Lokace: Zimohrad - Komnaty

Goto down

Lokace: Zimohrad - Komnaty

Příspěvek pro Valar za Fri Nov 17, 2017 3:12 pm

avatar
Valar
Admin

Posts : 181
Join date : 07. 11. 16

http://youwinoryoudie.forumczech.com

Návrat nahoru Goto down

Re: Lokace: Zimohrad - Komnaty

Příspěvek pro Shireen Baratheon za Sat Nov 18, 2017 8:36 pm

Snažila se do detailu plnit všechno, co jí Garreth radil. Moc dobře si uvědomovala, že je to stejně to nejlepší, co může udělat. Nikdo učený na zem nespadl, neseslalo ho ani Sedm, ani Staří bohové. Chlapec ze stájí věděl nejlépe, jak přežít první jízdu. A to doslova. Mladá lady totiž neudržela všechny myšlenky zaměřené jen na něho a instrukce, které jí dával. Mysl se jí zatoulala i k tomu, co řekl předtím. Přemítala o zlovlcích a jestli by bylo vážně lepší nechat je na pospas jejich osudu. Mohlo jít jen o náhodu, ale co když doopravdy Staří bohové existovali a byla to jejich vůle, aby se štěňata dostala ke Starkovým dětem? Na jihu by se tomu jiní vysmáli, ale Shireen ne. Hloubala by nad tím i na Dračím kameni, ale tady.. na vlastní kůži cítila, že je ve vzduchu něco, co se nedá určit. Panovaly tu jiné podmínky a pravidla. Navíc cestou na louku zahlédla jejich čarostrom. I z dálky vypadal velice impozantně. Děsivě bílý s rudým obličejem. Malou lady trochu děsil, ale zároveň ji nutil respektovat to, v co seveřané věřili. Zároveň ji napadlo, že to její otec bude mít nejspíš ještě těžší, než si myslel. Pro místní lidi to byl stále jen jižanský lord s jinými zásadami a jinou vírou. Proč by mu měli v něčem pomáhat? Sever byl silný a pokud by chtěl, ani královna by ho nezastavila, aby se utrhl od království a vytvořil samostatný celek. Přesně tak, jako to bylo před spoustou let. Zda-li o tom Garreth také věděl? V jeho hlavě nemohly mít místo jen zvířata a hradní povinnosti. Přesně jako v Shireenině – také měla myslet na něco jiného, než jen na to, co vlastně na severu vládne za síly.
Kdyby se víc soustředila na držení těla... nebo čehokoliv, o čem jí Garreth poučoval, nikdy by nedošlo k pádu. Stalo se to během několika vteřin a ke všemu mohla lady děkovat všem bohům za to, že nedopadla přímo na zem. Mráz jí udělal tvrdou, přesto se na povrchu drželo bláto. Dívka se tedy neumazala, ale především si díky chlapci ani moc nenatloukla. Na několika místech cítila tupý bolavý pocit, ale rozhodně nic horšího, než pár zabarvujících se modřin. Garreth na tom byl daleko hůře a přesně tak se Shireen i cítila, protože potloukla jeho. Nechtěla mu nijak ublížit, ale v následném zmatku se nedalo nic dělat. Vlastně se mu mohla hned omluvit, jenže ze sebe nemohla vydat ani hlásku. Mrzelo jí, že si kvůli ní zažil trápení, ale jazyk jako by jí najednou zdřevěněl. Ke slovům se dostala až okamžik po tom, co promluvil on.
„Já... jsem v pořádku. Nic se mi nestalo.“ Její hlas byl skoro neslyšný, zatímco pohled od Garretha odtrhnout nemohla. Viděla, jak si mne všechno bolavé a cítila za to ještě větší vinu. Nezasloužil si, aby takhle dopadl, i když mu Shireeninu výuku přiřkl sám Stannis. Dělal jen svou práci a dostalo se mu takové odměny. I tak chtěla lady pokračovat v jízdě. Ještě chvilku po Garrethovi pokukovala, aby se ujistila, že třeba neomdlí, než se přiměla ho donutit k pokračování. „Chtěla bych to ještě zkusit. Dám si větší pozor, slibuji,“ hlesla. Zkoušela si představit, co by v obdobné situaci dělal její otec, než si uvědomila, že Stannis z koně nejspíš nikdy nespadl. Vždy se pohyboval jistě, vybudoval si pověst skvělého velitele... Nejspíš se s talentem pro jízdu už narodil. Byla by jen ostuda, kdyby to Shireen nedokázala. Musela si to ještě zkusit. Nejen kvůli sobě, ale právě kvůli otci. Tolik si přál syna, přestože dceři nic nevyčítal, na rozdíl od Selyse. Kdyby se dívka naučila jezdit, nemusel by být tak zklamaný. Něco Shireen stejně našeptávalo, že jsou to jen nereálné představy, protože neexistovalo, aby s ním vyrazila do bitvy, ale přece jen.. Občas se i maličkosti zdály být něčím větším.
Napodruhé už si dávala opravdový pozor. Nedovolila ani jediné myšlence, aby zbloudila od jízdy. S dostáním se do sedla byly znovu trochu potíže, ale rozhodně to šlo lépe, než předtím. Když už seděla, začaly jí hlodat obavy, že znovu skončí na zemi, ale pokoušela se na to nemyslet. Soustředila se na vlastní rovnováhu a na pravidelný rytmus klisniných kroků. Nešla rychle a necukala se. Garreth vsadil na správného koně a to doslova. Ale co bylo nejhlavnější, po chvíli se Shireen začínala v sedle cítit jistěji. Navykla si na pocit nestability a trochu se uvolnila. Už věděla, na jakém místě se to kdy zhoupne a přizpůsobila se. Starosti jí však dělal Garreth, protože mu na tváři hrál výraz potlačovaného utrpení. Nebýt toho, nejspíš by lady zůstala na koni ještě o něco déle. Protože ho však nechtěla zbytečně trápit, po chvíli ho požádala o pomoc s dostáním se na pevnou zem a z klisničky slezla. Jako by na to počasí čekalo, začalo hustě sněžit. Drobné vločky vystřídaly bílé chuchvalce. Klisna zatřásla hlavou, když jí vítr zavál několik vloček do ucha a protestativně si odfrkla. Opravdu bylo načase s jízdou pro dnešní den skončit.
Do stájí dorazili poměrně rychle, zahnalo je právě počasí. Dívka začínala být zkřehlá a Garrethovi šlo o dobro koně. Shireen ani nečekala, jak příjemné bude znovu dorazit k ostatním zvířatům. Stáj už nezaplňovaly jen poníci ale i ostatní koně. U některých z nich stále ještě stály pacholci a starali se o ně. Jeden dokonce přišel k lady a Garrethovi, aby si od nich klisničku převzal. Než stačil Garreth cokoliv říct, Shireen mladíkovi slušně poděkovala a chytila Garretha za ruku, aby ho odvedla ke dveřím. „Kde je tu kuchyně?“ zeptala se stručně. Nechala se od něj odvést, ale jeho dlaň nepouštěla. Jednak jí příjemně zahřívala vlastní ruku a potom nehrozilo, že by se jí při cestě přes nádvoří ztratil.Z nebe už se snášelo tolik sněhu, že šlo stěží vidět na dva kroky před sebe. Rozhodně se nedalo říct, že by to dívku nefascinovalo, ale teď měla v plánu něco jiného. Musela Garrethovi poděkovat za jeho ochotu.
„Ještě jsem se ti neomluvila, i když jsem měla. Omlouvám se, že jsem spadla.“ sklopila oči, jakmile je přivítala vůně všech možných jídel. Uvnitř byly jen dva muži, kteří zrovna odnášeli jídlo. Shireen se odtrhla od Garretha a akorát včas popadla mísu hnědých nadýchaných koláčků. Kuchař stáhl ruce a s úsměvem se mírně uklonil, než se vrátil k odnášení táců. Lady jemně přičichla k vonící dobrotě a usoudila, že se jedná o medové koláčky. Znala je, občas je jedla i na Dračím kameni. „Určitě si je zasloužíš, stejně tak jako moje poděkování. Jen.. byla bych ráda, kdybys mě neučil jen kvůli tomu, že to řekl můj otec. Chci abys věděl, že jsem za to moc vděčná.“ Položila mísu ke Garrethovi, který si už stačil udělat pohodlí na vysoké dřevěné lavici. Shireen mu gestem naznačila, aby si vzal. Určitě nebyly jediné, co kuchaři upekli a tak si Garreth mohl vzít, kolik chtěl. Lady si přisedla k němu a stáhla si z rukou rukavice. Už je nepotřebovala, začínalo jí být teplo.
„Odpusť mi, jestli to bude znít nevhodně, ale ukázal bys mi, kam jsem tě předtím uhodila? Možná to nebude tak zlé, ale jestli ano, znám od mistra Cressena dobrý lék, který by měl zajistit, aby modřiny a bolest brzy zmizely.“ Aniž by si to uvědomila, konečky prstů si přejela po hladké tváři. Stačilo jenom o tom mluvit a připadalo jí, jako by se ošklivá podlitina vrátila. Ruku stáhla teprve tehdy, když jí chladná kůže ruky zastudila na nyní horkém červeném líčku. Měla by si dávat pozor na to, co si přivlastnila za zvyk. Koneckonců, nyní tu byl zraněný Garreth.

_________________
I had bad dreams. About the dragons.
They were coming to eat me.


avatar
Shireen Baratheon

Posts : 20
Join date : 02. 01. 17
Location : Chladný Zimohrad

Návrat nahoru Goto down

Re: Lokace: Zimohrad - Komnaty

Příspěvek pro Bolton Roose za Sun Nov 19, 2017 10:14 am

Roose se málokdy ve společnosti projevoval jakkoliv výrazně. Vzhled měl naprosto obyčejného muže, který jde přehlédnout velmi snadno. Ničím nevybočoval. Snad až na oči. Ty jeho byly velmi chladné, světle modré a jen delší pohled na jinou osobu dokázal dotyčného znejistit. Nebylo v nich nic dobrého, naopak. Nejen že Roose Bolton působil přirozeně chladným a tvrdým dojmem, oči to jen potrhovaly. V momentě se dokázaly proměnit na dva kusy ledu. To také předal svým dětem. Všechny měly stejně ledové, modré, kruté oči. Upřít se také nedalo, že Ramsay dovedl svůj pohled k dokonalosti. Přestože se uměl tvářit výjimečně mile, pokud se to hodilo do krámu a chtěl se pobavit, on v momentě poměrně přívětivé modré oči proměnil v něco, co druhé straší do konce jejich života. Ten ale stejně nebývá už moc dlouhý.

Krom nevýrazného vzhledu neměl Roose ani výrazné chování. Sice o něm každý věděl co je zač, jak krutý umí být a co jsou jeho záliby. Teď ani nikdy jindy se však nechoval jinak. Seděl ve velké síni na Zimohradě. Mluvil tiše se svými muži. Nezvedal hlas, i kdyby ho někteří neslyšeli. A přitom ujídal ze svého talíře snídani. Pohledem přejel místnost. Nyní se tu zdržovalo mnoho lordů ze severu a to mu jen více nahrávalo do karet. Sever byl vždy silný, schopný se osamostatnit od zbylých šesti království. Jeho síla byla i v soudržnosti. Pokud byli Starkové u moci, jen hlupák by se postavil proti nim. Ovšem v momentě, kdy by jejich síla i vliv začal slábnout… uzurpit si jejich moc pro sebe, bylo moc jednoduché. Proto ale lord Bolton nehleděl po sále. Bylo to krátké přejetí místnosti očima, jen aby zjistil, zda ho někdo výjimečný nepřekvapí. Někdo se jménem Karstark, Glover… Jeho děti mladší nebudou a on s nimi měl svůj plán.

Po snídani se zvedl a mířil chodbou pryč. Brzy za sebou ale uslyšel klapání podpatků a ještě, než ho dívka vůbec oslovila, byl si jistý, že jde právě za ním. Ještě neměl tušení, co mu může chtít, ale zbytečně se vybavovat nehodlal. Zdržovala ho, nepůjde proto o nijak dlouhý rozhovor. Jakmile jej oslovila, nejprve se otočil přes pravé rameno, než se k ní otočil celým tělem. „Lady Ryswell,“ mírně ji pokynul hlavou, jak se sluší a patří. „Co pro vás mohu udělat?“ optal se. Netrvalo dlouho a studoval jí svým pohledem. Její postoj, ruce, oči. To na člověku prozradí nejvíce. Jestli si je jistý, nebo se naopak bojí. Zda se mu ruce třesou, nebo stojí vzpřímeně. Jestli nestojí moc škrobeně či naopak extrémně ležérně. Vypadal na první pohled vyrovnaně, ale něco mu tam nehrálo. Jakmile zmínila Ramsayho, do jeho očí pronikl ještě větší chlad. Mimika obličeje se ale nijak nezměnila. Jakmile slyšel jméno svého syna, nikdy to neznamenalo nic dobrého.„Pak mě tedy následujte.“ Přikývl. Otočil se na patě a vyrazil do jednoho z pokojů, který mu byl přidělen. Ať se stalo cokoliv, probírat Ramsayho na veřejnosti zkrátka nebylo nic dobrého. Nepotřeboval cizí nepovolané uši, co by s radostí onu informaci pustili dál. Jestli lorda Boltona něco táhlo ke dnu, pak chování syna, který se dal snadno unést. Neměl tu potřebnou disciplínu, aby pochopil, že si nemůže pokaždé dělat, co chce. Roose chtěl silný rod, obávaný rod. Nepotřeboval syna, který kazí jeho snahy o spojenectví či cokoliv jiného. Jediné štěstí bylo jen to, že je Ramsay bastardem. Neohrožoval jej tolik, jako kdyby byl manželským synem. I tak ho ale Roose musel krotit. Ještě že Ramona byla v tomto relativně rozumná.

Došel do pokoje, pokynul lady, aby se usadila. Sám zaujal místo na vyřezávané židli za stolem. „Tedy, mluvte.“
avatar
Bolton Roose

Posts : 7
Join date : 19. 11. 17

Návrat nahoru Goto down

Re: Lokace: Zimohrad - Komnaty

Příspěvek pro Aerynn Ryswell za Sun Nov 19, 2017 10:56 pm

Rozhodně nešlo o spolehnutí se na jistou věc. To bylo úplně první, co si lady Ryswell uvědomila. Kolem Roose musela našlapovat tak opatrně, jak to jenom šlo. Neměl tak hroznou pověst jako jeho bastardský syn, ale ani se o něm neříkalo, že je to jeden z nejvzorněšjích mužů. Lord Bolton se uměl držet ve stínu, ale zároveň s tím byl vypočítavý a trpělivě čekající na správnou příležitost. Navenek se moc neprojevoval, ale o to víc byl nebezpečnější. Vždycky byli nejvíce nebezpeční ti, kteří tak nevypadali. Přesto nezbývalo Aerynn nic jiného, pokud nechtěla další zlou krev. Kdyby okamžitě zamířila za Robbem, mohl by si to Lord Bolton brát jako osobní urážku. Neměla urozený původ, od malička se neučila způsobům, ale tohle si zvládla domyslet i bez toho. Kromě toho, Robb se na Zimohradě zdržoval. Z Roosovy strany tak stačilo projevit nezájem, aby svoji prosbu přesunula na nynějšího pána hradu. Ramsay se zachoval jako zvíře a to nemohla nechat jen tak být. Naštěstí Roose nezůstal vůči jejímu oslovení lhostejný. Ochotně jej následovala do jeho soláru a s potěšením si uvědomila, že se na ně vůbec nikdo zvědavě nekouká. Tolik k seveřanům. Člověk se mohl spolehnout na to, že dostane soukromí tam, kde s ním doopravdy počítal.
„Neobtěžovala bych vás s tím, kdyby to nebylo opravdu nutné a tohle si nemůžu nechat pro sebe.“ Raději by zůstala stát, protože si byla jistá, že jejich rozhovor nebude trvat nijak dlouho. Po vyzvání se však nakonec posadila. Vůbec jí nebylo příjemné, jak se na ni Roose díval, ale neohradila se. Cítila na sobě jeho pohled, mrazilo z něj v zádech. Stačilo si však vzpomenout na oči Ramsayeho a žilami se jí začal prohánět žhavý vztek. Necítila se špatně za chuť, která se jí kradla do srdce. Kdykoliv si na bastarda vzpomněla, měla chuť ho podříznout jako podsvinče. Ale byla v právu. Nevěděla, co udělá Roose a proto ještě na poslední chvíli zvažovala, jak mu podat pravdu. Nakonec se rozhodla, že začne od začátku. Mohla lordu cokoliv zatajit či si něco přikrášlit, ale pravda měla jednu velkou výhodu. Nemusela si pamatovat, co řekla. Stačilo se jen držet toho, co se doopravdy stalo.
„Nejdřív bych vám asi měla říct, že máte jistě statečného syna. Není to tak dlouho, co jsme s Ramsayem přijeli. Nevím, jestli se k vám něco doneslo, ale dorazili jsme sem nastejno. Potkali jsme se poblíž lesa a měli jsme tam menší... potíže. Napadla nás smečka vlků, očividně nežrali dost dlouho a proto se tak přiblížili. Nebýt Ramsayeho, nejspíš bych tam zemřela. Oba jsme si odnesli nejednu vzpomínku.“ Uvědomovala si, že jí může Roose ještě pořád pozorovat, ale neubránila se nutkání přejet si prsty po paži, kde pořád ještě měla stopy po vlčích zubech. Přes látku téměř necítila sraženou krev na povrchu rány, ale podvědomě se musela ujistit, že tam pořád je. Musela se přesvědčit, že všechno nebyl jen ošklivý sen, ze kterého se probudila. Bolestivý tlak, který vzápětí ucítila jí utvrdil v tom, že se všechno stalo. Nic nebyl výplod znavené a zmatené mysli. Modřiny, které jí po Ramsayeho výpadu zůstaly na stehnech to dosvědčovaly. Nebylo cesty zpět, Roose se to musel dozvědět.
„Měla bych mu být vděčná za to, že mě dostal na Zimohrad a zachránil mi tím život. V tom zatraceném lese jsem nezískala jen pár škrábanců a kousanců. Ztratila jsem tam i dítě. Kdyby mě sem nepřivezl, vykrvácela bych dřív, než by mě vlci stačili roztrhat.“ Odmlčela se a přitiskla rty k sobě tak silně, že z nich vznikly jen úzké bezkrevné čáry. Začínalo se jí mluvit čím dál hůř a to pořád ještě nevyslovila to nejhorší. Ruce se jí začaly třást, proto je zlehka stihla vpěst. Roose nemuselo zajímat, co se stalo jí, ale že byl Ramsay za hrdinu. Najednou na něj mohl být hrdý a lady Ryswell se chystala mu tu iluzi rychle vzít. Rozhodně ho to však nemuselo bolet víc, než ji. Jeho syn přežil, zatímco její nikoliv. Nic jí ho nemohlo vrátit, ať už Boltonův bastard tvrdil a dělal cokoliv. Do očí se jí začaly drát slzy, ale než jí stačily zmáčet tváře, odkašlala si a opřela se. Zpříma se podívala na Roose, zahleděla se do jeho vodnatých modrých očí. Ať už se stalo cokoliv, nemohla si dovolit vypadat slabě.
„Bohužel následně udělal něco, čím neodvolatelně smazal svoje činy předtím. Využil toho, že jsem byla zesláblá a přišel za mnou. Skočil na mě jako bych byla jednou z jeho fen a dovolil si to omluvit jako čin hodný díků. Znásil mě, lorde Boltone. Využil mě pro své pobavení, přestože jsem krátce předtím, ještě ten samý den, potratila.“ Možná se jí nakonec v oku přece jen zaleskla slza. Když to vyslovila nahlas, připadala si ještě pošpiněnější. Hlas jí zakolísal, jak potlačila vzlyk deroucí se jí z hrdla. Jemně sebou ucukla, jak na kůži cítila bastardovy ruce. Cítila potřebu se okamžitě ponořit do horké vody a vydrbat všechna místa, kde se jí dotkl. Ale musela zůstat sedět na místě a čelit jeho otci. Sama si to vybrala a musela to dotáhnout do konce. Znovu si tedy odkašlala pustila se do toho posledního, co jí leželo na ztrápeném srdci.
„Nezáleží mi na tom, že je to bastard. Pořád je to váš syn. Dopustil se takového zločinu a navíc pod střechou Strážce severu. Určitě uznáte, že jsem v plném právu, abych požadovala spravedlivý trest.“ Znovu se odmlčela a jenom se dívala na lordův obličej. Nemuselo to s ním hnout vůbec nebo mohl popřít, že by něco podobného Ramsay neudělal. Oba ale věděli, že by toho byl bastard až příliš schopný. Aerynn se nerada zabývala malichernostmi, neplýtvala jimi svůj čas, ale pokud by jí Roose odmítl vyhovět, hodlala se mu s tím dostat pod kůži. Záleželo čistě na něm, pro co se rozhodne, ale ona si stála za svým. A v nejhorším případě... lord Stark by ji vyslechl. Ryswellové patřili k jeho věrným vazalům. Ale pokud by k tomu došlo, znamenalo by to pro Ramsayeho daleko horší ortel. To si Roose musel uvědomit.
avatar
Aerynn Ryswell

Posts : 13
Join date : 23. 07. 17
Location : North

Návrat nahoru Goto down

Re: Lokace: Zimohrad - Komnaty

Příspěvek pro Garreth Cerwyn za Sat Dec 02, 2017 4:50 pm

Do mysli chlapce se vkradla vtíravá myšlenka. Co tu vlastně lady Baratheon dělala? Byl by hlupák, kdyby nevěděl, že přijela s otcem. To bylo jasné jako facka, spíše šlo o to, co tu tedy dělal Stannis. Když se tu posledně objevil někdo z Jihu, nebylo to nic dobrého. Tehdy přijel král Robert, tlustý hlučný muž, který páchl vínem a potem. Garrethovi se vůbec nelíbil. Slyšel o něm mnoho, jak je to silný válečník. Jak hrdinně zabil draka, který unesl Lyannu Stark. Představoval si dokonalého hrdinu a to co přijelo? Bylo jen velké zklamání. S ním přijela i celá družina, všichni důležitý lidé ode dvora. Nejhorší ze všech byl ale princ. Uječená mánička, která zasluhovala shodit do bahna. Jak se Garreth radoval, když mohl přihlížet souboji mezi Robbem a princem. Pochopitelně Robb vyhrál, byl to seveřan a zajisté po lordu Starku zkušený bojovník. Divil se, že princ neutekl s pláčem a planými výhružkami za svou matkou. Lordové z Jihu byli k uzoufání. Vůbec to nebyli muži. Halili se do drahých látek a nakrucovali se jak pávi. Zdálo se, že jen na Severu jsou skuteční muži.

Když se tu ovšem král Robert objevil, tehdy si odvezl lorda Starka. A co se nestalo? Garry jen doufal, že když je tu další lord z Jihu, nebude si chtít vzít Robba. Sever potřeboval své pány, ne aby je tahali na jich, kde se jim nedaří.
Garry se zamazal od bláta a tvrdá zem nebylo zrovna místo, kde si chtěl poležet. Co mohl, to oklepal. Hlavně špinavé ruce si otřel do kabátku. To zase budou řeči od madam, že se vyválel někde jak to prase. Výjimečně to nebyla vůbec jeho chyba a stejně dopadl jak čuník. Zamračil se, ale lady nemohl nic vyčítat. Za drzý jazyk by mohl být potrestán. Tupé rány, které mu zasadila ona, ty bohatě stačily. Nečekal, že by se mu omluvila, hlavní bylo, že je mylady v pořádku. Překvapilo ho ovšem, že se jí chce pokračovat. Co jiného mohl dělat? Pokrčil rameny. „Vzhůru do sedla, tedy. Tentokrát ale nepadejte, mylady,“ upozornil jí a jal se pomoci jí. Po chvilce ji vysadil a upravil ještě jednou třmeny. Podal jí otěže a do ruky vzal lonž. Postavil se do dostatečné vzdálenosti a radil lady, co má na koni dělat. Klisničku pobídl ještě on a nechával jí chodit do malého kruhu. Pak Shireen opravoval, jak držet nohy, jak mít rovná záda, sevření otěží, položení pat a špiček i způsob pobízení, aby se klisnička nezastavila. Po chvíli koně obrátil, aby chodil zase na druhou stranu. Motala by se hlava nejen mylady, ale i koníkovi. Lady nebyla v sedle úplně marná, ovšem zázrak to taky nebyl. Pokud se chtěla naučit jezdit, čekalo jej mnoho práce. Připadala mu navíc dost tvrdohlavá, kdo ví, jestli jej bude v radách poslouchat. Ani sebelepší učitel nenaučí nic, pokud z toho žák nic nemá a odporuje.

Myslel si, že časem nepříjemná bolest odezní, ale tělo ho od pádu pořád bolelo. Nebylo to jako zlomenina, tu bolest už znal, ovšem byl si jist modřinami a případným naražením. Byl proto rád, že se lady rozhodla hodinu sama ukončit. Složil provaz, který si hodil přes rameno a pomohl lady na zem. Vzal pak otěže klisničky a vracel se s ní do stáje. Bylo to právě v čas. Snad lady vycítila, že se blíží sněhová kalamita? Ve stáji se chtěl o klisnu postarat sám, ale byla mu sebrána. Trochu nesouhlasně se zakřenil, pozornost si ovšem znovu ukradla Shireen, když mu tiskla ruku. Chvilku překvapeně zamrkal, než se usmál a táhl ji spíše za sebou. „Pojďte, mylady.“ Poručil a hnal se přes nádvoří. Hustě sněžilo, on ovšem na cestu vidět nepotřeboval. Občas s chlapci dokonce ve sněhu hráli menší hru. Když opravdu nebylo vidět ani na krok, postavili se doprostřed nádvoří. Roztočili se dokola, aby neměli ponětí, kde jsou a kdo první našel určenou budovu, vyhrál. Pomohlo to Garrymu, aby se nyní po Zimohradu pohyboval sebejistě a přesně věděl, kde co je. Dovedl jí do teplé kuchyně. Rovnou si sundal nákrčník a špinavý kabátek. Vyskočil si na vysokou dřevěnou lavici a nohama kopal ve vzduchu. Nebyla mu zima ani přehnaně horko. Košile a vestička jej dostatečně hřála. Rozhlížel se a mlsně pokukoval po tom, co kuchaři vařili. Kdysi mohl být kuchtíkem, ale hlavní kuchař ho osočil, že by dřív všechno sežral. To možná byla pravda, alespoň ze začátku. Brzy by mu ovšem přestalo chutnat. Pak by přišla horší věc. Třeba by naplival do jídla těm, kteří mu nějakým způsobem vadí. To by bylo pohlavků.

„Mě se neomlouvejte, že jste spadla,“ pokrčil rameny a pousmál se. Jen to odmávl. Jakmile se chopila mísy koláčků, hned zpozornil. Ona jako může? Pochopitelně, je to lady. Hned se mu rozsvítila očička, jak na posvícení. „Páni, no děkuji, mylady.“ Otřel si ruce mimoděk o košili a natáhl se po jednom koláčku, který si zdvořile vzal. „Já vás naučím jezdit klidně moc rád.“ Slíbil a začal se cpát koláčkem. Jestli za to budou takové odměny, bude jí učit klidně od rána do večera. Mohl by jí docela nepěkně využít k nakrmení svého mlsného jazýčku. Všiml si, že lady ho už neporozuje. Proto v nestřežený okamžik ukradl další koláček. Nic se nedělo a tak si vzal další, a další a další. Brzy si nacpal několik koláčků do kapes, kam se vešly a další dva svíral v ruce, zatímco se třetím ládoval. Koláčků nebylo nikdy dost a většinou byl boj o to, kdo je sní. Tohle nemohl nechat jen tak. Jakmile k němu promluvila a podívala se jeho směrem, trochu se zarazil. Očekával nepěknou poznámku. Jen zamrkal a přikývl. Postavil se na nohy. Koláčky si položil hezky na své místo, aby mu je Shireen nesnědla. Chtěl si sundat košili, když se zarazil. „Ehm, mylady, tady bych asi neměl.“ Přiznal a rozhlédl se po kuchyni. „Nepůjdeme jinam?“

_________________
avatar
Garreth Cerwyn

Posts : 7
Join date : 20. 10. 17
Location : Zimohrad - stáje - psinec

Návrat nahoru Goto down

Re: Lokace: Zimohrad - Komnaty

Příspěvek pro Bolton Roose za Sat Dec 09, 2017 12:07 pm

Usadil se na židli a ruce položil na stůl. S neměnným výrazem ve tváři, lady pozoroval. Mluvili za něj oči, ale i ty byly pořád stejně ledové. Ramsay byl v mnoha ohledech velmi schopný, jen se mu nesměla popustit uzda moc volně, pak začal běsnit. Co se dělá se psem, který je agresivní? Utratí se. To musel Ramsay brzy pochopit. Roose neměl v nejmenším plánu obhajovat jeho excesy a uklízet mu pěšinku. Jestli kdy chce, aby ho přijal jako svého syna, musí se podle toho naučit chovat. Ramona také měla své slabosti a touhy vyřádit se. Na rozdíl od svého bratra, ona věděla jak to dělat v tichosti a nebo jak si sama po sobě uklidit. Tuhle vlastnost Ramsay potřeboval vštípit. Nepatřil jim Sever, aby mohl dělat cokoliv bez postihu. Ne, byl tu rod Starků. Těm se Bolton zodpovídal a pokud jeho syn nedokáže poslouchat, odnese to jedině on. Nenechá si líbit, aby platil za chyby druhých.

Nenechal se uchlácholit vyprávěním o tom jak je Ramsay statečný. Hledal tam ono pomyslné ale. To kouzelné ale totiž bortilo veškerou předchozí konverzaci. To co je ve větě před slovíčkem ale, je jen kopa sraček, které se nedá věřit. Slova, která mají navodit pocity a emoce, jen aby v závěru byly znehodnoceny. Poslouchal a nepohnul se. Jeho sezení bylo stejné, neměl potřebu narovnat se, když se blížilo nepříjemné téma. Jeho tvář byla neměnná, neměl potřebu  šklebit se, či se tvářit šokován a úplně stejně na tom byly jeho oči. Pořád stejný studený a vtíravý chlad. Pohled následně zaměřil na její ruku, kterou si přejela po paži. Na údajné hrdinství svého syna se bude dotazovat Ramsayho později. Kdyby ji nechal sežrat, udělal by snad lépe. Třes rukou se jí nedařil skrýt, i když je stiskla do pěsti. Všímal si řeči jejího těla a v hlavě si tvořil svůj úsudek. Obrázek o tom všem.

„Vyprávíte tu lady, jak je můj syn statečný a hrdinně vás zachránil. A následně mi povíte, že vás znásilnil a tolik vám ublížil? Zjevně nemáte ani představu o tom, jak to zní.“ Zavrtěl nad tím hlavou. Ruce položil ze stolu do svého klína a trochu lépe se narovnal. „Vím, že můj syn má někdy tendenci jednat ukvapeně, využít větší síly, než je záhodno. Za to se vám mohu omluvit, pokud způsobil nepříjemnost. Jsem si jist, že vám Ramsay nechtěl nijak ublížit. Víte co si spíš myslím?“ povytáhl obočí a svýma očima jí provrtal. „Myslím si, že si přikrášlujete svou pravdu. Potratila jste, to je velmi nemilá a smutná věc, ovšem pokud jsem si vědom, ještě jste svému muži neporodila jediného potomka. Jak dlouho, že jste jeho ženou?“ Postavil se a přešel za ní. „Myslím si, že z vás mluví strach. Zděsila jste se, když jste o dítě přišla. Nemám vám to za zlé, je to smutná věc a ženy nemyslí racionálně. Možná jste se bála toho, co vám řekne váš manžel při takovém zjištění. Jistě se na potomka velmi těšil a teď? Povíte mu o tom, že jste vlastní hloupostí přišla o dítě?“ zavrtěl nepatrně hlavou. Nechal svá slova vyznít do prázdna. Pozoroval přitom záda lady a jen na krátkou chvíli mu přes oči přejel hrozivý stín. Moc dobře věděl, že její slova jsou pravdivá. S Ramsaym si to pochopitelně vyřídí tím nejhorším možným způsobem, ale teď musel chránit hlavně sebe a s tím i Ramsayho. Nemohl se jí vysmát, to by bylo až moc kruté. Musel na to jinak.

„Mám takový pocit, že jste chtěla zachránit situaci. Znovu pokud možno otěhotnět a kdo mohl posloužit lépe, než právě můj syn? Možná na vás byl Ramsay hrubý, za to jak jsem již řekl, se musím omluvit. Ovšem, nemyslím si, že by to byl akt znásilnění. Spíš jste se zalekla jeho síly a pak jste si do hlavy vložila onu hloupost.“ Vrátil se zpátky na židli a usadil se. Opět dal ruce na stůl.

„Jak jste řekla, pořád je to můj syn a já bych jen velmi nerad slyšel falešná obvinění proti němu. Pošpiněním Ramsayho pošpiníte i můj rod.“ Odpověděl suše, bez jediné emoce. „Pokud ovšem pořád máte pocit, že jste v právu, mohu vám slíbit, že se o svého syna postarám. Situace se nebude nikdy opakovat a zařídím, aby vám již nepřišel na oči.“ Nabídl vhodnou kompenzaci. „Pokud požadujete trest, mohu sem syna zavolat. Víte, nerad tvořím soudy na základě jediného tvrzení. Rád bych si vyslechl i svého syna, co mi k tomu dodá. Přizná-li svůj čin. Budu se hluboce omlouvat, přijde spravedlivý trest i odškodnění, souhlasíte?“
avatar
Bolton Roose

Posts : 7
Join date : 19. 11. 17

Návrat nahoru Goto down

Re: Lokace: Zimohrad - Komnaty

Příspěvek pro Aerynn Ryswell za Sun Dec 10, 2017 2:28 am

Jako by byl lord Bolton vytesaný z ohavného bledého kamene. Přesně tak vypadal. Zatímco s Aerynn cloumaly všeljaké emoce, on jen seděl a bez jakékoliv změny výrazu na ni hleděl. Co ji to vůbec napadlo? Neměla se s Roosem zdržovat. Ne, raději měla dát na svůj instinkt a jít ihned za Robbem. On by o jejích slovech nepochyboval. Možná bylo lepší poštvat proti sobě Boltony, než se vystatovat jejich posměchu. Jenže na změnu plánu bylo již pozdě. Roose se to všechno dozvěděl a lady Ryswell ucítila hořkou pachuť jeho povržení. Jedno mu však musela přičíst k dobru. Nenechal se vyvést z míry  a zachoval si chladnou mysl. Pro ni to rozhodně nebylo dobré... Ale pán Hrůzova rozhodně věděl, co je dobré pro něj. Uměl chodit kolem ohně a Aerynn přitom napadlo, že by se Varysovi zamlouval. Rozhodně ne kvůli své povaze, ale jeho přístup by Pavouk jistě ocenil. Jestli se dalo s Roosem Boltonem nějak manipulovat, rozhodně se na to nedalo přijít snadno. Jenže ůady nebyla Pánem našeptávačů a politika šla teď stranou. Pro jednou mohla... ba dokonce musela upřednostit osobní zájmy. Nebyla nejmladší, ale i tak si prošla až příliš mnoha intrikami. Bohužel to vypadalo, že dnešní ráno jich bude opět plné. Vzpomínky na Ramsayho výpady ji začaly do žil hrnout další a další vztek, přičemž ho Rooseův přístup jen rozdmýchával. A to tak moc, že ji to z hlavy vyhnalo všechen strach. Celým tělem se jí rozlil podivný chlad, který jí svým způsobem uklidňoval. Na hru vždy museli být alespoň dva a Aerynn nemínila být tou, která prohraje. Nikdy se jí nechtělo být na straně poražených, ale teď šlo o víc. Sever se mohl zbavit další bestie.
„Mám velice dobrou představu o tom, jak to zní, lorde Boltone. Ale i pravda může znít zcela absurdně.  Vlastně se dá říct, že lež zní uším mnohokrát lépe, než pravdivá skutečnost.“ Konečně se mu zpříma podívala do očí. Opětovala jeho pohled a snažila se v nich něco vyčíst. Marně. Buď byl pán Hrůzova velice dobrý ve skrývání svých pocitů, anebo jednoduše žádné neměl. Obě varianty vypadaly dost pravděpodobně. Jeho tvář neprozrazovala nic, ale jeho slova řezaly jako břitvy. Uměl tít do živého, ale  lady nehnula ani brvou. V tom tkvělo zase její kouzlo. Nejdřív se musela v situaci zorientovat a potom se držela pravidel, které v ní vypozorovala. Roose ostře mluvil, ale jinak si nechával masku zatvrzelého seveřana. Dobrá tedy, Aerynn udělala to samé. Spolkla hněv a nedala na sobě nic znát. Pokud si chtěl Roose hrát na diplomatické chování, nemohla jinak, než mu vyhovět.
„Nemám sebemenší důvod k takovéku jednání. Život umí být někdy krutý a my to jen málokdy dovedeme ovlivnit. Jen ne všichni se s tím dokáží smířit. Nejspíš mám štěstí, že Elyas mezi ně nepatří. Ale pokud to potřebujete vědět, lorde Boltone, už je to dost dlouho na to, abychom měli alespoň jedno dítě. Ale jak jsem řekla, život není vždy přívětivý.“ Samotnou ji udivovalo, jak se během tak krátké chvíle změnila. Její tep se uklidnil, hlas jí nepřeskakoval, ba naopak – najednou mluvila klidně a vyrovnaně. Její tělo se uvolnilo, ačkoliv byla pořád ve střehu. Především potom, co se k ní Roose přiblížil. Zpozornila už ve chvíli, kdy opustil své místo, ale neotočila se. Jenom zůstala vzpřímeně sedět. „Dokážu si představit, co si o mně myslíte, ale měla bych vás vyvést z omylu. Nemusím se bát vlastního manžela. Navíc nikdo nemohl vědět, že se vlci k Zimohradu tolik přiblíží. Nebyla moje hloupost, že se stalo to, co se stalo. Jsou věci, které prostě nikdo nemůže předvídat.“ O šelmách nevěděla, ale tohle si uvědomit měla. Chyby tu nicméně byly proto, aby se z nich člověk poučil. Boltonům se věřit nedalo. Lady si to však uvědomila pozdě, v tom měl Roose pravdu. Předtím nejednala racionálně. Nechala se unést zhrzelými emocemi a to byla obrovská chyba. Neměla za ním chodit, dokud na to nebyla připravená. Naneštěstí pro Roose, Aerynn nikdy neutíkala ze započatého boje. Varys jí věnoval plno zkušeností a mezi nimi i to, že se vždycky najde nějaká skulinka, kudy se dá proklouznout. Toho se držela i teď a nevzdávala se.
„Nevyvracím, že máte opravdu skvělou představivost, lorde. Ale opravdu si myslíte, že bych byla tak hloupá, abych podlehla naivní představě, že v jeden a ten samý den mohu přijít o dítě a zároveń znovu otěhotnět?“ Tentokrát bylo na ni, aby povytáhla obočí. „Pokousali mě vlci a silně jsem krvácela. Už jenom z toho důvodu bych se nezmohla na nic. Především se s Ramsayem. Můžete tomu věřit nebo ne, ale svého muže bych nikdy nepodvedla. Nikdy jsem k tomu neměla důvod a na tak zoufalé řešení bych nepřistoupila ani nyní. Kromě toho on ani nevěděl, že jsem v očekávání.“ Pevně se soustředila na to, aby zůstala v klidu. Ano, myšlenky na to, že mohla dát Elyasovi dítě, ji mučily, ale nemohla s tím nic dělat. Její syn nebo dcera, či snad oba, už nepatřili mezi živé. Musela se s tím vyrovnat. Nebyl všem dnům konec a navíc... Existovala šance, že se někde ve Svobodných městech prohání dítko její krve. O tom ale nikdo nevěděl a rozhodně nehrozilo, že by se na tom něco změnilo. Svůj otrocký život nechala za sebou, teď musela řešit přítomnost. Tedy Ramsayho a jeho odporný ponižující čin.
„Zavolejte ho. Ráda si poslechnu jeho verzi příběhu. Nepochybuji o tom, že si Ramsay vymyslí dobrý příběh hodný uznání. Bude to jeho slovo proti mému, ale něco si uvědomte, lorde Boltone. Mohla jsem vás ze všeho vynechat a jít rovnou za lordem Starkem. Nemám žádný důvod ke lhaní. Nezáleží mi na pověsti vašeho rodu. Ryswellové jsou stejně věrní vazalové jako vy a já nechci, aby mezi námi panovala zlá krev. Ale to, co Ramsay udělal nemůžu nechat být. Proto jsem šla za vámi a ne za Robbem. Ale do to toho, zavolejte syna a zeptejte se ho, jak to všechno bylo.“ Ani tentokrát nezvýšila hlas, přestože si dala záležet, aby na svá slova dala správný důraz. Původně si svoje tehdejší záměry chtěla nechat jen pro sebe, ale pohár její trpělivosti přetekl. Kdykoliv jindy, u kohokoliv jiného, dokázala čekat na svou kořist dlouho, stejně jako stínokočka. Bastard z Hrůzova se ovšem postaral o to, že se neovládla. Pravda ale vždycky vyšla najevo, ať dřív nebo později. Bez ohledu na to, jestli šlo o lady, lorda... anebo bastarda.
avatar
Aerynn Ryswell

Posts : 13
Join date : 23. 07. 17
Location : North

Návrat nahoru Goto down

Re: Lokace: Zimohrad - Komnaty

Příspěvek pro Shireen Baratheon za Wed Dec 27, 2017 7:06 pm

Lady rozhodně nebyla zvyklá na takové změny teplot. Chvíli jí do tváře řezal ostrý ledový vichr a nespočet vločet jí zalétávalo do očí a vlasů, a během dalšího okamžiku se jí pokožkou šířil hrozně zvláštní pocit, protože se ocitla v teple. Nejhorší na tom byly tváře... nebo alespoň jedna. Kde byl šedý lupus, tam Shireen necítila téměř nic. Zimu ani teplo, ba ani dotek. Kdyby měla zavřené oči a někdo jí po zohavené tváři přejížděl prsty,a ni by si to neuvědomovala. Jenže kdo by takovou hloupost dělal? Všichni od ní ruce dávali pryč. A to doslova. Ale Garreth vypadal celkem spokojeně. Jak by taky ne, když byl na všechno zvyklý? Neustále musel přebíhat sem a tam, když se staral o zvířata. I tak mu Shireen zkusila o něco víc zvednout náladu. Bylo v tom nevyřčené poděkování za jeho službu. Své gesto stejně později doplnila i slovy, ale to už se Garreth na koláčky vrhnul s takovou vervou, jako by snad týden nic nejedl. Shireen se nad tím jen letmo pousmála a nechala ho. Jestli chtěl, mohl je sníst úplně všechny, vážně si je zasloužil. Za dobře vykonanou práci kýžená a spravedlivá odměna.
„Pro příště to zkusím bez pádů. Netušila jsem, že bude tak těžké udržet se v sedle.... Ze země to vypadalo daleko snáz. Všichni jsou si na koňském hřbetě tak jistí... myslela jsem si,m že to bude snazší.“ Přiznala se tiše. Uměla uznat svou chybu. Vážně se měla nechat přesvědčit, aby to napoprvé zkusila s menším poníkem. Jejich tělesná konstrukce byla o něco bytelnější, než jakou oplývaly velcí koně. Na poníkovi by se nejspíš cítila i jistěji... ale když nad tím tak uvažovala, musela uznat, že sice hned spadla, potom se ale v sedle udržela. Samozřejmě, že to bylo díky Garrethovým radám, ale udržela se nahoře. Kdyby spadla i napodruhé, nejspíš by jí to pořádně poranilo už tak dost nízké sebevědomí. Jenže tohle byl přesně ten případ, kdy jí její milované knihy poradit nedokázaly. Mohla se v nich dočíst o různých radách, ale pořád šlo jen o teorii. Ale malá lady se nemínila vzdát. Úspěšný pokus, ačkoliv druhý, v ní probudil zdání, že to zvládne. Možná, že se přesně takhle cítila pážata ve službách princů a lordů. Všichni museli začínat od píky a ani jeden z nich nevzal do ruky meč, aby se s ním okamžitě uměl ohánět. Všechno chtělo svůj čas... jen s medovými koláčky to vypadalo přesně naopak. Než se Shireen nadála, snad polovina jich už chyběla. Málem už začala Garretha podezírat z toho, že mu někdo pomáhá, než si všimla různých vyboulenin na jeho oblečení. Tiše se nad tím uchechtla a zavrtěla hlavou.
„Nemusíš si je schovávat. Klidně si je vem i s tou mísou. Řekla jsem, že si je zasloužíš. Jsou tvoje do posledního. Jen... neměl bys to s nimi přehánět, mohlo by tě bolet břicho. A já bych ráda zítra pokračovala v dalších jezdeckých lekcích, kdyby ti to nevadilo.“ Dívala se na něj s mírným úsměvem. Jen ji hned na to na okamžik zarazilo, co to po něm vlastně chce. Už si plánovala další jízdy, přestože on byl pořád zraněný. Jediným, čím se mohla Shireen utěšovat bylo, že mu nezpůsobila nic vážnějšího. Kdyby ano, poznala by to na něm. Byl by až přáliš pobledlý a naříkal by jako raněný pes. Ale i tak mu nabídla své služby. Chůva by jí nejspíš řekla, že něčeho takového by se lady rozhodně zhostit neměla, ale nikdo tu kromě nich nebyl. A bylo to úplně to nejmenší, co pro něj mohla Shireen udělat. Kdyby nevěděla, co s tím, nenabízela by mu pomoc. Ale tolik času, který s mistrem strávila nad různými knihami... Mohla svoje vědomosti zužitkovat.
„Vím, že to není zrovna nejlepší místo, ale je tu všechno, co bych mohla potřebovat. Navíc tě nenechám svlečeného dlouho, slibuji.“ Musela uznat, že to nevyznělo zrovna nejlépe, ale byla to pravda. Kdyby s Garrethem odešla do jeho komnaty, musela by se vrátit pro všechno, co potřebovala. Takhle si mohla poradit rovnou. Zdvořile počkala, než si Garreth alespoň trochu vykasal košili a začala pátrat po případných modřinách. Uplynula teprve chvíle od doby, co ho tak zřádila, ale několik jich našla. Ještě pořád studenými prsty mu přejížděla po trupu a tiše doufala, že nebude mít pohmožděná žebra. Jenže podle výrazu, co se mu usadil na tváři to tak vypadalo. Stáhla od něj ruce a s omluvným pohledem začala v kuchyni hledat všechno, co používal i mistr Cressen. Šlo o naprosto obyčejné suroviny, ale mistr o nich mluvil jako o zázraku. A tak se Shireen činila. Občas jí trvalo trochu déle, než našla, co hledala, ale nakonec z toho dokázala vytvořit něco, co mohla v závěru namazat na všechny Garrethovi podlitiny. Snažila se dělat to jemně, aby mu nepůsobila tlakem bolest, ale chlapec taky musel něco vydržet. Ona to s ním myslela jenom dobře.
„Dej tomu chvíli. Nezmizí to hned, ani to okamžitě nepřestane bolet. Ale bude to lepší, modřiny se dřív vstřebají. Tedy doufám, že jsem na něco nezapomněla.“ Přes obličej jí přelétl zachmuřený stín, ale ten hned zmizel. V duchu si to procházela pořád a pořád dokola, nebyla tedy velká šance, že by něco zapomněla. Otřela si ruku, se kterou Garretha ošetřovala do kusu látky a nakonec se přece jenom natáhla po jednom koláčku. Byl čas jídla a ona namísto hodování věnovala svůj čas chlapci od koní. Jeden medový koláček si tím pádem zasloužila.

_________________
I had bad dreams. About the dragons.
They were coming to eat me.


avatar
Shireen Baratheon

Posts : 20
Join date : 02. 01. 17
Location : Chladný Zimohrad

Návrat nahoru Goto down

Re: Lokace: Zimohrad - Komnaty

Příspěvek pro Bolton Roose za Fri Feb 23, 2018 11:03 am

„Lži se poslouchají krásně, nejčastěji zní tak jak si přejeme. V ten moment je však záhodno zamyslet se nad tím, zda opravdu nelžeme jen sami sobě. Lidé mají tendence upravovat si vlastní pravdy a ten kdo nebyl přítomen nikdy tak docela nezjistí co je pravda a co je příkrasa. Proto opakuji, že váš příběh zní částečně až neuvěřitelně. Ovšem z úcty k vašemu manželovi ho nehodlám ihned zavrhnout,“ pokrčil rameny. Na scénu nastoupila politika a diplomacie. Pro jiné to bylo místo tenkého ledu. Neopatrnost, těžké našlápnutí a dotyčný se brodil či snad topil v ledové vodě, která se do něho zakusovala jako ostré zuby. A ten, kdo zmizel pod krustičkou ledu? Zpravidla již nenašel cestu ven a v kalné vodě se utopil. To naštěstí nebyl případ Roose. Pro něho diplomacie a politika byla pevná zem. Pohyboval se v ní až mistrně a na své dovednosti a zkušenosti, které tak získal, byl patřičně hrdý. Problém nastával jen v případě, že druhá strana nebyla stejně schopná. Nejlepší hry se hrají se sobě rovnými. Hlupák se dal porazit, ale také se mohlo stát, že nepochopí principy hry. Bude se dožadovat práv, které mu ani nenáleží.

„Pak je k vám, lady, život nevídaně krutý. Ač se můžou muži tvářit jinak, každý touží dostat svého dědice, kterému předá majetek a vědomosti. Dříve nebo později ta touha překoná jiné zásady. Budu vám proto přát štěstí, abyste v blízké době dosáhla toho, co si oba zasloužíte,“ pokynul jí hlavu v přívětivém gestu, ovšem jeho slova se dala vyložit i jinak, než zněla a jak celkově měla vyznít. Mohlo se jednat o upřímnou gratulaci, nebo varování.

„Neměla byste se mýlit, lady. Do hlavy mi skutečně nevidíte a tak nemáte ani ponětí, co si o vás mohu a nemusím myslet. Lidé podle sebe soudí ostatní, nevkládejte do mé hlavy vlastní představy,“ zavrtěl hlavou. Nechtěl aby si o něm cokoliv domýšlela. Nemohla stavět svá tvrzení na chybném úsudku o tom, co si Roose myslí nebo ne. „Máte pravdu, nemohla jste to vědět. Ovšem Sever je nehostinná země, nebezpečná. Člověk jí musí poznat a být připraven na cokoliv. Já si dovolím tvrdit, že jste zcela podcenila připravenost. V kolika mužích jste cestovala? Kdo vás doprovázel? Možná jako těhotná žena lorda Ryswella jste na sebe měla být daleko více opatrná, toť má opožděná, přesto vkusná rada.“ Čistá pravda. Nemohla sice tušit přítomnost vlků, ne tak blízko Zimohradu, ovšem Sever byl plný různých šelem, proto bylo potřeba cestovat ve větších skupinkách. Pokud vyrazila na vlastní pěst? Jen se Roosovi potvrzovalo, jak hloupý člověk před ním sedí.

„Krvácela jste, přišla o dítě a byla vystrašená. Mohla jste si myslet cokoliv. Mohla jste podlehnout představám, které by jinak nevznikly. Netuším co se vám odehrávalo v hlavě, ale ta možnost existuje. Lidé při ztrátě krve blouzní, to mohl být i váš případ. A proto se ptám, máte to jak dokázat, či má slova vyvrátit? Je to slovu proti slovu. Vy jste si jistá svou pravdou já preferuji pravdu vlastní. A lady, nikdy… neříkejte nikdy,“ zdůraznil poslední slova. Jak by osoba jako ona, někdo kdo byl postaven do vyššího stavu jen díky sňatku, mohl kázat cokoliv o morálce, když věděl, kdo proti němu sedí.

„Pak je tedy rozhodnuto,“ poklepal prsty na dřevěné opěrky pro ruce. Postavil se a rychle přešel ke dveřím. Za krátkou chvíli se vrátil s tím, že jednoho ze sluhů pověřil, aby do jeho pracovny poslali Ramsayho. Usadil se zpátky ke stolu a lehce provokativně se usmál. „Jak jsem řekl, velmi rád si poslechnu verzi svého syna a až podle ní budu jednat. Uvědomte si jedno, unáhlené jednání zatím nikdy nikomu nic nepřineslo. Holý fakt a jít rovnou za lordem Starkem, to by bylo ukvapené rozhodnutí.“
avatar
Bolton Roose

Posts : 7
Join date : 19. 11. 17

Návrat nahoru Goto down

Re: Lokace: Zimohrad - Komnaty

Příspěvek pro Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Návrat nahoru


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru