obklopovala ho její horkost, takže jen slastně přivíral oči. Nikdy se takhle s žádnou ženou necítil, nikdy si nedokázal představit, že by milování mohlo být lepší, nežli dosud znával,... že city tolik zesílí prožitek. Pak je přikryla jeho pláštěm, neboť mráz na ně začal dotírat svými jehličkami a okusovat jejich těla, vděčně se na ni pousmál. Ležel a pohrával si s jejími divokými rudými kadeřemi, zatímco ona se k němu tulila a otírala se o něj všude, kde se dalo jako nějaká divoká kočka. Robbovi hrál na tváři spokojený úsměv, líbilo se mu to.

Jejich vyznání skončilo Robbovím útokem na její rty, dravě a vášnivě, ač už to nebylo tak neurvalé jako před tím. Nemohl se jí nabažit, když jejich jazyky tančily vlastní tanec... Cítil její srdce na své hrudi, jak divoce buší spolu s jeho vlastním. Samozřejmě, že si ani jeden nemohl odpustit okusení rtů toho druhého i zuby... Jeho nenechavé ruce se přesunuly na její zadeček, který něžně laskaly... A on sám ucítil Radčiny útlé prstíky na své zarostlé tváři, jak jej hladí a zkoumají jeho rysy. Oh... byla tak mladinká a přesto, spousta starších dívek jí nesahaly ani po kotníky... zamiloval se do ní na první pohled i přes to jak velké je to klišé... a pro mnoho lidí hloupost. Pousmála se mu do rtů, nežli od něj odtáhla svou hlavinku a podívala se na něj... měla šibalský pohled... a přestože byla naprosto roztomilá, Robb nesouhlasně zamručel. Nechtěl, aby se mu tak vzdalovala... přestože se vzdálila sotva pár centimetrů, stále toužil po jejích rtech. Oplácel jí pohled, dokud nepozvedla oči k Čarostromu a z něj na spadané červené listí, kde pohledem ulpěla o něco déle. Téměř jako by ji náhle velmi zaujala příroda, zamyšleně se zapřela ručkou o jeho hruď, Robb nedokázal odhadnout o čem přemýšlí,.. na co myslí. Prohlížel si ji, zaujat tou náhlou změnou až do chvíle, kdy mu opět pohlédla do očí... a promluvila.

Překvapeně na ni pohlédl, neboť to opravdu nečekal... Vůbec netušil co na to říci, ale naštěstí mu k tomu ani nedala prostor a pokračovala dál s líčením svého nápadu, nápadu z čisté lásky... který byl naprosto nevinný a přišel z jejího srdce. Nebyla hloupá, nebyla ani naivní, aby věřila, že mají nějakou budoucnost, že by se opravdu mohli vzít. Věděla moc dobře, že ať chtějí nebo ne, je mezi nimi rozdíl, který jim obzvlášť v této době nepřál... A čím déle ji poslouchal, tím více ji miloval a na rtech se mu usadil láskyplný úsměv. Stále byl překvapený, ale v očích se mu odráželo neskonalé štěstí, když mu položila ruku na srdce a dopověděla to nejkrásnější, co kdy slyšel. Pomalým pohybem ruky jí položil dlaň tam, kde měla srdce, přesně tak jako to udělala ona. Cítil její srdce a věděl, že mu tenhle okamžik ulpí v paměti do konce života, ale stále nemohl najít slova... Usmál se a pohlédl jí do očí, v těch jeho se zajiskřilo... "Ano,... zde budeme navždy svoji." Věnoval jí šťastný úsměv plný lásky, když konečně našel ztracená slova. "Staří bohové jsou a budou našimi svědky." Nadzvedl se na lokti, nepřestávajíc jí hledět do očí.
Robb Stark
Robb Stark

Posts : 38
Join date : 15. 01. 17

Návrat nahoru Goto down

Lokace: Zimohrad - Stránka 5 Empty Re: Lokace: Zimohrad

Příspěvek pro Aerynn Ryswell Tue Nov 14, 2017 8:27 pm

„Jdi pryč… Co tady vůbec děláš… nemáš tu co pohledávat…“ Její ústa byla vyprahlá stejně jako okolí Astaporu či Yunkaie. Jen stěží se přes ně mohla dostat další slova, i když se o to moc snažila. Jenže nemohla. Nic nemohla. Cítila na své kůži ledové doteky bastardovy dlaně. A potom… S těžkou hlavou a přerývavým dechem se Aerynn probudila. Čelo měla orosené potem, ale jinak ji uvítal chladný vzduch severu. Pootevřeným oknem dovnitř foukal ledový vítr, ale to nic neměnilo na tom, že jí bylo až neskutečné horko. Pomalu se na posteli posadila a promnula si oči. Obklopovala ji tma, ale to na Zimohradu nebylo nic výjimečného. Soumrak padal rychle a svítání se naopak blížilo opravdu pomalu. Už ale muselo být ráno, protože dole na nádvoří slyšela ospalé zvuky brzkých prací. Představovala si, jak uzívaní lidé s ještě rozespalým pohledem míří k prvním ranním činnostem, ale ani to jí z hlavy nevyhnalo hrůzné obrázky, které viděla pokaždé, když zavřela oči.
Už se cítila poměrně dobře, rány způsobené vlky se jí dobře hojily, krvácení už bylo také minulostí… jen ruce Boltonova bastarda na sobě neustále cítila. Kdyby měla na výběr, raději by se nechala znovu pokousat od vlků a jiné líté zvěře, než aby se ocitla sama s Ramsayem Sněhem. Nešlo o jeho polovičatý původ, ale o zvěrstvo, kterého se dopustil. Který muž by přišel za zesláblou ženou, jež právě ztratila dítě? Připadala si ublížená a především ponížená. Do pekel s pochybnostmi severských lordů kvůli jejímu neurčenému původu. To, čeho se dopustil Ramsay, bylo daleko horší. Pošpinil ji ještě víc, než její otrokář z doby, kdy na pobyt v Západozemí mohla jen hořce vzpomínat. A že dělali velice podobné věci. Jenomže co proti tomu sama zmohla? Bastard ji natolik rozrušil, že několik dní odmítala vyjít z komnat. Kromě toho, že byla zesláblá se obávala i jiných věcí. Čeho by byl Rooseův syn schopný? Znásilnil ženu pod střechou Strážce severu, a dozajista by mu nic nebránilo ani v tom, aby ji mohl umlčet navždy. Nejraději by kolem sebe měla neustále někoho, kdo by jí chránil, ale zároveň si uvědomovala, že by tím ničemu nepomohla. Naopak, ještě by ze sebe mohla udělat pomyslnou trofej, stejně jako předtím v lesích. A to nemohla dopustit.
Uvnitř si moc dobře uvědomovala, že by se neměla nechat utiskovat někým, jako byl Ramsay Sníh, ale nemohla se donutit k tomu, aby zakročila. Nejdřív musela nabrat síly a teprve potom začala rozmýšlet, co udělá. Bastard se jí naštěstí vyhýbal, jako by mu ani za pohled nestála. No.. nejspíš nestála, ale jedině dobře. Alespoň jí nepokazil její plány. Notnou dobu jí trvalo, než se uklidnila a sesbírala nějakou odvahu. Kdyby se něco stalo předtím, neváhala by. Jenže tohle pošramotilo její sebevědomí. A pokud chtěla spravedlnost, musela ji podat jako silná a ne jako ukňučené štěně, co si ještě pořád líže rány. Uvnitř byla stále ještě rozechvělá, ale věděla, že kdyby to na ní bylo vědět, nemáš šanci vyhrát. Proto si raději počkala a teprve potom vyrazila za někým, kdo ji nejdřív vůbec nenapadl. Ten nápad se jí v mysli vyjevil teprve, když ho zahlédla na nádvoří. Po popřemýšlení se ale ujistila, že se zarazila akorát včas. Za nynějším lordem Zimohradu mohla zajít i později, pokud by nic jiného nepomohlo. Teď musela jednat podle pravidel.
Rozhodně nemělo smysl, aby se znovu pokoušela usnout, proto se oblékla a upravila. Zdržela se tím o něco déle, prohlížela si strupy vzniklé po kousancích. Vlčí zuby byly ostré a tak rány nebyly rozšklebené, přestože pořád nevypadaly nejlíp. Aerynn si byla jistá, že jí zůstanou jizvy. Ovšem lepší mít jizvy na těle, než na duši. Z otrokářství se vzpamatovala a z Ramsayho musela zrovna tak. Spoléhala na čas, ten uměl rány léčit nejlépe. Nejdřív ale chtěla dohlédnout na to, aby se jí dostalo uspokojení ze zaplacení toho, co Ramsay napáchal. Za okny už dávno svítalo, když procházela chodbou do velké síně, aby se připojila k ostatním lordům k rannímu posilnění. Podle očekávání tam Roose Bolton již byl, bavil se se svými muži. Lady se na něj prozatím ani nepodívala, naopak si vybrala místo celkem daleko k tomu jeho. Snažila se uklidnit roztřesené ruce a rozbouřený žaludek. Tuhle hru hrála již tolikrát, že by neměla mít sebemenší obavy. Varys jí postupně vypouštěl z klece ke stále nebezpečnějším věcem.. co by potom znamenal Roose? Rozhodně byl menší hrozbou, než jeho syn.
Trpělivě Aerynn vyčkávala, než lord Hrůzova dosnídá a vydá se k odchodu. Sama mezitím uždibovala z toho, co na stůl připravili, ale sotva zmizel lord Bolton za rohem, vydala se za ním. Zhluboka se nadechla a připomněla si, že všechna severská práva stojí na její straně. Lordi v zimních krajinách holdovali spravedlnosti a čestnosti, ne zvrhlým choutkám a násilí. Roose byl menší výjimka, ale byl poslední, na koho by se mohla obrátit. Poslední před Robbem, u kterého měla záruku, že ji vyslechne a něco udělá. S Roosem by však mohla získat něco k dobru. Nebo v to alespoň doufala.
„Lorde Boltone? Mohu s vámi mluvit?“ K její velké úlevě se jí ani trochu netřásl hlas. Zněla jako silná lady, která si stojí za svým požadavkem. Už ho stačilo jenom přednést. Jeho pozornost už upoutala a tak jí nezbývalo nic jiného. „Ráda bych to probrala soukromí. Jde o Ramsayho.“ Nedala na sobě nic znát, jenom tón jejího hlasu nabral na důležitosti. Bohužel bylo jen na něm, zda ji vyslechne anebo ne.
Aerynn Ryswell
Aerynn Ryswell

Posts : 13
Join date : 23. 07. 17
Location : North

Návrat nahoru Goto down

Lokace: Zimohrad - Stránka 5 Empty Re: Lokace: Zimohrad

Příspěvek pro Garreth Cerwyn Fri Nov 17, 2017 9:33 am

„Divoké zvíře se dá možná ochočit, ale zlovlk je zlovlk, mylady.“ Odporoval a zavrtěl hlavou. Nebezpečí toho, že by divoké zvíře mohlo dříve nebo později kousnout… Garry měl přirozený respekt k divokým zvířatům. Obdivoval je, ale nemohl jim zároveň dát svou plnou důvěru. Zvířeti se mohlo znelíbit cokoliv. Však i pes byl schopný ublížit, když se s ním zacházelo špatně a to mohl být ochočený víc než dobře. „To je příroda, mylady. Je to možná kruté a drsné, ale je to tak. Tam venku přežije ten nejsilnější. Buď by to vlčata bez matky zvládla a nebo… by pošla.“ Pokrčil rameny. Byl to obecně známí fakt. Určitě bylo lepší si zlovlka vzít a vychovat ho, ovšem kdo jiný krom Starkovic dětí by to mohl udělat? Těžko by jiné dítko přitáhlo domů takovou bestii a rodiče jí s nadšením přijali.

Natočil hlavu na stranu po jejích slovech. Co vlastně čekala od něj? Garry byl v mnoha ohledech dobrák. Lidi neodsuzoval, pomáhal. Snažil se být přátelský, když to šlo. Copak by i o něm malá lady smýšlela špatně? Však on neukrývá nic horšího, než jen svou minulost a častý hlad. „Takže tady byste ke štěněti svolila.“ Zamumlal spíše pro sebe a pousmál se. „Uvidíte. Možná, že když si ho budete moc přát, tak ho dostanete.“ Pokrčil rameny a odmávl to rukou.

Garreth nakonec dostal lady do sedla. Zabralo to chvilku, než se oba pochopili, co jeden nebo druhý čeká. Chvilku se dívka soukala do sedla jako pytel brambor, až se i samotnému Garrymu chtělo smát, ovšem nebylo třeba lady ublížit v podobě výsměchu. Srazil by jí tím sebevědomí a ještě by jí odradil. To nebylo dobré ani slušné. Přestože byl chlapec nevzdělaný, tohle chápal moc dobře. Šlo více o vnitřní pocity, než-li třeba etiketu a zásady slušného vychování. Nakonec podepřel Shireen nohu, pomohl jí se odpíchnout a dívka se usadila do sedla. Začal jí obletovat, aby správně nastavil třmeny a dívka se udržela v sedle.

„Musíte se pevně držet, mylady. Rukama otěže a nohama obepínat koně. Nohy vás drží v sedle, ne ruce, to si pamatujte.“ Vysvětloval a chybělo jen pozvednout ukazováček, aby dodal na vážnosti svých slov a připomínal přednášejícího. Starostlivého pohledu si všiml, jen to odmávl. „Žádný strach, mylady. Do nebe nepoletíte a na zemi vás vždycky najdem. Nesmíte mít strach. Zapomeňte na to.“ Zavrtěl mile hlavou. Bylo pozdě na poníka, ale Garry moc dobře věděl, proč ho Shireen nabízel. Nenápadně, ale přesto vítězně se usmál, když se mu potvrdilo, že má pravdu. Poznal z jejího výrazu, že kdyby tu byl ještě poník, dávno by z koně skočila dolů a běžela k poníkovi. Na toho by navíc vylezla sama. Jak by asi lady řešila to, kdyby se na projížďce svezla na zem? Vyskočila by do sedla na vysokého koně a nebo by musel nějaký rytíř drahé slečně pomáhat?

„Záda držte rovná, ruce nedrťte. Nohy přitisknout ke koni. Dívejte se před sebe. Ne dolů, ne do nebe. Nekochejte se. Sledujte kam kůň jde. Já vás sice budu mít upevněnou. Kůň se s vámi nikam nezatoulá, ale i tak ho veďte, jako byste jela sama. Kůň musí vědět, že má na zádech jezdce.“ Dával jí ještě instrukce. Nebylo se čeho bát. Klisnička byla opravdu hodná a pro děti, či snad dorost jako dělaná, pokud umíněně odmítaly poníka. Klisnička se konečně rozešla, ale jízda netrvala dlouho. Shireen zpanikařila a letěla k zemi. Garry stihl přiskočit, ovšem žádná velká záchrana se nekonala. Dívka letěla hlavou na před a to se chlapci chytalo velmi špatně. Myslel si, že by to ustál, ale opak je pravdou.

Na zem dopadli oba jak dlouhý tak široký. Doufal, že si lady nic neudělala, ale brzy cítil, že natloukla spíše jemu než sobě. Nechybělo „Au.“ Možná kdyby zůstala ležet a rozumně by se v klidu vymotala. Ona opět vystřelila jako torpédo. Garry tak dostal loktem, kopanec i nešikovné zatlačení na břicho. Kousl se do rtu, aby nic neřekl. Bolelo to, ale mohl zanadávat lady? Jindy by jeho pusa už jen jela, ale tohle si dovolit nemohl. Ne k dívce s takovým otcem. Sebral se ze země a promnul si zápěstí, které ho bolelo. Dívka nebyla těžká, jen ji špatně chytil. „Jste v pořádku?“ prohlédl si jí, ale netvářil se nijak nadšeně. „Bolí vás něco? Zvládla jste si něco zlomit?“ vytáhl obočí do tázavých oblouků. Mnul si pravé zápěstí a něco si mumlal, než si začal masírovat prsty levý loket. Natloukl si, ale smrtelná zranění to nebyla. A to že Garry dokázal být správná herečka.

I malou záděrku dokázal kvalifikovat jako zranění hodné amputace. Při zakašlání byl schopen volat mistra, aby mu dal poslední pomazání. Když se rozrušil? Cítil tlak na hrudi, špatně se mu dýchalo, vše se kolem svíralo a on cítil, že za chvíli už úplně umře. Tep srdce se zpomaloval a on čekal, kdy se objeví v nebi. Ano, až do takových extrému chlapec dokázal hnát svá zranění. Ovšem nebyl to žádný doktor bolíto. Nic z toho nemyslel vážně. Byly to extrémní reakce, které k něčemu vedli. Buď vlastní pobavení, pobavení druhých, vyhnutí se povinností a nebo jen prosté rozhození společníka, aby se obával, co se vlastně děje. Garreth byl zkrátka schopen udělat z komára velblouda, když na to přišlo a měl chuť.

K mladé lady si ale teď nic nedovolil. Jen si dál mnul bolavý loket a mírně se zamračil. „To asi máme po první jízdě, že?“ zeptal se. Neočekával, že by lady chtěla znovu do koňského sedla. Pád spousta lidí zablokuje. Vyhýbají se pak koním, než znovu dostanou svou jistotu.
Garreth Cerwyn
Garreth Cerwyn

Posts : 7
Join date : 20. 10. 17
Location : Zimohrad - stáje - psinec

Návrat nahoru Goto down

Lokace: Zimohrad - Stránka 5 Empty Re: Lokace: Zimohrad

Příspěvek pro Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Strana 5 z 5 Previous  1, 2, 3, 4, 5

Návrat nahoru

- Similar topics

 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru