Game of Thrones
Would you like to react to this message? Create an account in a few clicks or log in to continue.

Příběh - Anya

5 posters

Strana 2 z 2 Previous  1, 2

Goto down

Příběh - Anya - Stránka 2 Empty Re: Příběh - Anya

Příspěvek pro Addezen Sun Nov 19, 2017 5:39 pm

Šestileté prtě pobíhalo po ulicích Braavosu, když velice nenápadně uteklo z výuky svého otce. Ale jí nebavilo pořád poslouchat o tom, kde jaká hora je a jaká tam teče řeka a co je tam poblíž za hrad a kdo v něm žije, jak se jmenují a třeba i to, co si dávají k snídani. Byla to hrozná nuda. Ona se chtěla prohánět po ulicích, hrát si s dětmi a nemyslet na ty noční můry, které jí děsily noc, co noc. Bez nich by dokázala zapomenout a mohla by žít jako každé normální braavoské dítě. Bez starostí a bez jasně nalinkované budoucnosti. Ale rodina se musí pomstít, i když byla pouhým stínem ve tmě. Matné tváře matky, otce i bratra. Vídala je i ve svých můrách, otec padal do ohromné řeky, která se barvila do rudé. Matka křičela v místnosti plné hraček, zatímco od zdi padalo krvavé cosi ... co kdysi bývalo jejím bratříčkem. Maminku poté zlý, ohromný muž povalil na zem a strhal z ní veškeré oblečení než jí brutálně znásilnil a ... lebku jí rozmáčkl jakoby to byl pomeranč. Pak přišel její ošklivý muž. Vytáhl jí zpod postele a bodal a bodal, dokud se neprobrala celá mokrá a někdy ... někdy se jí stala i malá nehoda. Vlastně stále stávala. Styděla se za to, nikdy nechtěla, aby to Jon viděl a tak se to snažil uklidit. Ale ne vždy se jí to podařilo ututlat. Nechtěla být slabá, pro jejich společný úkol musela být tak silná, jak jen šestileté dítě musí být. Aby se vše naučila a pak zabila své nepřátele. Proč se jí nemohlo zdát o tom? Jak je dospělá a silná a nic jí nezastaví. Jak je jednoho po druhém morduje až z nich nezbude nic než krvavý flek? To by byly mnohem krásnější sny. Po těch by se probouzela se širokým úsměvem na tváři.
Jak tak utíkala před svou zodpovědností, ohlédla se, aby se ujistila, že Jon není tak blízko. Jenže to byla chyba. Když se nedívala dopředu, tak vrazila do něčeho tvrdého, vyššího a zabořeného v odpadcích. Přepadla přes to něco a zároveň to vzala sebou. Otřela se o něco nepěkného a když se to pokoušela utřít, tak to rozmazala ještě víc. Tudíž byla její halena od neidetifikovatelného zeleného fleku, který vypadal jako hlen starého chrchlouna. To jí dokázalo rozproudit krev.
"Co se tu válíš uprostřed ulice v odpadcích, ty špindíro! Kvůli tobě prohraju svůj závod!" zavrčela na to něco, co nevěděla, jestli je to kluk či holka, jak špinavé to bylo. Navíc vlasy měla ostříhané na krátko, tudíž byla identifikace ještě těžší. Ale ani tak jí nemínila dát nic zadarmo.
"Měla by ses mi omluvit," postavila se nad ní s rukama zaraženýma v bok a panovačně na ní hleděla.
Addezen
Addezen

Posts : 45
Join date : 31. 12. 16
Location : Na stopě po Aegonovy

Návrat nahoru Goto down

Příběh - Anya - Stránka 2 Empty Re: Příběh - Anya

Příspěvek pro Anya Sun Nov 19, 2017 5:41 pm

Měla jasný úkol! Najít a ukořistit něco, co je cenné a přitom jí nesmí nikdo spatřit. V deseti letech to pro ní byla dokonalá příležitost dokázat bratrovi, že se hodí na něco lepšího než máchání koštětem a mácháním prádla. Vlastně ani jedno z toho jí nešlo. Koštětem vždy mlátila okounějící kluky a holky a prádlo vypadalo líp špinavé než mokré a potrhané od kamenů, jelikož zrovna nedávala pozor, kam ho strká či o co ho drhne. Bronn z ní šílel, ale meč jí stále do ruky odmítal dát. Ale ona chtěla být jako on! Mečovat, zabíjet lidi pro peníze a po nocích se opíjet v hospodách. A ne čekat doma, házet si s kamínkami o sklo a pak tahat bratra za nohu, když se svalil mezi dveřmi a usnul. To byla vždy fuška. Navíc jí v lihu pokaždé oslovoval "Kashiito" a někdy jen "Shiito". Nechápala, co to má být? Jméno nebo přezdívka pro prase? Určitě to zase vyhrabal v nějakém bordelu. Co tam vůbec dělá? S těmi ohavami? A jí nechává samotnou! Mnohokrát za oknem něco zapraskalo nebo jí ze snu probudilo škrábání na okně. Potom jí nezbývalo nic jiného než vlézt pod postel s fufíkem, svou dečkou a čekat, co vejde dovnitř. Příšera nebo smradlavý bratr. Bohužel, vždy to padlo na bratra. Kdyby jí dal aspoň dýku, tak by se mohla bránit. Ale on jí do ruky nanejvýš vrazil škrabku na brambory. Ne proto, aby mu uvařila, ale protože vzal zakázku na oloupání brambor. Vlastně, jen jednu, protože z toho, co zbylo se už nic uvařit nedalo. Copak nedokázal pochopit, že jako ženská neuspěje? Měl by jí dát meč! Na ulici zmlátila o hlavu většího kluka! Vlastně, ho kopla do rozkroku a pak se schovala v koruně stromu, ale i tak se to počítá!
Naději získala dnešního dne! Pokud mu najde něco cenného, tak jí bude učit. Samým nadšením ho div neobjala, což se jemu příliš nelíbilo a pak odběhla najít něco, co by ho zaujalo. Většina lidí odhazovala i cenné věci do odpadu. Prošmejdila několik nejrůznějších fujhnusů, přitom se zasvinila natolik, že by si jí skutečně nyní mohl Bronn splést s prasetem. A už by navždy zůstala "Shiitou".
Jeden z odpaďáku vypadal vskutku nadějně. Jelikož se nacházel ve čtvrti boháčů. Nejbližší žena se na ní zhrozeně zadívala, když skočila přímo doprostředka a snažila se něco vyhrabat. Něco, po čem by jí Bronn ocenil. Jenže to by se kolem ní nemohlo prohnat splašené koště a zarazit jí hlouběji do odpadu. Když se zvedla, potom, co ze sebe shodila tu brzkou mrtvolu, měla obličej od něčeho hnědého a pěkně smrdutého. A ještě než stačila nadávat, to pískle jí dávno sjelo. Bylo to rozhodně mladší než ona, s dlouhými hnědými vlasy a výrazem naštvané veverky.
"Co jsi to říkala, ty malý sranče?" něco podobného říkal bratr či to mělo být "srnče"? Na to nezáleželo. Vyskočila na nohy, stejně jako to parchantě, který po ní chtělo omluvu.
"Nebudu se omlouvat za to, že jsi mě srazila do hoven! To ty by ses měla omluvit!" okřikla jí a v zápalu boje do ní drcla. Jenže malý capart se rázem proměnil v malého gremlina. Vydal ze sebe podivný zvuk něco mezi rozběsněným medojedem a vysoce nasraným rosomákem. Než jí stačila odkopnout, skočila po ní a začala jí tahat za její krátké vlasy.
"Ty vůlko! Slez ze mě!" chytila jí za pracky, ale chcípačka držela jako pijavice. Tak zabrala na její taktiku, čapla jí za pačesy a začala se s ní přetáčet v bahně. Kolemjdoucí osoby na to koukaly se zděšením a jiné se zájmem. Skoro to i vypadalo, že chtějí fandit svým rváčům. Ale to jí zrovna nezajímalo. To škvrně mělo okolo krku něco blýskavého a co by to nebylo za správnou straku, aby se to nepokusila sebrat. A pak ukáže Bronnovi, jak dobrý čórkař je!
Anya
Anya

Posts : 41
Join date : 31. 12. 16
Location : Zdi Rudé bašty

Návrat nahoru Goto down

Příběh - Anya - Stránka 2 Empty Re: Příběh - Anya

Příspěvek pro Gryf Mon Nov 20, 2017 9:49 pm

Braavos rozhodně dokázal nabídnout daleko víc, než jim nyní mohlo poskytnout Západozemí. Jejich čas stále nepřišel, ale byly tu jiné věci, kterých si Gryf cenil. Sice musel zahodit své staré já a začít se starat o dítě, ale stačilo pár měsíců a Addezen mu začínala dělat doopravdy radost. Odprostila ho od počátečního strachu, že nic nezvládne. Pořád šlo o malou holku a přesto se chovala jako by byla starší. Ještě pořád toho spoustu nevěděla, bývalý západozemský lord to od ní držel dál. Stačila jen ta kapka pravdy, víc prozatím vědět nepotřebovala. Stejně měl pocit, že ví, či tuší něco víc, než dávala nejevo. Ale pořád... Pořád měla před sebou pěkných pár let dětství a Gryf jí je hodlal jen zpříjemnit, alespoň tak, jak to půjde. Bohužel, tedy alespoň pro ni, některé věci z jejího života odebrat nemohl. Jemu se dostalo dobré výchovy díky poměrům, do kterých se narodil. O vzdělání se postaraly septy, mistři... I Rhaenys by kolem sebe měla podobný luxus. Kdyby nezemřela. Její místo zastoupila Addezen a společně s tím se musel Gryf zařídit jinak. Už takhle bylo dost těžké učit ji braavosky. Jenže to bylo jen pro teď. Aby mohla usednout na železný trůn a umožnit tak návrat Draků, musela se naučit i něco o své zemi. Potřebovala mít všeobecně přehled o tom, co kde je a co může odkud očekávat. Jenže Addezina trpělivost se vstřebáváním všech poznatků nebyla nekonečná, stejně tak jako Jonovo odhodlání. Snažil se ze všech sil, ale pořád se necítil ve své úloze otce jistý. Nebylo proto ničím výjimečným, že si jeho adoptivní dcerka občas našla nějakou tu skulinku a vyklouzla z jeho spárů. Zrovna jako teď – stačilo, aby si na okamžik odskočil, aby zažehnal žízeň způsobenou braavoským horkem. Než se vrátil, Addezen byla pryč. Rozhodně ne nenávratně, ale jistě dost daleko na to, aby stihl ještě pořádně zaklít, než se jí vydá hledat.
Na jednu stranu byl rád, že si dívenka neosvojila moc nekalých zvyků a rostlo z ní zdravé a silné děvče, ale někdy by byl raději, kdyby její dětské nožičky nekmitaly tak rychle. Během těch pár let, které strávili mimo Západozemí si sám zdokonalil bojové schopnosit a vše, co s nimi souviselo. Přeci jen získat práci žoldáka, i když na volné noze, nebylo nic těžkého. Bojový um, který do něj Rhaegar dostal byl velkou výhodou. Jenže Addezen byla malá, hbitá a na svůj věk velice vychytralá. Dokázala si domyslet, do jaké skuliny by se bylo nejlepší schovat, protože by Gryfa ani v tom nejdivočejčím snu nenapadlo ji tam hledat. Dnes však byli bohové milosrdní. Addy mu málem utekla, ale nestihla se dostat tak daleko, aby mu zmizela z dohledu úplně. Udělala jednu zásadní chybu, kterou si rozhodně nemohl dovolit nikdo, kdo byl pronásledování. Nebýt ohlédnutí, smůla by se nalepila na Gryfa. Někdo ale rozhodl jinak a tak se mu naskytl pohled na to, jak jeho dceři proklouzla pod rukama i ta nejmenší šance, jak mu utéct.
Už nepotřeboval tak spěchat, ačkoliv podle různorodých reakcí lidí kolem zjevně měl. Po dlouhé době dal na bláhové myšlení a tak si volným krokem zamířil k Addezen v domnění, že svým pádem dostala ponaučení. Žel bohům, než k ní stačil dojít, ukázalo se, že celá situace je daleko horší, než by si kdo pomyslel. Dívka se srazila s jiným zatoulaným dítětem a namísto poplácání po rameni ve znamení, že je vše dobré, pustily se do sebe jako dvě hladové krysy. V první chvíli ho ten pohled zarazil, koneckonců nebyl na podobné chování u Addezen zvyklý. Nikdy nebyla úplné neviňátko, ve fialových očích jí často pohrávaly darebácké jiskřičky, ale nejednalo se o nic, s čím by si Gryf neporadil. Zatímco teď... I otrlý žoldák si musel v hlavě nejdřív řádně přebrat, co se děje. Naštěstí to stihl do té doby, než k oběma dívkám přišel. Zastyděl se za to, že ho jako první napadlo, že musí Addezen naučit alespoň nejzákladnější pravidla boje, namísto toho, aby se staral, jestli je v pořádku. Sám měl co dopilovat, ale malá dračice se rvala opravdu jen jako... holka. A tak by nikdy neměla šanci vyhrát. Kdyby měl Gryf jistotu, že by měla díky tréninku navrch, možná... Jen možná by je nechal. Ale takhle musel zasáhnout a to dřív, než k úrazu stihla přijít jakákoliv strana.
„To by stačilo,“ zahřměl a odtrhl je od sebe. Vzhledem ke své výšce a svalům to šlo lehce. I když se dívky rvaly jako rozzuřené feny, pořád šlo jenom o děti. Chytnul Addezen za drobnou paži, o krok ustoupil a stáhl jí k sobě. Cítil, jak se cuká, aby se na Braavosanku znovu vrhla. Těžko říct, jestli k tomu velela krev Targaryenů nebo Dorne. A možná to bylo ještě mnohem, mnohem horší. Stála za tím kombinace obojího. To se nabízelo jako nejpravděpodobnější řešení, vzhledem k tomu, co následovalo. Nedržel Addyinu ruku nijak pevně, aby jí silným stiskem neublížil. Chtěl ji jenom držet dál od potíží, ale zjevně měl raději zariskovat s modřinou. Děvče se mu totiž během té nejkratší chvíle vyvléklo a už se znovu vehementně pustilo do pokračování rvačky. Někteří přihlížející to uvítali, ale pro Gryfa to znamenalo jediné. Opět od sebe ty líté kočky odtrhnout a Adezzen řádně pokárat. Jenom ta představa, že by něco podobného prováděla, až by přijala místo na železném trůně, byla příliš děsivá. Musel zakročit okamžitě, dokud to splašené dítě ještě nemělo vlastní hlavu.
Gryf
Gryf

Posts : 15
Join date : 19. 08. 17
Location : Po stopách Addezen

Návrat nahoru Goto down

Příběh - Anya - Stránka 2 Empty Re: Příběh - Anya

Příspěvek pro Addezen Sat Dec 02, 2017 2:53 pm

V životě si nemínila dát něco líbit, natož od tak špinavého tvora, u kterého ani netušila, jestli je to odporný klud nebo ještě odpornější děvče. Smrdělo to jako výkaly a mluvilo to jako nádeník. Div že si nepřikryla uši, když to na ní začalo nadávat a pokřikovat ohavná slova. Jenže Addy byla příliš naštvaná na takové slabošské gesta. Ne, místo toho se postavila do útočného postoje a vyčkávala, kdy bude moci zaútočit. A ten špinavý tvor jí dal dokonalou záminku.
"Já se ti nikdy neomluvím! Jsi špinavec ohavná! Nemáš se tu, co válet, dole v docích je dost místa pro takové gigantické obludy! Běž se odsmradit tam! Třeba ti tak budou i tolerovat tu tvoji mluvu!" kdyby jí někdy slyšel Jon, takhle mluvit, musela by si vypláchnout ústa mýdlem. A zcela oprávněně! Učila se jak se chovat slušně, jak jíst slušně, mluvit slušně a jednat s lidmi slušně. Nebyla žádný neohrabaný nevychovanec a ačkoliv Jon nebyl jejím pravým otcem, stal se jím dost dobře, co si její paměť pamatovala. Zpočátku nejistý, netušil, jak se řádně postarat o malé, rozbité dítko, ale zvládl to. Začátky byly podivné a ona na to musí s úsměvem vzpomínat. Měl svým způsobem štěstí, že se staral o smutnou holčičku a ne o to nezbedné šídlo z Rudé bašty. To přišlo až po roce, kdy otec zlenošil a poté se divil, proč ho to dítko nechce poslouchat a neustále někam utíká. Ne daleko, nechtěla, aby se bál. Všímala si, jak se neustále otáčel, pozoroval okolí a každý člověk pro něj byl nepřítelem. Dokonce i ti, pro které pracoval. Ani jí nikdy nepověděl, co pro ně dělá. A stále jí ani neprozradil veškerou pravdu o tom, co se událo za mořem a vše, co chtěla vědět o své rodině. Samozřejmě že se jí stýskalo. Po matčině smíchu, otcově náručí i bratrově chytání za prst. Babiččiných krásných příbězích. Chtěla poznat svou malou tetičku, určitě byla stejně hodná jako tatínek, ne zlá a ošklivá jako strýček Viserys. Jenže on jí měl u sebe, ne ona. Často se Jona ptala, jestli by si nemohli vzít Daenerys k sobě, ale on nikdy nesvolil. A to nebyli tak daleko od sebe, taky se ukrývali někde za mořem blízko pobřeží. Jak moc jí chyběl pohled do temně fialových očí. Malý přívěsek dráčka jí nemohl vynahradit ten hřejivý pohled.
Mohla jen doufat, že jednou neviditelná hrozba pomine a otec jí dovolí, aby se setkala s tetičkou. Mohl by je cvičit obě a pak by se obě staly pořádnými dračími bojovnicemi jako z legend. Rhaenys a Visenya ... ale bez Aegona. Bráškovi by byli tři. V jeho den jména si na něj vzpomněla a představovala si, jak by vypadal. Ona měla dornské rysy, zatímco on byl celý Targaryen. Třeba by se stával dokonalou kopií tatínka. Občas měla takové sny, ve kterých ho vídala, byl už větší a natahoval k ní své buclaté ručičky. Jenže ať se snažila, nikdy na něj nedosáhla. Volala ho, natahovala se, jenže on se vzdaloval, odnášel ho led až zmizel pod mořskou hladinou. Hladinou, jež chytla zeleným plamenem. Tím samým plamenem, který jí děsil ve snech jako mnoho jiných věcí.
Po rychlém sledu myšlenek, jež se stal delším než si myslela, jí to čuně šťouchlo. To neměla dělat! To zaručeně neměla dělat! Veškerá dornská nátura v ní vzkypěla a ona skočila po tom ošklivém vemenu. Tahala jí za krátké vlasy a doslova se jí pokoušela vlastnými pěstičkami skalpovat. Jenže to smrádě nezůstalo pozadu. Své špinavé pracky strčila do jejích vlastních čistých hnědých vlasů a táhla jí blíž k sobě.
"Ty ohavo!" zafuněla jí do tváře, když se dostala na ní a mohla jí dál vehementně tahat, i přes ten fakt, že se místem rozlehl Jonův burácivý hlas. V záplavě negativných emocí zcela zapomínala na to, že by toho měla nechat a poslechnout svého otce. Ten to zajisté pochopil, když jí odtáhl od té špindíry špinavé.
"Ale otče!" začala, jenže nestihla nic doříct. Měla ve zvyku se chytat za svůj přívěsek, jenže když se k tomu nyní chystala, sáhla do vzduchu. Temně fialovýma očima slétla dolů, aby zjistila, že je dráček skutečně pryč. Veškerý svět jí zrudl. Zafuněla jako skutečný ještěr a očima probodla ležící osobu, jež si strkala přívěsek velice nenápadně do špinavé kapsy špinavých kalhot.
"Já tě zabiju!" zahřměla jako dospělák místo pisklavého hlásku malé holčičky. V ryzím vzteku při uvolnění, praštila loktem Jona do břicha. Aspoň doufala, že to bylo břicho. Ne, teda že by ho praštit chtěla, ale v zápalu hněvu se musela nějak osvobodit. A když už byla konečně volná, tak skočila po té obludě, div že jí svou váhou nepřirazila hlouběji do odpadů. Nikdo! Nikdo! Nikdo jí nebude krást její vzpomínku!
Addezen
Addezen

Posts : 45
Join date : 31. 12. 16
Location : Na stopě po Aegonovy

Návrat nahoru Goto down

Příběh - Anya - Stránka 2 Empty Re: Příběh - Anya

Příspěvek pro Anya Sat Dec 02, 2017 5:15 pm

To kůzle malé nevychované jí vytáčelo, ale ne natolik, aby nezapomněla na to nejdůležitější - donést něco cenného bratrovi. A to něco cenného se jí houpalo kolem krku. Hezký dráček, který jistě nebyl z nějakého šuntovského kovu. Na tohle měla čich. Podle těch věcí, které vždy Bronn vyházel z kapes a přemýšlel, co prodá a co si nechá. Nedozvěděla se pravdu, odkud to bere do ... no, do dnešního dne. Celou dobu jí namlouval, že to vykopává v tajemné zemi Štípadlo, kde je ohromná jeskyně, v níž se veškeré poklady nalézají. A to že se u jejich dveří občas objevil někdo, kdo Bronna hledal a s ním i nějakou cetku překvapivě podobnou té, kterou přinesl ze Štípadla, to lehce zametl pod pokrývku s tím, že ve Štípadle žijou zlí trollové, kteří se umí maskovat jako lidé a rádi okrádají hodné a poctivé lidi jako jsou on. Jak mu to vůbec mohla žrát tak dlouho? Takovou pitomost. Však trollové neexistují, jen vysocí, oškliví bratři, kteří si je vymýšlejí, aby jejich malé sestry chodili spát brzo. A tí zlí bratři se pak mohli vyplížit do noci a přijít až ráno, prásknout sebou na zem a tam usnout. Buď ho dotáhla k posteli nebo ho musela přeskakovat, když si chtěla načerpat vodu ze studny. Hrozná otrava. Proč nemohla mít jako normální dítě tatínka a maminku, kteří by se starali o to, aby její bratr nespal na zemi, chrápající, jinak připomínající mrtvolu. Mohla do něj kopat, polívat ho ledovou vodou a s ním to ani nehlo. A to jí jedna holčička tyhle dvě metody poradila a nic z toho! Hloupá holka, taky nic neví!
"Tak já se nemusím omluvit tobě, ty přefintěná nádhero! Ty by ses zase dokonale hodila do cirkusu, podobné vlasaté opice tam mají taky!" hodlala jí to řádně vrátit, i když jí připadalo, že ta holka je na svůj věk mimořádně vzteklý medojed, který kdyby měl tu sílu, tak jí urve hlavu a ještě jí načutne tak, že poletí až do Západozemí. Děsivý to podsvinče. Ale nemínila se vzdát. Bila se aspoň tak polovičatě jako ona, ale naštěstí se objevila záchrana v podobě nějakého muže, který to divoké zvíře odtáhl do bezpečné vzdálenosti. Ona byla natolik soudná osoba, že zůstala tam kde byla. Navíc s výhrou v pracce, kterou si hodlala zastrčit do kapsy. Dávno by vzala nožky na ramena, kdyby neměla levačku zamotanou v nějaké síti. Jenže jí nestačila rozmotat, protože se ten divoch vyprostil z držení muže a znovu po ní skočil. Skoro se jí zatmělo před očima, jak se s ní svět přetočil na záď a do jejího zorného pole se zase vrátila babucha.
"Šílenče! Cvoku! Magore!" vše, co bylo bláznivé a magorské jí dokonale vystihovalo. Ten zuřivec jí div neserval kalhoty, jak se snažil dostat pro ten kus kovu. Ale ona jí ho nemínila vrátit! Je to její trofej a ona to odnese nazpět svému smrdutému bratrovi, aby jí naučil mečovat! Tahle fůrie jí nezkazí její hvězdnou kariéru v oboru smrt a utrpení!
Anya
Anya

Posts : 41
Join date : 31. 12. 16
Location : Zdi Rudé bašty

Návrat nahoru Goto down

Příběh - Anya - Stránka 2 Empty Re: Příběh - Anya

Příspěvek pro Gryf Tue Dec 26, 2017 6:14 pm

Mohl by se den začít ubírat ještě horším směrem? Nejspíš ano, co byla v porovnání s ostatními věcmi jedna malicherná dětstká rvačka? Přichomýtnout se k opileckému souboji dvou nalitých žoldáků, nejspíš by se okamžitě otočil na patě a odešel. Co by taky dělal na místě, kde by mohl přijít k nepěknému úrazu? Moc dobře věděl, čeho jsou prodejné meče schopní. Navíc ve stavu, kdy ani jeden z nich není příčetný. Naštěstí pro něj a pro všechny kolem šlo jen o dvě dívky. Tedy, byl si tím skoro jistý, že se jedná o dvě děvčata. Addezen poznal bez potíží, ale neznámé dítě by mohlo být děvče stejně tak dobře jako chlapec. Nicméně ji posléze prozradil hlas, který chlapci rozhodně patřit nemohl. I tak je ale od sebe musel Gryf dostat. Dřív, než si stihnou vážně ublížit. Vypadalo to opravdu nadějně, když dostal Addezen do svých spárů. Bohužel, radoval se poněkud předčasně. Malá ještěrka se mu vyvlékla z držení a ještě mu uštědřila bohatou dobře mířenou ránu. Gryf heknul a nedobrovolně se o něco sklonil, jak mu bolest projela jistými partiemi. Addy to zřejmě neplánovala, ale i tak trefila to, co by ho rozhodně donutilo ji tak jako tak pustit. Na okamžik se mu zatmělo před očima a musel tak spotřebovat krátkou chvíli na vzpamatování. Kdyby šla rána jen o kousek vedle, zareagoval by akorát včas, aby stihl nevlasntí dceru chytit za paži a donutit zůstat u sebe. Jenže takhle měla volný přístup k pokračování ve rvačce. Kdejaký žoldák by jí teď nesahal ani po její drobné dětské kotníky.
„Řekl jsem, že to by už stačilo!“ Jestli předtím promluvil hřmotným hlasem, v porovnání s jeho nynější mluvou o nic nešlo. Nekřičel, ale přesto se v jeho hlase nesl varovný podtón. Tentokrát už si dal daleko větší pozor, koho kde a jak chytá. Znovu lapil Addezen, ale tentokrát použil i druhou ruku – tou chytl ušmudlanou dívku, která tak odhodlaně vracela bývalé princezně každou její ránu.
„Děláte tady ostatním jenom divadlo.“ Káravě se podíval na Addezen. Samozřejmě nebyla všechno jen její vina, ale Jon měl vůči ní daleko větší povinnosti a závazky, než k cizince. Tvářil se přísně, ale všiml si, jakým způsobem pokukuje po své rivalce. Přizpůsobil tedy svůj pohled s jejím a všiml si proč. Cizí děvče svíralo v ruce něco, co rozhodně nepatřilo jí. Šlo o targaryenský přívěsek. Tak v tom tedy vše vězelo. „Jdete se mnou. Obě.“ Aniž by řekl cokoliv dalšího, stiskl dívky ještě pevněji, pro případ, kdyby se mu chtěla byť jen jedna znovu vyvléct, a vyrazil k jejich domovu. Tentokrát už se nestaral o to, jestli některé z nich svým stiskem způsobí modřinu anebo ne, dost už si jich rozdaly navzájem. Cizinku mohl nechat odejít a vzít si její kořist zpátky, ale viděl v tom exemplární příklad pro Addezeninu výchovu. Trůn na ni čekala kde jinde by se měla naučit, jak s mocí nakládat, než v situacích, do kterých sama přišla? Proto nedbal na žádné prostesty a ruce stáhnul teprve, když se dostali k jejich domu. Obratně otevřel, dívky popostrčil dovnitř a jen co sám vešel, důkladně zavřel. Nehodlal nikomu dopřávat další podívanou, ale bylo třeba, aby se všechno vyřešilo.
„Jak se jmenuješ?“ podíval se na Braavosanku. Po hlase nezněla moc jako někdo, kdo by v Braavosu narodil, ale kdo byl on, aby mohl soudit? Sám sem uprchl jen proto, že Essos nabízel mnohem větší bezpečí než Západozemí. Braavos byl ideální volbou, dostatečně daleko pro eliminaci hrozeb a zároveň dost blízko, aby se mohli bez potíží vrátit. Jednou. Ale to byla pořád daleká budoucnost, teď před ním stál jiný úkol.
„Měla by ses Addezen omluvit a vrátit jí, co jí patří.“ Nespouštěl z ušmudlaného děvčete pohled. Svaly se mu pořád napínaly, zůstával ve střehu pro případ, že by se do sebe opět chtěly pustit. Dům nabízel daleko méně prostoru, aby se mohly pustit do další rvačky, ale pro klid své duše, položil Gryf Addezen ruku na rameno. Tentokrát stiskl jen velice lehce, konejšivě jí hladil palcem a doufal, že jí tim připomene, že se dá všechno vyřešit v klidu. „Na upřímnou omluvu není nikdy pozdě. A to myslím i tebe.“ Očima na okamžik přelétl k nevlastní dceři. Pro tentokrát jí nekáral, jen jí připomínal dobré vychování a snad i to, co jí vštěpovala Elia. Nicméně na ní nezůstal pohledem viset věčně, vrátil se ke špinavému obličeji cizinky. „Jenom mi prozraď, proč jsi to udělala.“ Tón jeho hlasu se změnil. Venku působil přísně, teď se na něm ale cosi změnilo. Chtěl jen upřímnou odpověď. Zatímco očima studoval její tvář, všiml si, že jí na čele pomalu ale jistě roste boule. Natáhl k ní ruku, aby jí mohl dát prsty pod bradu a natočit hlavu tak, aby se mohl podívat, jak moc je to vážné.
„Bolí tě to? Můžu ti dát něco, po čem se budeš cítit lépe, ale ze všeho nejdřív by ses měla doopravdy omluvit.“ Ani se neobtěžoval čekat, že by ho děvče opravdu poslechlo, přestože v to doufal. Kdyby chtěla dívka tvrdošíjně odejít, nebránil by jí – jen by si od ní vzal to, co právem patřilo Addezen a nechal by jí, ať se se svou existencí pere dál sama. Gryf nebyl přehnaně dobrotivý, ba ani nikomu zbytečně nedůvěřoval... Ale neměl srdce z kamene. Ne po tom všem, co ho přivedlo do Braavosu. Jenže bylo jen na cizince, jak se rozhodne. Jedno ale rozhodně jisté bylo – malý dráček zůstane u svého právoplatného majitele.
Gryf
Gryf

Posts : 15
Join date : 19. 08. 17
Location : Po stopách Addezen

Návrat nahoru Goto down

Příběh - Anya - Stránka 2 Empty Re: Příběh - Anya

Příspěvek pro Addezen Wed Apr 17, 2019 10:57 pm

Ola
Addezen
Addezen

Posts : 45
Join date : 31. 12. 16
Location : Na stopě po Aegonovy

Návrat nahoru Goto down

Příběh - Anya - Stránka 2 Empty Re: Příběh - Anya

Příspěvek pro Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Strana 2 z 2 Previous  1, 2

Návrat nahoru

- Similar topics

 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru